Ještě je tu adopce pokud žena touží být matkou. Jedna známá má už dvě adoptované děti a je šťastná.
Já bych radši po zkušenosti s postiženým dítětem zůstala bezdětná…..
Jabych to nevidela tak cerne, je mnoho moznosti. Spis mi to prijde v dnesni dobe jako tlak ba zeny. Honem honem, aby nebylo pozde bla bla. Me je 38, manzelovi 40. Antikoncepci jsem brala 15 let v kuse. Nyni jsem poprve tehotna, otehotnela jsem hned v prvnim cyklu bez HA. Citim se vyborne a rozhodne bych nemenila.
To, ze neni dobre cekat a mit deti pozde, clovek pochopi v momente, kdy se stane rodicem a uvedomi si, ze jeho nejvetsim pranim je stravit se svymi detmi co nejdele casu…
Sice to není že máte vlastní miminko.. ale.jak už se psalo zde výše . Ještě tu je možnost adopce. Ne jen že si udělate radost sama sobě, ale.jeste udělá radost nějakému tomu dítku, které nemělo štěstí a zůstalo bez rodičů…
Nevzdávejte se … Určitě bych o tomto uvažovala kdyby mě tohle potkalo. 😉😉😉
Nevyčítejte si to třeba je to tak lepší a mělo to tak být -nejste sama kdo nemá děti a nezavinil to sám -je to osud.
Může být ráda a ne brečet. Copak nevidí, co se tady děje? Do toho přivádět děti na svět je značně ulítlé.
presne,ja jsem ted rada,ze jeste deti nemáme kdyz přišlo tohle …ale zase chapu,ze ji boli,ze uz je nebude mít nikdy ani kdyz se to tu uklidni
Tak sance byt mama tu urcite je, vzyt to neni jen k vlastnich genech. Adopci stale zkusit muze. Tam take neni nic jiste a je to narocny proces, ale proc to hned zavrhnout? Pro me osobne je adopce naprosto rovnocenna alternativa a uvazuji, ze do toho pujdu rovnou, bez pokouseni se o biologicke deti. Trochu me mrzi, ze to tak nevnima vice lidi… A pokud mate adoptovane dite, porad se na vas a vasi rodinu mnozi divaji, jako ze je to jen nejaka z nouze ctnost, protoze nic jineho nevyslo. Kdyz vidim rodinu sveho manzela a jeho sourozence, kteri jsou adoptovani, a pritom maji vsichni mezi sebou mnohem hezci a blizsi vztah nez 90 % biologickych rodin, tak opravdu nevim, o co vetsine lidi jde
Bohužel nejhorší je ta birokracie ohledně adopce. To spoustu lidí odradí. Mám nyní svoje první. A když by druhé nešlo klidně bych adoptovala. Jen mě tohle trochu štve.
To je přece hrozný nesmysl. Babička měla pravdu. Za normálních okolností by žádný problém nebyl. Daná žena „neprojela“ šanci mít vlastní biologické dítě, protože ve 30 je pozdě. Projela ji kvůli operaci, která špatně dopadla. A pokud tam bylo něco, co se muselo řešit operativně, neobjevilo se to tam snad z ničeho nic ve 30, ale nejspíš měla tento problém vždy. Takže tu operaci jí mohli zkazit i když jí bylo 22 – nebo taky nemuseli. Ale to nemuseli ani tuto a stalo se… Takže pláče na špatném hrobě. To, že se ve 30 začala snažit o dítě, není ten problém. Měla prostě smůlu, že jí pokazili operaci. To se může stát každému i v podstatně mladším věku.
A pokud vnímá bezdětný život jako zbytečný a smutný, měla by navštívit psychologa. Je to totiž nesmysl. Do třiceti nějak žila – a pochybuji, že ten život nenáviděla a denně doma brečela do polštáře. Kdyby to bylo tak hrozné, dávno s tím něco udělala. A když mohla bez dětí žít spokojeně před třicítkou, může i po ní. Jen se s tím musí smířit a přestat se utápět v sebelítosti…
Je to osud a clovek to tak musi brat. Ja jsem do 35let porad slysela, od znamych, kdy zalozim rodinu, jak to bude fajn se potom spolecne s detmi potkavat a travit volny cas atd….az jsem mela krasne dite, vlastne porad mam, nikdo nemel cas mi ho jednou pohlidat, kdyz jsem po 2letech na materske chtela jit na koncert…takze jsem “ poucena“…..proste nekdo chce mit deti uz ve 20, nekdo pozdeji, az se vybouri. Pani by si mela uvedomit, ze zivot bez deti neni stigma. Bohuzel je to rozhodnuti osudu, ze se nepovedla operace…treba to zabranilo narozeni postizeneho ditete. Kdo vi….
Proč jenom teta?Vždyť můžete být i matka,stejně jako já. Nemohla jsem dlouho otěhotnět, šli jsme s manželem na vyšetření, kde se ukázalo, že je manzel neplodny.Sli jsme na umělé oplodnění od dárce. Vždycky jsem hned otehotnela,ale vždycky to byl samovolny potrat 3x za sebou.Nebudu ani psát, jaká to byla strašná bolest na srdci,sbalit si tašku a jit zase do nemocnice.Trpela jsem strašně i můj muž a celá rodina. Pak jsme si s manzelem řekli, že to stačilo a zkusime adopci.Cekali jsme dlouhé 3 roky na malé miminko z baby boxu .A teď oslavil 6 let a my ho neskonale milujeme .Je pro nás všechno a on nám svou lásku oplaci.Nikdy nerikej nikdy
Mám krásnou a šikovnou adoptovanou dceru a nádherného a chytrého vnuka. Jsem šťastná. Všechno se dá řešit.
A kde mate jistotu, ze kdybyste se pustila do plození deti ihned vysoké, coz mimochodemtedy mohlo byt cca o pět let dříve, ze byste neměla stejný zdravotni problém. A take jste psala, ze pana pravého potkala az kolem třicítky. Takze myslim, ze neni treba v tomto obvinovat maminku a babičku.
Život bez dětí může skončit smutně. Především v pozdějším věku, kdy ženy dost často zůstávají bez partnera a odchází jejich rodiče. Pak se děti stávají jedinou kotvou, která životu dává hlubší smysl. A to i ve chvíli, kdy to s potomky moc nefunguje. Rodinu nikdy nenahradí přátelé nebo práce. Zajímala bych se o adopci co nejdříve, protože s postupem věku odhodlání, energie a schopnosti pustit se do tohoto odvážného kroku vyprchávají.
Komentáře jsou uzavřeny.
Protože je článek již staršího data, není tak možné přidat žádný další komentář.
Ještě je tu adopce pokud žena touží být matkou. Jedna známá má už dvě adoptované děti a je šťastná.
Já bych radši po zkušenosti s postiženým dítětem zůstala bezdětná…..
Jabych to nevidela tak cerne, je mnoho moznosti. Spis mi to prijde v dnesni dobe jako tlak ba zeny. Honem honem, aby nebylo pozde bla bla. Me je 38, manzelovi 40. Antikoncepci jsem brala 15 let v kuse. Nyni jsem poprve tehotna, otehotnela jsem hned v prvnim cyklu bez HA. Citim se vyborne a rozhodne bych nemenila.
To, ze neni dobre cekat a mit deti pozde, clovek pochopi v momente, kdy se stane rodicem a uvedomi si, ze jeho nejvetsim pranim je stravit se svymi detmi co nejdele casu…
Sice to není že máte vlastní miminko.. ale.jak už se psalo zde výše . Ještě tu je možnost adopce. Ne jen že si udělate radost sama sobě, ale.jeste udělá radost nějakému tomu dítku, které nemělo štěstí a zůstalo bez rodičů…
Nevzdávejte se … Určitě bych o tomto uvažovala kdyby mě tohle potkalo. 😉😉😉
Nevyčítejte si to třeba je to tak lepší a mělo to tak být -nejste sama kdo nemá děti a nezavinil to sám -je to osud.
Může být ráda a ne brečet. Copak nevidí, co se tady děje? Do toho přivádět děti na svět je značně ulítlé.
presne,ja jsem ted rada,ze jeste deti nemáme kdyz přišlo tohle …ale zase chapu,ze ji boli,ze uz je nebude mít nikdy ani kdyz se to tu uklidni
Tak sance byt mama tu urcite je, vzyt to neni jen k vlastnich genech. Adopci stale zkusit muze. Tam take neni nic jiste a je to narocny proces, ale proc to hned zavrhnout? Pro me osobne je adopce naprosto rovnocenna alternativa a uvazuji, ze do toho pujdu rovnou, bez pokouseni se o biologicke deti. Trochu me mrzi, ze to tak nevnima vice lidi… A pokud mate adoptovane dite, porad se na vas a vasi rodinu mnozi divaji, jako ze je to jen nejaka z nouze ctnost, protoze nic jineho nevyslo. Kdyz vidim rodinu sveho manzela a jeho sourozence, kteri jsou adoptovani, a pritom maji vsichni mezi sebou mnohem hezci a blizsi vztah nez 90 % biologickych rodin, tak opravdu nevim, o co vetsine lidi jde
Bohužel nejhorší je ta birokracie ohledně adopce. To spoustu lidí odradí. Mám nyní svoje první. A když by druhé nešlo klidně bych adoptovala. Jen mě tohle trochu štve.
To je přece hrozný nesmysl. Babička měla pravdu. Za normálních okolností by žádný problém nebyl. Daná žena „neprojela“ šanci mít vlastní biologické dítě, protože ve 30 je pozdě. Projela ji kvůli operaci, která špatně dopadla. A pokud tam bylo něco, co se muselo řešit operativně, neobjevilo se to tam snad z ničeho nic ve 30, ale nejspíš měla tento problém vždy. Takže tu operaci jí mohli zkazit i když jí bylo 22 – nebo taky nemuseli. Ale to nemuseli ani tuto a stalo se… Takže pláče na špatném hrobě. To, že se ve 30 začala snažit o dítě, není ten problém. Měla prostě smůlu, že jí pokazili operaci. To se může stát každému i v podstatně mladším věku.
A pokud vnímá bezdětný život jako zbytečný a smutný, měla by navštívit psychologa. Je to totiž nesmysl. Do třiceti nějak žila – a pochybuji, že ten život nenáviděla a denně doma brečela do polštáře. Kdyby to bylo tak hrozné, dávno s tím něco udělala. A když mohla bez dětí žít spokojeně před třicítkou, může i po ní. Jen se s tím musí smířit a přestat se utápět v sebelítosti…
Je to osud a clovek to tak musi brat. Ja jsem do 35let porad slysela, od znamych, kdy zalozim rodinu, jak to bude fajn se potom spolecne s detmi potkavat a travit volny cas atd….az jsem mela krasne dite, vlastne porad mam, nikdo nemel cas mi ho jednou pohlidat, kdyz jsem po 2letech na materske chtela jit na koncert…takze jsem “ poucena“…..proste nekdo chce mit deti uz ve 20, nekdo pozdeji, az se vybouri. Pani by si mela uvedomit, ze zivot bez deti neni stigma. Bohuzel je to rozhodnuti osudu, ze se nepovedla operace…treba to zabranilo narozeni postizeneho ditete. Kdo vi….
Proč jenom teta?Vždyť můžete být i matka,stejně jako já. Nemohla jsem dlouho otěhotnět, šli jsme s manželem na vyšetření, kde se ukázalo, že je manzel neplodny.Sli jsme na umělé oplodnění od dárce. Vždycky jsem hned otehotnela,ale vždycky to byl samovolny potrat 3x za sebou.Nebudu ani psát, jaká to byla strašná bolest na srdci,sbalit si tašku a jit zase do nemocnice.Trpela jsem strašně i můj muž a celá rodina. Pak jsme si s manzelem řekli, že to stačilo a zkusime adopci.Cekali jsme dlouhé 3 roky na malé miminko z baby boxu .A teď oslavil 6 let a my ho neskonale milujeme .Je pro nás všechno a on nám svou lásku oplaci.Nikdy nerikej nikdy
Mám krásnou a šikovnou adoptovanou dceru a nádherného a chytrého vnuka. Jsem šťastná. Všechno se dá řešit.
A kde mate jistotu, ze kdybyste se pustila do plození deti ihned vysoké, coz mimochodemtedy mohlo byt cca o pět let dříve, ze byste neměla stejný zdravotni problém. A take jste psala, ze pana pravého potkala az kolem třicítky. Takze myslim, ze neni treba v tomto obvinovat maminku a babičku.
Život bez dětí může skončit smutně. Především v pozdějším věku, kdy ženy dost často zůstávají bez partnera a odchází jejich rodiče. Pak se děti stávají jedinou kotvou, která životu dává hlubší smysl. A to i ve chvíli, kdy to s potomky moc nefunguje. Rodinu nikdy nenahradí přátelé nebo práce. Zajímala bych se o adopci co nejdříve, protože s postupem věku odhodlání, energie a schopnosti pustit se do tohoto odvážného kroku vyprchávají.