„Neskutečně jsem se do lyžování zamilovala, teprve když jsem oslavila… šedesátiny! Nebylo to kvůli tomu, že bych se učila sjezdovat až ve vyšším věku.“ Na internetovém serveru Retirement and Good Living se spisovatelka na volné noze, muzikantka, učitelka jógy...
„Neskutečně jsem se do lyžování zamilovala, teprve když jsem oslavila… šedesátiny! Nebylo to kvůli tomu, že bych se učila sjezdovat až ve vyšším věku.“
Na internetovém serveru Retirement and Good Living se spisovatelka na volné noze, muzikantka, učitelka jógy a komunitní dobrovolnice Julia Whitmoreová podělila o svůj příběh o znovunalezení lásky ke sjezdovému lyžování. Doufáme, že vás bude inspirovat a tento skvělý zimní sport si také zamilujete. Ať už v jakémkoliv věku.
„Začínala jsem lyžovat v době starých provazových vleků, šněrovacích lyžáků, v době, kdy rodinná jízdenka stála pár drobných. Moje dovednosti ale dosáhly svého vrcholu kolem mých sedmnáctin. Bláhově jsem doufala, že se při studiu na střední škole v Coloradu zdokonalím také v lyžování.
Posléze jsem lyžovala asi tak 5krát nebo 6krát do roka. Můj styl by se dal popsat takto: smykem dolů. Pokud jste lyžař, víte, co to znamená: trochu nakloněná sjezdovka – zatočit – smyk – zatočit – smyk. Pro stehenní svaly to bylo opravdu náročné a též nervy drásající. Také těžký sníh mě doháněl k slzám a zima mi činila velké potíže.
Asi rok před odchodem do důchodu začal můj manžel mluvit o lyžování. A to – neustále. Odebíral lyžařské časopisy, na internetu diskutoval o nových designech lyží, koupil žehlicí prkno a speciální nářadí na úpravu lyží. Jelikož byl mnohem lepší lyžař než já, situace byla jasná. Bylo nutné buď zlepšit své lyžařské umění (sice trochu opožděně), nebo hodit ručník do ringu… Rozhodla jsem se do toho ponořit!
1) Omladit vybavení
Manžel do mě léta hučel, abych si pořídila lepší vybavení, ale já trvala na tom, že nejsem dost dobrá lyžařka, abych poznala rozdíl mezi starým a novým. Také najít dobře padnoucí lyžáky byl vždy problém. Než abych se trápila při nákupu nových, držela jsem se svých starých tuhých bot, i když mě z nich brněly prsty u nohou. S manželovou podporou jsem otestovala několik párů lyží a zjistila, že nové designy znamenají velký rozdíl. Díky širokým špičkám i patkám lyží, mírně širšímu středu a správné délce lyží se dá lyžovat téměř na jakémkoli druhu sněhu.
Navštívila jsem také náš místní lyžařský obchod a zakoupila lyžáky, které mi okamžitě sedly, lépe než ty staré. Investovala jsem do opravdu kvalitních rukavic a koupila si zásobu „ohřívačů rukou“ pro opravdu chladné dny (speciální zahřívací polštářky možno vložit do rukavic, bot, pod oblečení – pozn. autora).
2) Smyk musí pryč
Přihlásila jsem se na soukromou lekci. Obdržela jsem podpatěnky pod lyžáky, pár tipů od odborníka a voilà. Moje lyžařské obzory se začaly rozšiřovat. Smyk opravdu není nutný! I já zvládám těžký sníh!
A odměna?
Překrásné dny. Lyžujeme uprostřed týdne, často téměř úplně sami. Na horách zkoušíme všechno. Tedy ne všechno: můj manžel sjel na své šedesátiny ze skalní římsy na vrcholu Mt. Bachelor a v tenhle moment jsem řekla – takhle ne!
Nic se nevyrovná mrazivému, jasnému dni na horách, kde je takové ticho, že zaslechnete hvízdání větru skrz havraní křídla. Ten moment je ještě úžasnější proto, že víte, že tento stav nebude trvat věčně. Jednoho z nás to omrzí, nebo ho budou bolet kolena nebo přijde něco jiného. Ale pro tuto chvíli – pusť to dolů!“
Tak veselé lyžování!
