Oženil jsem se ve třiceti, protože jsem tehdy s manželkou čekal dítě. Bohužel žena před dvěma lety tragicky zemřela při autonehodě a já jsem na tehdy osmiletou holčičku zůstal sám. Trvalo mi dlouho jí vysvětlit, co se vlastně stalo....
Oženil jsem se ve třiceti, protože jsem tehdy s manželkou čekal dítě. Bohužel žena před dvěma lety tragicky zemřela při autonehodě a já jsem na tehdy osmiletou holčičku zůstal sám. Trvalo mi dlouho jí vysvětlit, co se vlastně stalo.
Dceři zabralo rok, než se z tohoto zážitku dala dohromady
Dcera byla ze smrti její matky opravdu nešťastná, kolikrát mi ani nechtěla jíst a já s ní nejednou musel dojít k dětskému psychologovi. Po roce se dcera dala tak nějak dohromady a začala zase normálně fungovat.
Když se mi ji podařil dostat do pohody a zase ji vykouzlit úsměv na tváři, tak pro ni přišla další rána. Našel jsem si totiž mladší přítelkyni, se kterou se teď budeme brát.
Od té doby, co jsem jí oznámil své plány, se mnou dcera nemluví
Nevěděl jsem, jak na to, a proto jsem to dlouho odkládal. Když jsem se však odhodlal a dceři o své partnerce řekl, tak začala brečet.
Začala mi nadávat, že vlastně podvádím maminku a že se to nedělá. Absolutně jsem v té chvíli nevěděl, co jí na to mám říct a dokonce jsem o tom začal i sám pochybovat.
O den později jsem jí oznámil, že čekám s novou partnerkou dítě, které bude její sourozenec a že se budeme brát. Pak jsem jí také řekl, že s námi bude bydlet v našem domě. Od té doby se mnou dcera přestala definitivně mluvit.
Trvá to už rok a dcera se mnou stále nemluví
Už je tomu rok, co bydlíme všichni pod jednou střechou i s miminkem. Dcera s nikým nemluví, jen pokud je to opravdu nutné. Vše se snaží vyřešit pomocí pár slov a zase odejde.
Na svého bratříčka se ani pořádně nepodívala a vypadá to, že jí vůbec nezajímá. Jsem z toho opravdu smutný a nevím, co mám dělat…
