Můj syn je jedináček, a tak od nás dostával vždy tu nejlepší péči. Starala jsem se o něj možná až moc, protože jsem mu ještě v patnácti letech stříhala nehty a chystala mu oblečení do školy. Nikdy mu to...
Můj syn je jedináček, a tak od nás dostával vždy tu nejlepší péči. Starala jsem se o něj možná až moc, protože jsem mu ještě v patnácti letech stříhala nehty a chystala mu oblečení do školy. Nikdy mu to nevadilo, ale v osmnácti letech se se mnou z ničeho nic přestal bavit.
S péčí jsem to asi opravdu přeháněla
Snažila jsem se s manželem o dítě skoro 5 let. Když se nám konečně zadařilo, tak jsem byla strašně šťastná. Asi i proto jsem o něj měla strach a chtěla jsem střežit jeho každý krok. Pořád jsem ho držela doma a koupila mu, co chtěl. Byla jsem ráda, že sedí doma u počítače a nelítá nikde po venku.
Opravdu jsem mu ještě v patnácti letech stříhala nehty a chystala oblečení. Později si tyto věci už začal dělat pomalu sám a já jsem cítila, jak o něj přicházím. Asi jsem to vážně přeháněla, ale vidím to až teď.
Vyčítá mi, že jsem z něho udělala maminčina chlapečka
Když mu bylo osmnáct let, tak si začal dělat, co chce, a někdy je to s ním opravdu k nevydržení.
Několikrát mi vytknul, že jsem z něho dělala jen maminčina chlapečka a nic mu nedovolila. Teď si to chce asi vše vynahradit a dělá to tím nejhorším způsobem.
Změnil se tak, že ho skoro ani nepoznávám
Začal chodit domů pod vlivem alkoholu a několikrát jsem z něho cítila i cigarety. Pořád si říkám, že to není možné, že to přece nemůže být můj chlapeček. Mluví na nás sprostě a několikrát se dostal do opravdu škaredé slovní potyčky i s manželem.
Asi je to opravdu celé moje chyba a neměla jsem na něj být taková. Doufám, že je to jen nějaké období, které brzy přejde a budeme spolu zase všichni vycházet jako dřív.
