Jsme rodilí Pražáci, ale rádi jezdíme na Moravu. Moje žena je krásná a štíhlá, neustále dbá na to, aby nepřibrala. Cokoliv si v restauraci dá, tak je maximálně salát bez dresinku a podobně. Dorazili jsme do jedné moravské restaurace,...
Jsme rodilí Pražáci, ale rádi jezdíme na Moravu. Moje žena je krásná a štíhlá, neustále dbá na to, aby nepřibrala. Cokoliv si v restauraci dá, tak je maximálně salát bez dresinku a podobně.
Dorazili jsme do jedné moravské restaurace, kde Pražáky vyloženě ignorují. Sedíme tam delší dobu. Všichni, co přišli po nás, už dostali jídlo, nebo dojedli a my jsme si ještě ani neobjednali.
Moje milovaná žena už začala ztrácet trpělivost, že nedostala svou hlávku salátu a začala se díky tomu se mnou hádat. Dokonce pohrozila rozvodem a nakonec mě zaúkolovala, abych jí objednal něco lehkého, že se jde zatím upravit.
To jsem si přece nemohl nechat líbit
A tak jsem začal hledat na jídelníčku to nejtučnější jídlo, co mají. Já si dal klasicky řízek se salátem. Jakmile se vrátila, zeptala se, jestli už máme objednáno. Řekl jsem jen, že ano.
Když přišel číšník se slovy „řízek pro pána a pro dámu moravský vrabec se zelím“ a dodal „chtěla jste ho se zelím, že ano?“ málem jsem vyprskl smíchy.
Snědla to všechno.