S manželem jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Měla jsem velkou radost, že se nám podařilo počít do 3 měsíců, a oba jsme se začali těšit na naši dcerku. Celých 9 měsíců jsem byla spokojená a těšila se, až...
S manželem jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Měla jsem velkou radost, že se nám podařilo počít do 3 měsíců, a oba jsme se začali těšit na naši dcerku. Celých 9 měsíců jsem byla spokojená a těšila se, až se naše dcera narodí.
Těhotenství bylo mé nejkrásnější období
Celé těhotenství probíhalo bez problémů, těhotenské nevolnosti se mi vyhnuly, neměla jsem žádné otoky, žádné tvrdnutí bříška, byla jsem prostě naprosto spokojená a šťastná.
S manželem jsme postupně zařizovali pokojíček pro dceru, nakupovali kompletní výbavičku a představovali si, jak se budeme starat o naše miminko.
Vše se změnilo pár hodin po porodu
V sobotu ráno jsem začala rodit a manžel mě odvezl do porodnice. Porod byl ale velmi dlouhý a naše Kristýnka se narodila až v neděli večer. Byly to dva dny plné bolestí a utrpení, ale nakonec se to povedlo.
Po tak dlouhém porodu jsem byla ale naprosto vyčerpaná, a tak se o Kristýnku staraly sestřičky a já se mohla konečně vyspat. Jenže spánku jsem moc nedala, protože mě všechno bolelo. Dceru mi vždy přivezli pouze na kojení, ale já začala mít pocit, že bych raději spala, než kojila.
Kristýnka nakonec dostala novorozeneckou žloutenku, takže musela do inkubátoru. Jenže mě to bylo jedno, já jsem byla jen unavená a chtěla spát.
Návrat domů byl velmi těžký
Po pár dnech nás z porodnice poslali domů, ale já byla spíše nervózní než šťastná. Manžel si naštěstí vzal dovolenou, takže mi s péčí o miminko pomáhal. Já jsem však byla den ode dne víc skleslá.
Nakonec jsem se dostala do stavu, kdy mi začalo být všechno jedno. Bylo mi jedno, kdo se o Kristýnku stará. Byla jsem jen ve stresu, aby nezačala zase brečet.
Hospitalizovali mě s poporodní depresí
Manžel se už na mě nemohl dívat a odvezl mě na psychiatrickou pohotovost. Pak mě asi na 2 týdny hospitalizovali s poporodní depresí.
Naštěstí jsem se potom vrátila domů plná elánu a naprosto v pohodě. Byla jsem pyšná, že se manžel zvládl o naši dcerku postarat sám. Měla jsem štěstí, že se manžel o mě zajímal a na tu pohotovost mě odvezl. Nedokážu si jinak představit, jak by to mohlo dopadnout.