Když jsem vždycky viděla, jak se tchýně hezky stará o vnoučata mé švagrové, byla jsem si jistá, že stejně se bude chovat i k našim dětem, až přijdou na svět. Teď jsem mámou dvou malých rošťáků, ale ti si své...
Když jsem vždycky viděla, jak se tchýně hezky stará o vnoučata mé švagrové, byla jsem si jistá, že stejně se bude chovat i k našim dětem, až přijdou na svět. Teď jsem mámou dvou malých rošťáků, ale ti si své babičky příliš neužijí. Říkám si, kde se stala chyba?
Babička na hlídání
Vdala jsem se do rodiny, kde panují přátelské vztahy. Na svou tchýni si nemohu stěžovat, je to fajn ženská, která se nám s manželem neplete do života.
Líbilo se mi na ní i to, jak se pěkně chovala ke svým vnoučatům, dětem manželova bratra. Brávala si je často na víkend a také na výlety. Dokonce s nimi vyrazila i na dovolenou, a to jim bylo sedm a pět let.
Předpokládala jsem tedy, že podobně se zachová i k mému dítěti, které na svět přišlo dva roky po svatbě. Překvapilo mě však babiččino vlažné přivítání svého dalšího vnoučka. Jakmile se na něho poprvé přišla podívat do postýlky, sdělila mi, že je celý já, a šla si dopít svou kávu.
Vždy přijela jen na odpoledne, ani kočárek nevozila
Všude na internetu čtu, jak se babičky mohou přetrhnout, aby se mohly starat o svá vnoučata. Ostatně jsem to viděla i u švagra a švagrové, jejichž děti bývaly u tchyně snad každý víkend.
Proto jsem nemohla pochopit, že k nám se tchýně příliš nehrnula ani na návštěvu. Když jsem ji zvala, většinou řekla něco v tom duchu, že zrovna nemůže přijet, protože s vnoučaty jedou na výlet. Příště šli zase do zoologické zahrady a tak to bylo pořád.
Abych jí nekřivdila, občas k nám na návštěvu přišla. To už byl ale náš Jareček o něco větší. Po celou dobu návštěvy jsem musela poslouchat, jak úžasná jsou vnoučata od švagra a co už všechno umí.
Vnoučata první a druhé kategorie
Přála jsem si, aby si náš syn se svou babičkou vytvořil pevné pouto. Ale příležitostí k tomu má opravdu poskrovnu. K nám na návštěvu jezdí tchyně minimálně, což kompenzujeme tím, že jezdíme my k ní. Nejsem si ale jistá, jestli jsme tam vítaní.
V týdnu si stěžuje na to, kolik práce má v zaměstnání a jak nic nestíhá a je unavená. Namítla jsem tedy něco v tom duchu, že ji možná unavuje hlídání švagrových dětí o víkendu.
Na to mi tchyně odpověděla, že to ona dělá ráda. A když jsem se jí zeptala, kdy bude hlídat našeho Jarečka, sdělila mi, že je moc malý na to, aby se staršími vnoučaty mohl absolvovat výlety, které podnikají po okolí.
Později se nám narodil ještě druhý syn, ale babička k němu chová podobný vztah jako k tomu prvnímu. Takže jsem se smířila s tím, že pro tchyni existují jen jedna vnoučata, ale moje děti to rozhodně nejsou.
