Zapeklitý problém nyní řeší osmadvacetiletá Karolína. S přítelem Petrem žije ve společné domácnosti už čtvrtým rokem. Za měsíc by měla rodit, ale Petr najednou změnil názor – dítě nechce. Seznámení na akci s přáteli S Petrem jsem se seznámila na jedné...
Zapeklitý problém nyní řeší osmadvacetiletá Karolína. S přítelem Petrem žije ve společné domácnosti už čtvrtým rokem. Za měsíc by měla rodit, ale Petr najednou změnil názor – dítě nechce.
Seznámení na akci s přáteli
S Petrem jsem se seznámila na jedné společné akci s přáteli, kam jsem byla pozvaná. Grilovalo se na zahradě u jednoho z nich a Petr mi hned padl do oka. Byla jsem v té době nezadaná, takže jsem se případnému novému vztahu nebránila. Naštěstí to měl také tak.
Slovo dalo slovo a celý večer jsme si pak spolu povídali a zjistili, že máme toho hodně společného. Petr mě pozval do kina a mohu říct, že od té doby jsme byli stále spolu. Nakonec jsme se rozhodli se sestěhovat, abychom si byli na blízku každý den.
Společný život ve dvou
Žili jsme si docela v pohodě, během společného bydlení se neobjevilo nic závažného, které by mě nutilo změnit názor na náš vztah. Ten jsem považovala za šťastný a byla jsem moc ráda, že Petra mám. Předpokládala jsem, že Petr to tak má také. Hodně času jsme trávili společně na výletech, navštěvovali jsme kino i koncerty. Ale zůstal také volný čas na to, abychom měli příležitost se věnovat svým koníčkům. Petr chodil s kamarády zahrát si florbal, já zase se svými kamarádkami na zumbu.
Po čtyřech letech společného života a s blížící se třicítkou jsem začala uvažovat o dítěti. A hned jsem o tom řekla také Petrovi. Nebyl proti, společné miminko se mu zdálo jako dobrý nápad, který náš vztah ještě více utuží.
Petr změnil názor a já jsem nešťastná
Rozhodli jsem se, že ohledně dítěte tomu necháme volný průběh a nebudeme tlačit na pilu. Když se zadaří, bude to fajn. Vysadila jsem antikoncepci a začala se zajímat o to, jaké vitamíny jsou vhodné pro podporu početí. Na myšlenku mít dítě jsem si lehce zvykla a líbila se mi představa, že bychom s Petrem byli kompletní rodinou. A opravdu se podařilo. Do půl roku snažení jsem byla těhotná. Moje radost byla velká, Petrova bohužel o něco menší. Byl překvapený, že se tak stalo docela brzy po tom, co jsme se rozhodli dítě mít. Myslel si, že to potrvá mnohem déle. Byla jsem jeho reakcí zklamaná.
Ale to nebylo všechno. Zatímco já se na miminko těšila, Petr postupem času změnil názor. Začal říkat, že jsme tomu mohli ještě dát čas, jsme oba mladí a on že se na dítě ještě necítí. Dokonce po mně chtěl, abych šla na potrat. Za měsíc mám porodit a vůbec nevím, co mám dělat.
