Byl jsem jako ve snu a tak mě hodně věcí nedošlo. Svatební hostinu zařizoval tchán, bylo to v centru Prahy, bez možnosti parkování atd. Takže jsme všechny hosty převážely mnou objednanými taxíky. Prostředí bylo docela slušné, ale jídlo bylo...
Byl jsem jako ve snu a tak mě hodně věcí nedošlo. Svatební hostinu zařizoval tchán, bylo to v centru Prahy, bez možnosti parkování atd. Takže jsme všechny hosty převážely mnou objednanými taxíky.
Prostředí bylo docela slušné, ale jídlo bylo hrozné, hodně lidí nedojedlo ani první chod. V ten moment za mnou přišel číšník, že mu mám dát zálohu na naši útratu. Zálohu jsem mu dal, protože mi tchán zdůraznil, že vše kolem hostiny platím já. Vlastně jsem platil od prstýnků mimo šaty nevěsty všechno.
Hostina nebyla nic moc, dost lidí bylo otrávených, naštěstí ne z jídla, ale pouze náladou. Bylo tam i několik lidí, které jsem vůbec nikdy neviděl, nikdo je nikdy pak už neviděl a do teď ani nevím, co byli zač.
Když přijely taxíky a rozvážely hosty, měl jsem doplatit hostinskému zbytek útraty, zjistil jsem však, že víc jak pár desítek tisíc u sebe nemám. Naštěstí tam byl kamarád, který měl vždy dost hotovosti u sebe a půjčil mi s tím, že až vyberu z bankomatu, tak mu to dám. V podniku chtěli totiž jen hotovost, prý že to tak tchán domluvil s tím, že to bude bez daně a levnější.
Bylo to tak správně, že ženich platí vše, nebo se to obvykle dělí?
Píšu o tom dnes, protože tenkrát mi to bylo jedno, byl jsem šťastný, ale teď už jsem rozvedený a tak si pokládám otázku, kde jsem tenkrát udělal chybu, nebo něco přehlédnul? Udělal jsem vůbec nějakou chybu?
