Sadomasochismus, často považovaný za moderní fenomén, má své kořeny hluboko ve starověkých civilizacích. Fascinující vývoj spojení bolesti a rozkoše, které ovlivnilo nejen sexuální kulturu, ale i společenské normy po celá staletí....
Sadomasochismus, jehož historie je složitější a sahá mnohem dál než jen do 19. století, má kořeny už ve starověku. Přestože termíny sadismus a masochismus byly poprvé použity až v roce 1866, jejich podstata se objevuje v lidských dějinách po tisíciletí.
V roce 1866 neurolog Richard von Krafft-Ebing přiřadil jména dvou evropských aristokratů, markýze de Sade a Leopolda von Sacher-Masocha, k nestandardnímu sexuálnímu chování, které pozoroval u svých pacientů. Tito muži promítli své vnitřní touhy do literárních děl, čímž přispěli k vytvoření základů pro moderní sexuologii. Krafft-Ebingova kniha Psychopatia Sexualis přinesla světu pojmy sadismus a masochismus, popisující lidi, kteří nacházejí sexuální uspokojení v působení či přijímání bolesti. Tyto praktiky byly tehdy považovány za závažnou odchylku a vyžadovaly léčení.
Krafft-Ebingova práce ovlivnila sexuologii, psychiatrii a psychologii na desetiletí dopředu a položila základ pro vznik nových termínů, z nichž BDSM je dnes nejpoužívanější.
zdroj:pixabay.com
Sadomasochismus v umění a kultuře
Popkultura často zobrazuje sadomasochismus prostřednictvím symbolů jako jsou provazy, pouta, biče a řetězy. Ale kde se tyto praktiky skutečně vzaly? Sadomasochismus zahrnuje dobrovolnou směnu moci mezi partnery a propojení bolesti s rozkoší.
Například mezopotámská bohyně Inanna bičovala své následovníky během rituálů, aby je přivedla k sexuální extázi. Řecké umění také často zobrazovalo bičování, což naznačuje, že tyto praktiky byly běžné. V antické Spartě se mladí muži podrobovali bičování na oltáři bohyně Artemis, a ten, kdo vydržel nejdéle, získal respekt a čest. Podobné praktiky se objevovaly i u Etrusků, jak dokládá například „Hrobka bičování“ s freskami z 5. století př. n. l., které zobrazují bičování v kontextu náboženských rituálů.
V Indii mezi 4. a 6. stoletím mnich Vatsjájana ve své Kámasútře popsal, jaké části těla jsou ideální pro jemné údery, aby se zvýšil pocit rozkoše. Dokonce doporučil specifické techniky úderů a kousání, čímž ukázal, že praktiky spojené s bolestí byly součástí erotiky již před tisíci lety.
zdroj:pixabay.com
Středověk a změna vnímání
Ve 12. století se na evropských dvorech objevily příběhy o rytířích, jejichž láska a oddanost byly často spojeny s psychickou bolestí a touhou. Sebemrskačství bylo v pozdním středověku považováno za prostředek k očištění od hříchů, což vedlo k vzniku flagelantských hnutí, která praktikovala bičování jako duchovní očistu.
Markýz de Sade a Sacher-Masoch
Francouzský šlechtic markýz de Sade svými literárními díly a reálnými činy posunul sadomasochismus do popředí zájmu. Byl několikrát uvězněn za své sadistické praktiky a jeho knihy, jako 120 dnů Sodomy, se staly klasikou, byť často odsuzovanou. Jeho romány Justina a Julietta zkoumají rozdílné cesty dvou sester v drsné společnosti, přičemž autor nezvykle upřednostňuje neřest nad ctností.
Rovněž Leopold von Sacher-Masoch, inspirovaný svou fascinací silnými ženami, zanechal nesmazatelnou stopu v historii masochismu. Jeho román Venuše v kožichu popisuje vztah plný nadvlády a podřízení, který se vymyká běžným konvencím. Tento příběh se stal klíčovým textem pro pochopení masochismu.
Moderní doba a přijetí sadomasochismu
Ve 20. století, zejména s uvolněním společenských norem, se sadomasochismus stal součástí populární kultury. Ikony jako Bettie Page přinesly do mainstreamu symboliku BDSM, včetně erotického prádla a důtek. Dnešní společnost je vůči sexuálním preferencím mnohem otevřenější, a pokud jsou praktiky prováděny mezi dospělými s jejich souhlasem, jsou akceptovány jako legitimní součást lidské sexuality.
