Její osud se stal truchlivým varováním pro další horolezce. Její touha po vrcholu byla silnější než strach z nebezpečí, což vedlo k tragické smrti. Toto ztělesnění odhodlání a následná tragédie slouží jako varování a připomínka extrémních rizik spojených s dobytím nejvyšší hory světa.
Německá horolezkyně Hannelore Schmatz dosáhla v roce 1979 úžasného úspěchu tím, že se stala čtvrtou ženou, která zdolala vrchol nejvyšší hory světa, Mount Everest. Bohužel však tento triumf byl zároveň jejím tragickým závěrem a jako první žena na této náročné hoře zahynula.
Hannelore a její manžel Gerhard sdíleli lásku k horolezectví a v roce 1979 se rozhodli podniknout ambiciózní výpravu na Mount Everest. Tato cesta však nejenže jim přinesla slávu, ale také zlomila soudržnost jejich manželství.
Jejich výstup na Everest skončil tragédií. Hannelore zemřela. Její mumifikované tělo stalo varováním pro další horolezce, kteří se pokoušeli zdolat tuto neúprosnou horu.
Pouze nejschopnější horolezci se odváží čelit nebezpečím a extrémním podmínkám, které přináší výstup na vrchol Everestu. Hannelore a Gerhard Schmatz byli mezi těmi zkušenými. Předtím, než se vydali na Everest, zdolali několik nejvyšších hor světa, včetně osmitisícovek.
Po návratu z výstupu na osmou nejvyšší horu světa, Manásalu, v roce 1973, si stanovili nový cíl – zdolat nejvyšší horu světa, Mount Everest. Začali se připravovat aby získali povolení k výstupu.
Aby umocnili své šance na úspěch, zvyšovali své schopnosti přizpůsobovat se vysokohorským podmínkám tím, že zdolávali další vysokohorské vrcholy. Jejich odhodlání bylo odměněno, když v roce 1977 získali povolení k výstupu na Mount Everest od nepálské vlády.
Hannelore byla nadšená a začala pečlivě připravovat logistiku tříměsíční expedice, která zahrnovala náročnou přepravu horolezeckého vybavení z Evropy do Nepálu.
S manželem sestavili tým dalších zkušených horolezců z různých zemí, přičemž Hannelore byla jedinou ženou v týmu. V červenci 1979 byla výprava připravena vyrazit na svou výpravu na Mount Everest spolu s pěti šerpy.
Zdroj:pixabay.com
Po náročném výstupu dorazila skupina 24. září 1979 do posledního výškového tábora v Jižním sedle hory. Nicméně špatné počasí a vánice je donutily sestoupit zpět do třetího výškového tábora.
Když se rozhodli znovu vystoupit, rozdělili se na dvě skupiny. Hannelore a její skupina byly v jedné, zatímco Gerhard a jeho skupina se jako první vydali směrem k vrcholu hory.
Po několika dnech dorazila Gerhardova skupina zpět do Jižního sedla a rozhodla se pokračovat v cestě k vrcholu. Naopak Hannelore a její skupina byly stále na cestě do posledního výškového tábora. A tak zatímco manželova skupina dosáhla vrcholu úspěšně, Hannelore se zdržela ve třetím výškovém táboře, neschopná vyrovnat se s tím, že ji manžel předběhl.
Tak Hannelore, společně s jedním horolezcem a dvěma šerpy, zahájila výstup z Jižního sedla směrem k vrcholu. Avšak počasí se rychle zhoršovalo a Hannelore se rozhodla zřídit bivakovací tábor v extrémní výšce 8500 metrů, v oblasti známé jako „zóna smrti“. Tato oblast byla extrémně nebezpečná a šerpové je varovali, ale Hannelore a její společníci byli již na pokraji svých sil.
Ray Genet zemřel na podchlazení a otřesená Hannelore se dala na sestup spolu se šerpy. Bohužel bylo už pozdě, a Hannelore se již nemohla vrátit. Zemřela několik desítek metrů od bezpečí. Její poslední slova byla: „Vodu, vodu.“
Opřená o svůj batoh, zemřela na místě. Po její tragické smrti ve věku devětatřiceti let napsal její manžel Gerhard: „Náš tým se vrátil domů. Ale já sám, bez mé milované Hannelore.“
Tělo Hannelore Schmatz zůstalo na místě, kde naposledy stála, oblečené v horolezeckém vybavení, s otevřenýma očima a vlajícími vlasy. Tělo se v extrémních podmínkách vysokohorského prostředí mumifikovalo a stalo se varováním pro další horolezce, kteří míjeli toto místo na své cestě k vrcholu Everestu.
Zdroj:pixabay.com
V roce 1984 byla podniknuta snaha odstranit její tělo, avšak oba horolezci zapojení do záchranné operace přišli o život. Nakonec ji hora sama vzala, když poryv větru shodil její tělo přes okraj Kangshung Face, kde navždy zmizelo.
Díky jejímu osudu se stala Hannelore nejen symbolickou postavou v historii horolezectví, ale také varováním před nebezpečím a výzvami, které přináší dobytí nejvyšší hory světa, Mount Everest.
