Asi nikdy nezapomenu na svůj první porod, u kterého jsem nestihla dojet do porodnice. Byla jsem několikrát na vyšetření, kdy jsem si myslela, že už to na mě přišlo, ale vždy to byl jen planý poplach. Když jsem tam...
Asi nikdy nezapomenu na svůj první porod, u kterého jsem nestihla dojet do porodnice. Byla jsem několikrát na vyšetření, kdy jsem si myslela, že už to na mě přišlo, ale vždy to byl jen planý poplach. Když jsem tam byla už poněkolikáté, tak se na mě doktor díval jako na blázna a připadala jsem si, že ho pořád jen otravuji.
Nevěděla jsem, jak mám poznat rozjetý porod
Byla jsem celou dobu velice nervózní. Po několika neúspěšných návštěvách porodnice se mi tam už prostě nechtělo jet znova zbytečně. Proto jsem svůj odjezd pořád odkládala a snažila se to vydržet co nejdéle.
Manžel mě během té doby několikrát přemlouval, že už pojedeme. Já jsem byla paličatá a snažila se to odkládat, co nejvíce to šlo. Až jsem začala cítit, že se opravdu něco děje, tak teprve v ten moment, jsem se pro cestu do porodnice rozhodla.
Neměla jsem to odkládat tak dlouho
Už při cestě do auta jsem cítila velké bolesti a bylo mi jasné, že to nejspíš nestihneme. Chtěla jsem si zavolat sanitku, ale cesta autem mi přišla jako rychlejší varianta. Přítel už po cestě volal do nemocnice, že jsme na cestě.
Při příjezdu před nemocnici nás zde čekalo několik lidí a já jsem konečně cítila úlevu, že mi konečně někdo pomůže. Pak jsem slyšela doktora, jak říkal, že na sál se to nestihne, že budeme rodit přímo tady.
Měla jsem najednou obrovský strach o miminko
V tu chvíli jsem dostala velký strach, který se ale rychle rozplynul pod velkou porodní bolestí. Byla to opravdu velice náročná situace, kterou už doufám znovu nikdy nezažiji. Máme krásnou holčičku, na které není vůbec poznat, že by bylo při porodu něco v nepořádku.
Na porod na parkovišti před nemocnicí už jen vzpomínáme s humorem, když to vykládáme přátelům. Pokaždé mám ale husí kůži, protože si uvědomuji, co všechno se mohlo stát, kdybych to na to parkoviště nestihla.
