Se svým dosavadním životem přestala být Žaneta spokojená, když se jí blížila čtyřicítka. Už nechtěla mít na starost jen svou rodinu, chodit do práce a nemít žádný čas pro sebe. Rozhodla se od základů změnit svůj život. Jak to...
Se svým dosavadním životem přestala být Žaneta spokojená, když se jí blížila čtyřicítka. Už nechtěla mít na starost jen svou rodinu, chodit do práce a nemít žádný čas pro sebe. Rozhodla se od základů změnit svůj život. Jak to dopadlo?
Zaběhnutý život mě přestal bavit
S manželem jsem žila od svých devatenácti let, svatbu jsme však měli o něco později. Máme spolu tři děti, o které jsem se starala jako každá máma. Chodila jsem také do zaměstnání, které mě ale vůbec nenaplňovalo.
Když se přibližovala čtyřicítka, měla jsem pocit, že musím ve svém životě něco změnit. Už mě nebavilo dělat doma služku, vařit a uklízet. Rodina si zvykla na plný servis a nikoho nezajímalo, jak se cítím já.
Rozhodla jsem se, že svůj život upravím podle svého. Zdědila jsem poměrně slušnou částku peněz, která mi zaručovala alespoň trochu finanční svobody. Mohla jsem si proto dovolit přestat pracovat.
Mým snem bylo vždy studovat, ale kvůli dětem jsem se k tomu nikdy nedostala. A uklízení mě nikdy nebavilo. Jako řešení se nabízela paní na úklid. Když jsem své rodině nastínila, že nyní bude chod v domácnosti vypadat jinak, byli hodně překvapení. Manžel s tím nesouhlasil a děti mi řekly, že jsem se asi zbláznila.
Životní změny mi přinesly nové podněty
Přes nesouhlas rodiny jsem se pustila do životních změn. V zaměstnání jsem dala výpověď a najala paní, která k nám začala chodit uklízet. Děti, jimž v té době bylo 16, 14 a 11 let, se musely naučit větší samostatnosti. A manžel? Ten se musel naučit vařit. Skřípal při tom zuby, ale nakonec mu to i šlo. Já jsem na to neměla už čas, protože jsem se pustila do studia archeologie.
V souvislosti s kombinovaným studiem jsem se dostala i mezi jiné lidi, než byly mé kamarádky, které řešily jen své děti a nezdárné manžele. Najednou jsem měla pocit, že opravdu žiji.
Se spolužáky jsme probírali problémy týkající se studovaného oboru. Bylo to úplně něco jiného než puberta potomků a nové recepty, jež zajímaly mé už bývalé kamarádky. Cítila jsem se velmi šťastně.
Dnes svého kroku lituji
Děti si postupem času zvykly, že už nejsem pro ně kdykoliv k dispozici. A novou situaci nakonec pochopil i manžel, přestože mi v mém rozhodnuti nikdy nezačal fandit. Byla jsem ráda, že jsem se pro tuto změnu rozhodla, protože mi do života přinesla nové podněty. Studium jsem úspěšně dokončila a promovala.
Nyní je mi 46 let a práci ve vystudovaném oboru jsem bohužel zatím nenašla. Všude požadují praxi, která mi chybí. Mé nadšení zaměstnavatelům nestačí. Tenčí se mi úspory a děti s manželem se mi odcizili. Žijeme si každý svůj život bez toho druhého.
S odstupem času si nejsem jistá, jestli ta životní změna, ke které jsem se odhodlala, za to stála. Jsem sice stále vdaná, ale sama. Manžel jako by se mnou už ani nepočítal a děti mají své zájmy.
