Lidská kůže a mozek jsou v neustálém dialogu, což vysvětluje, proč je těžké se sám zlechtat. Dotek milence vnímáme jinak než dotek cizího člověka v přeplněné tramvaji. Tento jev se děje díky mozku, který předvídá a tlumí vlastní doteky, aby kůže mohla reagovat na důležitější podněty.
Když se někdo dotkne naší kůže, komunikují spolu nejen naše kůže, ale i mozek. Mozek, který zpracovává veškeré informace od kůže, nejenom cítí dotek, ale také předjímá, jak by měl vypadat. Proto například důvěrný dotek od milence vyhodnotí jinak než stejný dotek od cizího člověka v MHD.
zdroj:pixabay.com
Z tohoto důvodu je také obtížné zlechtat sám sebe. Britský lékař Monty Lyman ve své knize The Remarkable Life of the Skin (2019) napsal, že jediný případ, kdy potkal někoho schopného sám sebe zlechtat, byl pacient s těžkou formou schizofrenie.
Profesorka Sarah-Jayne Blakemoreová a její tým z University College London zjistili, že když pohybujeme prsty nebo končetinami, mozeček (cerebellum) vytváří přesnou mentální projekci těchto pohybů. Tento „stínový signál“ pak vysílá do senzorických oblastí mozku, čímž tlumí odpovídající vjemy na kůži. Kůže tak může zůstat ve střehu pro důležitější dotyky, například od predátorů.
Biblický trest
Podle Bible Satan, když měl vybrat fyzické utrpení pro Joba, zvolil svrbění. Mnoho příčin svědění na kůži lze vysvětlit vnějšími faktory, ale ne všechny.
Protože na rozdíl od bolesti neexistuje žádná specifická oblast mozku věnovaná svědění, je jeho neurologické studium obtížné. Chronické svědění může být způsobeno mozkovými nádory, autoimunitními chorobami, užíváním drog nebo nedostatkem železa.
Svědění je silné kvůli své naléhavosti. Příkladem je 39letá žena z Massachusetts, která po prodělání pásového oparu trpěla silným svěděním na čele. Během spánku si místo rozškrábala až na mozek a musela být hospitalizována. I po zničení nervových zakončení svědění přetrvávalo.
Nakažlivé jako zívání
Až do roku 1987 bylo svědění považováno za slabší formu bolesti. Dnes víme, že jde o oddělený systém, s informacemi cestujícími do mozku po jiných drahách.
Lidé necítí bolest při sledování válečných filmů, ale mají tendenci se více škrábat při pohledu na roztoče nebo jiné škrábající se osoby. Toto sociálně nakažlivé svědění není zatím dobře vysvětleno.
zdroj:pixabay.com
Tento fenomén není jen záležitostí lidí. Doktor Čou-Feng Čchen z Washingtonské univerzity zjistil v roce 2017, že laboratorní myš umístěná vedle myši trpící svěděním má tendenci se více drbat. Pokud je však v mozku myši zablokována molekula GRP, myš přestává sociálně svědit, ale stále reaguje na svědící stimul, jako je histamin.
