Na houby jsem nikdy nechodil, protože jsem bydlel v malém bytě v centru města. Ve 33 letech jsem si řekl, že už bylo rušného města dost a koupil jsem si pěknou roubenku kousek od lesa na vesnici. V podstatě...
Na houby jsem nikdy nechodil, protože jsem bydlel v malém bytě v centru města. Ve 33 letech jsem si řekl, že už bylo rušného města dost a koupil jsem si pěknou roubenku kousek od lesa na vesnici. V podstatě jsem o vesnici snil celý život, ale pořád jsem čekal na tu pravou, se kterou budu nové bydlení řešit.
První víkend po stěhování jsem vyrazil na houby
Hned první víkend po stěhování jsem se rozhodl prozkoumat okolní les. Hned jak jsem do lesa vešel, tak jsem byl uchvácen nádherně zachovalou přírodou. Díky tomu jsem se vůbec nedíval, kam vlastně jdu a hlavně jsem si vůbec nehlídal cestu zpátky.
Po zhruba dvou hodinách, když jsem byl uprostřed lesa, jsem zjistil, že jsem se asi ztratil. Na všechny strany, kam jsem se podíval, tak byl jen les. Říkal jsem si, že vyrazím jedním směrem a určitě musím někam dojít.
Po půl hodině jsem narazil na ženu. Říkal jsem si v duchu, že mám vyhráno, protože mi určitě poradí, kudy z lesa ven. Jenže ona byla úplně ve stejné situaci jako já. Nebyla sice v lese sama, ale odpojila se od své skupiny.
Dvě společné hodiny a zamiloval jsem se až po uši
Po dvou hodinách, kdy jsem si povídal s tou pro mě zatím cizí paní, jsem se do ní prostě zamiloval. Líbila se mi vzhledově i názorově. Měla společně koníčky a co bylo důležité, nebyla ani zadaná.
Povídala si se mnou velice pěkně. Když se nám po dvou hodinách konečně podařilo narazit na vesnici, tak jsem ji pozval na večeři.
Byla to asi ta nejmíň romantická večeře, protože v hospodě byl jen utopenec s cibulí, ale i tak nám chutnalo. Díky tomu se mi zalíbila ještě víc, že to prostě není žádná nafoukaná holka z města, jaké jsem do té doby potkával.
