Samota ve světě moderní společnosti nabývá nových podob. Čím se liší fenomén hikikomori od běžného odpočinku doma a jaké jsou jeho dopady na jednotlivce i společnost?
Existují lidé, kteří žijí odtrženi od společnosti. Jsou někdy i měsíce zavřeni doma, sami. S nikým nepromluví a izolují se od okolního světa. Ti, které japonským termínem nazýváme „hikikomori“, se necítí součástí společnosti a odmítají její hodnoty.
Tráví svůj čas uzavření ve svých pokojích a často spí během dne. Jídlo jim rodina nechává před dveřmi a okna mají zatažená, aby zamezili vstupu světla. Tito lidé se s nikým nevídají i několik měsíců. Podle odborníků není hikikomori přímo diagnózou, ale představuje jev, který nezapadá do běžné definice zdraví.
zdroj:pixabay.com
Hikikomori, což znamená „ten, který se odtrhl“, byli poprvé identifikováni v Japonsku v roce 2006 psychologem Tamaki Saito. I když termín vznikl v Japonsku, podobní jedinci se vyskytují po celém světě, od Brazílie po Indii, a někteří z nich jsou i v České republice.
Odborníci nepovažují hikikomori přímo za poruchu, spíše za rezignaci na tradiční hodnotový systém. Tito lidé ztrácejí motivaci zapojit se do společnosti, což je typické pro mladé lidi. Fenomén hikikomori se vyvinul především v důsledku specifických rodinných vztahů v Japonsku, kde jsou vztahy mezi rodiči a dětmi často nezdravě závislé.
zdroj:pixabay.com
Hikikomori však může být vážným problémem u mladých lidí. Izolace a odtržení od společnosti může mít negativní dopady na jejich duševní i fyzické zdraví, a může ovlivnit jejich budoucí sociální, akademické a profesní vyhlídky. Mezi možné dopady patří depresivní symptomy, úzkost, nedostatek sebevědomí, problémy se sociálními dovednostmi a snížená kvalita života. Je důležité poskytnout těmto mladým lidem podporu a pomoc při znovunavazování kontaktů se společností a získávání dovedností, které jim umožní úspěšněji fungovat v běžném životě.
Naproti tomu, že izolace hikikomori může být vnímána jako zdravotní problém, někteří psychologové vidí i pozitiva. Tato doba osamění může vést k osobnímu růstu a hledání vlastních hodnot.
