S manželem jsme se brali po pětileté známosti. Bydlet jsme spolu začali prakticky od začátku. Nejprve to bylo v pronájmu, ale pak jsme se po svatbě rozhodli pro hypotéku a pořízení vlastního bydlení. Náš byt je kousek od místa,...
S manželem jsme se brali po pětileté známosti. Bydlet jsme spolu začali prakticky od začátku. Nejprve to bylo v pronájmu, ale pak jsme se po svatbě rozhodli pro hypotéku a pořízení vlastního bydlení. Náš byt je kousek od místa, kde bydlí manželovi rodiče. Má to jednu velkou výhodu. Když bych potřebovala pohlídat syna, je pomoc hned po ruce. Kromě toho to má ale také spoustu nevýhod.
První vnouče v rodině
Rok po svatbě se nám narodil syn. Bylo to první vnouče v širší rodině, takže radost prarodičů byla veliká. Moje máma ještě pracuje, na hlídání ji moc v budoucnosti neužiji. Ona se navíc ještě stará o svoji starou matku, mou babičku.
Takže jsem byla docela ráda, když s nabídkou na hlídání ještě před narozením syna přišla moje tchyně, která je již v důchodě. Zatím je synek malý a hlídání moc nepotřebuji, protože jsem na rodičovské dovolené, ale dobré mít někoho v záloze.
Tchyně k nám chodí denně
Když se syn narodil a já jsem se s ním vrátila z porodnice, hned ten den se tchyně přišla na miminko podívat. Což o to, nevadilo by mi to, kdyby se dopředu ohlásila. To ale moje tchyně zásadně nedělá. Od té doby k nám chodí pravidelně.
Zrovna mám rozdělanou nějakou práci a najednou zvonek a ve dveřích stojí tchyně. A hned se žene k miminku, aniž by si před tím alespoň umyla ruce. Už jsem ji několikrát prosila, aby si je umyla, než začne sahat na syna. Většinou mi na to řekne, že jsem moc úzkostlivá a že špína je pro dítě zdravá.
Už mě tyto návštěvy unavují
Určitě je od tchyně pěkné, že má o vnoučka zájem. Já ji ho brát rozhodně nehodlám. Ale vadí mi ty její téměř každodenní návštěvy. Dám třeba syna spát, sama bych si taky ráda alespoň na chvíli odpočinula, ale to nemohu, protože mi přijde na návštěvu tchyně. Sedne si v kuchyni, poručí kávu a už mluví. Mám tak dokonalý přehled o všech jejích kamarádkách a jejich problémech. Jakmile se však synek vzbudí, tchyně vystartuje a je u něho první a už ho chová. Domů odchází většinou až po večeři.
Hovořila jsem s manželem, že by jeho matka k nám nemusela chodit tak často. Jen pokrčí rameny a řekne, že ji přece znám – ráda si povídá. Toto ale podle mě není žádné řešení. Ani o víkendu nemáme jako rodina klid, protože máme na návštěvě tchyni. Manželovi to snad ani nevadí, když jí nic neřekne. Budu to nakonec muset udělat já.
