Život málokdy kráčí tak, jak si člověk usmyslí. Do cesty mu klade různé překážky, které je třeba překročit. Tou mou byl Jarek, okouzlují muž, který mě učaroval a s nímž jsem spojila svůj život. Měl jen jednu negativní vlastnost...
Život málokdy kráčí tak, jak si člověk usmyslí. Do cesty mu klade různé překážky, které je třeba překročit. Tou mou byl Jarek, okouzlují muž, který mě učaroval a s nímž jsem spojila svůj život. Měl jen jednu negativní vlastnost – nechtěl děti.
Spokojený život ve dvou
Na první pohled vypadal náš vztah s Jarkem jako ze žurnálu. Oba mladí, finančně zajištění s vlastním bydlením. Mohli jsme cestovat, kam jsme chtěli. A také podnikat, co nás napadlo. S dětmi jsme se totiž rozhodli zatím počkat, abychom měli čas hlavně na sebe a své koníčky.
Nemohu tvrdit, že by se mi takový život nelíbil. Dělala jsem práci, která mě opravdu bavila, a po svém boku měla muže, s nímž jsem si rozuměla. Žili jsem v hezky zařízeném bytě, který byl náš. Léto jsme trávili u moře, zimu na lyžích. Jenže po nějakém čase jsem začala mít pocit, že mi v životě něco chybí.
Téma dítě nebylo na pořadu dne
Kamarádky se postupně vdaly, rodily děti a dostaly se do jiné životní etapy, takže jsem jako bezdětná s nimi těžko držela krok. Už neměly tolik času trávit volno na hodinách zumby. Najednou jsem se přistihla při tom, že bych si dítě vlastně také moc přála. Už mi bylo přes třicet pět let a začaly mi tikat biologické hodiny.
Jenže Jarek se na téma dítě odmítal se mnou bavit. Prý jsme si řekli, že ještě počkáme a on nevidí, že by nyní byla ta pravá doba si ho pořídit. Přece jsme si plánovali, že podnikneme okružní cestu po USA. A tak místo chystání si dětské výbavičky jsme vyrazili o dovolené přes Atlantik. Přiznám se, že mě to ani moc už nebavilo. A spíš jsem si představovala, jak vozím kočárek. Ale Jarek byl nadšený a nemohl pochopit, že já jsem tak otrávená.
Vlastní dítě mít nikdy nebudu
Můj příběh nemá veselý konec. Je mi 38 let a vlastního dítěte se už nedočkám, ani kdyby se Jarek nyní rozhodl, že si ho pořídíme. Navštívila mě totiž předčasná menopauza, která mé sny o vlastním potomku nadobro zhatila. Jarkovi to ale vůbec nevadí a nevidí, jak moc se trápím.
Přemýšlím dokonce o rozvodu. Ale asi na něho nenajdu dostatek kuráže. Budu se muset smířit s tím, že materiálně jsem dobře zabezpečená a své nenaplněné sny a touhy budu muset odložit. Jen nevím, jak překonat smutek. Ve svém manželovi oporu hledat nemohu.
