Nechtěla jsem opouštět naši zemi. Když jsem však přišla kvůli válce o manžela i tatínka, tak jsem zůstala úplně sama a na poslední chvíli se tak rozhodla Ukrajinu opustit. Do Česka jsem chtěla jen na dobu, než to u...
Nechtěla jsem opouštět naši zemi. Když jsem však přišla kvůli válce o manžela i tatínka, tak jsem zůstala úplně sama a na poslední chvíli se tak rozhodla Ukrajinu opustit. Do Česka jsem chtěla jen na dobu, než to u nás bude lepší, ale teď to vypadá, že už se domů nevrátím.
Vydala jsem se vystrašená a téměř bez prostředků
Na cestu jsem se vydala vystrašená a se všemi penězi, co jsem doma našla. Nejsem z bohaté rodiny, a tak těch peněz moc nebylo. Když jsem se do Česka dostala, tak jsem zůstala úplně bez peněz a chvíli jsem byla na ulici.
Rychle jsem se snažila vyřídit si příspěvek pro uprchlíky, abych měla alespoň něco. Pohybovala jsem se hlavně na nádraží, kde byla spousta takových, jako jsem já, jen s tou nevýhodou, že ostatní ženy tam měly i děti.
Při hledání pomoci jsem narazila na Tomáše
Když jsem si hledala nějaké bydlení a možnost výdělku nebo příspěvku, tak jsem narazila na dobrovolníka Tomáše, který se lidem jako jsem já snažil pomoci. Během dvou hodin jsem mu stihla říct snad úplně všechno a on si mě rovnou nastěhoval domů.
Řekl mi, že je vdovec, takže je na tom stejně jako já a život také nemá zrovna lehký. Snaží se lidem v okolí pomáhat a díky tomu poznal mě. Tak, jak jsem si myslela, že už nemá smyl dál žít, tak Tomáš mi zase vrátil chuť do života.
Chce si mě vzít, ale já bych ještě počkala
Tomáš se ke mně chová opravdu krásně, perfektně se o mě stará a já jsem mu za to hodně vděčná. Dokonce mi říkal, že by si mě chtěl vzít, abych tu už zůstala. Já však pořád nevím, jestli to nedělá spíš jen ze soucitu.
Zpátky na Ukrajinu už mě opravdu nic netáhne, protože tam nikoho ani nemám. Dost reálně uvažuji o tom, že bych si Tomáše opravdu vzala a třeba s ním i založila rodinu.
