Když jsem si našel přítelkyni, tak nám bylo oběma dvacet let. Tehdy jsme byli ještě na vysoké škole a život jsme měli bez starostí. Bylo nám spolu fajn, tak jsem to s ní dal dohromady. O šest let později...
Když jsem si našel přítelkyni, tak nám bylo oběma dvacet let. Tehdy jsme byli ještě na vysoké škole a život jsme měli bez starostí. Bylo nám spolu fajn, tak jsem to s ní dal dohromady. O šest let později přišlo první společné bydlení a první společný rozpočet.
Přítelkyně měla dobrou práci a vysoký plat, vyšší než já
Přítelkyně si našla dobrou práci, kde brala dvakrát víc než já. Ale zase je pravdou, že za mnohem větší počet hodin, takže já měl daleko více volného času. Ze začátku to nebyl žádný problém, než se narazilo na pár zásadních problémů.
Poprvé se to stalo, když se mělo kupovat společné auto. Nemohl jsem se s ní dohodnout na konkrétním autě. Chtěla si prosadit svoje a koupit mnohem dražší auto, než jsem já chtěl do auta investovat. Odpálkovala mě s tím, že to stejně platí ona, protože vydělává o hodně víc.
Podruhé přišel trapas před kamarády
Když jsem slyšel její argument při vybírání auta, tak jsem zůstal jako opařený, ale nějak jsem to překousnul. Co jsem však překousnout nedokázal, tak byl trapas před kamarády, které jsem znal spoustu let.
Když jednou v hospodě přišla řeč na děti a mateřskou, tak přítelkyně neváhala a rovnou vše vypálila, že na mateřskou půjdu stejně já, protože ona je ten, kdo táhne náš rozpočet, a že s tou mojí almužnou by se nám jen těžko žilo. I když je to pravda, tak tohle dělat neměla.
Z restaurace jsem odešel a už se nevrátil
Po incidentu v restauraci jsem se zvednul a odešel. Tehdy jsem jen chtěl jít domů spát a zapomenout na to. Zlost ve mně však rostla a když jsem došel domů, tak jsem si zabalil věci a odešel
Přítelkyně se mě snažila několikrát kontaktovat, ale ani jednou ne s omluvou. Už je to půl roku a já jsem rozhodnutý, že už se k ní nevrátím. V takovém nerovnocenném vztahu prostě nemohu dál žít.
