Po škole jsem si hledala práci, kterou jsem získala během dvou týdnů. Byla jsem za to místo hodně ráda, protože šlo o firmu, kterou mám od domu jen 800 metrů. Ušetřila jsem tak hodně času i peněz za dopravu...
Po škole jsem si hledala práci, kterou jsem získala během dvou týdnů. Byla jsem za to místo hodně ráda, protože šlo o firmu, kterou mám od domu jen 800 metrů. Ušetřila jsem tak hodně času i peněz za dopravu do práce, protože tohle se dalo zvládat bez problémů i pěšky. Všechno růžové se však později proměnilo v hotové peklo.
První rok byl super, užívala jsem si nezávislosti a peněz
Když jsem do práce nastupovala, tak jsem neměla žádnou představu o penězích a výšce platu. Dostala jsem nástupní plat 30 tisíc čistého a to, jak jsem později zjistila, není zrovna málo jako nástupní plat. Jelikož bydlím u rodičů, kde po mně nikdo nic nechce, tak mi vše zůstává.
Prvních pár měsíců jsem si užívala života a peněz z výplaty. Po roce už jsem však začala být více šetřivá, abych si mohla dovolit vlastní bydlení. Chtěla jsem si co nejvíce našetřit a proto jsem se začala v práci hodně snažit, abych dostala přidáno.
Po roce jsem dostala přidáno, ale nebylo to zadarmo
Dělala jsem toho v práci opravdu hodně. Když jsem však řekla nadřízenému, že bych chtěla přidat, tak mi naložil ještě více práce. Další týden za mnou přišel s tím, že by mé přidání mohl zařídit, ale budu muset ještě o to více pracovat.
Já jsem na to přistoupila, protože jsem chtěla opravdu co nejvíce šetřit. Skutečně mi zařídil dalších deset tisíc v čistém nahoru. Brala jsem tedy už přes 40 tisíc korun měsíčně a z toho se dá šetřit opravdu dobře. Jenomže jsem mu dělala v podstatě služku.
Pracovala jsem 12 – 14 hodin denně, a to se opravdu vydržet nedá
S tím, že jsem dostala přidáno a nadřízený to zařídil, jsem musela přijmout i více práce. Je to logické, akorát jsem zjistila, že dělám práci za svého nadřízeného a on si v kanceláři sleduje filmy nebo si čte.
Po pár měsících jsem nadřízenému řekla, že toto pracovní tempo nemohu udržet dlouhodobě, ale on na to nereagoval. Když jsem v práci poprvé omdlela únavou, tak jsem si uvědomila, že mi to za žádné peníze nestojí.
Následně jsem dala výpověď a z práce odešla, nebude mě nikdo zneužívat a nenechám se sedřít z kůže. Mám informace, že nadřízený dostal padáka o dva měsíce později, protože nezvládal svou náplň práce. Dobře mu tak.