Ve třech letech jsem skončil v dětském domově, protože se o mě nebyla máma schopná postarat. Zůstal jsem tam až do svých osmi let, kdy si mě vyhlédla jedna rodina. Ze začátku jsem z toho měl radost, že konečně...
Ve třech letech jsem skončil v dětském domově, protože se o mě nebyla máma schopná postarat. Zůstal jsem tam až do svých osmi let, kdy si mě vyhlédla jedna rodina. Ze začátku jsem z toho měl radost, že konečně poznám něco jiného než jen tety z dětského domova.
Rodina vypadala moc mile
Bylo těsně před Vánoci, když mi jedna teta přišla oznámit, že na Vánoce budu u své nové rodiny. Souhlasil jsem, protože to bylo v dětském domově celkem běžné, že sem tam někdo odešel do náhradní rodiny.
První rok byl jako z pohádky. Dostával jsem vše, co jsem chtěl a dokonce i lásku. Teď už je mi jasné, že to bylo jen proto, že v prvním roce probíhala většina kontrol z dětského domova. Po roce mi začalo peklo, které jsem nemohl nikomu vysvětlit.
Po roce jsem začal fungovat jako služka
Když uplynul rok od toho, co jsem přišel do náhradní rodiny, tak jsem dostal v domácnosti najednou několik povinností. To se pořád navyšovalo, až jsem se kompletně staral o domácnost. Měl jsem ještě bratra, který byl jejich vlastní, a ten nemusel dělat vůbec nic.
Musel jsem vařit, uklízet, prát, žehlit, chodit otvírat dveře, zametat před domem, odhrnovat sníh, prostě úplně vše. Moje náhradní rodina se jen válela na gauči a sledovala televizi. Já jsem je musel obsluhovat.
Čekal jsem na zletilost a v ten den jsem z rodiny odešel
Jelikož jsem nemohl do dosažení zletilosti z rodiny odejít, tak jsem čekal, jakmile udeří půlnoc k mým 18. narozeninám a okamžitě jsem odešel. Zpětně si říkám, že by mi v dětském domově bylo líp.
Jediné, co jsem si z náhradní rodiny odnesl, bylo to, že jsem se naučil perfektně vařit a kompletně starat o domácnost. Umím toho víc než moje nová přítelkyně, kterou jsem si našel. Nakonec si říkám, že všechno zlé je možná k něčemu i dobré.
