Každý o mě ví, že rád vyhovím, když můžu a to samé očekávám od druhých. Jednou jsem v hospodě zjistil, že jsem si zapomněl vybrat hotovost a kartu tam nebrali, byli jsme tam cela parta, tak jsem se zeptal,...
Každý o mě ví, že rád vyhovím, když můžu a to samé očekávám od druhých. Jednou jsem v hospodě zjistil, že jsem si zapomněl vybrat hotovost a kartu tam nebrali, byli jsme tam cela parta, tak jsem se zeptal, jestli mě někdo pro tento večer založí.
Několik kamarádů se hned nabídlo, ale jelikož jeden z nich bydlí v naší ulici, půjčil jsem si od něj.
On se mě zeptal, zda bych mu přes víkend půjčil na oplátku kolo, které jsem pár měsíců dozadu kupoval za 40 000 korun. Řekl jsem jasně, přece se známe minimálně dvacet let, takže jsem zaplatil a pak jsme společně odjeli domů, kde jsem mu kolo předal.
V neděli ho měl vrátit
V neděli večer ho měl vrátit, ale nepřišel. Tak jsem mu volal, nezvedal telefon, šel jsem k němu domů, otevřel mi dveře a já na něj, aby mi vrátil moje kolo. A on, víš ty co, nemusíš mi vracet nic za ten večer a já si nechám kolo.
A takhle se teď už rok soudím s kamarádem od dětství a zatím marně hledám spravedlnost.
