Postavil jsem dům podle našeho plánku, který jsem sestavoval s manželkou. Jednoho dne u nás zazvonil pár, že se jim moc líbí náš dům. Muž se mě rovnou zeptal, jestli bych nebyl ochotný mu prodat projekt na dům, který...
Postavil jsem dům podle našeho plánku, který jsem sestavoval s manželkou. Jednoho dne u nás zazvonil pár, že se jim moc líbí náš dům. Muž se mě rovnou zeptal, jestli bych nebyl ochotný mu prodat projekt na dům, který máme hotový. Já v tom viděl lehkou možnost výdělku a pokrytí nemalých nákladů na zpracování projektu.
Prodal jsem jim projektovou dokumentaci, ale netušil jsem, že budou stavět hned vedle nás
Projektovou dokumentaci k domu jsem jim prodal za 20 tisíc korun. Byla to polovina ceny, kterou jsem za ni zaplatil já, tak mi to připadalo docela férové. Muže jsem pak rok neviděl. Až najednou přijel s realitní makléřkou na pozemek, který se prodával přesně vedle nás.
Doufal jsem, že to nemyslí vážně, přece nebudeme mít dva stejné domy vedle sebe. Bohužel to myslel vážně, pozemek koupil a začal stavět. Já jsem byl opravdu naštvaný, ale nevěděl jsem, co mu na to mám říct.
Teď tu stojí dva totožné domky ve stejné barvě se stejnými závěsy
Stavbu měl hotovou daleko dříve než já, protože mu to stavěla firma. Dům vypadal naprosto stejně, tak jsem alespoň doufal v jinou barevnou variantu. Jednoho dne jsem přijel z práce a viděl jsem, jak dokončují fasádu ve stejné barvě jako je ta naše.
Mají dokonce i stejnou barvu střešních tašek a stejné závěsy v oknech, stejnou barvu oken a garážových vrat. Dům je dokonce i stejně natočen. Je to jakoby někdo vzal náš dům a okopíroval ho.
Domem to nekončí, soused začal budovat zahradu
Na svoje zahradní posezení, kterého je součástí i velká udírna, jsem byl dost pyšný. Vymyslel jsem si to i udělal celé sám. Když jsem viděl, jak soused začal stavět to stejné, tak mě celá radost přešla, protože už to moje prostě nebude originál.
Sousedka zase začala kopírovat i zasazené kytky a stromky po zahradě přesně tak, jako to má moje manželka uspořádané na zahradě. Je to prostě hrozné, bojíme se cokoliv udělat.
Poslední kapkou je asi i naše nové auto. Koupil jsem si celkem běžné auto, které jsem bral jako nové. Měl jsem z něj radost přesně 36 dní, než si soused dovezl to stejné ve stejné barvě.
Nevím, jestli jsou ti lidé nějak nemocní psychicky, ale už to opravdu není sranda. Přemýšlím o prodeji domu a odchodu jinam.
