Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem neporazitelná a že toho vydržím opravdu hodně. Nyní mám ovšem pocit, že jsem si na svá bedra naložila více, než unesu. Přítel to ví, ale nijak to neřeší. A já nevím,...
Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem neporazitelná a že toho vydržím opravdu hodně. Nyní mám ovšem pocit, že jsem si na svá bedra naložila více, než unesu. Přítel to ví, ale nijak to neřeší. A já nevím, jak z toho ven.
Pracovitá a samostatná
Vysokou školu jsem vystudovala, ani nevím jak. Asi jsem studijní typ, takže mi všechno šlo hladce. Vlastně mi takto dobře vycházelo vše, na co jsme sáhla.
Jsem hodně samostatná a zakládám si na tom, že toho hodně zvládnu. Jen jsem nechápala, proč ode mě každý partner vždycky nakonec odešel. Ale co, mávla jsem nad tím rukou, však bude jiný.
A taky že byl. Ve třiatřiceti letech jsem se bláznivě zamilovala do stejně starého známého z posilovny. Jiskry přeskočila i u něho a my jsme spolu začali chodit. A za chvíli jsme spolu dokonce i bydleli a bydlíme stále.
Když se někdo jen veze
Přítel se přestěhoval ke mně do bytu. A já byla šťastná, že nám to spolu tak moc dobře klape. Byl jediným chlapem, kterého jsem poznala a kterému nevadilo, že jsem vydělávala více než on.
Přispíval mi symbolicky na nájem, občas koupil něco na jídlo. Jinak jsem o jeho peníze nestála, protože jsem si vystačila se svými. Jezdili jsme na dovolené, ano za mé peníze.
S přítelem, a přesto na všechno sama
Přítele mám ráda, ale nejsem si jistá, jestli má takto vypadat vyvážený vztah. Připadá mi, že se přítel jen veze a já jsem ten tahoun, na kterém všechno záleží. Korunu tomu nasadil sám přítel, když jsem onemocněla a měla vysoké horečky, tak mi ani čaj neuvařil.
Prý si myslel, že na tom nejsem tak špatně, a odjel s kamarády na pánskou víkendovou jízdu. Od té doby se cítím velmi unavená a už toho nezvládám tolik jako dříve.
V práci mi ale nikdo nic neodpustí a stejně musím fungovat i doma, protože v příteli pomoc nemám. Je mi z toho všeho nějak smutno. Už nechci být na všechno sama.
