Neplánované těhotenství mě překvapilo. I když zprvu jsem z toho měla různé dojmy, nakonec jsme se s manželem na dítě těšili. Narodil se nám Petříček a začal každodenní kolotoč, ze kterého mi šla hlava kolem. Nový přírůstek do rodiny Dvě čárky...
Neplánované těhotenství mě překvapilo. I když zprvu jsem z toho měla různé dojmy, nakonec jsme se s manželem na dítě těšili. Narodil se nám Petříček a začal každodenní kolotoč, ze kterého mi šla hlava kolem.
Nový přírůstek do rodiny
Dvě čárky na těhotenském testu byly pro mě šokem. Vůbec jsem nechápala, jak mohla selhat antikoncepce. Ale stalo se a za devět měsíců přibyl do našeho bytu náš syn.
Dítě dostalo jméno po tatínkovi a mně začaly dny plné kojení, neustálého dětského řevu, přebalování a všeho, co k miminku patří.
Hodně mě to vysilovalo, protože jsem byla zvyklá na svůj klid, a ten jsem nyní neměla. Kolikrát jsem si i řekla, že jsme Petříčka ani mít neměli, že možná jít na potrat by bylo lepší řešení. Asi nemám v sobě ty správné mateřské vlohy.
Když oslavil 13 měsíců a přestal konečně každý den plakat, nabídla se tchýně, že by si ho vzala na noc, abych si mohla trochu odpočinout. Její nabídku jsem s radostí přijala a hned následující víkend Petříčka nachystala a odvezla v sobotu k prarodičům.
Babička se dala na hlídání
Bez dítěte jsme si s manželem užili báječnou sobotu i neděli. Měli jsme zase čas jen na sebe. Zašli jsme si na dobrou večeři a víno a bylo to moc fajn.
V neděli večer jsme si pro Petříčka zase přijeli a domluvili jsme se s tchýní, že si to příští víkend zopakujeme. Tentokrát jsme ho měli přivézt již v pátek, že si chce vnuka déle užít. Nic jsem nenamítala.
Nakonec se z toho stalo pravidlo, že každý pátek jsme syna sbalili a odvezli k manželově matce. Ta se o něho s nadšením starala a my jsme s manželem vychutnávali volné dny bez neustálé pozornosti, kterou jsem musela malému věnovat.
Bylo to fajn, akorát jsem se setkala s nepochopením okolí. Některé mé kamarádky a známé mi daly najevo, že se chovám jako krkavčí matka, která se o dítě nechce starat.
Syn je raději u babičky
Nyní jsou Petříčkovi tři roky a já mám pocit, že u babičky tráví čas raději než s námi. Když jsem mu řekla, že tentokrát k babičce na víkend nepojede a že si zajdeme společně do ZOO, spustil takový řev, že jsem mu musela slíbit, že to bude jako obvykle.
Hodně mě jeho chování zamrzelo a přemýšlím, kde se stala chyba.
