Žiju se svým přítelem ve společné domácnosti už třetím rokem. Vztah nám docela klape, ale vadí mi jediné, přítel není ochoten tolerovat mé odlišnosti. Nejedná se o nic zásadního, ale neustálá snaha mu vyhovět mě již unavuje. Láska nikoliv na...
Žiju se svým přítelem ve společné domácnosti už třetím rokem. Vztah nám docela klape, ale vadí mi jediné, přítel není ochoten tolerovat mé odlišnosti. Nejedná se o nic zásadního, ale neustálá snaha mu vyhovět mě již unavuje.
Láska nikoliv na první pohled
S Láďou jsem se seznámila v zaměstnání. Nebyla to u mě láska na první pohled, ale docela se mi líbilo, jak o mě usiloval. Takže jsem mu nakonec dala šanci a výsledkem bylo, že jsme spolu začali chodit.
Já jsem pak po nějakém čase z práce odešla a našla si jiného zaměstnavatele. Finančně jsem si polepšila a do toho jsme se s Láďou rozhodli, že se sestěhujeme. Na nic jsem si nemohla tehdy stěžovat.
Společné bydlení mi otevřelo oči
Život s Láďou po boku je fajn, tedy jsem si to do nedávna myslela. Jenže jak mi opadly růžové brýle a vytratila se prvotní zamilovanost, zjistila jsem, že můj život se odvíjí jen podle toho, co chce on.
Jakmile se snažím vyjádřit svůj názor, je hned oheň na střeše. Láďa má například okolo sebe spoustu kamarádů. Já jsem jeho pravý opak. Dobré kamarádky bych spočítala na prstech jen jedné ruky.
Ale mně to vůbec nevadí. Problém s tím má právě jen Láďa. Jeho názor je ten, že jsem v tomto ohledu divná a asociální. Další věcí je, že přítel rád sportuje, pravidelně chodí běhat a do posilovny. Mě to ale nebaví a opět je to z pohledu Ládi špatně. A tak je to vlastně se vším.
Už mě nebaví se pořád přizpůsobovat
Aby byl doma klid, snažím se příteli maximálně přizpůsobit. Několikrát jsem byla třeba i v posilovně, jenže jsem se tam jen trápila.
Když jsem zase šla běhat, přišla jsem s bolavým kolenem. Mám raději pohodovou turistiku a výlety po památkách. Tam se ovšem Láďa nudí, tudíž tam se mnou ani nejde. Místo toho jezdí na kole.
A tak přemýšlím, jestli to s Láďou má vůbec ještě smysl. Jsme natolik rozdílní a už mě nebaví mu pořád vycházet vstříc.
