Myslel jsem si, že práce je to hlavní, co v životě musím dělat. Založil jsem si vlastní firmu, kde jsem chtěl vědět úplně o všem a nejraději bych si úplně všechno udělal sám. Za to jsem platil velkou pracovní...
Myslel jsem si, že práce je to hlavní, co v životě musím dělat. Založil jsem si vlastní firmu, kde jsem chtěl vědět úplně o všem a nejraději bych si úplně všechno udělal sám. Za to jsem platil velkou pracovní vytížeností, kdy jsem opravdu pracoval 18 hodin denně a někdy i více. Rodinu jsem prakticky neviděl.
Začínalo to pomalu a nenápadně
Když jsem firmu zakládal, tak jsem pracoval normálně 8 hodin denně. Jenže starostí bylo čím dál více a práce taky. Každý den jsem pracoval o pár minut více než den předtím, až jsem se zastavil na 18 hodinách.
Kolikrát jsem už ani nevěděl, kdy jsem naposledy jedl nebo pil. Neměl jsem potřebu, moje tělo nemělo hlad ani žízeň.
Několikrát se mi stalo, že jsem během rozhovoru s někým usnul. U počítače se mi to stávalo pravidelně. Pořád jsem na něco zapomínal a byl jsem strašně nervózní. Někdy jsem začal řvát na lidi okolo sebe úplně bezdůvodně.
Jednoho dne jsem skončil v nemocnici
Moje tělo mi dávalo více jak půl roku předem jasné signály. Byl jsem hodně unavený, několikrát jsem měl nepříjemné pálení na hrudi, k tomu bolesti hlavy a zad. Ignoroval jsem všechny varovné signály, které moje tělo vydávalo, a pracoval jsem dál.
Jednoho dne jsem se z ničeho nic probudil v nemocnici. Absolutně jsem nechápal, co tam dělám, a vůbec nic jsem si nepamatoval.
Jakmile přišla sestřička, tak jsem se jí ptal, co tu dělám. Zavolala doktora, který mi oznámil, že jsem prodělal těžký infarkt. Byl jsem odvezen rovnou od počítače přímo do nemocnice a více jak 14 dní jsem byl udržovaný v umělém spánku.
Asi si moje tělo řeklo, že už je toho moc
To, co se stalo, beru jako velké ponaučení, které mi změnilo život. Rychle jsem se zamyslel nad svým životním stylem, který v dosavadní podobě už nemůže dále pokračovat. Nastavil jsem si jasnou pracovní dobu, kterou už nikdy nepřetahuji.
Zjistil jsem dokonce, že člověk je daleko více produktivní za kratší čas, pokud je dostatečně odpočatý a není ve stresu. Naštěstí to dopadlo jen takhle a jsem schopný v životě i nadále normálně fungovat.
