Mám velice hodnou přítelkyni, která se o mě stará ve všech ohledech. Jediné, co mi na ní vadí, že mě často kontroluje a pořád potřebuje vědět, kde a s kým jsem. Když jsem večer přišel z práce domů, tak...
Mám velice hodnou přítelkyni, která se o mě stará ve všech ohledech. Jediné, co mi na ní vadí, že mě často kontroluje a pořád potřebuje vědět, kde a s kým jsem. Když jsem večer přišel z práce domů, tak jsem musel říct, co jsem přes den dělal nebo s kým jsem se bavil.
Na začátku vztahu mi to nevadilo
Když jsem s přítelkyní začínal, tak mi vůbec nevadilo, že se o mě tolik stará. Byl jsem rád, že si máme o čem vykládat, tak jsem tomu nevěnoval žádnou velkou pozornost. V čase, kdy jsem se s ní dohodnul na společném bydlení, tak jsem vůbec netušil, co všechno mě čeká.
Hned první den, co jsem šel z našeho nového bytu do práce, jsem měl u postele nachystanou hromádku oblečení. Dost mě to zarazilo, takhle mi to naposledy chystala moje máma, a to ještě před mnoha lety. Nevěnoval jsem tomu ale žádnou větší pozornost a šel do práce.
Po tom, co jsem přišel domů, tak jsem byl podroben rutinnímu výslechu, koho jsem potkal a co jsem komu říkal. Během toho jsem dostal na talíř velice zdravé jídlo, které jsem vždy jedl jen ze slušnosti.
Nedalo se to vydržet, tak jsem začal chodit do hospody
To, jak moc se o mě přítelkyně zajímala, se už opravdu nedalo vydržet. Začal jsem po práci chodit vždy do hospody, abych se odreagoval, a domů jsem se vracel pozdě a napitý. Chvilku to procházelo, ale pak mi to začala vše vyčítat.
Trvalo to asi dva měsíce, kdy mi náhle nabídla dvě varianty. Dostal jsem na výběr mezi ní nebo hospodou, prostě takové ultimátum, že zítra z práce rovnou domů, nebo odchází.
Další den jsem přemýšlel, jak se zachovat
Rozhodl jsem se po práci do hospody přeci jen jít, protože kdybych si to nechal líbit, tak už bych se z toho nikdy nedostal.
Přítelkyně neodešla a začala se ke mně chovat normálně. Já jsem po čase přestal chodit po práci do hospody a jsme oba spokojení. Stačilo jednou udělat něco jinak než ona chtěla.
Sama mi později vyprávěla, že si své chyby začala uvědomovat díky tomu, že jsem se jí tak vyhýbal.