Svého přítele miluji, ale raději jsem s ním někde sama doma v soukromí či na společné večeři, kde nikoho jiného nepotkáme. Když jsem s ním začínala, tak se mi líbilo, jak dokázal všechny kolem sebe zabavit. Možná to byl...
Svého přítele miluji, ale raději jsem s ním někde sama doma v soukromí či na společné večeři, kde nikoho jiného nepotkáme. Když jsem s ním začínala, tak se mi líbilo, jak dokázal všechny kolem sebe zabavit. Možná to byl i důvod, proč jsem si s ním něco začala. Časem to ale přerostlo v něco, co mi začalo dost vadit, a tak s ním raději nikam nechodím.
Moje rodina jeho přítomnost nezvládá
Naše rodina je taková poklidná, nemáme žádné velké oslavy, kde by se sedělo a pilo do rána. Neříkám, že si nějaký ten alkohol nedáme, ale to většinou jen ve velice omezeném množství. Přítel je zase naučený se na každé oslavě pořádně opít a užívat si do rána.
Když s ním někam přijdu, tak většinou nenechá nikoho mluvit, pořád mluví jen on a pořád dokola se snaží být vtipný. Ze začátku většinou každého zaujme, ale když to máte vše slyšet po dvacáté, tak už vás to prostě nebaví.
Kvůli němu mě přestali zvát na spoustu akcí
Už se mi několikrát stalo, že mi přišla od kamarádky SMS, abych k ní o víkendu dorazila na sedánek. Důrazně mi ale napsala, abych dorazila sama. Nikdy sem ale nikam sama nešla, protože by to přítele hodně mrzelo.
Několikrát jsem mu to už říkala, že by mohl nechat mluvit i někoho jiného a nemusel by pořád dokola všem skákat do řeči. On svou chybu vůbec nevidí a nedokáže ji ani uznat. Po tom, co jsem na něj několikrát naléhala, se na další rodinné oslavě celou dobu tvářil jako kakabus a vůbec s nikým nemluvil.
Vůbec nevím, jaké má tahle situace řešení. Pořád si říkám, že je mu teprve 27 let, a že z toho prostě jen vyroste. Zatím to budu muset vydržet bez kamarádů a společných akcí.
