Od patnácti let jsem chodila po brigádách, peníze jsem si díky tomu poctivě spořila a neutrácela za zbytečnosti. Když se potom kamarádka stěhovala od rodičů do pronajatého bytu, tak jsem dostala myšlenku pořídit si raději něco svého. Dívala jsem...
Od patnácti let jsem chodila po brigádách, peníze jsem si díky tomu poctivě spořila a neutrácela za zbytečnosti. Když se potom kamarádka stěhovala od rodičů do pronajatého bytu, tak jsem dostala myšlenku pořídit si raději něco svého.
Dívala jsem se po menších domech do milionu
Nabídka realit na našem trhu je opravdu dost velká. Ze začátku jsem ihned odmítala kupovat byt, kde bych nemohla a neměla svůj klid. Raději jsem chtěla přistoupit na domek v horším stavu, který si postupně opravím.
Našla jsem inzerát na starý statek, který potřeboval zásadní opravu, ale jeho cena a velikost prostor domu i pozemku byly opravdu luxusní.
Každý z rodiny mě od nákupu odrazoval
Každý z rodiny a přátel mě od nákupu nemovitosti v takovém stavu odrazoval. Říkali, že budu muset vložit do opravy spoustu peněz. Já si však stála za svým a statek za 800 tisíc korun koupila.
Ihned po koupi tohoto domu začalo velké vyklízení. Z velké části jsem si to vše dělala sama. V zadní části jedné z hospodářských budov, které jsou k domu, jsem objevila několik starých kočárů. Nikdo o nich nevěděl, protože prostor byl kompletně zaházený dřevem a slámou.
Ve smlouvě jsem měla jasně napsáno, že dům kupuji se vším, co v něm je. Bylo tam šest kočárů včetně nádherného pohřebního zdobeného kočáru, který nepotřeboval ani tak zásadní renovaci.
Prodej mi zaplatil kompletní opravu a ještě i něco zbylo
Prodala jsem všechny kočáry jako komplet nadšenci z Německa, který byl ochotný zaplatit 5 milionů korun za všechny. Ihned jsem s touto nabídkou souhlasila.
Celková rekonstrukce domu vyšla na necelé tři miliony korun, a tak mám ještě hodně peněz i po rekonstrukci. Vzala jsem si z toho ponaučení, že musím vždy věřit jen sama sobě a neposlouchat rady druhých.
