Jako mnoho mladých kluků jsem se nemohl dočkat svého řidičského oprávnění. Začal jsem ho dělat v autoškole ještě před osmnáctými narozeninami, tak abych ho mohl mít po dovršení plnoletosti co nejdříve. Hned jak jsem dostal řidičské oprávnění, tak jsem...
Jako mnoho mladých kluků jsem se nemohl dočkat svého řidičského oprávnění. Začal jsem ho dělat v autoškole ještě před osmnáctými narozeninami, tak abych ho mohl mít po dovršení plnoletosti co nejdříve.
Hned jak jsem dostal řidičské oprávnění, tak jsem vyrazil s tátou do autobazaru a za 100 tisíc jsem si koupil svoje první auto. Bylo to opravdu nadupané silné auto, na které jsem ještě asi neměl moc zkušeností.
Přiznávám, že jsem jezdil opravdu rychle
Prvních pár jízd jsem si musel povinně odjezdit s některým z rodičů nebo se starším bratrem, který řídí přes deset let.
Když jsem jezdil s dozorem, tak jsem jezdil podle předpisů. Dělal jsem to jen proto, abych mohl co nejdříve vyrazit na silnici sám.
Asi po půl roce ježdění pod dozorem jsem dostal od rodičů důvěru a mohl jsem začít jezdit sám. Ihned jsem začal vozit všechny kamarády na oslavy nebo jen tak někde na projížďku. Předváděl jsem se a jezdil opravdu rychle.
Myslel jsem si, že se mi nemůže nic stát
Až do osudné nehody, která mi zničila život, jsem si myslel, že se nemůže vůbec nic stát. Cítil jsem se ve svém autě bezpečně. Když jsem se vracel z noční oslavy, tak jsem měl plné auto kamarádů. Nikdy jsem za volantem nepil.
Asi jsem se chtěl předvádět, tak jsem jel rychle. Jel jsem rychle tam, kde to neznám. Vjel jsem do zatáčky, kdy jsem měl na tachometru asi 120 km/h. Už jsem s tím nemohl nic dělat a narazil do stromu.
Po nárazu jsem si myslel, že je vše v pořádku
Ihned po nárazu se mi podařilo dostat se z auta ven, to ale neplatilo o ostatních. Jeden kamarád mojí vinnou zemřel a já si nesu následky dodnes.
Kdybych si mohl zpětně poradit, tak bych nikdy nejezdil tak bezohledně a rychle. Bohužel jsem na to musel přijít za tak vysokou cenu.
