Můj život probíhal obdobně jako život stovek jiných lidí. Po střední škole jsem šla na vysokou, po promoci jsem nastoupila do práce. Té jsem zasvětila vše, jen volný čas jsem si nechala na své koníčky. Rodinu jsem si zatím...
Můj život probíhal obdobně jako život stovek jiných lidí. Po střední škole jsem šla na vysokou, po promoci jsem nastoupila do práce. Té jsem zasvětila vše, jen volný čas jsem si nechala na své koníčky. Rodinu jsem si zatím pořizovat nechtěla a kdoví, jestli se k tomu vůbec někdy odhodlám. I když se moje kamarádky postupně vdávaly a stávaly se matkami na plný úvazek, já jsem si svoji svobodu vzít nedala.
Měla jsem pár známostí, které ale vždy dopadly stejně. Muže mi nakonec přebrala aktivnější konkurence, která ho okamžitě přitáhla k oltáři. Ani nevím, jestli jsem toho litovala. Asi moc ne, protože jsem nikdy neměla problém se seznámit. Pravda ale je, jak ubíhal život, že se mi do mysli vkrádala myšlenka na to, že bych také konečně mohla zakotvit v pevném vztahu. Ani jsem přání nemusela vyslovit nahlas a během krátkého času jsem se seznámila s Miroslavem. Bylo to na týdenním odborném školení v Praze, na které mě vyslala moje mateřská firma.
Láska ze školení
Když jsem Mirka poprvé uviděla, srdce mi začalo bušit jako splašené. Vypadal jako herec z Hollywoodu, navíc zastával docela významnou funkci a uměl se chovat. Kromě toho všeho jsem ho zaujala i já, což bylo na tom všem asi nejkrásnější.
Po školení jsme si šli sednout na sklenici vína a vedli dlouhé rozhovory. I procházka na Petřín se uskutečnila a já jsem se cítila jako znovuzrozená. Ani jsem nedoufala, že bychom mohli začít vážnější vztah. Přece jen jsem byla holka z Ostravy a on Pražák. Takže ta vzdálenost musela být nutně na překážku. Kupodivu se to ale dalo zvládnout.
Mirek za mnou většinou jezdil do Ostravy, někdy já do Prahy. Jednoho dne ale přišel s tím, že bychom se mohli spolu sestěhovat. Já novou práci v Praze snadno seženu, o odborníky mého typu je stále zájem. Slovo dalo slovo a já jsem se opravdu během krátkého času do hlavního města přestěhovala.
Když spadly růžové brýle
Začali jsme žít společný život, byli si stále na blízku a ejhle, ono to přestalo fungovat. Uběhly dva měsíce, kdy mi Mirek začal lézt neskutečně na nervy. Za prvé je velký nepořádník a po sobě si vůbec nic neuklidí. Jak mu oblečení odpadne od ruky, tam ho najdu. Celou domácnost nechal na mně a do práce okolo ní se nijak nezapojoval. Doma chodil zásadně ve starých trenýrkách se slovy, že je ještě škoda je vyhodit. A u jídla rád dával průchod všem možným zvukům – od mlaskání až po nechutné krkání.
Naštěstí jsem svůj byt v Ostravě ještě neprodala, takže jsem se měla kam vrátit. Po třech měsících společného života jsem Mirka opustila a vrátila se domů.
