V den jeho osmnáctin se nevrátil domů

Nikdy jsem ho pořádně nikam nepouštěla, pokud neměl dle mého názoru dobrý doprovod. Teď si to zpětně docela dost vyčítám, protože asi trpěl tím, že nemohl chodit s kamarády ven. Manžel mě vždy podporoval, ale v den jeho osmnáctin mu chtěl dát pokoj.

Když měl Robert osmnácté narozeniny, tak jsem si myslela, že uděláme klasickou rodinou oslavu. On měl však úplně jiné plány a chtěl vyrazit s kamarády. Já byla proti, ale manžel ho pustil s tím, aby se ozval, kdy se vrátí.

Čekala jsem na něj až do páté hodiny ranní, ale nepřišel

Nechtěla jsem se s tím smířit a na syna jsem čekala až do páté hodiny ranní. Nepřišel a já jsem mezitím usnula na sedačce u televize. Když nebyl doma ani na oběd, tak jsem měla opravdu strach a začala jsem obvolávat jeho kamarády.

Chtěla jsem jít dokonce i na policii, ale manžel mě ujišťoval, že někde vyspává kocovinu. Vrátil se až v devět večer zelený jako vodník a bylo mu strašně zle. Rovnou zapadl do pokoje, kde proležel dva dny.

Týden byl klid, ale pak to vše začalo

Doufala jsem, že mu tento zážitek s alkoholem stačil a bude klid. Za týden však poslal sms zprávu, že dnes nepřijde a spí u kamaráda. Vrátil se další den ve stejném stavu, ale tentokrát zase večer odešel. V podstatě začal chodit každý den pryč a domů se chodil jen osprchovat, najíst a vyspat.

Vydržela jsem to přesně rok a pak se ozvala s tím, že nejsem žádný hotel, který bude využívat jen na to nejnutnější. Řekla jsem mu, aby si zkusil skutečný život, jak se o sebe postará sám. Ve zlosti jsem mu také řekla, ať se přidá klidně rovnou k bezdomovcům, se kterými může popíjet celý den.

Myslela jsem, že se mu to v hlavě urovná a buď si zařídí práci s vlastním bydlením, anebo se vrátí domů s tím, že se polepší. Ale po mém proslovu si zabalil cestovní tašku a od té doby žije na ulici.

K nám už vůbec nechodí a když ho náhodou potkám, tak odvrátí zrak. Tohle bych do svého dítěte nikdy neřekla a strašně se za to stydím. Přemýšlím zpětně a říkám si, kde se to všechno pokazilo.

The post Marie (59): Vyhodila jsem syna na ulici, aby si vyzkoušel skutečný život. Už se domů nevrátil appeared first on Top Stories.

Dohromady jsem mu takto za těch dvacet let našetřil 5 milionů korun, které jsem se mu rozhodl ve dvaceti letech předat.

K dvacátým narozeninám od nás dostal velkou krabici s překvapením

Asi čekal, že jako každý rok dostane nějakou blbost a ponožky k tomu. Proto krabici, kterou jsem pečlivě balil, nevěnoval moc velkou pozornost.

Když ji po hodině začal rozbalovat, tak na jeho výraz pravděpodobně nikdy nezapomenu. Bylo v ní oněch 5 milionů korun v balíčkách po 250 000 korunách. Asi minutu nevydal ani hlásku. Potom se jen slabým hláskem zeptal, jestli to není vtip a kolik toho je.

Dával jsem mu ty peníze s manželkou s přesvědčením, že je již rozumný a využije je na bydlení, protože si začal vybírat byt k pronájmu. Bylo by mi jedno, jestli by si chtěl koupit nějaký byt nebo raději postavit dům.

Za 14 dnů přijel domů v novém autě

Hned ten den, jak peníze dostal, tak jsem mu večer říkal, že jsem mu to s maminkou šetřil, aby měl do života slušný základ a kde bydlet. Myslel jsem si, že většina peněz půjde na pořízení bydlení, a také jsem věděl, že nějaká část peněz půjde na ostatní věci.

Syn však v první řadě neřešil bydlení. Byl jsem v šoku, když za 14 dnů přijel domů s tím, že si koupil nové auto za dva miliony korun. Ptal jsem se ho, proč ho kupoval, proč si raději nekoupil byt nebo dům. Doufal jsem, že alespoň zbytek peněz padne na jeho bydlení.

Mýlil jsem se, protože po hádce s novým autem jsem ho tři měsíce neviděl. Vrátil se až zhruba za rok, jakmile byl bez peněz. Dodnes mi neřekl, za co všechny peníze utratil. Svého rozhodnutí nyní lituju a podruhé už bych takovou chybu neudělal.

The post Martin (52): Dvacet let jsem šetřil synovi na jeho budoucnost. On to dokázal utratit během jednoho roku appeared first on Top Stories.