První rok vztahu byl jako z pohádky

První rok jsem byla jako vyměněná, pořád jsem se o něj starala. Vařila jsem mu, prala jsem mu a on se ke mně choval také velice hezky. Asi jsem si potřebovala dohnat to, co jsem za těch 5 let bez přítele zameškala.

Celé dny jsem s ním trávila v posteli a starala jsem se jen o to, odkud si objednáme jídlo. Vše jsem platila a ze začátku mi to vůbec nevadilo, protože jsem úspěšnou manažerkou, která nemá o peníze nouzi.

Po roce jsem začala vnímat jeho nedostatky

Když se ke mně nastěhoval, tak normálně chodil do práce. Po necelém roce ale o práci přišel a říkal, že si dá jen na chvíli volno. Ani po půl roce si však práci nenašel, a tak mu rychle začalo ubývat z jeho finančních rezerv.

Došlo to tak daleko, že si za mnou jednoho dne přišel pro peníze. Já jsem mu peníze ze začátku dávala, pak jsem mu ale začala hodně naznačovat, že by si měl najít práci. Přece nemůže celé dny trávit u televize nebo venku s kamarády.

Práci si nehledal, ale peníze chtěl po mně dál

Čas šel dál a přítel si za mnou chodil pro peníze čím dál častěji. Už mi to bylo opravdu nepříjemné a chtěla jsem, aby si našel práci. On se však vymlouval, že ho nikde nedokážou ocenit a za pokladnu prý nikdy nepůjde, protože je to pod jeho úroveň.

Domluvila jsem mu práci u nás ve firmě, kde by měl vlastní kancelář a řešil by pro firmu objednávky materiálu a dodavatele zboží. Celkem pěkná a dobře placená práce bez stresu. Vydržel týden a pak řekl, že už tam chodit nebude, že to není práce pro něj.

Tak nějak jsem už poznala, že problém není v ostatních, ale v jeho lenosti. Přestala jsem mu dávat peníze a přítel se po měsíci odstěhoval. Zjistila jsem později, že si udržoval kontakt s další movitější dámou, ke které se ode mě přestěhoval.

The post Veronika (41): Myslela jsem si, že je to velká láska. Byla jsem však pro něj jen bankomat a pokojská appeared first on Top Stories.

Po vysoké škole přišlo vystřízlivění

Když jsem přešla na vysokou školu, tak už to nebylo zdaleka tak jednoduché. I přes několik hodin učení jsem se ale snažila to vše dohnat a pořád být ta nejlepší.

Vysokou školu jsem dokončila za řádnou dobu studia s výsledným červeným diplomem. V té chvíli jsem na sebe byla opravdu velmi pyšná a věřila jsem si.

Myslela jsem, že po dokončení vysoké školy se o mě budou na trhu práce rvát a že já budu ta, která si může vybírat z několika pracovních nabídek.

To se samozřejmě nestalo a já jsem teď bez práce. Připadá mi, že moje vzdělání je ve spoustě firem spíš na obtíž, protože bych musela dostávat například větší plat.

Spolužáky jsem pohrdala, teď je chodím prosit o místo

Docela velkým paradoxem je pro mě to, že jsem na základní i střední škole pohrdala spolužáky. Skoro s nikým jsem se tam nebavila a rozhodně bych se na škole nikdy nebavila s člověkem, který propadal nebo měl hodně špatné známky. Připadal mi jako podřadný člověk.

V dnešní době mám za sebou několik pohovorů ve firmách, které vlastní některý z těchto hůř se učících spolužáků. Bylo to pro mě opravdu hrozné zjištění, že jsou na tom mnohem lépe než já, která studovala tak dlouho a pořád měla dobré známky.

Kdybych měla možnost vzít všechno zpět, tak bych rozhodně přehodnotila svůj přístup k ostatním, protože jsem konečně pochopila, že mít dobré známky opravdu neznamená všechno. Rozhodně tedy ne cestu k zaručenému životnímu úspěchu.

The post Kateřina (27): Myslela jsem si, že vysoká škola mi zaručí cestu k úspěšnému životu. Byl to velký omyl appeared first on Top Stories.