Naše dětství bylo opravdu hrozné

Po smrti otce jsem už nikdy nezažila příjemné rodinné chvíle. Každá hodina doma byla ve velkém strachu, co bude zase matka vyvádět a co po nás bude chtít. Se sestrou jsem jí v podstatě musela sloužit. Musela jsem doma uklízet, prát i vařit. Za to všechno mě matka ještě několikrát seřvala, že ji vysavačem ruším při dívání se na televizi.

Z domu jsem odešla, když sestra dosáhla plnoletosti. Často jsem myslela na to, že odejdu z domu hned, jakmile budu mít 18. Nechtěla jsem tam však sestru nechat samotnou.

Jakmile tedy sestře bylo 18 let, tak jsem ji sebrala a šla od matky pryč. Ta asi rok po tom, co se o ni nikdo nestaral, zemřela doslova utopená v odpadcích ve svém bytě.

Já jsem děti nikdy nechtěla, sestra ano

Moje sestra si dodělala školu a v podstatě hned potom chtěla mít dítě. Několikrát o tom mluvila a také ptala, jestli by mi to nevadilo, protože žila stále se mnou. Koupila jsem větší dům, kde jsem sestře nechala celé horní patro. Nabídla jsem jí, aby se tam nastěhovala i s přítelem.

Ve 20 měla první a ve 22 hned druhé dítě. Všechno fungovalo úplně bez problému, sestra se o děti příkladně starala. Pak nás postihla velká tragédie, když její přítel zahynul při dopravní nehodě.

Sestra se z tragédie nemůže vzpamatovat, a tak se o děti starám já

Když se to sestra dozvěděla, tak se sesypala a byla odvezena do nemocnice. Díky tomu jsem se musela začít starat o své dva synovce. Byla jsem v podstatě hozena do vody, protože jsem neměla vůbec tušení, co takové dítě potřebuje.

Je to už rok od této velké tragédie a já se o ty moje dva malé rošťáky pořád starám. Sestra je doma, ale má předepsanou hromadu prášků na uklidnění. Proto se o její syny starám já do doby, než se dá do pořádku.

The post Jana (27): Nikdy jsem nechtěla vlastní děti. Kvůli životní tragédii se však musím postarat o děti mé sestry appeared first on Top Stories.

I když by v tom měla naši plnou podporu, tak by vysoká znamenala odstěhovat se do jiného města, ale ona si prostě u nás tak zvykla, že nechtěla jít jinam.

Ze začátku jsem byla ráda, že chce být s námi

Myslela jsem si, že pokud nechce jít na vysokou školu, tak si najde práci a bude šetřit. Opravdu jsem byla přesvědčená, že jakmile bude mít dcera našetřený nějaký základ, ke kterému bych jí s manželem ještě něco přidala, tak si najde svůj byt.

Nechtěla jsem po ní žádné peníze za nájem ani jídlo, protože je to přeci jenom moje dcera a bude lepší, když si peníze bude spořit. Navíc jsem byla v té době i ráda, že chce být ještě chvíli s námi.

Dcera odmaturovala a řekla, že si chce užít ještě posledních prázdnin. Neměla jsem nic proti, protože sama vím, že už takové volno v životě nepřijde.

Musela jsem udělat radikální krok

Po roce jejího válení mi došla trpělivost, protože se pohybovala jen mezi televizí, lednicí a koupelnou. Nechápala jsem to, proč si nehledá slušné zaměstnání. Nejhorší na tom bylo to, že ani doma s ničím nepomohla. Nechala se prostě ode mě obsluhovat.

Když si nějakou práci našla, tak tam vždy vydržela asi měsíc a potom byla zase doma. Takto se to opakovalo celé 4 roky. Musela jsem tomu všemu říct dost a udělat radikální krok.

Po tomto období jsem ji vystěhovala z domu. Stálo mě to hodně přemlouvání, ale udělala jsem to. Brečela mi u dveří s tím, že nemá kam jít, ale je to přeci jenom pro její dobro. Jinak by se nepostavila na vlastní nohy asi nikdy.

The post Patricie (58): Dceru jsem se po maturitě snažila podporovat, ale ta se jen válela doma. A tak jsem udělala radikální krok appeared first on Top Stories.

S péčí jsem to asi opravdu přeháněla

Snažila jsem se s manželem o dítě skoro 5 let. Když se nám konečně zadařilo, tak jsem byla strašně šťastná. Asi i proto jsem o něj měla strach a chtěla jsem střežit jeho každý krok. Pořád jsem ho držela doma a koupila mu, co chtěl. Byla jsem ráda, že sedí doma u počítače a nelítá nikde po venku.

Opravdu jsem mu ještě v patnácti letech stříhala nehty a chystala oblečení. Později si tyto věci už začal dělat pomalu sám a já jsem cítila, jak o něj přicházím. Asi jsem to vážně přeháněla, ale vidím to až teď.

Vyčítá mi, že jsem z něho udělala maminčina chlapečka

Když mu bylo osmnáct let, tak si začal dělat, co chce, a někdy je to s ním opravdu k nevydržení.

Několikrát mi vytknul, že jsem z něho dělala jen maminčina chlapečka a nic mu nedovolila. Teď si to chce asi vše vynahradit a dělá to tím nejhorším způsobem.

Změnil se tak, že ho skoro ani nepoznávám

Začal chodit domů pod vlivem alkoholu a několikrát jsem z něho cítila i cigarety. Pořád si říkám, že to není možné, že to přece nemůže být můj chlapeček. Mluví na nás sprostě a několikrát se dostal do opravdu škaredé slovní potyčky i s manželem.

Asi je to opravdu celé moje chyba a neměla jsem na něj být taková. Doufám, že je to jen nějaké období, které brzy přejde a budeme spolu zase všichni vycházet jako dřív.

The post Petra (48): O syna jsem se starala celý čas naplno. Od osmnácti se ale se mnou skoro vůbec nebaví appeared first on Top Stories.

Dohromady jsem mu takto za těch dvacet let našetřil 5 milionů korun, které jsem se mu rozhodl ve dvaceti letech předat.

K dvacátým narozeninám od nás dostal velkou krabici s překvapením

Asi čekal, že jako každý rok dostane nějakou blbost a ponožky k tomu. Proto krabici, kterou jsem pečlivě balil, nevěnoval moc velkou pozornost.

Když ji po hodině začal rozbalovat, tak na jeho výraz pravděpodobně nikdy nezapomenu. Bylo v ní oněch 5 milionů korun v balíčkách po 250 000 korunách. Asi minutu nevydal ani hlásku. Potom se jen slabým hláskem zeptal, jestli to není vtip a kolik toho je.

Dával jsem mu ty peníze s manželkou s přesvědčením, že je již rozumný a využije je na bydlení, protože si začal vybírat byt k pronájmu. Bylo by mi jedno, jestli by si chtěl koupit nějaký byt nebo raději postavit dům.

Za 14 dnů přijel domů v novém autě

Hned ten den, jak peníze dostal, tak jsem mu večer říkal, že jsem mu to s maminkou šetřil, aby měl do života slušný základ a kde bydlet. Myslel jsem si, že většina peněz půjde na pořízení bydlení, a také jsem věděl, že nějaká část peněz půjde na ostatní věci.

Syn však v první řadě neřešil bydlení. Byl jsem v šoku, když za 14 dnů přijel domů s tím, že si koupil nové auto za dva miliony korun. Ptal jsem se ho, proč ho kupoval, proč si raději nekoupil byt nebo dům. Doufal jsem, že alespoň zbytek peněz padne na jeho bydlení.

Mýlil jsem se, protože po hádce s novým autem jsem ho tři měsíce neviděl. Vrátil se až zhruba za rok, jakmile byl bez peněz. Dodnes mi neřekl, za co všechny peníze utratil. Svého rozhodnutí nyní lituju a podruhé už bych takovou chybu neudělal.

The post Martin (52): Dvacet let jsem šetřil synovi na jeho budoucnost. On to dokázal utratit během jednoho roku appeared first on Top Stories.

Láska bez podmínek

Nebaví mě to. Svoje vlastní děti zatím nemám a ty Luciiny jsou ještě malé, synovi je pět a dceři tři.

Kvůli nim a péči o ně nemá Lucie tolik času na náš vztah. Spíše mě tlačí do role otce a chce, abych se dětem také věnoval. Bohužel to není právě to, o co bych zrovna stál.

Péče o děti mě nebaví

Občas je vezmu ven na dětské hřiště nebo na procházku po sídlišti, ale nebaví mě to, protože k nim nemám žádný citový vztah. Ani nevím, o čem se s nimi pořád bavit a dělám to jen kvůli Lucii, kterou mám rád.

Nerad bych o ni přišel. Jenže s mým přístupem k tomu možná dojde. Navíc mám dojem, že i ty děti vycítily, že je moc nemusím. Nejraději jsou se svojí mámou.

Když jdeme spolu ven, většinou se tváří otráveně. Ale Lucie na tom obvykle trvá, protože chce, abychom se dobře sžili.

Nevím, jak to Lucii říct

Přemýšlím, jak Lucii vysvětlit, že se na roli náhradního otce necítím. Možná by vše vyřešilo, kdyby si její děti vzali na starost prarodiče, nebo převzal do své výhradní péče jejich biologický otec.

Jenže jejich vlastní otec se o své děti vůbec nezajímá. I to výživné na děti z něj musí Lucie páčit prostřednictvím soudů. Nikdy jim nedá nic navíc, takže všechno okolo dětí je v režii mě a Lucky.

Vím, že naši situaci budu muset nějakým způsobem vyřešit. V každém případě to bude bolestivé rozhodnutí. Ať už pro mě, nebo pro Lucii.

The post Patrik (37): Našel jsem si přítelkyni s dětmi. Bohužel nezvládám roli nevlastního otce appeared first on Top Stories.

Zalovil jsem na internetové seznamce

Podal jsem si zde inzerát a dostal několik odpovědí. Z nich se mi nejvíce líbila od ženy, která se jmenovala Romana. Podle jejího psaní jsem poznal, že se jí nevede příliš dobře. Rozcházela se právě s přítelem, se kterým měla dvouletou holčičku. Jejich vztah byl plný násilí a ona to chtěla ukončit. Jenže neměla kam jít.

Znali jsme se asi čtyři měsíce, z toho jsme se dva měsíce vídali osobně, když jsem jí navrhl, aby se nastěhovala ke mně domů. Romana to s díky přijala.

Začali jsme spolu bydlet

Vím, že to byl unáhlený krok, ale tenkrát mi to tak nepřipadalo. Romana se jevila jako rozumně uvažující žena, jež je v nesnázích. Zpočátku nám to klapalo. Ona byla doma na rodičovské dovolené, starala se o svoji dcerku a přibrala si i péči o mého syna. Byl jsem spokojený a myslel si, že i Romana to cítí podobně. Jenže postupně se začalo všechno kazit.

Romana vařila doma přes týden nepravidelně, ani úklidu moc nedala. Omlouvala to tím, že se věnovala svojí dcerce – byly na pískovišti, nebo se šly projít dolů k řece, u které jsme na sídlišti bydleli.

Pak přišla s tím, že by si ráda k rodičovskému příspěvku přivydělala nějakou korunu navíc. Měl jsem dojem, že to nebylo potřeba. Moje výplata byla docela hezká a vystačila pro nás oba i děti.

Osobně bych byl raději, kdyby se věnovala domácnosti, minimálně tedy po tu dobu, co byla její dcera ještě batoletem. Romana kývla hlavou, že souhlasí a o její práci jsme se dále nebavili.

Vztah na bodu mrazu

Jednou jsem přišel domů z práce o něco dříve a našel tam jen svého devítiletého syna a Romaninu dcerku. Zeptal jsem se, kde je Romana. Prý šla do práce, odpověděl mi syn.

Odešla hned, jak syn přišel ze školy domů. Navíc se mi syn svěřil, že  to nebylo poprvé, co holčičku hlídal, zatímco Romana byla pryč.  Večer jsem na Romanu uhodil, že takto to přece nejde dělat, aby nechávala svou dceru v péči mého syna a odešla pryč.

Tenkrát jsme se poprvé hodně pohádali. Prý byla v práci, kterou si našla, a tu si vzít nenechá. Nechce být na nikom finančně závislá. Řekl jsem Romaně, ať si tedy najde pro dceru profesionální hlídání, když chce chodit do práce.

Od té doby je ale náš vztah na bodu mrazu. Romana nadále chodí do práce a její dcera nastoupila do školky. O domácnost se Romana příliš nestará. Vlastně se stará jen o sebe a své dítě.

Bydlí sice v mém bytě, ale na nájem mi nedává, nevaří, nepere a neuklízí. A já nemám sílu ji vyhodit na ulici. Jenže takový nefunkční vztah jsem si nepředstavoval. Ani můj syn z toho není dvakrát nadšený.

The post Radek: Nevím, jak ukončit nefunkční vztah. Nemám sílu na to, vyhodit přítelkyni na ulici appeared first on Top Stories.

Zaběhnutý život mě přestal bavit

S manželem jsem žila od svých devatenácti let, svatbu jsme však měli o něco později. Máme spolu tři děti, o které jsem se starala jako každá máma. Chodila jsem také do zaměstnání, které mě ale vůbec nenaplňovalo.

Když se přibližovala čtyřicítka, měla jsem pocit, že musím ve svém životě něco změnit. Už mě nebavilo dělat doma služku, vařit a uklízet. Rodina si zvykla na plný servis a nikoho nezajímalo, jak se cítím já.

Rozhodla jsem se, že svůj život upravím podle svého. Zdědila jsem poměrně slušnou částku peněz, která mi zaručovala alespoň trochu finanční svobody. Mohla jsem si proto dovolit přestat pracovat.

Mým snem bylo vždy studovat, ale kvůli dětem jsem se k tomu nikdy nedostala. A uklízení mě nikdy nebavilo. Jako řešení se nabízela paní na úklid. Když jsem své rodině nastínila, že nyní bude chod v domácnosti vypadat jinak, byli hodně překvapení. Manžel s tím nesouhlasil a děti mi řekly, že jsem se asi zbláznila.

Životní změny mi přinesly nové podněty

Přes nesouhlas rodiny jsem se pustila do životních změn. V zaměstnání jsem dala výpověď a najala paní, která k nám začala chodit uklízet. Děti, jimž v té době bylo 16, 14 a 11 let, se musely naučit větší samostatnosti. A manžel? Ten se musel naučit vařit. Skřípal při tom zuby, ale nakonec mu to i šlo. Já jsem na to neměla už čas, protože jsem se pustila do studia archeologie.

V souvislosti s kombinovaným studiem jsem se dostala i mezi jiné lidi, než byly mé kamarádky, které řešily jen své děti a nezdárné manžele. Najednou jsem měla pocit, že opravdu žiji.

Se spolužáky jsme probírali problémy týkající se studovaného oboru. Bylo to úplně něco jiného než puberta potomků a nové recepty, jež zajímaly mé už bývalé kamarádky. Cítila jsem se velmi šťastně.

Dnes svého kroku lituji

Děti si postupem času zvykly, že už nejsem pro ně kdykoliv k dispozici. A novou situaci nakonec pochopil i manžel, přestože mi v mém rozhodnuti nikdy nezačal fandit. Byla jsem ráda, že jsem se pro tuto změnu rozhodla, protože mi do života přinesla nové podněty. Studium jsem úspěšně dokončila a promovala.

Nyní je mi 46 let a práci ve vystudovaném oboru jsem bohužel zatím nenašla. Všude požadují praxi, která mi chybí. Mé nadšení zaměstnavatelům nestačí. Tenčí se mi úspory a děti s manželem se mi odcizili. Žijeme si každý svůj život bez toho druhého.

S odstupem času si nejsem jistá, jestli ta životní změna, ke které jsem se odhodlala, za to stála. Jsem sice stále vdaná, ale sama. Manžel jako by se mnou už ani nepočítal a děti mají své zájmy.

The post Žaneta (46): Před šesti lety jsem se rozhodla pro změnu života. Dnes toho lituji appeared first on Top Stories.

S přibývajícím věkem jsem začala toužit po rodině, tak jsem hledala toho pana pravého, se kterým založím rodinu. Sama jsem stanovila pravidlo jednoho roku, tedy najít si chlapa, se kterým budu alespoň jeden rok, než začnu přemýšlet o dítěti.

Rok utekl jako voda, měla jsem s ním za sebou spoustu krásných dovolených a výletů. Vše se zdálo v pořádku, až na jeden den, kdy vyšla celá pravda najevo. Při nakupování v obchodním centru k nám přišla malá holčička a na mého přítele začala mluvit jako na svého tátu.

Tak má dítě, to bych asi ještě překousla…

V první chvíli jsem si říkala, že se to určitě nějak vysvětlí. Vysvětlilo se to zhruba za 2 minuty, kdy k holčičce přišla její maminka a mého přítele oslovila jako svého manžela. Byla to opravdu trapná situace, do které už se nikdy nechci znovu dostat.

Po tomto setkání se mě pokoušel ještě několikrát kontaktovat, ale já jsem nereagovala. Od společných přátel jsem se dozvěděla, že ho manželka vyhodila z domu.

The post Lucie (38): Myslela jsem si, že jsem konečně potkala pravou lásku, ale zase jsem mu naletěla appeared first on Top Stories.

Spokojený život ve dvou

Na první pohled vypadal náš vztah s Jarkem jako ze žurnálu. Oba mladí, finančně zajištění s vlastním bydlením. Mohli jsme cestovat, kam jsme chtěli. A také podnikat, co nás napadlo. S dětmi jsme se totiž rozhodli zatím počkat, abychom měli čas hlavně na sebe a své koníčky.

Nemohu tvrdit, že by se mi takový život nelíbil. Dělala jsem práci, která mě opravdu bavila, a po svém boku měla muže, s nímž jsem si rozuměla. Žili jsem v hezky zařízeném bytě, který byl náš. Léto jsme trávili u moře, zimu na lyžích. Jenže po nějakém čase jsem začala mít pocit, že mi v životě něco chybí.

Téma dítě nebylo na pořadu dne

Kamarádky se postupně vdaly, rodily děti a dostaly se do jiné životní etapy, takže jsem jako bezdětná s nimi těžko držela krok. Už neměly tolik času trávit volno na hodinách zumby. Najednou jsem se přistihla při tom, že bych si dítě vlastně také moc přála. Už mi bylo přes třicet pět let a začaly mi tikat biologické hodiny.

Jenže Jarek se na téma dítě odmítal se mnou bavit. Prý jsme si řekli, že ještě počkáme a on nevidí, že by nyní byla ta pravá doba si ho pořídit. Přece jsme si plánovali, že podnikneme okružní cestu po USA. A tak místo chystání si dětské výbavičky jsme vyrazili o dovolené přes Atlantik. Přiznám se, že mě to ani moc už nebavilo. A spíš jsem si představovala, jak vozím kočárek. Ale Jarek byl nadšený a nemohl pochopit, že já jsem tak otrávená.

Vlastní dítě mít nikdy nebudu

Můj příběh nemá veselý konec. Je mi 38 let a vlastního dítěte se už nedočkám, ani kdyby se Jarek nyní rozhodl, že si ho pořídíme. Navštívila mě totiž předčasná menopauza, která mé sny o vlastním potomku nadobro zhatila. Jarkovi to ale vůbec nevadí a nevidí, jak moc se trápím.

Přemýšlím dokonce o rozvodu. Ale asi na něho nenajdu dostatek kuráže. Budu se muset smířit s tím, že materiálně jsem dobře zabezpečená a své nenaplněné sny a touhy budu muset odložit. Jen nevím, jak překonat smutek. Ve svém manželovi oporu hledat nemohu.

The post Adéla (38): Čekala jsem příliš dlouho, až se přítel rozhodne pro společné dítě appeared first on Top Stories.

Nová láska na sebe nenechala dlouho čekat

Jak čas ubíhal, postupně jsem se vzpamatovala a začala jsem se rozhlížet okolo sebe. A právě tehdy jsem ho potkala. Mirek na mě zapůsobil svým vybraným chováním, a tak není divu, že jsem záhy úplně propadla jeho kouzlu. Dokonce mu nevadilo, že mám malé dítě. Mirek sám děti neměl a říkal, že si vždy děti moc přál.

Brzy jsem je spolu seznámila. Natálka, které už byly tři roky, vlastně ve svém životě otce postrádala, protože její vlastní táta se o ni nezajímal. Konečně jsem si připadala zase jako žena, o kterou někdo stojí. Mirek nás obě často brával na výlety, na nichž byla Natálka úplně spokojená.

Společné bydlení s novým mužem

Když Mirek navrhl, abychom mohli začít spolu bydlet, byla jsem v sedmém nebi. Rozuměli jsme si prakticky ve všem. Navíc jsem byla docela ráda, že Mirek vlastní děti nemá, tudíž odpadne starost ve stylu – moje dítě, tvoje dítě. A tak se k nám do bytu Mirek přistěhoval a my jsme začali žít jako plnohodnotná rodina.

Zpočátku jsme si žili v pohodě. Jenže brzy jsem si všimla, že Mirek má tendenci moji Natálku vychovávat. A zdálo se mi, že je na ni zbytečně přísný a kritický. Začal mi vyčítat, že dcerka je rozmazlená a neumí poslouchat. Bohužel neváhal na ni občas zvýšit hlas a nutil ji, aby seděla na místě, když si třeba hrála a běhala po bytě. Prý je moc hlučná.

Růžové brýle mi spadly docela brzy

Mirkovi začalo vadit, že Natálce kupuji ovoce a dražší smetanové jogurty, prý by jí stačily nízkotučné, jež jsou levnější. Kolikrát také u něho neprošlo, když jsem Natálce pořídila nové oblečení nebo boty, protože z toho, co měla, už vyrostla. Mám prý pro ni nakupovat v second handu. Nechápala jsem jeho změnu chování, navíc jsem chodila do práce a na vše si vydělala.

Vrcholem ovšem bylo, když dcerka barevnými fixami pokreslila bílou stěnu v obývacím pokoji. To se Mirek rozkřičel a začal jí velmi sprostě nadávat. Dokonce ji i uhodil. Tohle jeho chování jsem už ale nevydýchala a Mirkovi jsem řekla, ať si okamžitě sbalí své věci a od nás odstěhuje. Partnera jsem si přála, ale nikoliv takového, jenž bude ubližovat mému jedinému dítěti.

The post Michaela (29): Myslela jsem si, že jsem konečně našla pravého muže. Velmi jsem se ale zklamala appeared first on Top Stories.