Máma si rok po rozvodu, tedy v mých 14 letech, našla nového přítele

Ze začátku se mámin přítel Milan choval velmi pěkně. Chtěl si mě prostě získat. Po dalším roce ho máma nastěhovala do našeho domu a já jsem začala mít doma vojnu. Zatímco máma mě nechala vždy v klidu a vše tak nějak samo fungovalo, tak Milan po mě vyžadoval pravidelný úklid, vaření, pečení a mytí auta.

Když jsem něco chtěla, tak jsem si to musela zasloužit. Chtěla jsem jít například ven, tak jsem musela umýt schody. Když jsem chtěla dvě stě korun na výlet, musela jsem umýt auto. Když jsem chtěla přespat u kamarádky, musela jsem uvařit večeři pro celou rodinu.

Někomu se to může zdát jako správné řešení, ale on to opravdu přeháněl

To, že se musí doma pomáhat, ví asi každý, ale podle mého názoru se musí do prací zapojovat všichni. Mámin přítel to postavil tak, že já jsem tam ta služka. Vydával mi rozkazy od televize, kde ležel na pohovce a pojídal brambůrky. Ještě teď když si vzpomenu, jak si jich narval vždy plnou pusu, že mu to padalo všude kolem, tak se mi dělá špatně.

Když jsem byla doma a nemusela jsem se učit, tak jsem musela pořád něco dělat. Nejhorší na to bylo léto, kdy jsem ke všemu měla ještě pečovat o zahradu.

U matky jsem se zastání nedočkala, proto jsem je brzy opustila

Myslela jsem si, že se vše zlepší, až dosáhnu dospělosti, že už mě budou brát jako sobě rovnou. Když jsem však měla 18, tak to bylo pořád stejné. Našla jsem si brigádu po škole, ale i přes to za mě tu práci doma nikdo neudělal, takže jsem to pak vše doháněla po nocích.

Vydržela jsem to doma dva měsíce od 18. narozenin. Pak jsem se prostě sebrala a odešla ke kamarádce, která mě u sebe nechala, dokud jsem si nenašla vlastní byt. Pronajmula jsem si malinký byt o 40 metrech, kde toho na uklízení moc nemám a konečně si mohu užívat klidu a pohody.

The post Alžběta (20): Přítel od mamky mě neustále sekýroval, proto jsem hned v osmnácti odešla appeared first on Top Stories.

Dcera těžce nesla smrt táty

Když bylo dceři 18 let, tak to byla normální holka, která nebyla skoro vůbec doma. Jezdila po výletech a diskotékách s kamarády. Prostě žila život, jaký je běžný pro 18letou holku. Vše fungovalo úplně bez problému a naše rodina fungovala na 100 %.

Jednoho dne se však místo manžela objevil ve dveřích příslušník policie, který dceři oznámil, že manžel měl dopravní nehodu. Od té doby je naše dcera jako vyměněná. Přestala o sebe pečovat a vše jí přestalo zajímat. Zavřela se do sebe a ve svém životě snášela pouze moji přítomnost.

Trvalo téměř rok, než jsem ji dostala ven z bytu

Dcera tehdy už měla po škole a měla nastupovat do svého prvního zaměstnání. Po té smutné události však přestala vycházet ven a většinu času trávila zavřená v pokoji. Až po roce od tragédie se mi ji podařilo dostat ven, ale to jen díky tomu, že potřebovala k zubaři. Už jí to tak bolelo, že to nemohla vydržet.

Teď je dceři třicet let a stále žije se mnou v bytě. Nemohu říct, že by se to nezlepšilo. Dcera chodí pravidelně do práce, ale to je jediné, co dělá. Po práci ihned rovnou domů a sedí u televize. Vše fungovalo v harmonii, dokud jsem si domů nepřivedla přítele.

Už mě nebavilo trávit veškerý čas s dcerou doma a chtěla jsem ještě zažít lásku

V mém věku se vztah nenavazuje zrovna dobře, proto jsem si dala inzerát. Za zhruba půl roku jsem měla první schůzku, která dopadla dobře. Našla jsem si slušného vdovce, který je i dobře zabezpečený. Chtěl, abych se k němu odstěhovala, ale nemohla jsme dceru nechat samotnou.

Přítel se tak nastěhoval k nám, ale to dcera nemůže překousnout a dělá mu jen samé potíže. Snaží se usilovně o to, aby se na mě vykašlal a já zůstala sama jen s ní. Absolutně nevím, co si s touto situací počít…

The post Marie (62): Dcera mi nepřeje novou lásku a usiluje o náš rozchod appeared first on Top Stories.

Honza už dlouho snil o miminku

Manžel byl vždycky rodinný typ a na budoucí děti se hodně těšil. Když se to podařilo a já jsem otěhotněla, tak o mě začal hodně pečovat, abych se měla jako v bavlnce. Dokonce mě ani nenechal vynést smetí nebo převléct postel, abych náhodou miminku neublížila.

Opravdu celých 9 měsíců bylo krásných, do svého manžela jsem se zamilovala snad ještě víc. Společně jsme chystali výbavičku, vybírali kočárek, a dokonce se mnou chodil i na předporodní kurz.

Potom nastal den D a narodil se nám syn Jonáš

Po 9 měsících těhotenství se nám narodil syn, naše štěstí. Jenže už v porodnici jsem si začala všímat, že je něco jinak. S Jonáškem bylo všechno v pořádku, ale manžel se najednou změnil.

Když za námi manžel přišel na návštěvu do porodnice, tak mě pomalu ani nepozdravil a okamžitě běžel za Jonáškem. Když jsem mu něco říkala, tak mě vůbec nevnímal a zajímal ho jenom syn. Tohle byl pro mě trochu šok, když jsem byla 9 měsíců opečovávaná a najednou jsem manžela přestala zajímat.

To pak pokračovalo i doma, kdy jsem se zotavovala z těžkého porodu, ale bohužel jsem se od manžela pomoci nedočkala, zajímal se pouze a pouze o syna. V návalu všech hormonů jsem se dokonce i několikrát rozbrečela, protože ten nezájem mě ubíjel.

Teď má syn už půl roku, ale stav je stále stejný

Je to už půl roku, co tu s námi je Jonášek, o kterého se manžel výborně stará. Jako tatínek je Honza opravdu perfektní a každý ho obdivuje, jak se dobře stará o naše dítě.

Jediný, kdo s tím má trochu problém, jsem já. Manžel asi zapomněl, že má nějakou manželku a přijde mi, že mě bere pouze jako inkubátor. Už ani nevím, kdy naposledy jsme se spolu bavili o něčem jiném než o Jonáškovi. Honza totiž pořád jen řeší to, kdy Jonáš papal, kdy kakal a kdy si spolu budou hrát.

Vlastně je teď aktuální ještě jedno téma. Manžel se mě už několikrát ptal, kdy budeme plánovat další miminko. Jenže já po této zkušenosti další miminko nechci, já chci zpátky toho svého úžasného manžela, se kterým jsem byla tak spokojená a šťastná.

The post Jana (34): Manžel je perfektní tatínek, ale narozením syna přestal být dobrým manželem appeared first on Top Stories.

Doma jsem to neměla lehké, už v osmnácti jsem odešla do svého bytu

Doma to bylo někdy opravdu peklo. Jelikož mi na nikom nezáleželo, tak jsem se podle toho i chovala. Vše mě jen obtěžovalo a byla jsem drzá. Když jsem po našich něco chtěla, tak jsem se musela třeba 14 dnů držet na uzdě a schválně jim pochlebovat.

Většinou jsem dosáhla svého, ale pak jsem byla sama na sebe naštvaná, že jsem to takhle dělala. Někdy mě to samotnou štve, ale prostě jsem taková. Když s někým potřebuji v práci vycházet, tak se snažím přetvařovat a vést normální rozhovor s tím, že se o druhého zajímám. V hlavě už si však vždy říkám, jen ať už ten rozhovor je za mnou, že mě to vůbec nezajímá.

Byla jsem i u doktora, ale také mi to nepomohlo

Jednou jsem se rozhodla tento problém jít konzultovat s odborníkem. Po hodině vyprávění z něj vypadlo v podstatě jen to, že to takto někdo prostě má a musím se s tím naučit žít.

Vzala jsem si jeho rady k srdci a přestala jsem na to myslet a brala jsem to prostě tak, že taková jsem a není žádná možnost, jak to změnit. Nejlépe mi je, když se se zavřou dveře mého bytu a já tam jsem sama a nikoho nevidím.

Teď je ale vše jinak a já čekám dítě

I když nemám nikoho ráda a vcelku mě nezajímá mé okolí, tak i já jsem po fyzické stránce normální žena a mám své potřeby. Potřebovala jsem někoho uhnat do postele a vybrala jsem si k tomu kolegu z práce.

Jednou za čas to na mě přijde, tak to vyřeším nějakou rychlovkou a vcelku je mi vždy jedno, s kým to zrovna je. Byl to kolega z práce, který to bral stejně jako já. Prostě jednorázová akce. O tři měsíce později jsem však zjistila, že jsem těhotná. Absolutně nevím, co si s tím počít, protože nedokážu říct, jestli budu mít ráda své dítě.

The post Olga (32): Nikdy jsem nikoho neměla ráda a můj život je jen velká přetvářka appeared first on Top Stories.

Přijímal mě přímo majitel firmy a s nikým se o tom neradil

Když jsem nastoupila do práce, tak jsem rychle dostala vyhubováno od mé nadřízené, na co jsem jejího manžela utáhla, že přijal holku po škole, která nemá žádné zkušenosti. Okamžitě ve mně asi viděla hrozbu a myslela si, že mě její manžel přijal jen proto, jak vypadám.

Tehdy jsem si z toho nedělala hlavu a věděla jsem, že se to uklidní. Já jsem totiž o jejího manžela vůbec zájem neměla, protože nechci někoho, kdo je o 30 let starší.

Bylo to den ode dne horší a horší

Moje nadřízená mi schválně dávala podřadnou práci hlavně co nejdál od jejího manžela. Já jsem chtěla dělat úplně něco jiného, ale ona se prostě snažila, abych s jejím manželem přišla do styku co nejméně.

Po půl roce už mi to opravdu začalo vadit a vydala jsem se za jejím manželem. Když jsem mu to vše oznámila, tak mi slíbil, že sjedná nápravu. Týden jsem měla klid, pak se ale stalo něco, co mi vyrazilo dech.

Po týdnu klidu jsem měla odjet na služební cestu

Asi po týdnu klidu přišel šéf, že za 14 dnů pojedeme všichni z firmy do Německa na služební cestu. Tam se ale stalo něco, co jsem nečekala. Hned první den, kdy se v hotelu opravdu hodně pilo, si mě šéf odchytil a začal mi dělat opravdu neslušné návrhy.

Odmítla jsem ho, ale on to o hodinu později vyzkoušel znovu s tím, že mě chytl za zadek a začal mě líbat. To už viděla jeho manželka a začala po mě řvát, že to věděla, jaká jsem coura. V tu chvíli jsem se sbalila a odjela. Do práce jsem už nikdy nepřišla.

The post Irena (22): Manželka šéfa a zároveň moje nadřízená mi dělala ze života peklo appeared first on Top Stories.

Všechno začalo nenápadně. Pracovala jsem jako učitelka na základní škole, starala se o domácnost, tři děti, manžela, nemocnou matku. Každý den jsem „fungovala“. Ale v noci jsem ležela nehybně v posteli, oči otevřené do stropu, a cítila, jak mě dusí ticho.

Přestala jsem se těšit. Na rána, na víkendy, na Vánoce. Přestala jsem snít. Jen jsem plnila úkoly. Jako robot. Všechno mě bolelo. Ale ne tělo – duše. A co bylo nejhorší? Nikdo si ničeho nevšiml. Dokonale jsem hrála roli silné ženy.

Jednoho odpoledne jsem seděla v autě před školou, motor běžel, děti ještě uvnitř. A v hlavě mi běžela jediná věta: Kdybych teď otočila volant, mohla bych to skončit. V tu chvíli jsem se sama sebe lekla.

To byl zlom. Uvědomila jsem si, že jsem na dně. Že jsem se smála, i když jsem uvnitř křičela. Že jsem plánovala budoucnost, i když jsem nevěřila, že se jí dožiju. A že jsem si myslela, že nejsem „ta typická“. Vždyť deprese mívají lidé, kteří pláčou, ne? Já neplakala. Jen jsem se… vypla.

Večer jsem zavolala kamarádce. Neřekla jsem: „Mám depresi.“ Řekla jsem: „Já už nemůžu.“ A ona – místo rad nebo zlehčování – přišla. Jen tak. Sedla si vedle mě a držela mě za ruku. A to mě zachránilo. Protože jsem najednou nebyla sama.

Začala jsem chodit na terapii. A říct si o pomoc bylo to nejstatečnější, co jsem kdy udělala. Trvalo měsíce, než jsem se znovu začala těšit. Na obyčejné věci. Ranní kávu. Teplo peřiny. Pomalou procházku.

Dnes už se nestydím říct, že jsem byla na dně. Nestydím se přiznat, že i ženy, které „zvládají všechno“, mohou být na pokraji sil. Že i úsměv může být maskou. A že největší odvaha není jít dál – ale zastavit se a říct: Potřebuju pomoc.

Stále mám dny, kdy je těžko. Ale už vím, že nejsem selhání. Nejsem slabá. Jsem žena, která přežila sama sebe. A která teď mluví, protože ví, že její příběh může zachránit někoho dalšího.

A pokud jsi to právě teď ty? Která se směješ, i když ti uvnitř teče ticho po tváři? Tak ti říkám: nejsi sama. Mluv. Zavolej. Požádej. Protože život se může znovu rozsvítit – i když už vypadá navždy zhasnutý.

The post Když se ti přestane chtít žít: Příběh ženy, která se smála a plánovala… a přesto chtěla odejít appeared first on Top Stories.

Jmenuji se Lenka a jsem zdravotní sestrou přes patnáct let. Za tu dobu jsem se setkala se stovkami lidí, kteří odcházeli. Ne všichni byli staří. Ne všichni připravení. Ale každý z nich měl v posledních chvílích jedno společné – chtěli být slyšeni.

Jednoho z mých pacientů si pamatuji velmi jasně. Jmenoval se pan Jiří, měl 42 let a rakovinu slinivky. Věděl, že mu zbývají dny. A přesto se každý večer snažil udělat vtípek, smát se s námi, nebrat si věci osobně. Jednou jsem u něj seděla a ptala se ho, jestli se bojí. Odpověděl: „Ne smrti. Bojím se, že jsem toho řekl moc málo lidem, na kterých mi záleželo.“

Tahle věta mě pronásledovala celé týdny. Protože i když byl smířený, litoval. Ne toho, že si nekoupil lepší auto, že nezůstal v práci déle. Litoval slov, která neřekl. A lidí, kterým se neomluvil.

Pak byla paní Alena. Měla Alzheimerovu chorobu, byla v domově už čtyři roky. Většinu času mlčela. Ale poslední dny se jí zázračně rozjasnily. Jedno ráno mě chytila za ruku, podívala se mi do očí a zašeptala: „Děkuju, že jste tu. Nikdy mě nikdo takhle nedržel.“ Byla to žena, která neměla nikoho. Dospělé děti se jí odcizily, manžel zemřel. A přesto, stačilo držení za ruku, obyčejné gesto, které jí vrátilo lidskost. Umřela o den později. Klidně, s úsměvem.

Jedna z nejbolestivějších situací byla s mladým mužem, Michalem. Měl leukémii, bylo mu dvacet devět. Byl plný života, přesto věděl, že končí. Poslední večer, co jsem ho viděla, mi řekl: „Řekněte lidem tam venku, ať se přestanou hádat kvůli hloupostem. Čas, který mají, se jim jen zdá nekonečný.“

A já mu to slíbila. Protože jsem viděla, jak za pár hodin usnul a už se neprobudil.

Ne všechny odchody jsou klidné. Někteří bojují do posledního dechu. Někteří křičí, jiní mlčí a hledí do prázdna. Ale každý z nich chce jedno – být slyšen, být viděn, být pochopen.

Změnilo mě to. Nemůžu to nosit jen v sobě. Proto jsem si začala zapisovat věty, které mi lidé řekli před smrtí. Ne jako hororový seznam, ale jako připomínku. Že máme čas žít. Ale nikdy nevíme, kolik ho máme.

• „Chtěla bych obejmout mámu ještě jednou.“
• „Život není o práci. Je o tom, koho miluješ.“
• „Měla jsem víc tančit.“
• „Kéž bych se nebála tolik chybovat.“
• „Díky, že jste se na mě usmála.“

Tohle nejsou jen věty. To jsou odkazy. Malé poklady od těch, kteří už vědí, jak život končí. A co v něm vlastně mělo smysl.

Dnes, když se mě někdo ptá, co dělám, neříkám jen, že jsem sestra. Říkám, že jsem svědkem posledních pravd. A že život je příliš krátký na to, abychom ho trávili zbytečnostmi. Proto dnes víc objímám, víc volám mámě, víc se směju. A víc si vážím každého dne, kdy ráno otevřu oči.

The post Z deníku zdravotní sestry: Co mi pacienti řekli před smrtí, a už nikdy nezapomenu appeared first on Top Stories.

Začalo to nenápadně. Po vysoké škole jsem nastoupila do práce, všechno bylo v pořádku. Jen jsem bývala často unavená. Víc než ostatní. Potřebovala jsem si po práci lehnout, o víkendech jsem spala i 14 hodin a stejně se budila jako po flámu. Ale říkala jsem si, že je to stres. Že se musím jen „přizpůsobit dospělému životu“.

Jenže pak se to zhoršilo. Začala jsem usínat v tramvaji, na záchodě v práci, jednou dokonce na poradě. Lidé si ze mě dělali legraci. Jenže mně to bylo spíš k pláči. Byla jsem neustále vyčerpaná, měla jsem zamlženou hlavu, motala se mi řeč, nedokázala jsem se soustředit. Bylo to jako být opilá – bez jediné kapky alkoholu.

Moji blízcí mi radili klasicky: víc se hýbej, jez zdravěji, najdi si koníček, běž na sluníčko. Jenže nic nepomáhalo. V práci jsem začala dělat chyby. Paměť mi selhávala. A tak jsem šla k lékaři.

Ten mě poslal na krevní testy – vše v pořádku. Psycholog? Podezření na depresi. Ale já nebyla smutná. Jen unavená. Chronicky. Po čase mě odeslali na neurologii. A tam se konečně, po několika měsících, něco hnulo.

„Máte idiopatickou hypersomnii,“ řekla lékařka. Nikdy jsem to slovo neslyšela. Znamená to, že moje tělo má narušený cyklus spánku a bdění. Že spím extrémně dlouho, ale ten spánek není regenerující. Mozek se nedokáže správně přepnout do hlubokých fází spánku – a tak si žádá stále víc a víc.

Začala jsem plakat. Ne proto, že by ta diagnóza byla děsivá. Ale protože jsem konečně měla důkaz, že to není moje vina. Že nejsem líná. Že nejsem rozbitá. Jen nemocná.

Nastala další fáze: léčba. Léky na podporu bdělosti, přísný režim, sledování spánkového rytmu, denní spánkové deníky. Nebylo to jednoduché. Ale aspoň jsem měla naději. Po několika měsících jsem dokázala fungovat bez odpoledního spánku. Pak jsem zvládla celý den. A po roce jsem si dokázala najít práci na poloviční úvazek.

Lidé mi dál říkali: „Ale vypadáš úplně normálně.“ A právě v tom je ta zrada. Hypersomnie není vidět. Ale ničí vám život. Od vztahů přes práci až po sebevědomí. Nevíte, kdo vlastně jste – jestli člověk, nebo jen unavený stín.

Dnes o tom mluvím nahlas. Protože vím, kolik lidí tohle prožívá. A jak málo se o tom ví. Kolik žen je považováno za líné, přecitlivělé nebo hysterické – přitom jen nedostávají správnou pomoc.

Jsem pořád unavená. Ale už ne sama. A hlavně – už se nestydím říct, že můj denní limit není nekonečný. Že potřebuju odpočinek. A že i nemoc, která není vidět, si zaslouží pochopení.

The post Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života appeared first on Top Stories.

Těhotenství bylo bezproblémové. Cítila jsem se skvěle, chodila do práce, připravovala pokojíček, četla si o vývoji miminka. Všechna vyšetření byla v pořádku. Byli jsme nadšení. Já, můj muž, celá rodina. První dítě. Kluk. Vybrali jsme jméno – Matěj.

Do porodnice jsme jeli plní očekávání. Byla jsem vyděšená, ale taky natěšená. Bolest byla silná, ale zvládnutelná. Po šesti hodinách tlačení se ozvalo ticho. A zůstalo. Lékař najednou přestal mluvit. Tváře personálu ztuhly. A mně se v hlavě rozběhl film: Proč nepláče? Proč ho nenosí ke mně? Co se děje?

Pak přišel doktor. Sedl si vedle postele. A řekl tu nejhorší větu mého života: „Je mi líto, miminko se narodilo mrtvé.“

Svět se rozpadl. Všechno, co jsem plánovala, co jsem cítila, co jsem si vysnila… bylo pryč. Jen prázdno. Jen bolest. Jen zoufalství, které se nedá popsat. Nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Ještě ráno cítili pohyby. Slyšela jsem srdce. A najednou – ticho.

Nabídli mi, že si ho mohu pochovat. Odmítla jsem. Dnes toho lituju. Tehdy jsem na to neměla sílu. Chtěla jsem utéct. Vrátit čas. Vzbudit se. Ale nic z toho nešlo.

Dny po porodu byly mlhavé. Všichni kolem mluvili šeptem. Sestřičky se mi vyhýbaly pohledem. Jiným maminkám nosili miminka, já jen ležela v pokoji a zírala do zdi. Cítila jsem se zlomená. Ne jako žena. Ne jako matka. Jen jako někdo, komu byl odebrán kus duše.

Doma to nebylo lepší. Lidé nevěděli, co říct. Někteří mi gratulovali, protože nevěděli, co se stalo. Jiní se vyhýbali kontaktu. Rodina mlčela. A můj muž? Ten se uzavřel do sebe. Každý z nás truchlil jinak – a místo abychom se drželi, vzdalovali jsme se.

Začala jsem chodit k psycholožce. A poprvé jsem slyšela, že mám právo truchlit. Že jsem matka. I když mé dítě nikdy neotevřelo oči. Že bolest je skutečná, i když ji nikdo nevidí.

Dnes už o tom mluvím. Ne proto, že by to přestalo bolet. Ale protože vím, jak strašně sama si žena v takové chvíli připadá. Jak moc potřebuje slyšet: „Nejsi sama. Není to tvoje vina. A nejsi špatná matka.“

Začala jsem psát blog. Pomáhat jiným ženám, které prošly stejnou ztrátou. A zjistila jsem, kolik nás je. Kolik ticha se skrývá za zavřenými dveřmi. Kolik bolestí, o kterých se nemluví, protože „je to příliš smutné“.

Ale právě o těch věcech musíme mluvit. Protože právě v nich je ukrytá největší síla. Ta, která se narodí, když se všechno ostatní zhroutí.

Matěje nikdy nezapomenu. Ale už mě jeho ztráta nedefinuje. Jsem pořád jeho máma. A zároveň žena, která se znovu nadechla. Pomalu. Těžce. Ale přesto.

The post Ticho v porodnici: Příběh, kdy miminko nepřinesli appeared first on Top Stories.

Táta pro mě vždycky byl hrdina. Vtipný, starostlivý, silný. Nebyl moc doma – pracoval často mimo město, býval pryč i několik dní v týdnu. Vždy jsme to brali tak, že pracuje hodně, abychom se měli dobře. A když přijel, byl ten nejlepší. Vozil mi knihy, sladkosti, znával moje kamarádky, smál se mým vtipům. Nikdy nekřičel. A mně se zdálo, že máme dokonalou rodinu.

Pak zemřel. Náhle, bez varování. Bylo mu šedesát. Infarkt ho dostihl na služební cestě – aspoň jsme si to mysleli.

Pohřeb byl tichý, bolestný. Všichni jsme plakali. Ale pravý šok přišel o týden později, u notářky. V místnosti seděla moje máma, já, notář – a ještě jedna žena. Elegantní, asi o patnáct let mladší než táta. A s ní dvě děti – holka a kluk. Kluk vypadal přesně jako můj otec, jen v mladším vydání. Ticho v místnosti by se dalo krájet.

Žena se představila jako Iveta. A s jistotou prohlásila, že byla s mým otcem „v partnerství“ sedmnáct let. A že s ním měla dvě děti. Byla jsem v šoku. Měla jsem pocit, že se mi rozpadl svět. Táta, můj táta – měl dvě rodiny?

Dokumenty to potvrzovaly. Platby, přiznání otcovství, dokonce životní pojistka rozdělená mezi „obě rodiny“. Matka zbledla. Nic z toho nevěděla. Ani já ne. A přitom… když jsem se podívala zpátky, byly tam náznaky. Telefonáty, které nikdy nebral před námi. Pracovní cesty, které byly zvláštně pravidelné. Vánoce, kdy musel jet ještě něco vyřídit.

Byl to podvod? Nebo paralelní život? Všichni kolem mě měli názor. Ale já měla jen bolest. Protože mi někdo vzal mé vzpomínky a přepsal je cizí pravdou.

Začala jsem se o „druhou rodinu“ zajímat. Chtěla jsem vědět víc. A zjistila jsem, že táta skutečně žil dva životy. V každém z nich jiný. U nás byl rodinný typ, u nich tichý, uzavřený, často nepřítomný. Všude měl kousek pravdy. Ale nikdy celý obraz.

S Ivetou jsem si nakonec sedla. A mluvily jsme. Ona o něm mluvila jinak. Řekla mi, že věděla o nás. Ale že slíbil, že „až to bude vhodné“, odejde. Nikdy neodešel. A já jsem si uvědomila, že jsme obě byly obětí jednoho velkého příběhu, který měl jen jednoho režiséra – mého otce.

Dnes už vím, že člověk může žít víc životů – ale dřív nebo později se ty životy střetnou. Táta ten střet nestihl zažít. Zemřel dřív. A my jsme zůstaly – dvě ženy, čtyři děti, jedna minulost a spousta otázek.

Odpustila jsem mu? Asi částečně. Protože byl skvělý táta. Ale i muž, který lhal celý život. Bolí to. Ale díky tomu jsem pochopila, že pravda se nedá skrývat věčně. A že i když ji poznáme pozdě, má právo být slyšena.

The post Můj otec měl dvě rodiny. Zjistila jsem to až po jeho smrti appeared first on Top Stories.

Přistála jsem v Marrákeši s jedním batohem, tlukoucím srdcem a nulovým plánem. Uměla jsem sotva pár frází francouzsky, arabsky samozřejmě vůbec. První noc jsem strávila v hostelu, kde jsem poznala pár cestovatelů – většina z nich muži. Byli přátelští, ale v jejich pohledech jsem cítila něco víc. Něco, co jsem jako sólo cestovatelka nemohla ignorovat.

Přesto jsem ráno vyrazila sama. První cíl: pohoří Atlas. Na mapě to vypadalo jednoduše – chytím stop, pár hodin jízdy a pak nějaký trek. Jenže realita byla jiná. Na okraji města jsem stála s nataženým palcem, zatímco auta kolem mě projížděla a muži za volantem na mě různě mávali. Někteří slušně, jiní… no, jinak.

Po půlhodině mi zastavil dodávkový Peugeot. Dva starší muži, Arabové, bez angličtiny, ale s velkým úsměvem a gestem, že mě vezmou. Byla jsem nervózní. Sama se dvěma cizinci, v zemi, kterou neznám. Ale intuice neřvala, a tak jsem nastoupila.

Prvních dvacet minut jsme jeli v tichu. Pak začali hrát hudbu, gestem mi nabídli vodu. Usmívali se, ukazovali mi palce nahoru, a já si poprvé uvědomila, že tohle je naprosto běžný marocký přístup – štědrost bez postranních úmyslů. Vysadili mě ve vesnici pod horami, zamávali a odjeli. A já tam zůstala sama, s batůžkem a divným pocitem v břiše – směsí úlevy a nevíry, že to vyšlo.

Takových stopů bylo během mé cesty desítky. Jednou mě vzala rodina s pěti dětmi, jeli namačkaní v malém autě, ale přesto mi uvolnili místo a dali mi sušenky. Jindy mě vzal muž s velbloudem v kufru. Vážně. Říkal mu Mustafa a tvrdil, že ho veze na svatbu. Jeli jsme dvě hodiny a já poslouchala jeho směs francouzštiny, berberštiny a gest. Byla to nejpodivnější jízda v životě – a přitom nádherná.

Ne všechny zážitky byly příjemné. Jeden řidič na mě během jízdy sahal. Ne nijak brutálně, ale dost na to, abych mu po patnácti minutách řekla, že chci vystoupit. Srdce mi bušilo, ale podařilo se mi přesednout do dalšího auta – s ženou, která mě vzala rovnou do svého domu, nabídla mi čaj a ukázala fotky svých dětí.

Zažila jsem dny v poušti, kde mě místní nomádi učili péct chleba v horkém písku. Spala jsem na střeše ve Fezu, koupala se ve vodopádech u města Ouzoud a zamilovala si marocký čaj, který chutná jako cukrový mátový sen.

Nešlo jen o místa. Šlo o lidi. O to, že jsem musela důvěřovat. Cizím mužům, ženám, dětem, sobě. A že jsem poznala, jak hluboce v sobě máme zakořeněný strach – a jak je často neopodstatněný.

Vrátit se domů bylo těžší, než jsem čekala. Najednou mě ohlušilo ticho bytu, chyběl mi chaos marockých ulic a srdečný smích lidí, kteří nic nemají, a přesto se rozdávají. Přestala jsem se bát neznámého. Naučila jsem se říkat „ne“, ale taky „ano“ – věcem, které bych dřív zavrhla.

Dnes, když se mě někdo zeptá, jestli bych to udělala znovu, odpovídám bez přemýšlení: Ano. Protože teprve když se vzdáš kontroly, zjistíš, co všechno jsi schopná zvládnout. A někdy stačí jen nastoupit do auta úplně cizím lidem – a důvěřovat.

The post Stopem přes Maroko: Když jsem se rozhodla důvěřovat úplně cizím mužům appeared first on Top Stories.

S Petrem jsme spolu byli pět let. Nebyl dokonalý, ale byl můj. Společně jsme prošli stěhováním, hypotékou, těžkým pracovním obdobím i ztrátou v rodině. Když jsem otěhotněla, bylo to plánované. Radovali jsme se. Hladil mi břicho, skládal postýlku, mazlil se s mým těhotenským bříškem. Nikdy bych nečekala, že právě on mě nechá ve chvíli, kdy ho budu potřebovat nejvíc.

Porod nebyl jednoduchý. Tři dny v porodnici jsem téměř nespala, tělo rozbolavělé, hormony rozhozené. Ale malý byl krásný. Dokonalý. Petr vypadal dojatý. Pomáhal, vařil, nosil mi čaj. Ale jen pár dní.

Pak se začal měnit. Dlouhé mlčení, nervózní pohledy, noční zprávy na mobilu. Tvrdil, že je unavený. Že „tohle není pro něj“. Že ho děsí ta odpovědnost. A pak jednou ráno, když jsem seděla s dítětem v náručí a pila studenou kávu, mi řekl tu větu: „Odcházím. Nezlob se, já to takhle nezvládnu.“

Vzala jsem si polštář, šla do koupelny a tam se sesypala. Ne kvůli sobě – ale kvůli synovi. Protože jsem si představila jeho první Vánoce. První slova. První krůčky. A jeho otec u toho nebude.

Byla jsem na dně. Bez energie, bez pomoci, s dítětem, které potřebovalo každou minutu mé pozornosti. A přitom jsem si říkala: Co jsem udělala špatně? Proč jsem nebyla dost dobrá? Nikdo mě na to nepřipravil. Všude slyšíte o poporodní depresi. Ale nikdo vám neřekne, co to s vámi udělá, když odejde muž, který vám slíbil, že v tom budete spolu.

Dny plynuly v mlze. Automaticky jsem kojila, přebalovala, houkala do plenek, zpívala ukolébavky. Ale uvnitř jsem umírala. Každý večer jsem si přála, aby někdo přišel a objal mě. Aby mi někdo řekl, že to bude dobré. Ale nikdo nepřišel. Jen ticho. A pláč dítěte, který mě držel při životě.

Petr se nevrátil. Platí alimenty, občas se ozve, ale je pryč. Fyzicky i duševně. A já? Já jsem to zvládla. Pomalu. Krok za krokem. Začala jsem chodit na psychoterapii, seznámila se s jinými maminkami. A naučila se mluvit o tom, co se stalo. Protože mlčet o bolesti znamená dát jí sílu růst.

Dnes už jsem někdo jiný. Silnější. Ne proto, že bych si to vybrala. Ale protože jsem musela. Nechtěla jsem být hrdinkou. Chtěla jsem být jen milovaná. Ale místo toho jsem se stala svou vlastní oporou. A zjistila jsem, že v sobě mám víc, než jsem kdy tušila.

A kdybych dnes mohla něco říct jiné ženě, která zažívá to samé? Řekla bych jí tohle: Nejsi zlomená. Jen tě někdo zklamal. Ale ty sama jsi v pořádku. A časem se znovu nadechneš – i když teď to bolí víc než cokoli jiného.

The post Když mě opustil měsíc po porodu: Nejhorší bolest nepřišla z těla, ale ze srdce appeared first on Top Stories.

Potkali jsme se na školení. Oba v pracovním stresu, oba unavení životem, oba se smáli stejným vtipům. Jmenoval se Tomáš. Vypadal jako někdo, komu byste bez váhání svěřili život – klidný, vtipný, chytrý. A taky nosil snubní prsten.

První večer mi řekl, že je ženatý. „Není to ideální, doma je to složité… už roky jen přežíváme kvůli dětem.“ Byla jsem opatrná. Vážně. Řekla jsem si: tohle ne. Jenže pak začaly dlouhé hovory, smsky, obědy, letmé dotyky. A jednoho dne mě políbil. A já mu to dovolila.

Začala aféra. Nejprve tajné zprávy a setkání po práci, později víkendové „služebky“, krátké útěky z reality. Tomáš mi říkal, že mě miluje. Že se mnou plánuje budoucnost. Že jeho žena je chladná, že spolu už roky nespí, že se rozvede – jen to chce čas. A já čekala. Měsíc. Dva. Rok.

Jenže čím déle jsme byli spolu, tím víc se ten čas natahoval. „Teď to nejde, děti mají zrovna náročné období.“ „Musím to udělat správně, aby netrpěly.“ „Příští měsíc, slibuju.“ A já jsem mu věřila. Protože jsem nechtěla vidět pravdu.

Kamarádky mi říkaly, ať od něj odejdu. Že to nikdy neskončí jinak než bolestí. Ale já věřila, že já jsem ta výjimka. Že náš vztah je jiný. Že on není jako ostatní.

Byl.

Tři roky jsem čekala. Tři roky jsem si plánovala, jak budeme žít spolu. Tři roky jsem odmítala jiné muže, žila mezi stíny, proplétala se mezi jeho výmluvami a víkendovým tichem, kdy se vracel ke své ženě. A pak přišel zlom.

Jednoho večera mi napsal, že jeho žena našla zprávy. A že mu dala na výběr. On si vybral ji. „Nechci ztratit děti. Nechci přijít o dům. Je mi líto. Ale musím to ukončit.“

Byla jsem zničená. Ne kvůli tomu, že mě opustil. Ale kvůli tomu, že jsem tři roky obětovala svůj život pro někoho, kdo nikdy neměl v plánu změnit ten svůj.

Začala jsem chodit na terapii. A poprvé se zeptala sama sebe: Proč jsem se zamilovala do někoho nedostupného? Proč jsem věřila, že když budu čekat dost dlouho, dostanu lásku? A pravda byla tvrdá. Já si lásku nechtěla užít. Já si ji chtěla zasloužit. A on byl ideální v tom, že mi ji dávkoval po kapkách.

Dnes už bych to nikdy neudělala. Ne proto, že bych nevěřila na lásku. Ale protože vím, že skutečná láska vás nezavírá do čekárny. Neschovává se v tichých víkendech. Neexistuje jen mezi řádky zpráv. Existuje ve skutečném životě – kde vás někdo vybere. Bez podmínek. Bez výmluv.

A Tomáš? Občas mi napíše. „Jak se máš?“ „Myslím na tebe.“ Já už ale neodpovídám. Protože moje odpověď je ticho. Ticho ženy, která už nikdy nebude něčí druhá.

The post Zamilovaná do ženatého: Čekala jsem, že se rozvede. Tři roky… marně appeared first on Top Stories.

Bylo mi třiatřicet a žila jsem ve zrychleném tempu. Práce, partner, dvě děti, hypotéka, domácnost. Všechno na mě. A já se přitom tvářila, že to zvládám. Dokonce jsem se tím chlubila. Byla jsem „ta silná“, „ta, co všechno stíhá“, „ta, co si nestěžuje“. A když se mě někdo zeptal, jak se mám, odpověď zněla vždy stejně: „V pohodě. Trochu únava, ale jinak super.“

Jenže to „v pohodě“ byla lež. V noci jsem nemohla spát, srdce mi bušilo jako o závod, občas jsem měla pocit, že se mi motá hlava nebo že se mi tělo vznáší. Doktoři nic nenašli. „Asi stres,“ řekli. Ale já to přehodila přes rameno a šla dál. Neměla jsem čas se hroutit.

Jedno ráno jsem vstala, rozespalá šla do kuchyně a najednou… nic. Žádný obraz. Jen tma. Otevřené oči, ale svět zmizel. Cítila jsem, že stojím, že dýchám, ale neviděla jsem vůbec nic. Byla jsem v šoku. Opatrně jsem se vrávoravě posadila a snažila se dýchat. Srdce mi tlouklo, hlava hučela. A já si myslela, že právě přichází konec.

Volala jsem partnerovi. Ten přijel okamžitě a odvezl mě na pohotovost. Tam mě vyšetřili, udělali CT hlavy, testy očí, vše. Výsledek? Nic. Žádné poškození, žádný infarkt, žádný nádor. Lékař se mnou mluvil klidně a pomalu. Pak se naklonil a řekl větu, která mi změnila život: „Vaše tělo už nemůže. A tak si vybralo způsob, jak vás donutit zastavit.“

Dočasná funkční slepota. Výraz, který jsem nikdy neslyšela. Oči jsou v pořádku. Jen mozek odmítá zpracovat vizuální podněty. A příčinou je psychický kolaps.

Vidění se mi vrátilo po několika hodinách. Nejprve v mlhavých obrysech, pak postupně ostře. Ale něco ve mně zůstalo změněné. Strach. Ale také obrovská úleva. Protože už jsem nemusela nic předstírat.

Zůstala jsem doma. Začala jsem chodit na terapii. A hlavně – mluvila jsem. S partnerem, s dětmi, s kamarádkami. O únavě. O bolesti. O tom, že už nechci být „ta silná“. Protože síla není o tom všechno zvládnout. Síla je o tom umět říct: Už nemůžu. Pomozte mi.

Změnila jsem práci. Přestala jsem honit ideály o perfektní domácnosti. A pochopila jsem, že když se nepostarám o sebe, nikdo jiný to za mě neudělá.

Dnes, s odstupem, vím, že to byla záchrana. Tělo mě varovalo dřív, než se stalo něco nevratného. Ne každá žena má to „štěstí“, že tělo za ni zatáhne záchrannou brzdu takto dramaticky. Mnohé prostě jednoho dne zkolabují. A společnost jim řekne: „To jsi přepískla.“

Jenže my ženy nežijeme přepychové životy. My běžíme maratony každý den. A pokud nezpomalíme, riskujeme, že tělo vypne za nás.

Mluvme o tom. Sdílejme to. A dovolme si být unavené, zlomené, slabé. Protože právě v těch chvílích můžeme začít znova. Bez masek. Skutečně.

The post Když tělo mluví: Příběh ženy, které stres způsobil dočasnou slepotu appeared first on Top Stories.

Když jsem otěhotněla, měla jsem představu jako z reklamy – ranní úsměvy, miminko v náručí, káva na balkoně, klid. Lidé kolem mě mluvili o zázraku života, vztahu mezi matkou a dítětem, o tom, že „teď už nikdy nebudeš sama“. A já jim věřila. Jenže ta realita, která přišla po porodu, měla úplně jinou tvář.

Můj muž chodil do práce. Rodina bydlela daleko. Kamarádky? Ty pracovaly, cestovaly, žily. A já? Já byla doma. S miminkem, které mě sice milovalo, ale neumělo mluvit. Dny plynuly v kruzích – kojení, přebalování, uspávání, pokusy najíst se. Noci byly rozkouskované, tělo vyčerpané a hlava zahlcená tichem. Ano, tichem. Protože celý den nepadlo jediné vědomé slovo.

Poprvé mi to došlo po týdnu, kdy jsem nemluvila s nikým jiným než s dítětem. Stála jsem u dřezu, myla nádobí a najednou jsem si uvědomila, že se mi třese brada. A pak přišly slzy. Z ničeho nic. Nebyla to deprese. Byla to izolace.

Začala jsem si všímat, že to není jen můj problém. Ve facebookových skupinách pro maminky jsem četla příběhy jiných žen: „Jsem unavená. Manžel nechápe, co prožívám. Připadám si neviditelná.“ Jako by mateřství ze ženy udělalo neviditelnou pracovnici na plný úvazek bez volna, bez platu a bez uznání.

A přitom navenek všechno vypadalo skvěle. Úsměvy na Instagramu, fotky s miminkem, komentáře „jsi ta nejlepší máma!“. Jenže za těmi fotkami byla žena, která si odkládá jídlo, protože miminko pláče. Která už tři dny nespala víc než dvě hodiny v kuse. Která nemá energii ani na to umýt si vlasy.

Společnost nám říká, že máme být šťastné. Vždyť jsme si to přece „vybraly“. Jenže realita mateřství je těžká. Je to psychická i fyzická výzva, která často žene ženy na hranici sil. A pokud nemáte podpůrné okolí, stáváte se vězenkyní ve vlastním domě.

Co mě zachránilo? Kontakt. Skutečný, ne přes sítě. Začala jsem chodit na mateřská setkání, i když se mi nechtělo. Překonala jsem strach, že budu vypadat zoufale, když někoho oslovím na hřišti. A zjistila jsem, že nejsem jediná. Že spousta žen touží po obyčejném rozhovoru. Po větě: „Taky máš dneska pocit, že nic nezvládáš?“ A po odpovědi: „Ano. Ale zvládáme. Protože jsme tady.“

Dnes už o tom mluvím nahlas. Mateřství není jen radost. Je to i samota, únava a někdy i pocit, že jsme samy sobě cizí. Ale čím víc o tom mluvíme, tím víc se ruší ten tlak být „dokonalá máma“. Ta, co se nikdy nezhroutí, co má vždy uklizeno a usměvavé dítě.

Já už nechci být dokonalá. Chci být skutečná. A chci, aby jiné ženy věděly, že když brečíš u dřezu, nejsi slabá. Jsi matka. A děláš víc, než si kdokoli uvědomuje.

The post Na mateřské a v pasti: Proč se některé ženy cítí osamělejší než kdy dřív appeared first on Top Stories.

Byli jsme spolu čtyři roky. Marek byl milý, galantní, pozorný. Byl přesně ten typ muže, u kterého vám kamarádky říkají: „Ten je hodnej, toho si važ.“ Měli jsme společný byt, psa, plány na dítě. A taky sdílený počítač.

Ten večer jsem jen chtěla zjistit, proč mi nová pračka nenechává prádlo voňavé. Vešla jsem do historie prohlížeče, abych si našla odkaz na recenzi. Jenže tam na mě vyskočily stránky, které jsem neznala. První byla seznamka pro zadané. Pak erotický chat. A nakonec… galerie fotek, které rozhodně nebyly moje.

Zamrazilo mě. Cítila jsem, jak se mi třesou ruce. Ale v tu chvíli jsem ještě nechtěla věřit nejhoršímu. Možná… možná to jen někdo otevřel omylem. Nebo kamarád. Nebo virus. Víte, mozek si někdy vymýšlí ty nejdivnější výmluvy, jen aby nemusel přiznat pravdu.

Ale pravda nečekala. V dalších dnech jsem sledovala Marka pozorněji. A najednou mi začaly docházet drobnosti, které jsem dřív přehlížela. Zdržoval se po práci. Pořád si něco psal na mobilu, ale nikdy ho nenechal z dohledu. Občas měl na sobě parfém, který jsme doma neměli. A když jsem se ho jednou zeptala, proč má na krku drobný škrábanec, jen pokrčil rameny a řekl: „Asi pes.“

Rozhodla jsem se jednat. Nainstalovala jsem na počítač program, který ukládal obrazovku. Ano, je to špehování. A ano, cítila jsem se kvůli tomu hrozně. Ale potřebovala jsem vědět pravdu. A pravda přišla hned druhý večer. Marek flirtoval s jinou ženou, říkal jí, že ho to doma nebaví, a že chce „něco tajného, bez závazků“.

Další den jsem sledovala jeho polohu přes aplikaci, kterou jsme používali kvůli společnému účtu. Nešel do práce. Šel do bytu v jiné části města. A tam zůstal tři hodiny. Měla jsem důkaz. Ale místo výbuchu vzteku jsem jen seděla na gauči, dívala se na naše fotky na poličce a ptala se sama sebe: Jak dlouho to trvá? Kdo vůbec Marek je?

Večer jsem mu řekla, že o všem vím. Popřel to. Do poslední chvíle. I když jsem mu ukázala screenshoty, i když jsem mu přečetla jeho vlastní slova. Víte, co řekl? „Ty mě špehuješ? Ty mi nevěříš?“ V tu chvíli jsem pochopila, že s ním nemůžu být. Ne proto, že mi byl nevěrný. Ale proto, že nedokázal říct pravdu. Že otočil situaci proti mně.

Odešla jsem. A bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí mého života. Ne kvůli citům – ty umřely v ten večer, kdy jsem viděla, jak píše „miluju tvůj úsměv“ někomu jinému. Bylo to těžké kvůli ztrátě iluze. Protože Marek nebyl ten, za koho jsem ho měla. A ani já už nejsem ta, která zavírá oči.

Dnes vím, že jsem byla jen jednou z jeho rolí. Měl víc scén, víc partnerů, víc tváří. Ale já mám jen jednu – a tu si konečně chráním. A jestli mě tahle zkušenost něco naučila, tak že nikdy nepoznáte člověka jen podle toho, jak se chová, když se díváte. Ale podle toho, co dělá, když si myslí, že se nedíváte.

The post Můj partner vedl dvojí život. A já na to přišla úplnou náhodou appeared first on Top Stories.

Starověké začátky

Používání parfémů sahá až do starověku, s nejstaršími záznamy z Mezopotámie kolem roku 4000 př. n. l. První známá chemička, Tapputi, byla zmíněna v klínopisné tabulce, kde popisovala destilaci květin, oleje a kalamusu s dalšími aromatickými látkami. Staří Egypťané dále rozvíjeli umění parfumerie, používali vůně při náboženských rituálech, pohřebních obřadech a každodenní péči. Parfémy byly často vyrobeny z přírodních ingrediencí jako myrha, kadidlo a lilie a byly uchovávány v krásných alabastrových nádobách.

Jednou z nejcennějších vůní v historii je oud, získávaný z pryskyřičného dřeva stromu Aquilaria. Oud byl ceněn pro své bohaté a komplexní aroma a jeho vzácnost. Používal se nejen pro osobní vůně, ale také při náboženských a duchovních obřadech ve starověkých civilizacích na Středním východě, v jižní a jihovýchodní Asii.

Parfém v Řecku a Římě

Staří Řekové a Římané dále zdokonalili používání parfémů a integrovali je do svého každodenního života a oslav. Řekové věřili, že vůně mají božský původ, a používali je při uctívání bohů a bohyní. Římané, známí svou láskou k luxusu, popularizovali používání parfémů ve veřejných lázních, domácnostech a veřejných obřadech. Vyvinuli nové techniky extrakce a vytvořili sofistikované nádoby pro skladování a přepravu parfémů.

zdroj:pixabay.com

Islámský zlatý věk: Zdokonalování a inovace

Islámský zlatý věk (8.–13. století) znamenal významný pokrok v umění a vědě parfumerie. Učenci a alchymisté na Středním východě přinesli průkopnické poznatky, včetně vývoje destilačního procesu perským polyhistorem Avicennou. Tato technika umožnila extrakci esenciálních olejů z květin a bylin, což vedlo k rafinovanějším a silnějším vůním. Parfém oud si v tomto období získal nesmírnou oblibu a stal se symbolem bohatství a kultivovanosti.

Období renesance a baroka: Evropská elegance

Renesance v Evropě přinesla obnovený zájem o umění, vědu a kulturu, včetně umění parfumerie. Italští a francouzští parfuméři se proslavili svou dovedností a vytvářeli komplexní vůně, které byly velmi vyhledávané aristokracií. Catherine de Medici, královna Francie, sehrála klíčovou roli v popularizaci parfémů na francouzském dvoře. Přivezla svého osobního parfuméra René le Florentina z Itálie do Francie, což vedlo k založení Grasse jako centra parfémového průmyslu.

zdroj:pixabay.com

V období baroka dosáhlo používání parfémů nových výšin sofistikovanosti a extravagance. Parfémy se používaly nejen k osobní vůni, ale také k provonění rukavic, oděvů a dokonce i nábytku.

Zrození parfémového průmyslu

V 19. a 20. století svět znamenal industrializaci a komercializaci parfémového průmyslu. Pokroky v chemii umožnily vytvoření syntetických vůní, rozšíření nabídky dostupných vůní a zpřístupnění parfémů široké veřejnosti. Průkopníci jako François Coty revolucionalizovali průmysl marketingem parfémů v krásně navržených flakonech a vytvořením identity značky.

Založení ikonických parfémových domů ve Francii a dalších částech světa vedlo k vytvoření některých z nejslavnějších a nejtrvalejších vůní v historii. Vzestup módního a kosmetického průmyslu se dále prolínal s parfémovým průmyslem, kdy návrháři a celebrity uváděli na trh své vlastní vůně.

Dnes…

Dnes jsou parfémy nezbytnou součástí osobní péče a sebevyjádření. Odvětví se rozrostlo a zahrnuje rozmanitou škálu produktů, od špičkových luxusních vůní až po cenově dostupné každodenní vůně. Bohatá historie parfémů, od starověkých rituálů po moderní inovace, odráží trvalou fascinaci lidstva silou vůně. Jak se díváme do budoucnosti, umění parfumerie se bude nepochybně dále vyvíjet, spojovat tradice s inovacemi a vytvářet nové a neodolatelné vůně pro příští generace.

The post Vznik parfémů a jejich cesta časem appeared first on Top Stories.

zdroj:pixabay.com

Začátky brýlí sahají až do 13. století, kdy italský vynálezce Salvino D’Arati vytvořil první páry brýlí, které se skládaly z dvou lupů spojených pantem, který se opíral o nos. Tyto brýle byly umístěny do různých materiálů, jako byla kost, kov nebo kůže, a nebyly vybaveny žádnými obroučkami na uši.

zdroj:pixabay.com

S nástupem Gutenbergova tiskařského lisu v roce 1439 se zvýšila poptávka po brýlích, protože více lidí začalo číst a psát. Španělští výrobci přišli s inovativním řešením, které zahrnovalo použití stužek jako obrouček, zatímco němečtí výrobci vyráběli rámy z kůže a rohoviny. Tyto inovace přispěly k většímu komfortu při nošení brýlí.

Moderní brýle začaly nabírat svůj nynější vzhled v 18. století, kdy londýnský optik Edward Scarlett přidal postranice, které umožnily, aby brýle zůstaly pevně zastrčené za uši. Dalším zásadním vylepšením byly bifokální brýle, které představil Benjamin Franklin. Tento typ brýlí umožnil kombinovat dvě korekce do jednoho pohodlného páru.

zdroj:pixabay.com

Rozmanité styly brýlí se vyvinuly během času. Od kruhových rámečků, které získaly popularitu v 20. letech díky propagaci Hollywoodu a prodeji veřejnosti za dostupné ceny, po inovativní „browline“ rámečky, které nabízely flexibilitu a možnost přizpůsobit si vzhled brýlí dle preference nositele. Dokonce i letci měli svůj podíl na vývoji brýlí, kdy v 30. letech vznikly speciální sluneční brýle pro ochranu proti škodlivým slunečním paprskům, což později inspirovalo populární modely letectví.

Cat-eye brýle se poprvé objevily v 30. letech díky americké umělkyni Altině Schinasi, která se snažila vytvořit atraktivní brýle pro ženy. Jejich popularita však vzrostla v 50. letech, kdy se staly ikonickým stylem díky herečce Marilyn Monroe, která je nosila ve svých filmech.

The post Brýle – dnes jako módní doplněk. Jak ale vypadaly dřív? appeared first on Top Stories.

The post Jak dlouhý máme průměrně sex a jak často? appeared first on Top Stories.

Základními surovinami pro výrobu piva jsou obilný slad, voda, chmel a pivovarské kvasnice. Nejprve je nutné rozložit složité cukry obsažené v obilných zrnech na jednoduché cukry, které se poté kvašením přemění na alkohol a oxid uhličitý za pomoci pivovarských kvasnic.

zdroj:pixabay.com

Český chmel, zejména žatecký poloraný červeňák, patří k nejkvalitnějším na světě. V dnešní době je ale běžné, že se používá levný chmel z Německa, USA a dalších zemí, přičemž český chmel, jako je žatecký, se často využívá pouze pro zlepšení chuti vyšších kvalit piv. Proces kvašení piva není jednoduchý a může být náchylný k různým chybám. Kvasinky, obvykle Saccharomyces cerevisiae, se přidávají do mladiny, což je směs chmelu a sladiny (sladké tekutiny z obilí), a kvašení probíhá několik dní. Obvykle 3-4 dny. U ležáků se ale doba kvašení a zrání prodlužuje na 5-9 dní a 1-4 týdny. Během tohoto procesu může docházet ke kažení kvasinek, což může vést k ekonomickým ztrátám pro výrobce piva.

zdroj:pixabay.com

Výzkum na Vysokém učení technickém v Brně a Vysoké škole chemicko-technologické v Praze se zaměřil na využití miniaturních robotů, nazvaných beerboti, kteří mají pomoci s kvašením a filtrací piva. Tito roboti jsou vyrobeni z oxidu železa a alginátu sodného a obsahují živé kvasnice. Když jsou spuštěni do mladiny, kvasinky zpracují cukr a vytvoří oxid uhličitý, který je vynese na hladinu, kde se plyn uvolní a roboti se vrátí na dno. Tento proces je mnohem rychlejší než kvašení s volnými kvasinkami a pomáhá eliminovat problémy s jejich odstraněním během filtrace.

Představovaná inovace slibuje zrychlení výroby piva a zlepšení jeho kvality, což může být pro české pivovary značným přínosem.

The post Rychlejší a lepší výroba piva? Česká inovace. appeared first on Top Stories.

Globální studie ukazují, že ženy předčí muže v až 84 % činností, zatímco muži excelují především v rozvoji strategických dovedností a odborně-technických znalostech. I přesto, že ženy jsou vnímány jako vysoce kompetentní vůdkyně, některé stereotypy stále přetrvávají. Psychologické pozadí tvrzení, že ženy jsou lepší v multitaskingu, podporují studie zkoumající genderové rozdíly.

zdroj:pixabay.com

Vědecké týmy zjišťují, že více než 50 % lidí věří v genderové rozdíly v multitaskingu, přičemž až 80 % se domnívá, že v této dovednosti vynikají ženy. To může mít kořeny v evoluční výhodě spojené se skloubením výchovy dětí, práce v domácnosti a zaměstnání, kterou mají ženy. I když některé stereotypy mohou být zakořeněné v minulosti, ženy dnes prokazují vynikající vůdcovské schopnosti.

V roce 2015 provedli sociologové z Pew Research Center studii, která zkoumala klíčové vlastnosti, jež dělají z člověka dobrého vůdce. „Vlastnosti jako poctivost, inteligence, soucit a inovace byly na vrcholu hodnotícího žebříčku,“ zdůraznili výzkumníci. Při srovnání vlastností mezi muži a ženami dosáhly ženy ve většině kategorií vyššího hodnocení. Široká veřejnost vnímá ženy jako soucitnější, inovativnější a čestnější v porovnání s muži.

Nejzajímavější aspektem celé studie bylo zjištění, že ženy často zlehčují své zásluhy a podceňují vlastní sebehodnotu. Vědci z Pew Research Center podotkli, že s postupujícím věkem získávají ženy větší sebevědomí a aktivně usilují o vyšší pozice, naopak muži mají tendenci zlehčovat své úspěchy s přibývajícím věkem. „Muži ve věku do 25 let se často považují za na vrcholu svých schopností, což se liší od žen mladších 25 let, které mají sklon podceňovat své dovednosti.“ S postupujícím věkem se tato dynamika mění.

zdroj:pixabay.com

Statistiky z roku 2023, zveřejněné na stránkách Leftronic, naznačují, že ženy tvoří 29 % globálního vrcholového managementu, 31 % vedoucích funkcí v USA jsou obsazeny ženami a 33 firem z Fortune 500 má ženy ve funkci generálních ředitelek. Obor, kde ženy dominují, je oblast lidských zdrojů. Na začátku roku 2019 zastávaly manažerky lidských zdrojů až 79 % všech vedoucích pozic obsazených ženami, zatímco v oblasti lékařských služeb působilo ve vedoucích pozicích úžasných 72 % žen.
Ženy vůdkyně se často vyznačují transformačním přístupem, podporují druhé a lépe využívají emocionální inteligenci.

Výzkumy také ukazují, že ženy se lépe rozhodují ve stresu, což může být cenným přínosem pro vůdčí role. Vzhledem k tomu, že svět preferuje sebevědomí a sebedůvěru, muži by se mohli inspirovat schopností žen využívat měkké dovednosti, naslouchat a rozvíjet potenciál svých podřízených.

I přes tyto výjimečné schopnosti žen, statistiky ukazují, že jsou stále podceňovány ve vrcholovém managementu. Výzva spočívá nejen v odstraňování genderových stereotypů, ale i v tom, aby společnost opravdu ocenila a využila plný potenciál ženských vůdkyň.

The post Ženy vs. muži: Kde ženy překonávají své mužské protějšky? appeared first on Top Stories.

zdroj:pixabay.com

Evoluční bioložka Patricia Brennanová z Mount Holyoke College v Massachusetts však zdůrazňuje, že je minimálně zvláštní, aby lidské tělo věnovalo tolik energie něčemu, co nemá žádný zjevný praktický význam. Navzdory tomu, že ženský orgasmus může být delší a opakovaný, zdá se, že tato „zbytečnost“ není v průběhu evoluce snižována.

Některé vědecké studie naznačují, že ženský orgasmus mohl v minulosti sloužit jako spouštěč ovulace, podobně jako u některých zvířat. Těhotenské hormony oxytocin a prolaktin, které jsou spojeny s ženským orgasmem, mohly hrát roli při přípravě reprodukčního procesu na přijetí spermatu a umožnit oplodnění vajíčka.

zdroj:pixabay.com

Podle některých výzkumů mohl ženský orgasmus vytvářet příznivější podmínky pro početí, což zahrnuje zvýšené prokrvení vaginální tkáně, zvlhčení, okysličení a zvýšení teploty. Tyto změny připravují ženský reprodukční systém na příjem spermatu a zpomalují cestu spermií k vajíčku, což umožňuje dost času pro jejich aktivaci a rozpohybování.

Evoluční bioložka Kimberly Russell však navrhuje alternativní perspektivu, že ženský orgasmus nemusí být přímo spojen s reprodukcí, ale spíše sloužil jako sociální tmel. Sex mohl hrát klíčovou roli ve společenských vztazích, přičemž orgasmus ženy byl jakýmsi lepidlem, které podporovalo soudržnost skupiny. Ženy, které dosahovaly orgasmu, byly pravděpodobněji svolné k dalšímu sexu, což mohlo ovlivnit chování mužů a posilovat sociální pouta ve skupině.

The post Ženský orgasmus – k čemu je vlastně dobrý? appeared first on Top Stories.

Tyto výroky nejsou výrazem a projevem zoufalství jedince, který nemůže dosáhnout změn z důvodu genetických předpokladů. Nejsou to ani slova člověka, který se snaží uniknout nějaké rodinné kletbě, i když to tak může vypadat, když nad tím člověk přemýšlí. Ve většině případů jde pouze o obranný mechanismus a výmluvu někoho, kdo ve skutečnosti nechce být jiný. Kdo nechce růst, posouvat se, pracovat na sobě, podstupovat výzvy. Je jednodušší nechávat věci tak, jak jsou, jak jsme zvyklí, jak jsou automatické, osvědčené a mnohokrát opakované. Je snazší dělat něco, co naše okolí očekává, protože je tak snazší předpovědět, jaká reakce bude následovat.

zdroj:pixabay.com

Často je dokonce pohodlnější přijmout druhého člověka a jeho reakci (hádku, prásknutí dveří apod.) než zkoušet něco nového. Přemýšlet, hledat nové postupy, kompromisy, nebo se učit jednat s druhými jinak, než jsme zvyklí, je mnohem náročnější než stagnovat. Opakování známých postupů, přenechávat nervovým impulsům průchod po známých trasách a vyhýbat se experimentování, je jednodušší.

Mnohdy zůstáváme v určitých vzorcích, ačkoli v nich necítíme pohodlí nebo nám nepřinášejí prospěch. Máme však možnost se rozhodnout jinak. I malé změny ve svém jednání mohou být prvním krokem ke většímu růstu a rozvoji. Nejsme pasivními produkty okolí, ale aktivními tvůrci našich vlastních životů.

zdroj:pixabay.com

Přijmout změnu není vždy snadné, může to přinášet stres a nejistotu. Ale také to může být vzrušující a otevřít nám to nové možnosti. Přesvědčení o naší neměnnosti může být zkouškou, kterou si před sebe klademe sami. Ale když najdeme důvod pro změnu a vytrváme v tom, může dojít k postupnému posunu.

Nejsme omezeni našimi vlastními přesvědčeními, můžeme se změnit a růst. Pokud si uvědomíme svou volbu a rozhodneme se jednat jinak, otevíráme si možnost měnit vztahy, posilovat svoji volbu a rozvíjet své sebevědomí. Zkuste se zamyslet nad tím, co byste chtěli změnit, a zkusit něco nového. Malé kroky mohou vést k velkým posunům a změnám. Jsme tvůrci svého života a máme možnost vybrat si cestu, kterou chceme jít.

The post Ale to jsem prostě já… appeared first on Top Stories.

Pocit mužnosti partnera může ovlivnit to, jak ženy prožívají svou sexuální spokojenost. Muži, kteří vydělávají méně než jejich partnerky, se mohou cítit zranitelněji kvůli společenským očekáváním mužské role. To může vést k tomu, že ženy usilují o udržení partnerova sebevědomí a proto předstírají orgasmus.
Odborníci upozorňují na negativní dopady tohoto chování, které může vést k nedostatečné sexuální spokojenosti žen.

Studie z roku 2020 ukázala, že jak muži, tak ženy průměrně čtyřikrát za měsíc předstírají orgasmus. Ženy často upřednostňují partnerovy potřeby před svými vlastními.

Zdroj:pixabay.com

Pod vedením profesorky Jessicy Jordanové ze Jižní Floridy se průzkum zaměřil na více než sto žen, které uváděly, že vydělávají více než jejich partneři. Zjistilo se, že tyto ženy dosahují orgasmu v průměru ve 64 % případů a předstírají ho jen ve 18 % případů.

Profesorka Jordanová a její tým také studovali úzkost spojenou s pocitem mužnosti partnera. Zjistili, že ženy, které vnímaly partnerovu zranitelnost, zažívaly více úzkosti, což negativně ovlivňovalo jejich sexuální život.
Komunikace a upřímnost jsou také klíčové faktory v intimitě. Některé ženy nebyly schopné přiznat, kdy měly nebo neměly orgasmus.

Profesorka zdůraznila, že není na vině ani žena, ani muž. Ženy jsou často vedeny k ochraně partnerova sebevědomí, zatímco muži nevyjadřují dostatečně zpětnou vazbu k partnerčině upřímnosti.

Další studie by se měly zaměřit i na páry stejného pohlaví a zkoumat faktory ovlivňující předstírání orgasmu. To, že si jeden partner předstírá orgasmus, nemusí jen sloužit k zalíbení se, ale může také ovlivnit a zlepšit intimní život a pravděpodobnost dosažení skutečného orgasmu.

The post Mnoho žen pocit slasti jen předstírá appeared first on Top Stories.

Vědecký průzkum nazvaný „První roky dítěte“, publikovaný v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, analyzoval mozkovou aktivitu 435 jednoletých dětí v rodinách s nízkými příjmy v čtyřech amerických metropolitních oblastech. Studie poskytla matkám s nízkými příjmy finanční příspěvky v různých výškách a sledovala vývoj mozku u jejich dětí.

zdroj:pixabay.com

Matky různého etnického původu a s nižším vzděláním obdržely buď 333 dolarů nebo 20 dolarů měsíčně. Tyto finanční dary mohly matky využít na libovolné potřeby pro své děti.

Výsledky studie ukázaly, že děti matek, které dostávaly vyšší finanční podporu, vykazovaly vyšší mozkovou aktivitu ve srovnání s dětmi, jejichž matky obdržely nižší finanční příspěvek.

Zatím není jasné, jak dlouho trvají změny v mozkové aktivitě a jak mohou ovlivnit kognitivní a behaviorální růst. Studie však naznačuje, že finanční podpora může hrát klíčovou roli v rozvoji dětského mozku.

zdroj:pixabay.com

Vědci nyní zkoumají, jakým způsobem finanční podpora ovlivňuje mozky dětí. Zda se tyto změny týkají snížení stresu u rodičů, lepšího stravování a dalších faktorů.

Andrew Bagshaw z Univerzity v Birminghamu v Británii zdůrazňuje, že potřebujeme hlubší porozumění vývoji mozku dětí a jak ho ovlivňují různé faktory. Použití elektroencefalografie (Sledování mozkové aktivity 435 jednoletých dětí v rodinách s nízkými příjmy ukázalo, že vyšší finanční podpora poskytovaná matkám může pozitivně ovlivnit aktivitu mozku u dětí v raném věku. EEG) umožňuje sledování mozku u velkého počtu dětí a může být klíčem k tomuto poznání.

The post Finanční situace matky má vliv na činnost dětského mozku appeared first on Top Stories.

Hannelore a její manžel Gerhard sdíleli lásku k horolezectví a v roce 1979 se rozhodli podniknout ambiciózní výpravu na Mount Everest. Tato cesta však nejenže jim přinesla slávu, ale také zlomila soudržnost jejich manželství.
Jejich výstup na Everest skončil tragédií. Hannelore zemřela. Její mumifikované tělo stalo varováním pro další horolezce, kteří se pokoušeli zdolat tuto neúprosnou horu.

Pouze nejschopnější horolezci se odváží čelit nebezpečím a extrémním podmínkám, které přináší výstup na vrchol Everestu. Hannelore a Gerhard Schmatz byli mezi těmi zkušenými. Předtím, než se vydali na Everest, zdolali několik nejvyšších hor světa, včetně osmitisícovek.

Po návratu z výstupu na osmou nejvyšší horu světa, Manásalu, v roce 1973, si stanovili nový cíl – zdolat nejvyšší horu světa, Mount Everest. Začali se připravovat aby získali povolení k výstupu.
Aby umocnili své šance na úspěch, zvyšovali své schopnosti přizpůsobovat se vysokohorským podmínkám tím, že zdolávali další vysokohorské vrcholy. Jejich odhodlání bylo odměněno, když v roce 1977 získali povolení k výstupu na Mount Everest od nepálské vlády.
Hannelore byla nadšená a začala pečlivě připravovat logistiku tříměsíční expedice, která zahrnovala náročnou přepravu horolezeckého vybavení z Evropy do Nepálu.

S manželem sestavili tým dalších zkušených horolezců z různých zemí, přičemž Hannelore byla jedinou ženou v týmu. V červenci 1979 byla výprava připravena vyrazit na svou výpravu na Mount Everest spolu s pěti šerpy.

Zdroj:pixabay.com

Po náročném výstupu dorazila skupina 24. září 1979 do posledního výškového tábora v Jižním sedle hory. Nicméně špatné počasí a vánice je donutily sestoupit zpět do třetího výškového tábora.
Když se rozhodli znovu vystoupit, rozdělili se na dvě skupiny. Hannelore a její skupina byly v jedné, zatímco Gerhard a jeho skupina se jako první vydali směrem k vrcholu hory.

Po několika dnech dorazila Gerhardova skupina zpět do Jižního sedla a rozhodla se pokračovat v cestě k vrcholu. Naopak Hannelore a její skupina byly stále na cestě do posledního výškového tábora. A tak zatímco manželova skupina dosáhla vrcholu úspěšně, Hannelore se zdržela ve třetím výškovém táboře, neschopná vyrovnat se s tím, že ji manžel předběhl.

Tak Hannelore, společně s jedním horolezcem a dvěma šerpy, zahájila výstup z Jižního sedla směrem k vrcholu. Avšak počasí se rychle zhoršovalo a Hannelore se rozhodla zřídit bivakovací tábor v extrémní výšce 8500 metrů, v oblasti známé jako „zóna smrti“. Tato oblast byla extrémně nebezpečná a šerpové je varovali, ale Hannelore a její společníci byli již na pokraji svých sil.
Ray Genet zemřel na podchlazení a otřesená Hannelore se dala na sestup spolu se šerpy. Bohužel bylo už pozdě, a Hannelore se již nemohla vrátit. Zemřela několik desítek metrů od bezpečí. Její poslední slova byla: „Vodu, vodu.“
Opřená o svůj batoh, zemřela na místě. Po její tragické smrti ve věku devětatřiceti let napsal její manžel Gerhard: „Náš tým se vrátil domů. Ale já sám, bez mé milované Hannelore.“
Tělo Hannelore Schmatz zůstalo na místě, kde naposledy stála, oblečené v horolezeckém vybavení, s otevřenýma očima a vlajícími vlasy. Tělo se v extrémních podmínkách vysokohorského prostředí mumifikovalo a stalo se varováním pro další horolezce, kteří míjeli toto místo na své cestě k vrcholu Everestu.

Zdroj:pixabay.com

V roce 1984 byla podniknuta snaha odstranit její tělo, avšak oba horolezci zapojení do záchranné operace přišli o život. Nakonec ji hora sama vzala, když poryv větru shodil její tělo přes okraj Kangshung Face, kde navždy zmizelo.

Díky jejímu osudu se stala Hannelore nejen symbolickou postavou v historii horolezectví, ale také varováním před nebezpečím a výzvami, které přináší dobytí nejvyšší hory světa, Mount Everest.

The post Hannelore Schmatz a její touha po vrcholu appeared first on Top Stories.

Tato tradice má hluboké kořeny v historii Bulharska a pravoslavné církve. Je spojena s oslavou svatého Theodora, patrona koňských jezdců a vojáků. Křížek na čele symbolizuje víru a ochranu. Věří se, že tímto způsobem se lidé chrání před nemocemi a špatnou energií. Také je to způsob, jak oslavit svatého Theodora. Oslavy Todorovdenu obvykle zahrnují návštěvy kostelů, modlitby a procesí. Věřící si na čelo kreslí křížek, obvykle pomocí popela nebo speciálního kosmetického přípravku. Během Todorovdenu se také podávají tradiční pokrmy, jako jsou pečená masa a různé druhy pečiva.

Rituály a zvyky

Návštěva kostela – Oslavy Todorovdenu obvykle začínají návštěvou kostela, kde se koná bohoslužba a modlitby.

zdroj:pixabay.com

Křížení na čele – Hlavním rituálem spojeným s touto tradicí je křížení na čele. Křížek bývá obvykle vytvořen z popela nebo speciálního kosmetického přípravku a věřící si ho nakreslí na čelo. Tento křížek symbolizuje víru a ochranu.

Procesí – V některých komunitách může být součástí oslav procesí, kdy věřící společně prochází ulicemi s ikonami svatého Theodora a provádějí modlitby.

Tradiční jídla – Během oslav Todorovdenu se podávají tradiční pokrmy jako jsou pečená masa, různé druhy pečiva a sladkosti. Tyto pokrmy jsou spojeny s oslavou svátku.

Symbolika koně – Protože svatý Theodor byl patronem koňských jezdců a vojáků, může být součástí rituálu také symbolika koně nebo obrázky koní.

Moderní interpretace tradice

Náboženský význam
Pro mnoho lidí zůstává tato tradice důležitou součástí jejich náboženského života. Křížek na čele stále symbolizuje víru a ochranu, a může být nošen s vírou v ochranu před zlými silami.

Kulturní spojení
Tato tradice má také kulturní význam a může být vnímána jako způsob oslavování kulturní identity a dědictví Bulharska.

zdroj:pixabay.com

Estetický význam
Pro některé lidi může být nošení kříže na čele spíše estetickým projevem než hlubokým náboženským rituálem. K vytvoření křížku na čele mohou používat různé dekorativní prvky nebo kosmetické produkty.

Oslavy svátku
Oslavy Todorovdenu mohou i dnes zahrnovat návštěvy kostela a podávání tradičních jídel, a to jak z náboženských, tak kulturních důvodů.

Osobní interpretace
Moderní interpretace této tradice může být velmi osobní a závisí na tom, co to pro konkrétní osobu znamená. Někteří lidé mohou tento rituál dodržovat s větším důrazem na víru a spiritualitu, zatímco jiní ho mohou vnímat spíše jako kulturní tradici.

Je důležité poznamenat, že v moderním světě může být tradiční rituál interpretován různými způsoby a může se stát součástí individuálního náboženského, kulturního nebo osobního významu pro každého jednotlivce.

The post Tradice bulharských žen s křížky na čele: Historie a moderní interpretace appeared first on Top Stories.

Starověk a středověk (starověký Egypt a Řím)

Náznaky čarodějnictví lze nalézt v různých kulturách a obdobích. Ve starověkém Egyptě a Římě byli známí léčitelé, kteří se zabývali bylinnou medicínou, astrologií a prorockými schopnostmi. Tyto dovednosti byly spojovány s duchovními praktikami, ačkoli ne vždy negativně.

Středověké pronásledování

Během středověku se postupně začala formovat negativní představa o čarodějnictví. Náboženské autority ho začaly spojovat s démony a kacířstvím. V období inkvizice byli mnozí označeni za čaroděje a čarodějnice, což vedlo k pronásledování a mučení. Jeho vrchol dosáhl tzv. Velký lov na čarodějnice v 16. a 17. století, který způsobil tisíce poprav.

zdroj:pixabay.com

Renesance a osvícenství

Renesance přinesla zvýšený zájem o okultní praktiky, alchymii a mystiku. To bylo podpořeno osvícenským myšlením a odklonem od dogmatických náboženských pohledů. Někteří vědci a filozofové se začali zabývat studiem magie a esoterických oblastí.

19. a 20. století

V 19. století nabralo čarodějnictví nový směr díky rostoucímu zájmu o spiritismus, okultismus a novopohanské hnutí. Ale i nadále bylo odsuzováno některými vrstvami společnosti. 20. století přineslo novou éru zájmu o moderní čarodějnictví. Nové směry se snaží obnovit staré pohanské tradice a spojit je s moderní spiritualitou.

zdroj:pixabay.com

Současnost

Dnešní pohled na čarodějnictví je mnohem odlišnější než byl v minulosti. Mnoho lidí věnuje čarodějnictví jako duchovní cestě, praktikující rituály, meditace a kouzla. Moderní čarodějnictví zahrnuje různé proudy, od tradičního Wicca až po nově vznikající formy alternativní spirituality.

Celkově vzato, dějiny čarodějnictví jsou plné proměn a kulturního vývoje. Od strachů středověku k současnému pluralitnímu pohledu na spiritualitu, čarodějnictví zůstává zajímavým a mnohotvárným fenoménem lidského myšlení a víry.

The post Dějiny čarodějnictví: od dob dávných k modernímu pohledu appeared first on Top Stories.

Kdo je nejmenší žena na světě?
Nejmenší ženou na světě je s výškou pouhých 62,8 centimetrů a váhou kolem 5 kilogramů Jyoti Amge, mladá Indka narozená v prosinci 1993. Jyoti Amge trpí poruchou známou jako achondroplazie, což je genetická porucha ovlivňující růst kostí.

zdroj: kids.guinnessworldrecords.com

Výjimečný životní příběh
Od svého narození musela Jyoti, z důvodu unikátnosti její postavy, čelit různým výzvám a předsudkům. Přestože byla vždy obklopena láskyplnou rodinou, často se setkávala s pohledy a komentáři okolí, které jí neustále připomínaly její odlišnost. Jyoti se kvůli tomu ale nehroutila a rozhodla se tyto negativní postoje překonat a stát se tak vzorem pro ostatní.

Vzácná kariéra a veřejný vliv
Jyoti Amge se stala celebritou nejen ve svém domovském státě Maháráštra, ale také v celé Indii a ve světě. Její charizma, inteligence a vtip ji přivedli na televizní obrazovky a do světa modelingového průmyslu. Díky svému vlivu se stala hlasem zvyšujícím povědomí o problémech, s nimiž se potýkají lidé s genetickými poruchami, a bojuje za jejich práva a respekt.

zdroj: twitter.com

Inspirace pro ostatní
Jyoti Amge se stala vzorem pro mnohé, kteří čelí životním výzvám. Její odhodlání a pozitivní postoj jsou pro ostatní zdrojem inspirace a síly, aby se nenechali ovlivnit předsudky a společenskými normami. Svým příkladem dokazuje, že velikost neovlivňuje sílu a nebrání v dosažení vytyčených cílů.

Její životní příběh nás učí důležitosti tolerance, akceptace a úcty ke všem lidem, ať už jsou jakékoli postavy či výšky. Její odvaha a snaha o pozitivní změny přinášejí inspiraci lidem po celém světě.

The post Nejmenší žena na světě: Příběh a inspirace appeared first on Top Stories.

Narodila se jako Norma Jeane Mortensonová 1. června 1926 v Los Angeles. Její život nebyl vždy snadný. Dětství strávila v pěstounských rodinách a sirotčincích. Později se stala jednou z nejznámějších hereček a sex symbolů své doby. Ale za touto slavnou maskou se skrývala komplexní a citlivá osobnost.

Marilyn Monroe byla nejen herečkou, ale také zpěvačkou a modelkou. Svým smyslným vzhledem, platinovými vlasy a ikonickým úsměvem si získala srdce milionů lidí po celém světě. Její filmové role, jako například ve filmech „Some Like It Hot“ a „Gentlemen Prefer Blondes“, jí přinesly popularitu.

zdroj:Pixabay.com

Byla považována za sexuální symbol a objekt touhy. Ona ale ve skutečnosti toužila po respektu a uznání. Zahrála mnoho komediálních rolí, ale snila o seriózních a dramatických rolích, které by ukázaly její herecký potenciál.

Její život byl poznamenán ale také osobními problémy a těžkostmi. Trpěla úzkostmi, depresí a měla nestabilní vztahy. Marilyn Monroe prožila několika neúspěšných manželství, včetně slavného manželství s baseballovou legendou Joeem DiMaggiem nebo dramatikem Arthurem Millerem.

Zemřela tragicky 5. srpna 1962 ve věku 36 let, což posílilo její legendární status. Její smrt ale stále vyvolává kontroverze a teorie o jejích příčinách, zda šlo o sebevraždu nebo nešťastnou náhodu. Přestože Marilyn Monroe zemřela před více než padesáti lety, její odkaz a vliv na populární kulturu přetrvávají dodnes. Byla symbolem ženské krásy, síly a zranitelnosti zároveň.

zdroj:Pixabay.com

Za všemi maskami a zdánlivou povrchností byla Marilyn Monroe inteligentní a ambiciózní žena. Měla zájem o literaturu, filosofii a intelektuální rozhovory. Snažila se překonat stereotypy a prosadit se jako vážná herečka, což se jí částečně podařilo v pozdějších filmech, jako například v dramatu „The Misfits“.

Marilyn Monroe byla také známá svými humanitárními aktivitami a angažováním ve prospěch práv žen. Podporovala rovnost a bojovala proti sexismu v Hollywoodu. Díky tomu, že otevřeně mluvila o svých pocitech a problémech, se stala hlasem mnoha žen, které se cítily utlačované.

I přes své osobní a profesní výkyvy zůstává Marilyn Monroe legendou a ikonou. Její život a smrt jsou stále předmětem zájmu a spekulací. Ale bez ohledu na to, jaká byla skutečně Marilyn Monroe, její umění a vliv na populární kulturu jsou nezaměnitelné a přetrvávají jako dědictví jedné z nejvýznamnějších ikon 20. století. Taková byla Marilyn Monroe – složitá, talentovaná, citlivá a ikonická. Její život a osobnost zůstávají jedinečné a fascinující dodnes.

The post Jaká skutečně byla Marilyn Monroe? appeared first on Top Stories.

The post Kdy se ze sexu stalo potěšení namísto pouhého rozmnožování? appeared first on Top Stories.

zdroj:Pixabay.com

Na druhou stranu, Freud se nezajímal o sebepoznání tak jako Jung, ale byl více vědecky orientovaný a soustředil se na řešení některých velkých společenských problémů, jako je ženská hysterie, na kterou brzy narazil, stejně jako Jung na rozšířený alkoholismus mezi lidmi. muži. Freud měl mnoho nápadů, na kterých pracoval, a byl velmi praktický, pokud šlo o otázku, jak se postavit tlaku. Kokain a amfetaminy byly ve Freudových lékařských kruzích hojně používány a on se netajil tím, že je bral především na noční studium, práci a překonání paralyzujícího strachu z veřejného vystupování.

Pokud jde o drogy, je těžké říct, kdo je viník, kdo je zodpovědný za vznik závislosti. Většina drog z 19. a 20. století je nyní nelegální a byla nahrazena novými. Některé jsou přírodní jako je THC a jiné syntetické, jako cokoli, co získáte na předpis nejen vy, ale i vaše děti, které dnes mohou být součástí trhu s drogovými produkty.

Není to tak dávno, co byli hlavním cílem drogového trhu rodiče a ženy v domácnosti. Od Velké hospodářské krize přes devadesátá léta, po poslední desetiletí, byly amfetaminy a metamfetaminy jedinými malými pomocníky matek.

Denní rutina ženy v domácnosti v 50. letech 20. století

Rodičovství je těžké. Je dost těžké být lidskou bytostí a k tomu být plně zodpovědná za jiný život, a je dost těžké být matkou, a k tomu být vzornou ženou v domácnosti a věrnou milenkou vašeho manžela. Podle výzkumu Vintage Housewife vypadaly každodenní úkoly typické hospodyňky na předměstí ze střední třídy v 50. letech minulého století takto:
Vstát, vzbudit děti. Odhrnout závěsy a otevřít okna. Občerstvit se. Udělat snídani pro děti a manžela. Připravit svačiny. Uklidit po snídani. Zvládnout 10minutovou cvičební rutinu. Osprchovat se, učesat se, stihnout make-up a obléknout se. Pak přijde na řadu úklid. Postupně sbírat věci, které nejsou na svém místě a rozmístit je zpět tam, kam patří. Utřít prach, načechrat polštáře a zalít květiny. Ustlat postele. Pověsit oblečení, které se povaluje všude možně, špinavé oblečení hodit do koše na špinavé prádlo. Vyměnit použité ručníky, doplnit toaletní papír a mýdlo (je-li potřeba) a umýt umyvadlo a vanu.
Vymyslet jídelníček na další den, sepsat potraviny, které je potřeba nakupit. Vyřídit pochůzky, jako je nakupování, dobrovolnictví, chození na poštu, úřady. Po příchodu z venku začít vařit.
Po celodenním kolotoči připravit večeři. Osvěžit se, než se váš manžel vrátí z práce. Pokud jsou denní šaty obyčejné, obléct se do něčeho slavnostnějšího. Uklidit stůl a umýt nádobí. V případě potřeby zabalit manželovi oběd na další den. A pak už si jen užít večer plný relaxace.

Je zvláštní, že péče o děti není nikde v rozvrhu uvedena. Nesvědčí to ovšem o jejím nedostatku, ale je to jedna z těch neviditelných činností, které ženy dělají.
Další neviditelnou činností je vyzařování lásky, radosti a soucitu po celý den a celou noc.

zdroj:Pixabay.com

A pokud nestíháte, vezměte si schválenou pilulku

Amfetamin byl poprvé syntetizován v Německu v roce 1887 rumunským chemikem Lazărem Edeleanu a používán Freudem, který si jeho vysokou účinnost nechal pro sebe. V roce 1933 se amfetamin poprvé dostal na trh v inhalátoru zvaném Benzedrin a používal se k léčbě astmatu. Brzy následovaly benzedrinové tablety, původně schválené pro léčbu mírné deprese.

Amfetamin byl štědře distribuován vojákům druhé světové války. A když se vrátili domů, ženy opustily továrny a také se vrátily domů, aby se postaraly o nově vznikající společnost a její neuvěřitelné nároky. A protože na každý problém existuje řešení, nová společnost vynalezla kouzelnou pilulku, aby udržela své depresivní, vyčerpané a nemotivované ženy v krysím závodě. Stimulanty nejen udržovaly zoufalé hospodyňky veselé, soustředěné a produktivní, ale také potlačovaly hlad a přibližovaly jejich tělesné proporce modelkám z časopisu.

Po mnoho let bylo užívání amfetaminu tolerováno a dokonce podporováno úřady. Vlády několika zemí, včetně zemí Sovětského svazu, experimentovaly s podáváním amfetaminů továrním dělníkům v naději, že je učiní produktivnějšími. Z dlouhodobého hlediska to bylo neúspěšné.

zdroj:Pixabay.com

V 50. a 60. letech 20. století farmaceutický průmysl v USA vyráběl obrovské množství amfetaminů a společnosti naléhaly na lékaře, aby jejich produkty předepisovali depresivním ženám v domácnosti a lidem s nadváhou.

Počínaje 70. lety vedla kritika reklamních praktik farmaceutických společností společně s rozsáhlým předepisováním těchto léků lékaři k přísnému omezení lékařského použití těchto léků a začaly se používat léky jiné.

Dnes lze amfetaminy předepsat jen na několik onemocnění, jedním z nejkontroverznějších je hyperaktivita u malých dětí. Doufejme, že brzy opustíme tuto nebezpečnou praxi.

The post Malý pomocník hospodyněk 20. stol. – aneb tajná zbraň proti přílišnému tlaku appeared first on Top Stories.

Lydii Fairchildové bylo 26 let, byla nezaměstnaná a právě se rozešla s otcem svých dětí, když požádala o státní podporu ve státě Washington – proces, který vyžadoval testy otcovství i mateřství. Celá rodina musela poskytnout vzorky DNA ve formě výtěrů z tváří, aby prokázala své biologické vazby. Když byl k dispozici výsledek mateřského testu, sociální služba zavolala Fairchildové a požádala ji, aby se urychleně dostavila do jejich kanceláře.

Sociální pracovnice a právní zástupce konfrontovali Fairchildovou s důkazy DNA, že její děti s ní nejsou biologicky příbuzné a že se dopouští sociálního podvodu tím, že lže o vazbách ke svým dětem. Lydia byla šokovaná a vyděšená. Zavolala svým rodičům, kteří byli vždy součástí jejího života, a zavolala svému porodníkovi, za pomoci kterého porodila všechny své děti.

Právní bitva proti všem

Stát podal žalobu na Fairchildovou, která byla v té době těhotná se svým třetím dítětem, protože analýza DNA neprokázala žádnou shodu mezi její DNA a DNA jejích dětí, i když mezi dětmi a jejich otcem Jamiem byla jasná shoda. Úřad generálního prokurátora státu Washington převzal případ Fairchild pro podezření z podvodu v oblasti sociálních dávek. Následně obžaloba nařídila rodině podstoupit tři oddělené testy DNA z výtěru z tváří, aby vyloučila laboratorní chyby. Pokaždé ale výsledky ukázaly, že Fairchildová nebyla biologickou matkou svých dvou dětí.

Přestože byla schopna předložit fotografie, na kterých je se svými dětmi, a také prohlášení její rodiny, obžaloba stále věřila, že lže, protože americké soudy v té době uznávaly důkazy DNA jako neomylné. Obvinili ji proto z podvodu, že své děti uvedla jako své vlastní v žádosti o sociální dávky a pohrozili jí testem na detektoru lži.

Soudce doporučil Fairchildové, aby si sehnala právníka, ale všichni odmítli s odůvodněním, že nikdy nevyhrají spor proti důkazům DNA. Těhotná Fairchildová byla z možných následků bezradná, ale nemohla teď ustoupit a o své děti přijít, a tak se u soudu dál zastupovala a přinesla fotky z průběhu svých dvou předchozích těhotenství a snímky, na kterých je s dětmi jako s kojenci.

V tomto okamžiku Fairchildové zbývalo jen několik dní od porodu svého dalšího dítěte, když soud navrhl, aby byly její dvě děti umístěny do oddělených dětských domovů. Fairchildová požádala soud, aby případ odložil do porodu třetího dítěte a aby ihned po porodu bylo testováno jejich DNA. Soudce souhlasil a nařídil, aby byl u porodu přítomen soudní vykonavatel.

Když o dva týdny později přišly výsledky, mezi matkou a jejím dítětem opět nebyla žádná genetická shoda. Přestože se soudní vykonavatel zúčastnil porodu a sledoval, jak lékaři odebírají krev Fairchildové i dítěti, aby provedli testy DNA, soudce si stál za svým prohlášením, že Fairchildová nějakým způsobem o těhotenstvích lhala.

Právník Alan Tindell, kterého tento podivný případ zaujal, však souhlasil, že ji bude zastupovat.

zdroj:Pixabay.com

Případ Karen Keeganové přináší do tohoto případu světlo

Tindell ji nejprve důkladně vyzpovídal, aby se ujistil, že její děti nejsou od sestry nebo bratra. Dokonce se jí zeptal, jestli je neunesla. Poté, co byl přesvědčen jejími neoblomnými odpověďmi, začal zkoumat důkazy proti ní, když narazil na nedávný článek publikovaný v New England Journal of Medicine, „Disputed Maternity Leading to Identification of Tetragametic Chimerism“, který popisoval případ Karen Keeganové, ženy, která potřebovala transplantaci ledviny, ale jejíž DNA se shodovala pouze s jedním z jejích dětí, které byly testovány jako možní dárci ledvin.

Vědci navrhli jako možné vysvětlení chimérismus. Poté, co obdrželi grant od National Institutes of Health na další studium Keeganové a její rodiny, zjistili, že Keegan měla ve svém těle dvě různé sady DNA vzniklé fúzí dvou nezávisle oplodněných vajíček ve velmi raném stádiu vývoje, známého jako chimérismus. Výsledky výzkumu byly zveřejněny ve stejném roce, kdy začalo vyšetřování Fairchildové – 2002.

Tento důkaz byl pro případ Fairchildové zásadní a soud povolil další testování DNA Fairchildové. Soudem určení laboratorní technici začali odebírat vzorky vlasů, tváří, kůže a krve, ale všechny vzorky vykazovaly stejnou linii DNA. Teprve když odebrali vzorek z děložního čípku, našli druhou linii DNA, která se shodovala s linií jejích dětí. Soud případ zamítl a uznal, že se mýlil.

Tento případ byl jednou z prvních veřejných zpráv o chimérismu a byl použit jako příklad v pozdějších diskusích o platnosti a spolehlivosti důkazů DNA v soudních případech ve Spojených státech.

zdroj:Pixabay.com

Co je to lidská chiméra?

Chiméry jsou organismy, které mají ve svém těle dvě různé sady DNA, tj. genetický materiál, který obsahuje pokyny pro vývoj a funkci organismu. Většina organismů má pouze jednu sadu DNA, která je identická a přítomná v každé buňce v těle organismu. Organismus přijímá asi polovinu své DNA ze zárodečných buněk svých rodičů, tj. jejich spermií a vajíček, které přenášejí DNA od rodičů na potomky. V lidské reprodukci se spermie normálně spojí s vajíčkem, což má za následek oplodněné vajíčko, které se může vyvinout v plod.

Někdy však vaječníky, orgány v ženském těle, které produkují vajíčka, uvolňují více než jedno vajíčko najednou, což je fenomén známý jako hyperovulace. V takových případech mohou dvě různé spermie oplodnit dvě různá vajíčka, která se uvolňují během hyperovulace. Výsledkem jsou dvě geneticky odlišná oplozená vajíčka, která se mohou vyvinout v dvojčata.

zdroj:Pixabay.com

V některých případech však mohou tato dvě oplodněná vajíčka splynout v raném stádiu vývoje, což má za následek vznik chiméry dvou geneticky odlišných buněčných linií. Výsledkem je, že chiméra nemá v celém těle buňky s identickou DNA, ale DNA v různých částech jejího těla je odlišná, takže například DNA v její krvi není stejná jako DNA v jejích slinách.

Zdokumentované případy chimérismu u lidí jako Fairchildová a Keeganová jsou vzácné a skutečná míra výskytu není známa. Někteří výzkumníci spekulují, že chimérismus u lidí je stejně běžný jako dvojčata, jejichž výskyt se neustále zvyšuje díky rostoucímu používání technologií asistované reprodukce a léčby plodnosti.

The post Kvůli své vzácné DNA málem přišla o své děti appeared first on Top Stories.

Historie pásů cudnosti

Během středověku se pásy cudnosti staly běžnějšími a používaly je vyšší třídy k omezení sexuální aktivity svých manželek a dcer. Pásy cudnosti se někdy používaly k tomu, aby ženy neměly mimomanželské poměry nebo nebyly znásilněny.

Pásy cudnosti používali  také Evropané a Američané v 18. a 19. století k omezení sexuálního chování žen, které byly považovány za duševně nemocné či jinak postižené. Předpokládalo se, že tyto ženy nejsou schopny ovládat své vlastní sexuální choutky a musí tak být chráněny před sebou samými.

zdroj: pixabay.com

Pásy cudnosti nosily podle všeobecného přesvědčení nejprve mladé dívky, aby se udržely „čisté“. Pásy si představujeme je jako kovové spodní prádlo s visacími zámky, které ženy používaly, aby se udržely v bezpečí až do svatby.

Další zmínky o pásu se datují k 11. a 13. století, kdy rytíři a křižáci nutili své manželky a dcery nosit pásy cudnosti, aby si zachovali důstojnost, zatímco byli ve válce.
Pás byl považován za symbol ochrany a také za tvrdý nástroj pro vynucení věrnosti. Předpokládalo se, že pás znesnadní vdaným ženám hledání jiných sexuálních partnerů a učiní je méně zranitelnými. Všeobecně mělo jeho nošení zamezit případným znásilněním.

Podle některých zdrojů byly pásy cudnosti v Evropě moderní po celé 16. a 17. století, kde se většinou nosily spíše pro ozdobu než pro výše zmíněné důvody. Při nošení umožňoval uživatelkám močit, vylučovat a dokonce i menstruovat, aniž by ho musely sundávat.

Dle knihy Bellifortis, z roku 1405, k použití pásu cudnosti skutečně došlo. Kniha obsahuje návrhy pásů cudnosti, ale také válečná zařízení a mučící předměty. Kromě Bellifortis existují další odkazy spekulující o používání pásů cudnosti, většinou teologické.

Mýtus nebo pravda?

V průběhu let bylo doloženo několik argumentů, které zpochybnily či přímo  vyvrátily existenci pásů cudnosti. Dostupné informace jsou matoucí a stále není jasné, zda byly pásy použity k udržení cudnosti, zabránění nevěře nebo k jinému účelu.

Některé zdroje tvrdí, že použití pásu cudnosti byl imaginární, vymyšlený příběh, který přežil až do období renesance a raného novověku.

V Atlas Obscura Sarah Laskow zdůrazňuje, že pásy cudnosti neexistovaly, protože neexistují žádná vyobrazení ani jiné důkazy o jejich skutečném použití v minulosti – kromě několika fyzických exemplářů. Většina vyobrazení jsou omezené literární prezentace s převážně satirickým odkazem zobrazujících muže, kteří si dávají opasky na své ženy.

zdroj: pixabay.com

Mnoho děl zobrazujících použití pásů je kreslených a vtipných. Na některých vyobrazeních drží manželky duplikáty klíčů od pásu cudnosti, zatímco jejich milenci v tichosti čekají, až jejich manželé půjdou do války.

Jiní historici a akademici se domnívají, že pás cudnosti ve středověku neexistoval, ale byl produktem společenské nespravedlnosti vůči ženám v 18.–19. století.

Existuje velká pravděpodobnost, že mnoho analogií mezi původem pásu cudnosti a jeho současným vnímáním vedlo ke konstrukci různých mýtů, které se nikdy nestaly.

Mezi několika dírami v historii pásu cudnosti je zvláštní pozornost věnována skutečnosti, že je iracionální a nemožné, aby byl pás navržený tak, aby zakazoval vaginální a anální průnik, přesto umožňoval močení a vylučování.

The post Pás cudnosti – pravda nebo mýtus? appeared first on Top Stories.

Příčiny prostituce studentek

Příčiny prostituce studentek vysokých škol jsou komplexní a složité. Mezi nejčastější faktory, které vedou ke studijní prostituci studentek, patří nedostatek finančních prostředků a nedostatek finančního poradenství. Mnoho studentek prostituci vnímá jako možnost, jak rychle získat peníze, aby mohly pokrýt náklady spojené s jejich studiem, jako jsou ubytování, stravování, náklady na dopravu, školné a poplatky za přístup k internetu.

Dalšími důvody, které mohou vést k prostituci studentek, jsou přítomnost a snadné dostupnost sexuálních služeb v jejich okolí a tlak vrstevníků. Mnoho studentek může shledat prostituci jako jedinou možnost, jak se stát finančně nezávislými a získat „svobodu“, kterou jejich vrstevníci sousedící s drogou a prodejem sexuálních služeb získávají. Studentky se také potýkají s nízkou sebeúctou a trpí psychickými problémy, které mohou vyústit v prostituci, protože se mohou cítit bezmocní a bezútěšní.

Finanční omezení studentek

Finanční omezení studentek jsou jednou z nejčastějších příčin prostituce vysokoškolských studentek. Vysokoškolské studium často vyžaduje značné finanční výdaje, což může být pro studentky příliš velká finanční zátěž. Kromě výdajů na učebnice, studijní materiály a živobytí je často také nutné zaplatit školné. To může být pro studentky, které již mají omezené finanční prostředky, obtížně splnitelnou povinností. Výdaje na bydlení a náklady na dopravu mohou být také drahé, zvlášť když studenti žijí daleko od svých domovských měst. Proto se mnoho studentek uchyluje k prostituci jako způsobu, jak získat peníze.

Studijní požadavky a prostituce

Studium na vysoké škole je náročné a studenti obvykle musí poctivě studovat, aby se učili, dokázali pochopit novou látku a získali odpovídající známky. Díky tomu je ale zároveň nutné najít nějaký druh zdroje příjmů, aby studenti měli prostředky na pokrytí svých vysokých studijních nákladů. Právě to se stalo jedním z důvodů, proč čím dál více studentek vysokých škol volí prostituci jako zdroj příjmů.

Některé studentky vysokých škol se obrátí na prostituci ze strachu, že nebudou schopny dokončit své studium, jestliže nebudou mít dostatek prostředků na vysoké studijní náklady. Bohužel, mnoho studentek se často vystavuje značnému nebezpečí a těmto praktikám nedostává dostatečná pozornost. Situace se tak ještě zhoršuje, pokud studentky nejsou schopny získat pomoc nebo podporu, aby mohly v této situaci přežít.

Zneužívání studentek prostitucí

Nejbizarnějším fenoménem vysokých škol v poslední době jsou studentky, které se věnují prostituci. Zatímco ve většině případů jde o dobrovolnou volbu, v některých případech se jedná o zneužívání. Studenti a studentky, kteří se stali oběťmi zneužívání, často bojují s depresemi, nízkou sebeúctou a úzkostmi. Někteří si dokonce cítí péči a bezpečí v tomto způsobu života.

Prostituce studentky vysokých škol je také často využívána jako nástroj k vydírání. Některé studentky byly v minulosti donuceny k tomu, aby se staly prostitutkami buď na požadavek přátel, nebo rodinných příslušníků. Někteří lidé žijící v nízkopříjmových komunitách jsou donucováni poskytnout finanční prostředky rodinám, a proto studentky zneužívají k tomu, aby mohly prostitucí získat peníze.

Dopady prostituce ve vztahu k vysokoškolským studiím

Prostituce mezi studenty vysokých škol je stále častější téma. Dopady prostituce na studijní výsledky jsou značné. Je zřejmé, že prostituce může vést k špatnému výsledku ve studiu. Studentky, které se věnují prostituci, musí trávit více času vyhledáváním klientů, což jim nedovolí, aby se plně věnovaly svým studiím. Navíc je často obtížné pro studentky skrýt svůj příjem z prostituce a udržet si dobré vztahy s vyučujícími. Dopady tohoto problému se mohou okamžitě projevit ve snížení akademických výsledků. Také je zřejmé, že čas strávený prostitucí může mít dlouhodobý dopad na kvalitu vzdělání studentky. Ta může ztratit motivaci studovat a nedokáže tak plně využít své akademické schopnosti. Někteří studenti dokonce ukončí své studium a nahradí svou akademickou kariéru prostitucí.

Příběhy studentek prostitucí

Příběhy studentek prostituce jsou velmi rozmanité. Některé studentky se rozhodnou prostituovat jako prostředek k tomu, aby mohly pokrýt vysoké náklady spojené s jejich studiem. Například jedna studentka vysoké školy ve Spojených státech pracovala jako prostitutka, aby splatila svůj studijní úvěr. Jiné ženy volí prostituci, aby mohly pokrýt jejich potřeby, jako je nájem a jídlo.

Další studentky jsou do prostituce donuceny. Někdy se zde ocitají z důvodů ekonomické závislosti, když jim jejich partneři nebo rodiny požadují, aby pracovaly jako prostitutky. Často se také setkáváme s případy nátlaku a vydírání ze strany cizích obchodníků. Ve všech těchto případech je prostituce pro studentky nucenou volbou, kterou musí podstoupit, aby vůbec přežily.

Ochrana studentek vůči prostituci

Ochrana studentek vůči prostituci je stále potřebná. Studentky, které jsou nucené k prostituci, jsou vystaveny nepřiměřenému riziku. Mohou být vystaveny sexuálnímu násilí, fyzickému násilí a psychickému týrání. Měly by být k dispozici služby, které by poskytovaly podporu a pomoc pro ty, kteří jsou na prostituci nuceni.

Vysoké školy a stát by měly vyvinout a realizovat strategie, které by studentky zabezpečily a zajistily, aby se vyhnuly prostituci a sexuálnímu obchodu. Studentky by měly mít k dispozici možnosti, jak se vyhnout nucené prostituci, a měly by být informovány o existujících možnostech. Vysoké školy by měly poskytovat vzdělávací programy, které by studentkám pomohly pochopit, jakým způsobem se vyhnout nucené prostituci. Školy by také měly poskytnout programy sociálních služeb, které by poskytovaly podporu a pomoc studentkám zabývajícím se prostitucí.

Konkrétní kroky k prevenci prostituce

Prevence prostituce mezi studentkami vysokých škol je důležitá k ochraně jejich zdraví a bezpečí. Proto je důležité věnovat tomuto tématu pozornost a podniknout konkrétní kroky k prevenci. Prvním krokem by mělo být poskytnutí adekvátních informací o rizicích spojených s prostitucí. Studentky by měly být informovány o nebezpečích, která s sebou prostituce obnáší, včetně pohlavně přenosných chorob, sexuálního obtěžování a ponižování.

Druhým krokem k prevenci prostituce studentek vysokých škol by mělo být poskytnutí poradenských a podpůrných služeb. Ve školách by měly být zavedeny dostupné a dostupné služby, které studentům poskytnou praktickou pomoc při vyrovnávání se se závažnými finančními, psychickými a sociálními problémy. Tímto způsobem by mělo být studentům poskytnuto podpůrné prostředí, které jim pomůže předcházet prostituci a vyhnut se jejímu zneužívání.

The post Prostituce studentek českých vysokých škol appeared first on Top Stories.

Virtuální realita a sexuální zkušenosti
Je to nejnovější způsob, jak se seznámit s novou osobou, bez ohledu na to, zda žijete vedle sebe, nebo tisíce kilometrů daleko. S využitím virtuální reality mohou lidé vstoupit do jedinečných prostředí a sdílet intimní okamžiky, které jsou dokonale simulované.

Také lidé, kteří mají strach z reálného kontaktu mohou využít virtuální realitu k seznámení a vytváření nových zkušeností. Existuje spousta aplikací, které umožňují využít virtuální realitu pro simulaci sexuálních rituálů, jako je například 3D porno nebo erotické hry. Také existují aplikace, které umožňují lidem podnikat virtuální sexuální dobrodružství ve formě interaktivního filmu.

Představivost jako klíč k větší intimitě
Představivost je důležitým aspektem pro větší intimitu ve virtuální realitě. Umožňuje lidem poskytnout ve svých zkušenostech zcela novou úroveň zapojení a hlubší vnímání ostatních. Pro lidi, kteří se rozhodnou prožít sexuální zážitky ve virtuální realitě, může představivost poskytnout zcela nový způsob interakce.

Virtuální sex umožňuje lidem vytvářet a prožívat si své vlastní fantazie, bez ohledu na to, jak se to liší od jejich skutečného života. Umožňuje jim vyjádřit si své touhy a potřeby v prostředí, ve kterém se cítí v bezpečí. Může to být skvělý způsob, jak se spojit s druhými lidmi a umožnit jim získat zcela nový zážitek. Když se lidé učí, jak využívat svou představivost ve virtuálním prostředí, mohou se naučit vytvářet a prožívat větší intimitu s lidmi, se kterými se spojí.

Úskalí v podobě technologických omezení
Prvním úskalím je obecně špatná kvalita obrazu a zvuku. Zažívání sexuálních zážitků ve virtuální realitě si vyžaduje vysoce kvalitní obraz a zvuk, aby bylo zajištěno, aby uživatelé mohli plně ocenit zážitek. Druhým problémem je hardware, který mohou uživatelé mít k dispozici. Některé zařízení pro virtuální realitu jsou poměrně drahá, a tak mohou uživatelé ve výsledku omezovat, aby je mohli používat. Důležitou otázkou je, jak se s těmito technologickými omezeními vyrovnat, aby bylo zajištěno, že zážitek ve virtuální realitě bude co nejpříjemnější. Vývojáři musí pracovat na zlepšení všech aspektů, aby se minimalizovala technologická omezení a uživatelé mohli plně využívat virtuální sexuální zážitky.

Obavy o ochranu osobních údajů
V poslední době se stále více začíná využívat technologie virtuální reality pro uspokojování sexuálních potřeb. Uživatelé mohou využívat virtuálních herních prostorů k setkávání se se svými partnery a provádění sexuálních aktivit. I když to může vypadat lákavě, existují obavy o ochranu osobních údajů tyto platformy.

Z důvodu ochrany osobních údajů uživatelů by měly virtuální realitní platformy poskytovat dostatečnou ochranu. Uživatelé by měli být upozorněni na to, že mohou být vystaveni nebezpečím, pokud neochrání své osobní informace. Kromě toho by měly být vydávány pokyny týkající se toho, jak si uživatelé mohou zvýšit svou online bezpečnost. Tyto opatření zahrnují také pravidelné aktualizace softwaru a šifrování dat.

Sex ve virtuální realitě a „neustálá přístupnost
Seznam virtuálních sexuálních technologií, které jsou dostupné pro zážitek z virtuální reality, se neustále rozšiřuje. Uživatelé mohou nyní sdílet a hrát sexuální hry, interaktivní erotické příběhy a dokonce mohou získat virtuální zkušenosti, jako například přímý přenos obrazu. Neustálá přístupnost virtuální reality umožňuje lidem, aby se cítili pohodlně, ať už jejich prožitek vyžaduje jednotlivce, skupinu nebo dokonce virtuálního partnera.

Noví uživatelé budou vždy mít na výběr z řady aktivit, které jim mohou dopřát skutečnou sexuální zkušenost ve virtuální realitě. Uživatelé mohou získat zkušenosti s sexem ve virtuální realitě bez ohledu na to, kde se právě nacházejí. Nová technologie umožňuje lidem, aby cítili, jako by se přenesli do jiného prostředí, aniž by museli někam cestovat. To je bezpochyby přínosem pro mnoho nových uživatelů, protože jim umožňuje zažít nové zážitky.

Etika virtuálního sexuálního chování
Etika virtuálního sexuálního chování je důležitým aspektem sexuálních zkušeností ve virtuální realitě. Eticky správný sex ve virtuální realitě je založen na čestnosti, respektu a bezpečnosti. Virtuální svět má odlišná pravidla a normy a je důležité je dodržovat, když se účastníte sexuálních aktivit.

Je důležité, aby se všichni účastníci sexuálního chování ve virtuální realitě vždy cítili komfortně a bezpečně. Je zásadní respektovat osobní prostor a soukromí ostatních. Všichni účastníci by také měli mít jasnou představu o tom, co je a není dovoleno, a měli by se zdržet násilí a nerespektování pravidel. Také by se mělo vyhnout využívání sexuálního chování k manipulaci nebo vydírání.

The post Zkušenosti se sexem ve virtuální realitě appeared first on Top Stories.

Předem bych chtěla říct, že můj dřívější přítel chtěl, abychom si vyměňovali nudes, tj fotky bez oblečení. No proč by ne? Vždyť 18 už bylo a prsa a broskvičku má každá holka, tak co na tom tak tajit. Dost pomohlo i to, že pravidelně chodím do fitka, makám na sobě, chodím i do sauny a od mala v Chorvatsku s našima na nuda pláž. Takže s nahotou u mě no problém.  Přítel – říkejme mu třeba Filip – se se mnou ale po časem rozešel, protože i když jsem brněnskábloncka, tak si Fil našel ještě slečnu blonďatější.

Já se v tom emočně trochu plácala – bez kluka, sama. Tak jsem si řekla, že nejsem tak hnusná a třeba to někdo ocení a v tom jsem si na iDnesu přečetla článeček o tom, jak funguje a co je Onlyfans. Že za zaplacení se kluci mohou podívat na tvůj lechtivější obsah a ty tak dostaneš nějakou korunu na účet. Obrovský rozmach to zažilo v době covidu, kdy možnosti zábavy byly značně omezené.  Tak jsem si řekla, že super – že zkusím, jestli moje nudes fotky pro bývalého budou někoho zajímat. Když Filipa očividně moc nebraly.

Založila jsem teda účet, prošla složitým způsobem ověření, že jsem to fakt já. Celý svůj obličej jsem si musela nechat naskenovat přes speciální aplikaci, navíc vyfotit občanku a svůj obličej s občanku. Po pár dnech ověřování mi napsali, že jsem v pořádku, že jsem prošla a že můžu tvořit.

No teď to bude výzva. Zkusila jsem tedy nahrát pár pikantních foteček, nastavit přiměřenou cenu. Nejsem nějaká pornoherečka, tak jsem to zkusila spíše za symbolický poplatek a na Instagramu dala zmínku o své nové aktivitě. Reakce ale byla rozpačitá – přišla mi spousta nadávek, že jsem prostitutka, že jsem blbka, atd. Pár kluků mi  ale i přispělo a uznalo, že nejsem nejhorší. To mě hodně potěšilo a zvětšilo sebevědomí.  Nicméně Onylfans má docela přísná pravidla a cenzuru a i když na něm nahota běžně je, některé věci jsou zapovězeny. To jsem zjistila pozdě a tak mi  po pár týdnech napsali, že pro příliš nevhodný obsah mě musí bohužel zablokovat a už nemohu pokračovat. No takže tak skončila moje krátká kariéra na Onlyfans!

Nakonec mi velmi šikovný kamarád pomohl s řešením, že můžu dávat cokoliv bez cenzury a jakýchkoliv omezení na jeden konkurenční web, takže si nějakou korunu občas přivydělám. Ale slouží mi to spíše jako zlepšovák sebevědomí, že se líbím, než jako zdroj příjmu. Podle mě se takto vydělat velké peníze nedají a nebo jsem jen nešikovná. Ale jako sociální experinent velmi zajímavá zkušenost.

The post Jak jsem zkoušela prorazit na Onlyfans appeared first on Top Stories.

Na internetovém serveru Retirement and Good Living se spisovatelka na volné noze, muzikantka, učitelka jógy a komunitní dobrovolnice Julia Whitmoreová podělila o svůj příběh o znovunalezení lásky ke sjezdovému lyžování. Doufáme, že vás bude inspirovat a tento skvělý zimní sport si také zamilujete. Ať už v jakémkoliv věku.

„Začínala jsem lyžovat v době starých provazových vleků, šněrovacích lyžáků, v době, kdy rodinná jízdenka stála pár drobných. Moje dovednosti ale dosáhly svého vrcholu kolem mých sedmnáctin. Bláhově jsem doufala, že se při studiu na střední škole v Coloradu zdokonalím také v lyžování.

Posléze jsem lyžovala asi tak 5krát nebo 6krát do roka. Můj styl by se dal popsat takto: smykem dolů. Pokud jste lyžař, víte, co to znamená: trochu nakloněná sjezdovka – zatočit – smyk – zatočit – smyk. Pro stehenní svaly to bylo opravdu náročné a též nervy drásající. Také těžký sníh mě doháněl k slzám a zima mi činila velké potíže.

Asi rok před odchodem do důchodu začal můj manžel mluvit o lyžování. A to – neustále. Odebíral lyžařské časopisy, na internetu diskutoval o nových designech lyží, koupil žehlicí prkno a speciální nářadí na úpravu lyží. Jelikož byl mnohem lepší lyžař než já, situace byla jasná. Bylo nutné buď zlepšit své lyžařské umění (sice trochu opožděně), nebo hodit ručník do ringu… Rozhodla jsem se do toho ponořit!

1) Omladit vybavení

Manžel do mě léta hučel, abych si pořídila lepší vybavení, ale já trvala na tom, že nejsem dost dobrá lyžařka, abych poznala rozdíl mezi starým a novým. Také najít dobře padnoucí lyžáky byl vždy problém. Než abych se trápila při nákupu nových, držela jsem se svých starých tuhých bot, i když mě z nich brněly prsty u nohou. S manželovou podporou jsem otestovala několik párů lyží a zjistila, že nové designy znamenají velký rozdíl. Díky širokým špičkám i patkám lyží, mírně širšímu středu a správné délce lyží se dá lyžovat téměř na jakémkoli druhu sněhu.

Navštívila jsem také náš místní lyžařský obchod a zakoupila lyžáky, které mi okamžitě sedly, lépe než ty staré. Investovala jsem do opravdu kvalitních rukavic a koupila si zásobu „ohřívačů rukou“ pro opravdu chladné dny (speciální zahřívací polštářky možno vložit do rukavic, bot, pod oblečení – pozn. autora).

2) Smyk musí pryč

Přihlásila jsem se na soukromou lekci. Obdržela jsem podpatěnky pod lyžáky, pár tipů od odborníka a voilà. Moje lyžařské obzory se začaly rozšiřovat. Smyk opravdu není nutný! I já zvládám těžký sníh!

A odměna?

Překrásné dny. Lyžujeme uprostřed týdne, často téměř úplně sami. Na horách zkoušíme všechno. Tedy ne všechno: můj manžel sjel na své šedesátiny ze skalní římsy na vrcholu Mt. Bachelor a v tenhle moment jsem řekla – takhle ne!

Nic se nevyrovná mrazivému, jasnému dni na horách, kde je takové ticho, že zaslechnete hvízdání větru skrz havraní křídla. Ten moment je ještě úžasnější proto, že víte, že tento stav nebude trvat věčně. Jednoho z nás to omrzí, nebo ho budou bolet kolena nebo přijde něco jiného. Ale pro tuto chvíli – pusť to dolů!“

Tak veselé lyžování!

The post Skutečný příběh: Jak jsem nehodila ručník do ringu a bezhlavě si zamilovala lyžování po šedesátce appeared first on Top Stories.

Denně se objevují „celebrity“ s tím, že zase ukázaly o kousek víc. Že zase podnítily mužský chtíč a získaly body v mainstreamových a nemainstreamových médiích. Nebo i v jiných masově populárních prostředcích popularity. Pokud dříve bylo tajemství těla ženy skrýváno, muži museli na odhalení čekat, dlouhodobě útočit a poté se chvíli radovat, pak dnes je to zcela naopak. Pokud chcete sbalit kočku z Instagramu, TikToku nebo jiné sítě, hned víte, na čem jste. Tedy nemusíte odhalovat, co je již odhaleno.

Pravdou je, že dobývání žen a intimita, kterou vyvolení muži získali, byla velmi cenná. Platila se mnohdy doživotním slibem manželství nebo kupou dětí. Navíc bylo třeba pořizovat objemné a látkami vyplněné šaty. Dnes se ženská hruď začíná podobat té mužské. Muži mají také bradavky a jejich odhalování jim nikdy nepřekáželo. Ženy maximálně pozorovaly jejich hrudní svalstvo nebo hormonální výkonnost podle ochlupení. Teď se však stala hruď žen podobně veřejnou záležitostí jako ta pánská.

Jestliže v minulém století, které je nenávratně se svojí bradavkovou morálkou pryč, bylo často nemožné ani v časopise Playboy zahlédnout zcela obnažené bradavky (než časopis najel na vlnu nudismu), pak dnes je tomu naopak u prodejců prádla, šatů a všemožné reklamy. Módní přehlídky se konají s tím, že šaty netvoří oblečení, ale rafinované svlečení. Není jisté, že modely šatů obdivují muži pro jejich kreativitu nebo exkluzivitu, ale proto, že si zašli na strip show.

Je otázkou, zda odhalení je vždy ku prospěchu věci. Zda samotné bradavky nahradí vkus z šatů nebo spodního prádla, které začíná být tak miniaturní či průhledné, že procházka městem je podobná nudistické pláži trochu prudérnějších naháčů.

A tak po revoluci komunistické, sametové a dalších převratů v demokratických zemích zde máme i revoluci bradavkovou. Věřím, že muži i ženy se k tomu vyjadřují a zatímco muži zatím byli ušetřeni hodnocení svojí polonahosti z tohoto hlediska, podivně sexuální společnost jistě brzy najde také k tomuto fenoménu správný přístup. Tedy objektivní zhodnocení podle uměleckých nebo vědeckých kritérií.

The post Ženská revoluce v oblékání. Bradavky všude, kam se podíváš appeared first on Top Stories.

Spekulace Denisa potvrdila

O možném těhotenství Denisy Pfauserové se spekulovalo již nějakou dobu. Její sledující si totiž všimli, že se až nápadně často zakrývá bříško.

Komentáře a dotazy byly tak časté, že Denisa zřejmě musela s pravdou ven.

Dojemný vzkaz na Instagramu

Všechny její sledující překvapil dojemný příspěvek, který na svém profilu Denisa sdílela. Ze společné fotografie obou nastávajících rodičů srší nadšení a těšení se na miminko. Denise to na fotografii moc sluší, nehledě na to, že bříško se jí krásně zakulatilo.

Fotografii doplnila o následující slova: „Nemůžu se dočkat, až Tě poprvé uvidím. Až Tě k sobě přivinu. Až Ti spočítám prstíčky. Až Tě uslyším se smát.“

„Ještě Tě neznám a už vím, že Tě miluju víc, než jsem vůbec schopná. Nikdy Ti nepřestanu být vděčná, že sis nás vybralo za rodiče. Bublinko naše, vím, že ti dám všechno, co mám a budu se modlit, abys se svojí ztřeštěnou mámou měla svatou trpělivost,” pokračovala Denisa dále s vyznáním ještě nenarozenému miminku.

Pohlaví miminka brzy prozradí

Denisa si těhotenství užívá se vším všudy, přiznala, že se jí o dost zvětšily její vnady, které byly prvním poznávacím znamením těhotenství.

Herečka nemá v plánu pohlaví miminka tajit, brzy uspořádají oslavu, kde se i ona s partnerem dozví, zda přivedou na svět holčičku nebo chlapečka.

Denisa už má za sebou i rozvod

S přítelem Martinem, který se živí marketingem, spolu nejsou ani rok. V roce 2021 si Denisa vzala svého tehdejšího partnera Honzu, se kterým se ale po 4 měsících manželství rozvedla.

Brzy na to představila svého nového partnera Martina, se kterým se za 4 měsíce stanou rodiči.

The post Hvězda Ulice a Zoo čeká miminko. Denisa napsala dojemný vzkaz appeared first on Top Stories.

Ženy umí i na základě mých vlastních zkušeností velmi dobře sociálně manipulovat s uvažováním muže, protože ten v určitých chvílích mozek odpojí prakticky celý. Muži si prý zase zachovávají lepší prostorovou orientaci.

A přece něco nehraje. Muži trpí dle informací výše zmíněné vědkyně a psycholožky, které byly uveřejněné na webu Universitet Leiden, častěji autismem a ADHD – tedy poruchou chování. A ženy zase dle stejné studie mají více deprese. Všeobecně známým faktem je také to, že muži se dožívají nižšího věku než ženy.

Začneme tedy muže a ženy zkoumat do hloubky? Ženy považujeme za více introvertní. Za ovladatelky vnitřního života a realizátorky ohraničení vnějších projevů. Muži naopak svůj vnitřní život neradi odhalují a navenek se projevují daleko víc. Čím nás věda dále překvapí při zkoumání mozku mužů a žen? Čím jsme jiní? Dá se to zjistit psychiatricky, psychologicky, sociálně? Bude nám to ve výsledku vlastně k něčemu dobré?

Box byl třeba dlouhá léta výsadou mužů. Dnes boxují i ženy. Stalo se najednou něco s mozkem žen, že se pustily do adrenalinových a testosteronových sportů? Naopak muži budou dělat zase akvabely. Změnily se snad mozky mužů a žen, že převracejí role? Jaký to má význam pro chápání vzájemných vztahů a psychických nemocí?

Třeba tímto zkoumáním dosáhneme v budoucnu rovnosti mozků a výzkumy nás naučí, jak sjednotit rozum muže a ženy na základě psychologie a vyvarovat se různých psychických problémů. Ale třeba také z toho vzniknou další traumata, která budeme zase muset řešit. Uvidíme v dalších výzkumech.

The post Co mají ženy vědět o mužském mozku a naopak? Nebo raději nevědět appeared first on Top Stories.

Nejbližší důvěrníci princezny z Walesu

Sbírka osobních dopisů Diany, princezny z Walesu, byla dlouhých dvacet pět let majetkem Susie a Tareka Kassemových, kterým byly adresovány. Dokumentují Dianiny pocity v průběhu posledních dvou let před její předčasnou smrtí.

Kassemovi, kteří žijí v Londýně, byli pro princeznu Dianu blízkými důvěrníky. Se Susie se Diana seznámila v nemocnici Royal Brompton. Dopisy se rozhodli prodat v Lay’s Auctioneers of Penzance v Cornwallu a výtěžek v řádu stovek tisíc liber věnovat na charitu.

Rozvod byl zoufalý

Diana se v dojemných dopisech zmiňuje mimo jiné o svém rozvodu s nynějším králem Karlem III.

Tento dopis je napsaný v pochmurném duchu, z něhož je patrné, jak neblaze se celá situace Diany dotýkala. O rozvodu napsala, že byl ošklivý a zoufalý.

Smutné Vánoce a přání lepších zítřků

Smutné pro Dianu byly hlavně Vánoce, které její synové strávili podle královských zvyklostí se svým otcem a prarodiči, tedy královnou Alžbětou II. a jejím manželem Phillipem.

Diana Kassemovým děkovala, že jí dovolili pobýt v době vánoční oslavy s jejich rodinou. „Byla jsem tak nadšená, že jsem byla pozvána na rodinnou událost, protože jsem se cítila jako jedna z nich,“ stojí v dopise. Zároveň poděkovala za milé dárky – květiny, meditační knihy a jasmínový olej.

Pracovnice z aukční síně v Cornwallu o Dianiných dopisem prozradila, že jsou emocionálně velmi syrové a upřímně ohromující. V dopise z Vánoc v roce 1997 princezna

Diana vyjádřila přání, aby následující rok byl pro ni mnohem lepší. S ohledem na to, co se jí přihodilo v srpnu 1997 v Paříži, je tento dopis zvláště tragický.

The post Dopisy princezny Diany napsané pár měsíců před nehodou se prodaly za enormní částku. Smutné časy před smrtí appeared first on Top Stories.

Mám rád osmnáctky, řekl klasik. Dnes je mu špatně z toho, jak podcenil zpěvačku. Vlastně není jen zpěvačkou. Takto ji spláchnout do šuplíku krásného hlasu by dokázal každý. Ale také my muži víme, že její oděv, její oblečení a především sex appeal bude zářit na každé akci.

Kyklop s jedním okem se mohl spolehnout na jeden orgán. Párové orgány mužů nefungují vždy, jak by měly a ty nepárové je vždy předčí. Bohužel se jedná také o obě hemisféry mozku. Ale tam v případě Heidi nefunguje ani jedna.

V Tresor Club Prague se vrtěl David kolem disko žen, Boura možná nějakou zboural a Felix hledal svoji hladinku. Maxim Turbulenc tak nemohl než zastat roli imitátora. Musel se líbat s jednou z nejkrásnějších žen a vykoupit se řadou písní a polibků.

Kdo by se také nechtěl vykoupit? Kdo by nechtěl doma vysvětlovat, že krátké šaty nejsou totéž jako krátké sukně? Kdo by nechtěl tvrdit, že česká Madonna nemá kalhotky? Nebo jsme tam nebyli? A nezírali?

V každém případě skončil zpěv národní hymny, kdy soupeřili Pavel s Babišem a nakonec vyhrála Heidi s Vohnoutem. Tedy Vohnout nevyhrál. Ale byl první. Potom už jen Heidi tančila na stole, nebrala dolary za kalhotky (ani je neměla) a zpívala Davidovi, že má střevíčky. A David měl oči. Naštěstí diskotékové.

A tak party v Dlouhé ulici v Kozičce dopadla opět otřesně. Muži se ohýbali zbytečně. Heidi tančila a strop se otřásal v nervech jejich pocitů. Ale ten Muay drink pro Heidi, která předvedla nekonečnost věku, byl skvělý. Kopla ho do sebe a dál ničila muže. A nezaplatila vůbec, ale vůbec nic. Nebo ano?

The post Heidi tančí a Vohnout padá k zemi. Bar Kozička zažil nápor fanoušků appeared first on Top Stories.

První rok byl super, užívala jsem si nezávislosti a peněz

Když jsem do práce nastupovala, tak jsem neměla žádnou představu o penězích a výšce platu. Dostala jsem nástupní plat 30 tisíc čistého a to, jak jsem později zjistila, není zrovna málo jako nástupní plat. Jelikož bydlím u rodičů, kde po mně nikdo nic nechce, tak mi vše zůstává.

Prvních pár měsíců jsem si užívala života a peněz z výplaty. Po roce už jsem však začala být více šetřivá, abych si mohla dovolit vlastní bydlení. Chtěla jsem si co nejvíce našetřit a proto jsem se začala v práci hodně snažit, abych dostala přidáno.

Po roce jsem dostala přidáno, ale nebylo to zadarmo

Dělala jsem toho v práci opravdu hodně. Když jsem však řekla nadřízenému, že bych chtěla přidat, tak mi naložil ještě více práce. Další týden za mnou přišel s tím, že by mé přidání mohl zařídit, ale budu muset ještě o to více pracovat.

Já jsem na to přistoupila, protože jsem chtěla opravdu co nejvíce šetřit. Skutečně mi zařídil dalších deset tisíc v čistém nahoru. Brala jsem tedy už přes 40 tisíc korun měsíčně a z toho se dá šetřit opravdu dobře. Jenomže jsem mu dělala v podstatě služku.

Pracovala jsem 12 – 14 hodin denně, a to se opravdu vydržet nedá

S tím, že jsem dostala přidáno a nadřízený to zařídil, jsem musela přijmout i více práce. Je to logické, akorát jsem zjistila, že dělám práci za svého nadřízeného a on si v kanceláři sleduje filmy nebo si čte.

Po pár měsících jsem nadřízenému řekla, že toto pracovní tempo nemohu udržet dlouhodobě, ale on na to nereagoval. Když jsem v práci poprvé omdlela únavou, tak jsem si uvědomila, že mi to za žádné peníze nestojí.

Následně jsem dala výpověď a z práce odešla, nebude mě nikdo zneužívat a nenechám se sedřít z kůže. Mám informace, že nadřízený dostal padáka o dva měsíce později, protože nezvládal svou náplň práce. Dobře mu tak.

The post Lenka (22): Dala jsem výpověď z práce kvůli nadřízenému. Začal mě zneužívat úplně na všechno appeared first on Top Stories.

Zjistila jsem, že má miliony

To, že po pěti letech zjistíte, že váš partner má na kontě skoro deset milionů korun, může být pro někoho jako sen z pohádky. Já jsem však opravdu naštvaná.

Ne proto, že bych měla malou svatbu, nebo proto, že to u nás vypadalo, jakože dřeme bídu s nouzí. Naštvaná jsem proto, jak mi tohle celé vysvětlil. Zjistila jsem to náhodou, když manžel seděl u počítače a někdo mu zavolal. Musel rychle odjet, a tak nechal na počítači vše otevřené.

Já jsem zrovna potřebovala jít na chvíli na internet a tam jsem objevila jeho otevřené internetové bankovnictví, kde bylo několik milionů korun.

Myslela jsem, že jde o omyl

Když přijel domů, tak jsem to na něj hned vybalila. Slušně jsem mu řekla, co se stalo a co jsem viděla. Bylo vidět, jak znervózněl a byl zároveň trochu naštvaný. Já jsem však sedla k počítači, kde to měl přímo otevřené.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Týden se snažil zatloukat, pořád vymýšlel důvody, jak by se vykroutil z toho, aby mi řekl, kde se to tam vzalo a jak dlouho to tam má.

Jeho vysvětlení mě srazilo na kolena

Z manžela nakonec vylezlo, že před lety dobře investoval. To je všechno v pořádku, manžel je šikovný a má přehled, takže mu věřím, že peníze vydělal legálně.

Zarazilo mě však jeho vysvětlení, proč se s tím tajil. Peníze měl už před naší svatbou a mně je zatajil proto, že si nebyl jistý. Nechtěl, abych si ho brala kvůli penězům a zároveň se nechtěl případně o peníze dělit, což je blbost, protože peníze získal už před svatbou.

The post Monika (33): Po pěti letech od svatby jsem zjistila manželovo tajemství. Ukrývá přede mnou miliony appeared first on Top Stories.

Vydala jsem se vystrašená a téměř bez prostředků

Na cestu jsem se vydala vystrašená a se všemi penězi, co jsem doma našla. Nejsem z bohaté rodiny, a tak těch peněz moc nebylo. Když jsem se do Česka dostala, tak jsem zůstala úplně bez peněz a chvíli jsem byla na ulici.

Rychle jsem se snažila vyřídit si příspěvek pro uprchlíky, abych měla alespoň něco. Pohybovala jsem se hlavně na nádraží, kde byla spousta takových, jako jsem já, jen s tou nevýhodou, že ostatní ženy tam měly i děti.

Při hledání pomoci jsem narazila na Tomáše

Když jsem si hledala nějaké bydlení a možnost výdělku nebo příspěvku, tak jsem narazila na dobrovolníka Tomáše, který se lidem jako jsem já snažil pomoci. Během dvou hodin jsem mu stihla říct snad úplně všechno a on si mě rovnou nastěhoval domů.

Řekl mi, že je vdovec, takže je na tom stejně jako já a život také nemá zrovna lehký. Snaží se lidem v okolí pomáhat a díky tomu poznal mě. Tak, jak jsem si myslela, že už nemá smyl dál žít, tak Tomáš mi zase vrátil chuť do života.

Chce si mě vzít, ale já bych ještě počkala

Tomáš se ke mně chová opravdu krásně, perfektně se o mě stará a já jsem mu za to hodně vděčná. Dokonce mi říkal, že by si mě chtěl vzít, abych tu už zůstala. Já však pořád nevím, jestli to nedělá spíš jen ze soucitu.

Zpátky na Ukrajinu už mě opravdu nic netáhne, protože tam nikoho ani nemám. Dost reálně uvažuji o tom, že bych si Tomáše opravdu vzala a třeba s ním i založila rodinu.

The post Alina (33): Z Ukrajiny do Česka jsem přišla jen na chvíli. Teď to vypadá, že tu zůstanu už natrvalo appeared first on Top Stories.

Dávala jsem malého z rukou, ihned jak se manžel vrátil domů

Manžel chodil domů vždy pozdě večer a vždy mě litoval, jak jsem hodně unavená. Popravdě jsem mu malého vždy šoupla ihned ve dveřích a šla jsem si lehnout nebo sednout k televizi.

Je pravda, že někdy jsem se opravdu jen chtěla flákat. Nikdy jsem neviděla, jak manžel chodí domů zničený.

Takhle to bez problémů fungovalo skoro rok. Manžel nikdy nevěděl, že spíme se synem do 11 a že té práce doma až zase tolik není. Rozhodně se musel nadřít více on v zaměstnání než já doma u malého.

Jednoho dne jsem špatně došlápla a zlomila si nohu

Když jsem jednoho dne spadla ze 4 schodů a zlomila si nohu, tak jsem se najednou nemohla starat o malého.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Nemohla jsem ho nikam přenést, takže manžel musel zůstat doma. Měl ho kompletně na starost. První den to bylo pro něj hrozné, než zjistil, jak to všechno funguje.

Po týdnu už měl vše v malíčku a zjistil, kolik má volného času. Začal se mě vyptávat, co tak běžně doma děláme. Několikrát jsem si mu stěžovala, že nemám čas ani vzít malého na hřiště. On tam chodil každý den minimálně na hodinu.

Dříve jsem naříkala, jak syn pořád jen zlobí

Když jsem doma pořád říkala, jak se malého nedá uhlídat, že pořád jen lítá a neposlouchá, tak mi to manžel věřil. Po 14 dnech mi ale manžel řekl, že naprosto nechápe, na co si pořád stěžuji.

Když se mi noha uzdravila, tak jsem od manžela dostala naloženo mnohem více práce a je na mě i teď po čtvrt roce pořád naštvaný, jak jsem si vymýšlela, že doma nic nestíhám.

The post Renata (31): Zlomená noha mi zničila manželství. Můj manžel přišel na to, že doma nic nedělám appeared first on Top Stories.

Jsem pozvaná na obě svatby, mám s tím však velký morální problém

Když jsem jednoho dne uklízela okolo bazénu a pak odnášela věci do stodoly, kterou máme asi 30 metrů za domem, tak jsem se ve stodole trochu zdržela, abych vše zařadila do regálů. Můj táta je na to totiž vysazený a vše musí mít své přesné místo.

Když jsem byla ve stodole, tak jsem najednou uslyšela zavrzání dveří. Otočila jsem se a viděla sestru s Davidem, jak se vedou za ruce. Bylo mi to divné a tak jsem se ukryla za policemi.

Díky tomu jsem se stala svědkem jejich hodinového dovádění, kdy jsem musela být zticha. Po hodině David odešel a sestra tam ještě chvíli ležela s telefonem v ruce. Když i ona odešla, tak jsem mohla jít domů.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli to sestře říct nebo ne

Opravdu jsem nevěděla, jestli se mezi ní a jejím snoubencem něco stalo nebo ho prostě jen tak podváděla. Když o týden později přijel její snoubenec k nám domů, tak se sestra chovala, jako by se nic nedělo.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Stejný obrázek jsem potom viděla přes plot o den později u sousedů, když se tam David objímal se svou nastávající ženou.

Teď však nevím, co mám dělat. Mám jít na obě svatby a tvářit se, že se nic nestalo? Co když tohle bude pokračovat i po svatbě?

Jsem na sestru i Davida naštvaná a snažím se jim vyhýbat

Sestra se mě už několikrát ptala, co se mi stalo, že jsem na ni nepříjemná a nemluvím s ní, ale já jí nikdy neopověděla.

Nikdy jsem nevěru nechápala a hodně mi to vadí, když takhle někdo někoho podvádí. A ještě před svatbou? Jak asi mohou tato manželství později dopadnout? Jsem z toho pořád celá špatná.

The post Veronika (18): Byla jsem svědkem románku své sestry se sousedem. Je mi z nich zle, oba mají před svatbou appeared first on Top Stories.

Ze začátku to bylo fajn, než jsem dostala pořádně za vyučenou

Nikdy jsem netušila, že to tyhle holky mají nějak rozdělené. Prostě jsem si stoupla na ulici a sehnala si prvního zákazníka. To nebylo vůbec těžké, protože zájem mužů je opravdu velký. Měla jsem dny, kdy jsem jich zvládla třeba 6.

Takhle to fungovalo asi měsíc, než za mnou přišla dívka, která mě jasně upozornila, že to je jejich rajon. Nechápala jsem, co po mě chce, nikomu jsem nezavazela a ani kolem mě nestálo nějak moc holek. Pokračovala jsem tedy, dokud jsem nedostala pořádně za vyučenou.

Zastavila vedle mě dodávka, kam mě zatáhl velký hromotluk

Když vedle mě zastavila černá dodávka, tak jsem myslela, že je to jen další zákazník. Muž za volantem se tak i choval, normálně si se mnou domlouval cenu. Jenže z ničeho nic někdo otevřel zadní dveře a zatáhnul mě dovnitř.

Dodávka mě odvezla za město a muž uvnitř mi jasně vysvětlil, že na tom místě pracovat nemohu, pokud se nepřidám pod jejich velení. To znamenalo odevzdávat jim 50 % vydělaných peněz za moji ochranu.

Odmítla jsem a dostala pár facek

Nemohla jsem pochopit, proč bych nemohla chodit na veřejné místo, tak jsem jim to odmítla. Měsíc to fungovalo bez problému i bez jejich ochrany. Při jednom kšeftu jsem však dostala pár facek, muž mi navíc sebral oblečení a vyhodil u silnice. Musela jsem se tak úplně nahá vracet domů pěšky.

Po tomto hrůzném zážitku jsem s tímto typem výdělku sekla. Byla to chyba se do něčeho takového vůbec pouštět. Je to ale těžké, protože peníze, které jsem díky tomu snadno vydělávala, teď dost chybí.

The post Veronika (25): Potřebovala jsem rychle peníze, tak jsem šla na ulici. Po hrůzném zážitku už vím, jaká to byla chyba appeared first on Top Stories.

S kamarádkou jsem se rozloučila těsně před půlnocí

Jelikož jsem měla já i kamarádka každá jinou cestu, tak jsem se s ní rozloučila ještě v restauraci a chtěla si před odchodem odskočit na toaletu. Pro kamarádku přijel přítel, takže odjela okamžitě. Já jsem si šla v klidu na WC a když jsem měla vše hotové, tak jsem zjistila, že nejdou otevřít dveře.

Zachovala jsem chladnou hlavu a zámek se snažila asi deset minut otevřít. Zkoušela jsem všechny různé polohy, ale prostě to nešlo. Chtěla jsem vytáhnout mobil z kabelky a zavolat si pomoc.  V tom jsem však zjistila, že jsem si telefon nechala doma.

Volala jsem pomoc, ale nikdo mě neslyšel

Říkala jsem si, že prostě budu křičet tak dlouho, dokud si mě někdo nevšimne a nepřijde mi otevřít. Křičela jsem jako o život asi hodinu a půl, než jsem to definitivně vzdala a bylo mi jasné, že v restauraci asi už nikdo nebude a já tam budu muset přenocovat.

Asi si dokážete představit ten úzký prostor, který záchodová kabina nabízí. Ještě pro člověka, který si před sednutím na cizí záchod obloží celou mísu toaletním papírem, je to opravdu výhra. V tomto prostředí jsem musela trávit noc. A to jsem ani nevěděla, kolik je zrovna hodin, protože jsem u sebe neměla telefon.

Ráno jsem slyšela šramot uklízečky a rychle jí dala o sobě vědět

Uklízečka se vylekala a utekla. Naštěstí však dovedla vedoucí podniku, která rychle zalarmovala zámečníka. Ten mě asi za hodinu přijel vysvobodit.

Vedení restaurace se mi hluboce omlouvalo s tím, že je to chyba servírky, která zavírala hospodu. Ta totiž měla vše zkontrolovat, než odešla, protože se jim tato situace prý nestala poprvé. Jako omluvu jsem dostala poukaz do jejich restaurace na dva tisíce korun.

The post Karolína (22): Uvízla jsem na záchodcích restaurace celou noc. Už nikdy nepůjdu na toaletu bez mobilního telefonu appeared first on Top Stories.

Když se vypravoval soused na třídenní pracovní cestu, tak se jeho Honzíkovi vůbec nechtělo…

Byla jsem zrovna na chodbě bytu, když jsem slyšela tříletého Honzíka vedle v bytě naříkat a plakat, že nikam jet nechce, že by chtěl zůstat doma. Ono se není čemu divit, když ho soused většinou zavře na hotelovém pokoji a nechá třeba 4 až 5 hodin čekat.

Vyšla jsem tedy před byt a čekala, až budou vyrážet. Když Honzík vyšel před byt, tak na něm bylo vidět opravdu velké zklamání a bezmoc. Snažila jsem se ho utěšit, ale bylo to marné.

Nabídla jsem tedy sousedovi, že ho pohlídám, aby ho nechal u mě. Honzíkovi se tak rozzářila tvář, že si toho všimnul i soused. S hlídáním souhlasil a odjel tedy sám.

S Honzíkem jsem si to užila a on také

Vymyslela jsem pro Honzíka program na celé 3 dny tak, aby mu nebylo smutno po tatínkovi. Byl se mnou v aquaparku, zoo, v přírodě, cukrárně, kině a na dalších místech. Když se jeho táta vrátil, tak mu Honzík všechno vyprávěl.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Soused mi několikrát děkoval a pořád mi cpal peníze. Já jsem peníze však nechtěla. Soused se mi tedy odvděčil společnou večeří, kde mi hodně nadbíhal. Netrvalo mu to dlouho a byla jsem celá jeho.

Se sousedem teď udržuji milenecký vztah a Honzíka hlídám opravdu často

Jelikož jsem byla dlouho sama, tak jsem mu dlouho neodolávala. Soused je chytrý a atraktivní. Jen je mu teprve 26 let a já si připadám, že spím se zajíčkem.

Honzíka už miluji jako svého a přemýšlím o vlastním dítěti s mladým sousedem. Nevím však, jak mu to říct, aby se nezalekl. Netuším totiž, jestli se mnou milenecký vztah neudržuje hlavně kvůli hlídání Honzíka.

The post Martina (38): Jednou jsem se postarala sousedovi o syna. Teď je ze mě chůva a milenka na plný úvazek appeared first on Top Stories.

Každý den ihned po škole domů a pracovat

Vždy den předem jsem musela doma nahlásit, kdy další den končím. Pak jsem musela ze školy rovnou domů, kde jsem měla na stole seznam úkolů na ten daný den. Někdy toho bylo tolik, že jsem to ani nestihla.

Moje matka nechtěla nikdy ani slyšet, že bych si zašla se spolužačkou do kina nebo na kávu. Přišlo jí to zbytečné a myslela si, že doma je mi nejlíp.

Když jsem byla starší, tak jsem začala mít zájem i o kluky asi tak, jak je to v tom věku normální. Jenže ve škole toho člověk moc nenadělá a žádný z kluků na moji rodinnou situaci neměl trpělivost, aby se mnou nemohl být v běžném životě. Proto jsem nikdy žádný vztah neměla.

Postěžovala jsem si matce, ale nebylo to k ničemu

Když jsem si doma postěžovala, že ostatní se mají líp, že bych chtěla také nějakého kluka, tak jsem málem dostala přes pusu. Matka se rozčílila, že co bych s ním asi tak chtěla dělat, jestli chci, aby ze mě byla svobodná matka a žila v chudobě i s dítětem.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Táta vždy jen nevěřícně vrtěl hlavou ze strany na stranu, ale nikdy nic matce neřekl. Když matka nebyla doma, tak mě vždy uklidňoval, že až budu starší, tak to pochopím.

Jednou, když matka musela zůstat v nemocnici, tak jsem byla týden s tátou sama doma. Táta mě pouštěl, kam jsem chtěla, a tehdy to začalo.

Za ten týden jsem chtěla dohnat asi vše, co jsem zameškala

Jelikož jsem za ten týden doháněla, co se dalo, tak jsem hledala někoho na sex na jednu noc. Narazila jsem na chlapíka v baru, který se choval slušně a byl strašně sexy.

Vyspala jsem se s ním na hotelovém pokoji a když odcházel, nechal mi tam 5 tisíc. Nechápala jsem to, ale asi si myslel, že to dělám běžně za peníze.

Pět tisíc jsem snad nikdy neviděla a bylo to opravdu hodně peněz. Nechal mi tam i telefonní číslo, takže jsem s ním začala chodit pravidelně. Postupem času jsem si našla i jiné klienty a začala žít v luxusu. Dokázala jsem vydělat i 150 tisíc měsíčně.

Od matky jsem se už odstěhovala a chodím tam jednou měsíčně na oběd. I když jsem na ni naštvaná, tak jsou to rodiče a mám je ráda.

Jelikož všichni doma vědí, že umím pět světových jazyků, tak jsem řekla, že se živím jako překladatelka pro podnikatele. Proto mám tak velký příjem a pravidelně jednou za měsíc při návštěvě na obědě doma nechávám rodičům obálku se 30 – 40 tisíci.

The post Lenka (28): Matka mi nechtěla dovolit vztah. Tak jsem na truc začala chodit za peníze appeared first on Top Stories.

Nešel mi zapnout alarm

Máme docela moderní dům, kde se dá zapínat alarm v jednotlivých částech. Garáž patří mezi tu část, kde pravidelně alarm zapínáme. Když jsem však chtěla ze vstupu domu zavřenou garáž aktivovat, tak to nešlo. Čidlo mi hlásilo otevřené dveře.

Při odchodu z garáže jsem zmáčkla tlačítko, kdy dveře jedou pomalu dolů. Většinou mi to vyjde tak, že než dojdu do vstupu, jsou garážová vrata zavřená. Šla jsem se tedy podívat, co se stalo. Ve vratech byla zaražená garážová skříňka.

Myslela jsem, že popojela, tak jsem se ji snažila vyprostit

Když se mi ji podařilo vysoukat, tak se vrata rychle sesunula dolů a já zůstala zavřená v garáži. V tu chvíli mi došlo, že skříňka asi sama nepopojela, protože když jsem ji tahala ven, tak byla zabrzděna. Musel ji tam prostě někdo dát.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Má obava se naplnila, když jsem uslyšela pohyb za autem rodičů, které je velké SUV. Stála jsem u dveří jako opařená. Najednou vyšel chlapík zpoza auta a šel přímo ke dveřím. Jen je otevřel a odešel.

Stála jsem v garáži ještě pět minut ztuhlá na jednom místě

Nikdy v životě jsem nebyla tak vystrašená, takže jsem tam jen stála jako přikovaná k zemi. Až jsem trochu přišla k sobě, vyběhla jsem z garáže a šla vzbudit otce.

Ten vyšel ven a snažil se našeho nezvaného hosta najít, jenže už to bylo moc pozdě, takže nikde nikdo nebyl.

Od té doby parkuji zásadně venku a auto už si do garáže neschovávám. Vracím se i dřív domů, abych se kolem domu nemusela pohybovat v nočních hodinách. Ten strach zůstane ve mně asi ještě hodně dlouho.

The post Barbora (19): Už nevkročím do naší garáže v noci. Nikdy v životě jsem nebyla takto vystrašená appeared first on Top Stories.

Prvně jsem si zjistila, jestli je svobodný

Protože mi jeden vztah ztroskotal na tom, že mi mého kluka přebrala jiná, tak jsem si raději zjistila, zda je Michal svobodný. Nechtěla jsem totiž být ta mrcha, která někomu někoho přebere. Sama moc dobře vím, jak moc to bolí a co to znamená.

Jednou jsem se osmělila a zeptala se ho tedy, jestli je Michal svobodný. Měli jsme totiž jet společně na služební cestu, tak jsem to zahrála tak, jestli to jeho přítelkyni nebude vadit. On se jen usmál a řekl, že už pět let žádnou přítelkyni nemá. Tím se pro mě stal ideálním cílem.

Služební cesta byla jako dovolená a on byl dokonalý

Necítila jsem se jako v práci, ale jako na dovolené. Michal mě měl na cestě zaučovat, jak se bavit s klienty. Práce byla vždy tak na dvě až tři hodiny a potom jsem si mohla užívat krásu Berlína a hlavně pohostinnost hotelu, ke kterému byl i bazén.

Tam jsem Michala poprvé viděla jen v titěrných plávkách a tam jsem se do něj úplně zamilovala. Celou cestu jsem na sobě nedala nic znát a on byl také hodně opatrný. Po návratu domů nám to ještě docela trvalo.

Po měsíci od návratu domů jsem dostala pozvání na rande

Když jsem od něj dostala pozvání na rande, tak jsem ani chvilku neváhala. Byla to opravdu vzrušující noc plná sexu, která se opakovala den co den asi 14 dnů. Po práci vždy hned k němu domů a šup šup na to.

Po 14 dnech se mi svěřil, že se mi musí k něčemu přiznat. Roztáhnul závěs za postelí, kde bylo plno pavouků, které choval jako koníček. Já mám panickou hrůzu jen ze záchodového pavouka a tohle jsem opravdu nedala.

Tak velkého a chlupatého pavouka jsem v životě neviděla. Z bytu jsem utekla polonahá, protože jsem si představovala, jak mu ti pavouci všichni utečou. Od té doby se mu vyhýbám. Pokud má náš vztah pokračovat, bude si muset vybrat – buď pavouci, nebo já.

The post Veronika (24): Konečně jsem našla toho pravého. Když jsem zjistila, jaký má koníček, tak jsem utekla appeared first on Top Stories.

V den jeho osmnáctin se nevrátil domů

Nikdy jsem ho pořádně nikam nepouštěla, pokud neměl dle mého názoru dobrý doprovod. Teď si to zpětně docela dost vyčítám, protože asi trpěl tím, že nemohl chodit s kamarády ven. Manžel mě vždy podporoval, ale v den jeho osmnáctin mu chtěl dát pokoj.

Když měl Robert osmnácté narozeniny, tak jsem si myslela, že uděláme klasickou rodinou oslavu. On měl však úplně jiné plány a chtěl vyrazit s kamarády. Já byla proti, ale manžel ho pustil s tím, aby se ozval, kdy se vrátí.

Čekala jsem na něj až do páté hodiny ranní, ale nepřišel

Nechtěla jsem se s tím smířit a na syna jsem čekala až do páté hodiny ranní. Nepřišel a já jsem mezitím usnula na sedačce u televize. Když nebyl doma ani na oběd, tak jsem měla opravdu strach a začala jsem obvolávat jeho kamarády.

Chtěla jsem jít dokonce i na policii, ale manžel mě ujišťoval, že někde vyspává kocovinu. Vrátil se až v devět večer zelený jako vodník a bylo mu strašně zle. Rovnou zapadl do pokoje, kde proležel dva dny.

Týden byl klid, ale pak to vše začalo

Doufala jsem, že mu tento zážitek s alkoholem stačil a bude klid. Za týden však poslal sms zprávu, že dnes nepřijde a spí u kamaráda. Vrátil se další den ve stejném stavu, ale tentokrát zase večer odešel. V podstatě začal chodit každý den pryč a domů se chodil jen osprchovat, najíst a vyspat.

Vydržela jsem to přesně rok a pak se ozvala s tím, že nejsem žádný hotel, který bude využívat jen na to nejnutnější. Řekla jsem mu, aby si zkusil skutečný život, jak se o sebe postará sám. Ve zlosti jsem mu také řekla, ať se přidá klidně rovnou k bezdomovcům, se kterými může popíjet celý den.

Myslela jsem, že se mu to v hlavě urovná a buď si zařídí práci s vlastním bydlením, anebo se vrátí domů s tím, že se polepší. Ale po mém proslovu si zabalil cestovní tašku a od té doby žije na ulici.

K nám už vůbec nechodí a když ho náhodou potkám, tak odvrátí zrak. Tohle bych do svého dítěte nikdy neřekla a strašně se za to stydím. Přemýšlím zpětně a říkám si, kde se to všechno pokazilo.

The post Marie (59): Vyhodila jsem syna na ulici, aby si vyzkoušel skutečný život. Už se domů nevrátil appeared first on Top Stories.

Po týdnu odloučení přišel zpátky do bytu, ale jen pro věci

Byla jsem z toho opravdu vyřízená a pořád dokola jsem jen plakala. Po týdnu jsem slyšela klíče v zámku a pohyb, který dělal vždy jen přítel. Zavalila mě naděje, že se vrací zpátky a bude zase všechno v pořádku.

On však přišel s velkou prázdnou taškou s tím, že si jde jen pro věci. Začal se balit a u toho mi říkal, že se musíme domluvit, co uděláme s bytem, autem a hlavně naším synem, jak si ho budeme střídat. Nebyla jsem schopná ani slova, jak mi bylo zase do breku.

Nejde o mě, ale hlavně o našeho syna

To, že mě přítel opustil, je prostě věc, která se stává více lidem. Kdyby v tom nebylo dítě, tak bych se z toho asi také za měsíc nebo dva otřepala.

Tady je však dítě a to já nemohu překousnout. Je mi prostě strašně líto, že už nikdy nebude mít tu úplnou rodinu.

Nebude mít doma tatínka a maminku. Nevím, proč tohle přítel udělal. Nevím, jestli někoho má, nebo nemá. Každopádně si myslím, že našemu synovi nepřipravil zrovna dobrý start do života.

Pořád jen sedím a přemýšlím, co jsem udělala špatně

Od té doby, co odešel, jen sedím a přemýšlím, co jsem udělala špatně. Můj přítel měl vždy navařeno, vždy měl vypráno. Snažila jsem se udržovat rodinu ve zdraví a čistotě.

Doufám, že se mi jednou dostane rozumného vysvětlení, proč k této situaci došlo. Teď se cítím opravdu špatně a musím se s tím nějak srovnat. Absolutně ale nevím, jak to jednou budu Kubíkovi vysvětlovat.

The post Mladá maminka Kateřina (28): Po 8 letech mě přítel opustil. Zrovna, když jsem mu porodila našeho syna appeared first on Top Stories.

Povedlo se nám to docela rychle

Otěhotnět se nám podařilo docela rychle, za tři měsíce jsem uviděla na těhotenském testu dvě čárky. Objednala jsem se tedy ke gynekologovi a ten mi těhotenství potvrdil. Přítel byl z toho nadšený a na miminko se začal moc těšit.

Na další kontrole u gynekologa mě ale čekal šok. Můj doktor mi totiž řekl, že nečekám jen jedno miminko, ale rovnou tři. Nemohla jsem tomu uvěřit, že čekám trojčata a začala jsem mít obavy. Když jsem to řekla příteli, tak se choval naprosto hrozně.

Přítel mě poslal, abych se dvou dětí zbavila

Můj přítel byl naštvaný, i když nevím proč. On chtěl pouze jedno dítě a ne tři. Proto mě poslal, abych šla na redukci. Chtěl po mě, abych se zbavila našich dvou miminek a abychom si nechali pouze jedno.

Jenže tohle bylo pro mě naprosto nepředstavitelné. Tohle jsem nemohla udělat, nikdy bych si to neodpustila. Proto jsem nikam nešla a teď čekám tři chlapečky.

Když jsem ale příteli řekla, že si všechny děti nechám, tak začal opravdu vyvádět. Sbalil si věci a odešel s tím, že se rozhodně nenechá zapsat do rodného listu a ať si poradím sama, když jsem je chtěla.

Teď jsem sama a nevím, co budu dělat

Nejdřív jsem si myslela, že bych se vrátila zpátky k mamince, aby mi s dětmi pomohla. Maminka ale bohužel byla hodně nemocná a před dvěma měsíci zemřela. Teď už mi nezbývá opravdu nikdo a jsem na to všechno sama.

Nyní jsem v pátém měsíci, bez přítele, bez rodiny. Občas mě přepadnou myšlenky, že jsem raději na tu redukci měla jít a všechno by bylo v pořádku.

Většinu dní se však snažím s takovými černými myšlenkami bojovat a jsem ráda za to, že sama už dlouho nebudu, budu mít svoje tři syny.

The post Jana (28): Jsem těhotná, ale naprosto zoufalá. Přítel chtěl jen jedno dítě, ne tři appeared first on Top Stories.

Zatímco předešlá hitovka byla zpívaným dopisem Putinovi s prosbou o vyrovnání kurzu rublu proti dolaru, tato je věnována přímo velkému vůdci. „Okouzlená, uhranutá, nemůžu na tebe zapomenout,“ zpívá například Mashala v písní Můj Putine, kterou vydala v roce 2015.

Při poslechu této písně by jeden nabyl dojmu, že je zpěvačka do Putina zamilovaná. To bohužel potvrdit nemůžeme.

Vzdělávací program Člověka v tísni JSNS pak nabízí vysvětlení, že jde o ruskou propagandu. „Zpěvačka, která si říká Mashany May, vystupuje v dvojroli: jako ztělesnění Ruska v bílo-modro-červených šatech a jako symbol Ukrajiny v žluto-modrých barvách. Namísto svalů svého prezidenta explicitně obdivuje obsazení Krymu a skrze zvolenou symboliku vybízí zuboženou Ukrajinu k následování Putina a připojení se k Rusku,“ uvádí JSNS k písni na svém Youtube kanálu.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Refrén „Jsi Putin. Vždyť jsi Putin. Chci být jen s tebou. Volám za tebou, můj Putine! Můj milý Putine,“ však zní vyloženě bizarně. Ale proti gustu. Třeba má tento hit v Rusku své posluchače. Ovšem těžko říct, jak na tom člověk musí být špatně, aby poslouchal něco takového.

Na videoklip s písní se poté můžete podívat zde. I tentokrát zábava zaručena.

The post Zpěvačka, která pobavila oslavou rublu, má i další hudební skvosty. Například píseň Můj Putine appeared first on Top Stories.

V dopise svému šéfovi alias Vladimiru Vladimiroviči píše prostřednictvím písně o srovnání rublu na úroveň dolaru. „Zřekněme se šéfe této cizácké valuty a zůstane nám pouze rubl,“ vysílá zpěvačka svá slova směrem k Putinovi.

Text „Tak pojďme šéfe, vyřešíme to spolu. Uděláme z ruského rublu zlatou valutu. A ‚zelené papírky‘ posbíráme a vrátíme zpět na recyklaci papíru,“ zní potom v kontextu dnešní reality jako slušná střela do vlastní nohy.

Refrén už jen dokresluje bizarnost celé písně. „Platím za dolar jeden rubl, a ani kopějku navíc. Chci dolar za jeden rubl a i to je moc,“ zpívá nadšeně zpěvačka nehledě ani na tehdejší realitu.

Vzhledem k současné situaci, kdy jsou na Rusko uvaleny ze strany západních zemí masivní ekonomické sankce a rubl se pohybuje na hodnotě okolo 0,013 dolarů, zní text písně zpěvačky Mashany vyloženě směšně.

Za posledních 20 let bylo Rusko nejblíže vyrovnání se hodnotě dolaru v roce 2008, kdy byl dolar slabý třeba i vůči české koruně, i tak činila hodnota rublu tehdy 0,042 dolarů, což je daleko vzdálené od kurzu 1 ku 1.

Válčení šéfa však očividně zpěvaččině snu zrovna dvakrát neprospívá. Na videoklip s písní se poté můžete podívat zde. Zábava zaručena. A kdyby vám to nestačilo, tak podívejte i na její druhý hit s názvem Můj Putine.

The post Internet baví ruská zpěvačka. Ve svém videu oslavuje rubl jako zlato appeared first on Top Stories.

Pracovitá a samostatná

Vysokou školu jsem vystudovala, ani nevím jak. Asi jsem studijní typ, takže mi všechno šlo hladce. Vlastně mi takto dobře vycházelo vše, na co jsme sáhla.

Jsem hodně samostatná a zakládám si na tom, že toho hodně zvládnu. Jen jsem nechápala, proč ode mě každý partner vždycky nakonec odešel. Ale co, mávla jsem nad tím rukou, však bude jiný.

A taky že byl. Ve třiatřiceti letech jsem se bláznivě zamilovala do stejně starého známého z posilovny. Jiskry přeskočila i u něho a my jsme spolu začali chodit. A za chvíli jsme spolu dokonce i bydleli a bydlíme stále.

Když se někdo jen veze

Přítel se přestěhoval ke mně do bytu. A já byla šťastná, že nám to spolu tak moc dobře klape. Byl jediným chlapem, kterého jsem poznala a kterému nevadilo, že jsem vydělávala více než on.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Přispíval mi symbolicky na nájem, občas koupil něco na jídlo. Jinak jsem o jeho peníze nestála, protože jsem si vystačila se svými. Jezdili jsme na dovolené, ano za mé peníze.

S přítelem, a přesto na všechno sama

Přítele mám ráda, ale nejsem si jistá, jestli má takto vypadat vyvážený vztah. Připadá mi, že se přítel jen veze a já jsem ten tahoun, na kterém všechno záleží. Korunu tomu nasadil sám přítel, když jsem onemocněla a měla vysoké horečky, tak mi ani čaj neuvařil.

Prý si myslel, že na tom nejsem tak špatně, a odjel s kamarády na pánskou víkendovou jízdu. Od té doby se cítím velmi unavená a už toho nezvládám tolik jako dříve.

V práci mi ale nikdo nic neodpustí a stejně musím fungovat i doma, protože v příteli pomoc nemám. Je mi z toho všeho nějak smutno. Už nechci být na všechno sama.

The post Karolína (35): Už mě nebaví být jediným tahounem ve vztahu. Nechci být na všechno sama appeared first on Top Stories.

Herečka o těhotenství informovala na Instagramu už před včerejším dílem show Tvoje tvář má známý hlas, kde si střihla s Přemkem duet. Oba novinku následně potvrdili i během show. Osudové na tom je, že právě v tomto pořadu se pár před nějakou dobou seznámil. Chodit spolu začali v roce 2020.

Bude jich pět. „Tam kde to kouzelné vše začalo, jsme to celé také písní oznámili. Tvoje tvář bude mít známý hlas, teď ještě jestli po tátovi nebo po mámě aneb bude nás 5! Omlouváme se, že jsme vám to neřekli dříve, ale z různých důvodu můžeme opravdu až nyní. Víme, že to určitě pochopíte. Zdravíme vás a všem posíláme lásku. E+P+S+N+?“ napsala budoucí dvojnásobná maminka.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Eva • Salvatore • Burešová (@evabureshsalvatore)

Zmizela beze stopy: Tajemný případ maminky ze Znojma otřásá celým krajem

Zmizela na cestě do školky – a...

S gratulací přispěchaly i celebrity. Přímo pod příspěvkem gratulovala páru v komentářích zpěvačka Natálie Grossová, dále autoři knih Dva tátové, účastník MasterChefa Pavel Berky, hudebník Pavel Callta, slovenský moderátor Martin Pyco Rausch, manželka Davida Gránského Nikola a další.

Eva vychovává z předchozího vztahu čtyřletého Nathaniela, její partner má zase z dřívějšího vztahu dceru Stellu. A právě na začínající písmena jmen narážela herečka ve svém instagramovém příspěvku.

Eva, Přemek, Stella, Nathaniel a kdo bude další? Na jméno a pohlaví miminka si musíme ještě minimálně nějaký ten týden počkat.

The post Eva Burešová prozradila, že čeká se známým kuchařem dítě. Kdo z celebrit jim pogratuloval? appeared first on Top Stories.

Tyto přípravky nejsou zrovna nejlevnější a já si nemohu dovolit za ně dávat tisíce korun. Proto jsem se rozhodla pro výrobu vlastních produktů.

Ze začátku jsem si zjišťovala, co vlastně doma mohu pěstovat

Zjistila jsem, že pěstovat technické konopí mi zákon nezakazuje, a že dokonce v zahradnictví k tomu prodávají semínka. Ty jsem si vysadila na zahradě opravdu ve velkém počtu a něco i do skleníku. Jelikož se jedná o technické konopí, tak jsem se to nesnažila nějak schovávat, akorát jsem se zeptala rodičů, jestli jim to nevadí.

Hodně jsem rostlinky přihnojila, takže jsem se dočkala opravdu velké úrody a velkých rostlin, které viděl i náš soused. Několikrát jsem viděla, jak si naši zahradu fotí, a tak nějak jsem si myslela, že si fotí právě mé rostlinky.

Mastička z konopí pomohla nejen mě, ale i mamince

Nevěděla jsem, do čeho jdu. Všechny recepty na výrobu a zpracování konopí jsem si našla na internetu. Vyrobila jsem mastičku, která mi na můj ekzém výborně zabrala. Stejně tak u mamky, která trpí na hodně ztvrdlou a odumírající kůži na kloubech.

František (32): Myslel jsem si, že hledá bohatého muže, tak jsem ji oslňoval drahými dárky, dokud jsem na to měl

Poznal jsem jednou krásnou holku, kterou jsem poprvé viděl u kamaráda na oslavě narozenin. Tehdy byla...

Můj úspěch se po vesnici rychle rozkřiknul a několik lidí mě přišlo poprosit o vzorky té mastičky. Jeden to chtěl na akné, druhý zase kvůli problémům s lupénkou. Rozdávala jsem ji zdarma, protože její výroba mě přišla opravdu jen na pár korun.

Soused byl vždy rád středem pozornosti a nesnesl zájem ostatních o mou osobu

Jednoho dne mi u dveří zazvonila policie i se zásahovou jednotkou. Ihned ve dveřích mi policista vysvětlil, že jsou zde na udání kvůli pěstování obrovského množství konopí podloženého i fotografickou dokumentací. Začala jsem se smát a pozvala jsem policii s celou zásahovou jednotkou dál.

Pěstované rostlinky jsem měla už jen ve skleníku a zbytek rostlin jsem sušila na půdě pod střechou. Normálně jsem policisty ke všemu zavedla a ukázala jsem jim i mastičku a sáčky od semínek technického konopí.

Policista se začal usmívat a říkal mi, že nás asi nemá někdo hodně rád. Každopádně musel vše zajistit a po zjištění, že se jedná opravdu o technické konopí, mi bylo vše vráceno s omluvou.

Soused se stihnul několika lidem pochlubit, že to byl právě on, kdo mě udal. Teď se s ním ve vesnici nikdo nebaví a ani ho nezdraví. Já jsem se ho jen přes plot zeptala, jestli mu to stálo za to. Nechápu a asi nikdy nepochopím přemýšlení těchto lidí…

The post Klára (22): Kvůli atopickému ekzému jsem si začala pěstovat technické konopí. Soused na mě zavolal policii appeared first on Top Stories.

Na zaučení jsem čekala týden, než si kolega vzpomněl

Druhý den, co jsem přišla do práce, jsem čekala na kolegu, který by mě měl zaučit. Když bylo kolem oběda, tak už mi to bylo opravdu divné a začala jsem ho sama aktivně hledat. Vedoucí mi řekl, že kolega zatím na mě nemá čas a abych se seznamovala s prostředím firmy.

Měla jsem vše už několikrát prošlé, tak jsem seděla v kanceláři a brouzdala si po internetu. Třetí, čtvrtý den a další se opakovalo to stejné. Kolega na zaučení opravdu přišel až po týdnu od mého nástupu.

Seznámil mě s operačním systémem firmy a přidělil mi první práci

Když jsem konečně měla v práci co dělat, tak jsem se snažila svůj zadaný úkol splnit co nejlépe a nejrychleji. Hotovou práci jsem měla třetí den od zadání a odevzdala jsem ji nadřízenému.

Ten mi na to odpověděl, že jsem tedy rychlík. Práce se mu líbila a říkal, že další pokyny k práci budu mít vždy zadané ve firemním systému a ukázal mi kde.

Na další práci jsem čekala víc jak týden, než se tam objevil menší úkol asi na dvě hodiny. Zase jsem to měla rychle hotové a několikrát překontrolované a hned odevzdané.

Pak jsem dva měsíce chodila do práce jen sledovat filmy a brouzdat po internetu

Další dva měsíce jsem nedostala zadaný vůbec žádný úkol. První týden mi to bylo trochu divné a pořád jsem se chodila vyptávat. Pak jsem dokonce aktivně sehnala počítačového specialistu, aby překontroloval můj účet, jestli mi zadané úkoly nechodí jinam.

Po týdnu aktivního vyhledávání práce po firmě jsem to vzdala a prostě jsem se řídila nařízením nadřízeného. Počkejte, až se vám objeví úkol v systému. Seděla jsem tak dva měsíce v kanceláři, sledovala filmy, četla knížky a brouzdala po internetu.

Po dvou měsících mi konečně začala chodit práce a já mohla začít pracovat. Někomu by se to mohlo zdát jako ideální práce, ale nevěříte, jaká je to nuda chodit někam na 8 hodin denně a nic nedělat.

The post Linda (26): V práci jsem 2 měsíce nedělala vůbec nic. A nikdo si toho ani nevšimnul appeared first on Top Stories.

Navenek jsme působili úplně jinak, než jak to bylo ve skutečnosti

S příchodem druhého dítěte se v manželovi něco změnilo a začal se zajímat více o svoji práci než o nás. A tak jsem byla sama doma s dětmi a cítila se nemilovaně.

Potom jsem ale narazila na velmi pěkného muže, který mě neskutečně přitahoval. Nevím, čím to bylo, ale každou volnou chvíli jsem chtěla být s tím mužem. A tak se stalo, že jsme se stali milenci. Náš vztah jsme udržovali přibližně půl roku, ale to jsem nevěděla, jakou cenu za tento vztah zaplatím.

Jednou jsme se neuhlídali a přistihl nás tchán

O jednom víkendu byl manžel v zahraničí na služební cestě a děti byli na hlídání u rodičů od manžela. Měla jsem tedy volný dům a velkou touhu setkat se se svým milencem. Proto jsem ho pozvala ke mně domů a strávili jsme spolu celé dva dny.

V neděli dopoledne někdo zazvonil u dveří, ale já neotevřela. Bohužel to byl tchán, který potřeboval náhradní oblečení pro mého syna. Jelikož si byl ale jistý, že jsem doma, tak obešel náš dům, zaťukal v ložnici na okno a podíval se dovnitř. Tam uviděl nás dva v posteli.

Myslela jsem, že mě čeká rozvod. To, co ale přišlo, je snad ještě horší

Když tchán odhalil moji nevěru, tak jsem byla přesvědčená, že to řekne manželovi a ten mě vyhodí na ulici. Když jsem si o tom incidentu chtěla ale s tchánem promluvit, tak jsem nestačila zírat.

Řekl mi, že na to zapomene, pokud s ním strávím noc. Vůbec nechápu, jak mi tohle mohl navrhnout. Potom mi ale začal vyhrožovat, že se postará o to, abych své děti už nikdy neviděla a abych skončila sama a bez peněz.

Nevěděla jsem, co mám dělat, ale věděla jsem, že nechci o své děti přijít. Proto jsem souhlasila. Strávili jsme spolu jednu noc a já doufala, že tím to bude zapomenuto.

To jsem se ale mýlila. Od té doby jsme spolu strávili už několik nocí, protože pokaždé mi zase začne vyhrožovat. Nevím, jak z toho ven, ale o své děti rozhodně nechci přijít.

The post Veronika (32): Tchán mě načapal při nevěře. Teď mě vydírá tím nejhorším způsobem appeared first on Top Stories.

Poslední dva roky byly pro tento pár poměrně výbušné. Došlo k několika hádkám a rozchodům, kdy se například provalilo, že měl byt Karlos nevěrný. Lela dokonce v jeden čas sbalila všechny své věci a z pověstného Vémolandu se odstěhovala. Vždy to však dopadlo tak, že se pár k sobě vrátil.

Lela si nyní nechala Karlose vytetovat na svou ruku. „Tak už ťa mám navždy,“ napsala k fotce Lela na svém Instagramu.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Lela Ceterová (@lela_ceterova_official)

Zmizela beze stopy: Tajemný případ maminky ze Znojma otřásá celým krajem

Zmizela na cestě do školky – a...

Samotnou práci tatéra Packa hodnotí lidé kladně. Někteří v komentářích uvádějí, že vytetovaný obrázek vypadá jako 3D.

Nebude toho litovat?

Mnozí si zřejmě řeknou, zda toho nebude dvojnásobná maminka, která má s Karlosem dceru Lily a nově i syna Rockyho, litovat. Lela však svému vztahu s legendou české MMA scény, zdá se, že věří naplno.

Nejedná se totiž o žádný malý skrytý obrázek, ale o výraznou Karlosovu podobiznu přes celé levé předloktí. To by se zřejmě předělávalo hodně těžko.

The post Lela Ceterová si nechala vytetovat milovaného Karlose Vémolu na ruku. Nebude toho litovat? appeared first on Top Stories.

Herečka má k dispozici jednu nemovitost, kterou právě neobývá, a tu se rozhodla využít pro pomoc uprchlíkům z Ukrajiny. Ubytovala v ní tedy jednu ukrajinskou rodinu, jejich pobyt měl však jen velmi krátkého trvání.

Berenika Kohoutová se se svou zkušeností svěřila fanouškům na Instagramu, kde okomentovala fotku prostřeného stolu s objednaným jídlem. „Tak tímhle obědem začal i skončil pobyt mladé ukrajinské rodiny s malou holčičkou u nás doma,“ napsala v úvodu svého příspěvku.

Uprchlíci se však nakonec rozhodli nabídku k ubytování u Bereniky odmítnout a vydali se raději na ubytovnu. Herečka uvádí, že se zprvu cítila dotčená, naštvaná a zmatená, ale poté postoj ukrajinské rodiny částečně pochopila.

Ukrajinské rodině byla zima. „Ty lidi neměli kam jinam jít! Ale šli radši na ubytovnu, kde si rozmyslí, co dál. Vyděsilo je, že dům nebyl na jejich rychlý příjezd připraven a nebylo roztopeno. Že bude teplo za pár hodin už nějak nebyli schopni pochopit,“ uvedla Berenika.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Berenika Kohoutová (@berenika_off)

Berenika to rodině nemá za zlé. „Už byli asi moc ochromení, plní očekávání. Nevím. Myslím na ně a držím jim palce, ať najdou, co hledají,“ dodala.

Herečka je i přes tuto zkušenost připravena pomáhat nadále. „Máme roztopeno a čekáme, koho nám osud přivane,“ napsala Berenika s emotikonami ukrajinské vlajky a srdíčkem.

The post Berenika Kohoutová popsala svou zkušenost s uprchlíky z Ukrajiny. Její dům opustili kvůli zimě appeared first on Top Stories.

Legendární Dádě se návštěva vyhlášeného kadeřnického salonu Jiřího Hrabala vyplatila, posuďte sami ve srovnání s vrchní fotografií. O kolik let vizuálně omládla?

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Dáda Patrasová (@dadapatrasova_oficialni)

Do rukou tohoto odborníka se ovšem nedala poprvé. Takhle okomentovala návštěvu stejného salonu už minulé léto. „Zatímco paparazzi okupují můj dům, já si užívám u stylisty Hrabala. Moc a moc děkuji za péči, jsem maximálně spokojená,“ okomentovala svou tehdejší fotku na Instagramu.

Zmizela beze stopy: Tajemný případ maminky ze Znojma otřásá celým krajem

Zmizela na cestě do školky – a...

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Dáda Patrasová (@dadapatrasova_oficialni)

Po rozchodu Felixe Slováčka s Lucií Gelemovou se spekuluje o možném návratu Patrasové ke Slováčkovi. Že by se těmito kroky chtěla Dáda zalíbit právě jemu?

The post Dáda Patrasová navštívila známého stylistu. Po proměně vypadá, jako kdyby byla o 20 let mladší appeared first on Top Stories.

To, že jsem spala téměř s každým klukem na vesnici, bylo veřejné tajemství

Měla jsem to opravdu hodně divoké a jediný člověk, kvůli kterému jsem se alespoň trochu krotila, byla moje máma. Ta se vždy vše dozvěděla od místních zpravodajek před krámem a potom doma i brečela, protože jsem jí prý dělala ostudu.

Před každým večírkem mi máma říkala, abych se chovala slušně, ale to mi vždy vydrželo do čtvrtého piva. Pak se to ve mně jakoby přepnulo a já jsem byla jako utržená ze řetězu.

Kluk mé nejlepší kamarádky projevil zájem a já udělala velkou chybu

Kluk mé nejlepší kamarádky, se kterou už v tu dobu byl asi dva roky, to jednou také trochu přehnal. Na tomto večírku zrovna kámoška být nemohla, takže to tam Petr trávil převážně se mnou. Okolo půlnoci už jsem měla dost a on také.

Dostal nápad, že se půjdeme projít, aby to z nás trochu vyprchalo. Po tom, co jsme ušli cca jeden kilometr, jsem s ním došla na louku, kde si lehl a řekl, ať si přilehnu. Co se dělo dál asi nemusím nikomu vykládat, ale od té doby jsem měla černé svědomí.

Kamarádka se to dozvěděla až po letech

Asi půl roku po tomto incidentu jsem měla opravdu strach, aby se to Tereza nedověděla. Mluvila jsem o tom několikrát i s Petrem, ale ten mě ujišťoval, že jí rozhodně nic neřekne. Kdyby to bylo jen na nás dvou, tak se to Tereza nikdy nedozvěděla. Jenže nás u toho někdo viděl.

Po 15 letech šla ta dotyčná osoba s pravdou ven a já tak přišla o kamarádku. Nechápu proč, když s Petrem už dávno nechodí a má svého manžela a rodinu.

The post Marie (38): O kamarádku jsem přišla díky hloupému úletu z mládí. Nechápu, proč si to tak bere appeared first on Top Stories.

Křehká modelka zhodnotila u první fotografie roku 2022 na svém Instagramu ten předešlý a na fotce ukázala přítele, kterým je podnikatel s automobily Radek Vácha.

Eliška bilancuje předešlý rok. „Byl to výjimečný rok. Plný emocí, změn, radosti, slz, bolesti, výčitek, lásky, štěstí. Od začátku jsme si řekli, že vždycky budeme konat v pravdě, lásce a ve svobodě. Naše láska a rozhodnutí bylo těžké pro mnoho lidí, nás nevyjímaje. Ale jsme jenom lidi, kteří se do sebe zamilovali tak jako nikdy v životě. A děkuji Bohu, že dnes už snad mohu říct, že dnes jsme všichni šťastní a možná i víc než kdykoli před tím,“ napsala Eliška u následující instagramové fotky a přidala poděkování za rok 2021 v podobě hashtagu.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Eliska Buckova (@eliskabuckova_official)

Nový přítel věkově zapadá k jejím předešlým partnerům. Dvaatřicetiletá Eliška si vybírá partnery zhruba o 10 let starší. Radek Vácha má 42 let. Partneři, se kterými modelka chodila v minulosti, jsou podobně staří. Hvězdný rybář Jakub Vágner oslavil nedávno 40. narozeniny a zpěvák Václav Noid Bárta má 41 let.

The post Eliška Bučková ukázala svého nového partnera. Jde opět o staršího muže appeared first on Top Stories.

Modelka totiž na svém Instagramu zveřejnila video, ve kterém jí přítel odhaluje hrudník. Brankáři se sice letos v dresu Zlína chytat puky příliš nedaří, protože jeho tým je až na posledním místě tabulky, ale svou přítelkyni si chytit na správných místech rozhodně umí.

V Instagram stories, které sdílela Barbora Aglerová, je vidět, jak modelka leží v posteli a brankář ji zprvu nevinně objímá. Po chvíli však zajede pod svršek a odhalí celý její hrudník. Odhalené záběry mohli v daný moment vidět desetitisíce sledujících.

Modelka si svůj hrudník nechala nedávno vylepšovat, a tak je možné, že se chtěla ona nebo její přítel tímto neobvyklým způsobem pochlubit veřejnosti.

Jedno je však jisté, zlínského brankáře Kašíka tento počin proslaví daleko více než jeho letošní výkony v bráně.

Pro brankáře by mohl mít úlet i sportovní dohru. „Libor Kašík patří mezi nejkvalitnější brankáře extraligy a jedná se o jeho soukromou záležitost. Nedošlo tam k žádnému porušení zákona nebo něčemu takovému, takže to nebudeme komentovat. Je to pro nás čerstvá záležitost. Pokud to budeme řešit, tak interně. Určitě ne veřejně,“ uvedl pro TN.cz marketingový manažer týmu Berani Zlín.

The post Miss Barbora Aglerová odhodila všechny zábrany. Modelka zveřejnila odvážné video s přítelem appeared first on Top Stories.

Pár se podělil o svůj životní příběh v pořadu This Morning poté, co byla Debbi Wood v několika britských médiích označena za nejžárlivější manželku ve Velké Británii.

Žena z Leicestershire má totiž chorobný strach z toho, že se její muž Steven kouká po jiných děvčatech, a tak jej pro jistotu každý den testuje na detektoru lži. Zakazuje mu také dívat se na televizi, pokud je v ní atraktivní žena.

Debbie zastává názor, že pokud je někdo ve vztahu, měl by mít oči jen pro toho druhého. Odborníci poukazují na to, že žena trpí takzvanou chorobnou žárlivostí, která se nazývá Othellův syndrom.

Podle psychologa Tomáše Nováka vzniká u Othellova syndromu žárlivost bezdůvodně, kdy žárlivec žárlí kvůli něčemu, co se vlastně ani nestalo. „Příčinou je údajně nízké množství určité chemické látky hormonálního původu v krvi. Jde o látku, která v mozku kontroluje emočně podbarvené pocity, např. prožitky bolesti, radosti či deprese, jakož i úzkostného neklidu,“ popsal psycholog pro server Vitalia důvody vzniku nemoci.

Žena si získala pozornost médií poté, co se s manželem objevila v britském dokumentu s počeštěným názvem Mizivá tučná šance na práci, ve kterém se obézní lidé snaží najít zaměstnání.

The post Když žárlivost nezná mezí. Britka vyžaduje po svém manželovi každý den test na detektoru lži appeared first on Top Stories.

Jako kreslíř zde vystupuje Gil Zamora, který od roku 1995 do roku 2011 pracoval pro FBI. Forenzní specialista namaloval různým ženám dva portréty. V prvním případě kreslí podle toho, jak se ženy samy vnímají. Ve druhém, jak je vnímá osoba, která je předtím potkala.

Experiment probíhal tak, že ženy seděly za plentou a odpovídaly kreslíři na otázky jako například, jaké máte vlasy, bradu či nejvýraznější rys. Kresba portrétu probíhala pouze na základě jejich vlastních odpovědí, aniž by kreslíř ženy jak před kreslením, tak i po něm viděl.

Následně vždy přišla jiná osoba, která měla ženu popsat svými slovy. Kreslíř na základě toho poté zhotovil druhý portrét stejné ženy.

Oba portréty vypadaly ve výsledku odlišně. Ženy, které popisovaly samy sebe, totiž vnímaly své nedokonalosti daleko více než osoba druhá. Portrét, který vznikl na základě popisu jiné osoby, tak vypadal většinou lépe, přitom šlo pochopitelně o stejnou ženu.

Na celý experiment se můžete podívat níže. Některé ženy výsledek i dojal.

The post Kreslíř namaloval ženám dva různé portréty. Jak vidí samy sebe a jak je vidí někdo jiný. Výsledek překvapí appeared first on Top Stories.

Hledala jsem instalatéra náhodně na internetu, hlavně podle ceny

Jelikož jsem po pořízení všeho vybavení a bytu neměla zrovna na rozhazování, tak jsem instalatéra hledala na internetu hlavně podle hodinové sazby. Vybrala jsem si toho nejlevnějšího, který nabízel svoji práci pod 200 korun za hodinu.

Přišel mladý kluk, u kterého jsem si popravdě nebyla moc jistá, jestli to zvládne. Navíc přišel pěšky jen s malinkou brašničkou. Po příchodu jsem se ho zeptala, jestli už někdy takovou práci dělal. On mi sebejistě odpověděl, že to je práce pro malé kluky.

Za hodinu měl pračku i myčku připojenou

Opravdu jsem jenom zírala, jak rychle mu šla práce od ruky. Ihned věděl, co kam patří a jak vše zapojit. Myslela jsem si, že mě zapojení přijde minimálně na tisícovku, ale on to měl za hodinu hotové.

Po hodině práce po mě chtěl 195 korun a chtěl odejít. Já jsem se však díky této ceně cítila opravdu trapně a cpala jsem mu alespoň pětistovku. On však razantně odmítnul s tím, že má jasně stanovenou taxu za hodinu. Na 195 korun mi dokonce vypsal i fakturu.

Měla jsem uvařeno, tak jsem mu nabídla navíc alespoň oběd

Opravdu mi to bylo trochu trapné, tak jsem mu nabídla alespoň oběd. S radostí přijal a začal si se mnou povídat. Tak šikovného a vyspělého mladého kluka jsem snad ještě nikdy nepotkala. Úplně mě ohromil svou inteligencí a životním přehledem. Byla to pro mě v podstatě láska na první pohled.

Je to už rok, co ke mně přišel montovat pračku i myčku, která teď pere a myje i jeho věci. Perfektně nám to klape a máme před svatbou. Nikdy bych si nepomyslela, že bych takto mohla najít svou spřízněnou duši a vážný vztah.

Jen ho budu muset nějak přesvědčit, aby přestal být tak skromný a začal pracovat za normální hodinovou sazbu. Plánujeme rodinu, a tak se nám peníze navíc do rodinné pokladny budou hodit.

The post Petra (28): Pozvala jsem si domů instalatéra, do kterého jsem se během pár hodin zamilovala. Máme před svatbou appeared first on Top Stories.

Začala jsem vyrábět vlastní dětské příkrmy

Jelikož jsem už měla vyzkoušené snad všechny různé možnosti dětských příkrmů, které dcerka nechtěla jíst, tak jsem se na chvilku musela vrátit čistě jen na umělé mléko. Tehdy jsem to řešila s tátou a mámou. Táta mi navrhl, abych vyzkoušela udělat vlastní zeleninové příkrmy i s masem.

Táta je velkým pěstitelem zeleniny, takže mi dodal zeleninové suroviny. Maso mi zase sehnala máma od kolegyně z práce, protože její manžel chová dobytek na maso. Měla jsem tak suroviny opravdu eko a bio, jak to jen jde. Žádný postřik ani umělá výživa pro zvířata. Vše tak, jak se prostě dělat má.

Udělala jsem prvních pár dávek a dcera se jenom oblizovala

Nedokážete si představit tu radost, když jsem dceři zkoušela dávat první skleničku příkrmu, který jsem sama udělala. Celé to snědla a pomalu se ještě oblizovala. Nadělala jsem si tedy pořádnou zásobu dětských příkrmů, které mám i s masem zavařené.

Dcera mi to papá pěkně každý den, takže jsem opravdu spokojená. Navíc si myslím, že je to mnohem lepší, než kupovat příkrmy z obchodu, které jsou jednak hrozně drahé, ale také člověk nemá jistotu, co v tom přesně je.

Jednou u mě byla kamarádka, která mi později zprostředkovala prodej

Když u mě byla kamarádka, tak trochu naříkala, že její syn nechce jíst příkrmy. Hned jsem jí podala skleničku toho mého, aby to vyzkoušela. Její syn to snědl stejně jako moje dcera, úplně vše. Nabalila jsem jí ještě deset příkrmů s sebou domů s tím, že jí mohu poskytnout recept.

Za týden mi volala, že to zkoušela dát kamarádkám, které mají také problém s tím, že jim děti nejedí kupované příkrmy. Navrhla mi, abych to začala dělat ve velkém, že má kontakt na dobrého odběratele.

Začala jsem tedy vyrábět vlastní příkrmy, které dodávám do obchodu, kde prodávají bio produkty. Od nich také beru vše k výrobě, protože v takovém množství mi to už táta nestíhá zásobovat. Díky tomu mám svou malou firmičku, kde zaměstnávám další dvě holky na mateřské. Prodeje nám jdou opravdu skvěle.

The post Klára (24): Dětské příkrmy mi vydělávají pěkné peníze. Nikdy bych neřekla, jaký o ně bude zájem appeared first on Top Stories.

Po pár letech vztahu jsem už necítila to napětí

Sama jsem tomu nevěřila, jak se může měnit chuť na sex v povinnost. Kolikrát jsem se sama přistihla, že jsem s manželem spala jen proto, že už to prostě dlouho nebylo, tak aby to nebylo divné. To jsem však ještě třeba iniciovala i já, a proto to manželovi nebylo divné.

Jak šel čas dál, tak jsem si na sex nevzpomněla třeba dva týdny, ale nikdy jsem neměla nic proti tomu, když dostal chuť manžel. Vždy jsem se snažila, aby si to užil a hlavně nic nepoznal.

Teď po 15 letech nemám chuť na sex vůbec, skoro se mi hnusí

Je to už 15 let, co jsem se s manželem poznala, a představa společné noci se mi opravdu skoro hnusí. Ne kvůli němu, mám ho ráda a rozhodně se mi nehnusí jako člověk. Sex se mi hnusí celkově, ať už by byl s kýmkoliv.

Zároveň však chápu jeho potřebu a nechci ho zklamat. Je to opravdu hrozná situace, protože už mi ani tak nejde se přemáhat a je to jen otázkou času, než manžel něco pozná.

Zkoušela jsem i přípravky na zvýšení libida, ale bez úspěchu

Chtěla jsem tuto svoji situaci řešit, tak jsem hledala různé rady na internetu. Našla jsem doplněk stravy, který měl zvyšovat libido a chuť na sex u žen. Neváhala jsem a rovnou jsem si ho objednala.

Slibovala jsem si od toho opravdu hodně a možná proto jsem z toho byla nakonec tolik zklamaná. Nebylo to nic drahého, ale opravdu jsem na chvilku uvěřila, že by to mohlo moji situaci vyřešit. Jsem z toho docela zoufalá. Vůbec nevím, jak se k této situaci postavit?

The post Martina (33): Přestala jsem mít chuť na sex, ale manžel o tom neví. Jak se k této situaci postavit? appeared first on Top Stories.

Nabalila jsem si věci na 14 dnů a odjela

Přišla jsem za manželem s tím, že bych chtěla jet na 14 dnů do Itálie si od všeho odpočinout. Vůbec neprotestoval a sám uznal, že to takhle možná bude lepší. Bylo mezi námi i velké napětí díky tomu, že se mi nedařilo otěhotnět.

Když jsem do Itálie dorazila, tak jsem si začala užívat klidu a hlavně servisu, kterého se mi v hotelu dostávalo. Po týdnu už mi začalo být trochu smutno, ale i přesto jsem si dokázala dovolenu užít.

V den odjezdu cestovní kancelář oznámila zrušení letu

Když jsem seděla v recepční části hotelu zabalená k odjezdu, tak přišla delegátka z cestovní kanceláře, že pro nepříznivost počasí se lety ruší a dnes domů nejedeme. Cestovní kancelář vše zařídila a já jsem v hotelu mohla nadále zůstat.

Ten den už se mi nechtělo vybalovat, protože jsem si myslela, že další den odjíždíme. Vyrazila jsem si proto večer ještě zaplavat do moře bez plavek. Myslela jsem, že jsem tam sama. Najednou se tam však zjevil muž, který se šel také vykoupat.

Jeho pohled mě doslova okouzlil a já šla za ním

Když muž přišel, tak si určitě musel všimnout, že se koupu nahá, ale absolutně mě neočumoval a nijak neobtěžoval. Schválně do vody vlezl asi 50 metrů ode mě a plaval si po svém. Když se vracel zpět na pláž, tak jsem se k němu vydala a dala se s ním do řeči. Naštěstí uměl plynule anglicky, takže domluvit se nebyl problém.

Strávila jsem s ním noc a teď už i dalších 10 let života. Ten večer jsem našla toho pravého a v Itálii jsem s ním zůstala v jeho domě. Máme spolu dvě děti a já jsem konečně šťastná. S manželem jsem se tehdy rozváděla pomocí právníků na dálku a do České republiky jsem se už nikdy nevrátila.

S exmanželem jsem našla společnou řeč asi po 5 letech, když jsem potřebovala dořešit naši společnou chalupu. Tehdy jsem si s ním pěkně popovídala a pozvala jsem ho s jeho novou manželkou k nám do Itálie na dovolenou. Teď k nám jezdí pravidelně každý rok a naše děti se kamarádí.

The post Iveta (35): Odjela jsem na dovolenou, ze které jsem se už nevrátila. S manželem jsem se rozvedla na dálku appeared first on Top Stories.

Posledních 8 let jsem byla milenkou vlivného podnikatele

V posledních 8 letech jsem si žila opravdu jako v bavlnce. Přímo na oslavě třicátých narozenin jsem potkala v baru šarmantního chlapíka v obleku, který mě ještě ten večer dostal do postele. Byl úžasný a plný energie. Jediná jeho vada na kráse byla ta, že měl doma ženu a dvě malé děti.

Děti miloval, a proto nechtěl jejich matku opustit. Zároveň ani ze mě nedělal blbce a tohle mi řekl rovnou. Řekl mi, že si s ním můžu žít na vysoké noze, můžeme si užívat, ale on se vždy večer vrátí za svojí rodinou, protože jeho děti jsou pro něj vše.

Já souhlasila, protože mi šlo hlavně o sebe a můj luxusní život

Celé to fungovalo tak, že jsem od něj dostala drahé auto, byt a kreditní kartu. Na kartu mi každý týden chodilo 25 tisíc korun. Na to, že jsem nemusela platit vůbec nic, tak jsem si žila opravdu dobře a dny jsem trávila po kavárnách, nákupech nebo na výletech.

On za mnou chodil do bytu jako domů, ale opravdu každý den večer odjížděl za rodinou. Jezdil se mnou na dovolené co dva měsíce. Doma se vždy vymluvil na pracovní cestu a odcestoval se mnou na týden až deset dnů na dovolenou.

Byl to skvělý život, který mi teď ale skončil

Když to zpětně hodnotím, tak ani vlastně nevím, co jsem čekala. Jednoho dne mi oznámil, že už to takhle pokračovat nebude. Později jsem zjistila, že si našel mladší holku. Byla jsem na něj strašně naštvaná a chtěla jsem to jít všechno říct jeho ženě.

S postupem času jsem si ale uvědomila, že ona ta vina není na jeho straně. On mi to vlastně vše dopředu řekl. Kdybych nebyla hloupá a vycouvala z toho zavčas, tak jsem nemusela mít 38 a být sama bez dětí, které bych chtěla.

The post Nikola (38): Žít si luxusní život milenky bylo fajn. Teď jsem však zůstala sama a bez dětí appeared first on Top Stories.

Kamarádky jsou už dávno matky, začíná mě ten promarněný čas mrzet

Moje nejlepší kamarádky, které jsem měla ze školy, mají děti už zhruba od 25 let. Tehdy mi to přišlo strašně brzo a nedokázala bych si to tehdy představit. Dost jsem se v tom vždy utvrdila, když jsem přišla k některé z kamarádek na návštěvu a viděla jsem, kolik je s tím práce.

Asi do 30 jsem byla úplně v klidu a ani mě nenapadlo se o dítě začít nějak snažit. Pak jsem potkala kamarádku, které je jako mně a má velké problémy otěhotnět. Tehdy mi to nějak došlo a já začala mít strach, že by to také jednou nemuselo jít.

Svěřila jsem se příteli a hledala pochopení

Když jsem se svěřila příteli, tak jsem očekávala jeho pochopení a myslela jsem si, že už se začneme o dítěti více a vážněji bavit. Je to už tři roky, co se ho snažím přesvědčit, že už je opravdu ten správný čas, ale on se přemlouvat nedá.

Pořád dokola opakuje, že na to máme ještě čas. Pořád dokola mi říká, že podle případu jedné kamarádky nemohu posuzovat sebe. On si totiž myslí, že jsme v nejlepších letech a zdravotně se nám nemůže nic stát.

Jsem z toho zoufalá, přemýšlím o rozchodu

Snažím se už opravdu tři roky ho nějak přesvědčit, ale bez úspěchu. Mám strach, že bych jednou zůstala bez dětí, a to bych opravdu nechtěla.

Jako jediné řešení vidím ultimátum nebo rozchod. Pořád však doufám, že za mnou přijde sám a řekne mi, že do toho půjdeme.

Nejvíc mě dostal na jedné větší akci u kamarádů, kde prohlásil, že by chtěl mít ideálně 3 děti. Opravdu nevím, kdy by to chtěl stihnout, když ještě ve 33 letech nemáme ani jedno.

The post Dominika (33): Je nám přes třicet, ale přítel se na děti pořád necítí. Bojím se, že promarníme čas appeared first on Top Stories.

Nechala jsem se nalákat na snadný výdělek

Našla jsem si na internetu inzerát, kde nabízí práci pro maminky na mateřské dovolené. Šlo o nutriční poradenství a prodej skvělých produktů, po kterých se snadno hubne. Je to kompletní výživový doplněk, který má tělu pomoci s hubnutím a obsahuje spoustu vitamínů.

Schůzka o práci probíhala velice příjemně a dost jsem tomu věřila. Nejdřív jsem dostala pár těchto přípravků, které jsem měla za úkol prodat. Jedna lahvička vycházela na 2 tisíce korun a mně se jich podařilo prodat pět za týden. Dostala jsem z toho tehdy na ruku 5 tisíc a viděla v tom velký potenciál.

Do další spolupráce jsem vložila své finance

Když jsem vše prodala, tak mi jejich manažerka nabídla jinou formu spolupráce. Hodně mě chválila, jak moc jsem šikovná a nabídla mi jedno balení za 500 Kč při okamžitém odběru 500 kusů. Zboží za 250 tisíc jsem tedy mohla prodat za jeden milion.

Byla jsem hloupá a půjčila jsem si těch 250 tisíc v bance, abych mohla jejich produkty nakoupit. Hned, jak jsem si je dovezla domů, tak jsem chtěla začít s jejich prodejem, ale zájem poklesl. Prodala jsem jen pár desítek kusů a vše mi teď leží doma.

Zbyly na mě dluhy

Místo finančního přilepšení přišlo opravdu velké zhoršení mé finanční situace, se kterou se budu potýkat ještě minimálně deset let.

V bance můj podnikatelský neúspěch samozřejmě nikoho nezajímá a já musím měsíčně splácet svůj úvěr po třech tisících. Díky tomu je můj rozpočet opravdu napjatý a já si zpětně uvědomuji, jak moc jsem vlastně naletěla.

Mají to promyšlené opravdu dobře, ale prostě vidina jednoduchého výdělku byla pro mě silnější. V tu chvíli jsem asi nebyla schopná nad tím racionálně uvažovat.

The post Iveta (32): Nechala jsem se nalákat na snadný výdělek. Teď budu splácet dluhy ještě minimálně deset let appeared first on Top Stories.

Babička na hlídání

Vdala jsem se do rodiny, kde panují přátelské vztahy. Na svou tchýni si nemohu stěžovat, je to fajn ženská, která se nám s manželem neplete do života.

Líbilo se mi na ní i to, jak se pěkně chovala ke svým vnoučatům, dětem manželova bratra. Brávala si je často na víkend a také na výlety. Dokonce s nimi vyrazila i na dovolenou, a to jim bylo sedm a pět let.

Předpokládala jsem tedy, že podobně se zachová i k mému dítěti, které na svět přišlo dva roky po svatbě. Překvapilo mě však babiččino vlažné přivítání svého dalšího vnoučka. Jakmile se na něho poprvé přišla podívat do postýlky, sdělila mi, že je celý já, a šla si dopít svou kávu.

Vždy přijela jen na odpoledne, ani kočárek nevozila

Všude na internetu čtu, jak se babičky mohou přetrhnout, aby se mohly starat o svá vnoučata. Ostatně jsem to viděla i u švagra a švagrové, jejichž děti bývaly u tchyně snad každý víkend.

Proto jsem nemohla pochopit, že k nám se tchýně příliš nehrnula ani na návštěvu. Když jsem ji zvala, většinou řekla něco v tom duchu, že zrovna nemůže přijet, protože s vnoučaty jedou na výlet. Příště šli zase do zoologické zahrady a tak to bylo pořád.

Abych jí nekřivdila, občas k nám na návštěvu přišla. To už byl ale náš Jareček o něco větší. Po celou dobu návštěvy jsem musela poslouchat, jak úžasná jsou vnoučata od švagra a co už všechno umí.

Vnoučata první a druhé kategorie

Přála jsem si, aby si náš syn se svou babičkou vytvořil pevné pouto. Ale příležitostí k tomu má opravdu poskrovnu. K nám na návštěvu jezdí tchyně minimálně, což kompenzujeme tím, že jezdíme my k ní. Nejsem si ale jistá, jestli jsme tam vítaní.

V týdnu si stěžuje na to, kolik práce má v zaměstnání a jak nic nestíhá a je unavená. Namítla jsem tedy něco v tom duchu, že ji možná unavuje hlídání švagrových dětí o víkendu.

Na to mi tchyně odpověděla, že to ona dělá ráda. A když jsem se jí zeptala, kdy bude hlídat našeho Jarečka, sdělila mi, že je moc malý na to, aby se staršími vnoučaty mohl absolvovat výlety, které podnikají po okolí.

Později se nám narodil ještě druhý syn, ale babička k němu chová podobný vztah jako k tomu prvnímu. Takže jsem se smířila s tím, že pro tchyni existují jen jedna vnoučata, ale moje děti to rozhodně nejsou.

The post Miluše (33): Tchýně hlídá vnoučata jen od druhé snachy. K těm našim se chová, jak kdyby byli cizí appeared first on Top Stories.

Taková normální rodinka

Když se nám postupně narodily dvě děti, kluk a holka, manžel se automaticky zapojoval do péče o ně. Pravidelně je večer koupal, ani jsem mu nemusela říkat. Četl dětem pohádky na dobrou noc a pomohl mi také v kuchyni.

Jeho to bavilo. V naší rodině totiž našel smysl života. Velmi často brával děti na výlety. Někdy jsem šla s nimi, jindy jsem zůstala doma a odpočívala. V manželovi jsem měla jistotu a oporu a věděla jsem, že kdykoliv budu potřebovat, bude tu on pro mě.

Najednou jsem se zamilovala do kolegy

Po skončení rodičovské dovolené jsem se vrátila do svého původního zaměstnání. Během doby, kdy jsem tam nebyla, se osazenstvo docela vyměnilo. Někteří kolegové odešli a jiní přibyli. Brzy jsem zapadla opět do kolektivu a užívala si budování své kariéry.

Jednou do našeho oddělení v práci nastoupil nový pracovník a všechny ženské z něho byly naprosto paf. Přiznám se, že i já. Byl to gentleman každým coulem, uměl se bavit a čišela z něho mužnost, jakou jsme u svého manžela postrádala.

Ani nevím, jak se to vlastně všechno semlelo, ale s tímto kolegou jsem si začala zprvu nevinný románek, který pak z mé strany přerostl ve velkou zamilovanost.

Dopadlo to úplně jinak, než jsem si představovala

Najednou jsem viděla, jak je můj manžel pro mě neatraktivní. Nebyl prostě dostatečně chlapem. Kolega přitom pokaždé, když jsme byli spolu, naznačoval, že bychom měli spolu začít žít, že jsme pro sebe jako stvoření.

A tak jsem začala za sebou pálit mosty a svou novou budoucnost si malovala na růžovo. Ale zbylo jen požářiště – z mé vlastní rodiny. S manželem, kterému jsem se k nevěře přiznala, jsme se rozvedli a děti si mezi sebou střídáme.

Kolega z práce mě však nechal a začal se dvořit pro změnu šéfově sekretářce. Kdybych jen tušila, jak to dopadne, asi bych se zachovala jinak.

The post Mirka (36): Manžel pro mě nebyl dostatečně chlapem. Románek s kolegou však dopadl úplně jinak, než jsem si představovala appeared first on Top Stories.

Myslí si o sobě, že je nejlepší na světě

Naše sousedka je opravdu hodně namyšlený člověk, který si myslí, že mu patří svět. Také si myslí, že může cokoliv a nikdy se jí nic nestane.

Má těsně před 40 a jak už jsem říkala, tak se jí podařilo rozvrátit několik manželství. I tak je ale pořád sama, protože kdo ji pozná trochu víc, tak od ní rychle uteče.

Když mi svedla mého manžela, tak jsem byla chvilku před rozvodem, ale dokázala jsem nakonec manželovi odpustit a jsme stále spolu.

Sousedka na jejich románek ovšem pořád dokola naráží a ne jednou i přímo přede mnou mluvila o jejich sexuálním dovádění.

Snaží se nám pořád škodit a mně už dochází trpělivost

Sousedka se snaží pořád vymyslet způsob, jak nám znepříjemnit život. Jednu dobu nám například házela odpadky přes plot. Když jsem jí nařkla, tak dělala, že o ničem neví.

Manžel nastražil kameru, abych se mohla přesvědčit, že je to opravdu ona. Došlo to tak daleko, že jsem si jednou počkala, jak se bude opalovat na zahradě na lehátku, kde vždy leží převážně nahá a vylila jsem na ni přes zeď zkvašenou vodu se zbytky slupek od zeleniny.

Od té doby už nám odpadky přes plot nehází. Místo toho nám začala do poštovní schránky cpát exkrementy od jejího psa. Poprvé mě to hodně překvapilo a říkala jsem si, že přece nemůže být takové prase. Manžel znovu nastavil kameru, abych se přesvědčila, že je to opravdu ona.

Jednou jsem celou schránku vybrala a psí exkrementy jsem jí hodila otevřeným oknem do jejího obýváku. Tehdy na mě zavolala polici, ale já jsem vytáhla naše kamerové záznamy, kde bylo jasně patrné, co dělá ona nám.

Chvilku byl klid a pak mi zničila zahradu

Každý ve vesnici ví, jak moc si zakládám na své zahrádce, kde trávím většinu volného času. Moje zahrada je plná života a květů. Pěstuji květiny pro radost, ale také zeleninu pro svoje děti. Udržovat velkou zahradu dá opravdu hodně práce.

Jednoho dne jsem si všimla, že mi spousta věcí začala usychat. Do týdne jsem měla vše vypálené a uschlé. Jako by to někdo kompletně postříkal herbicidem.

Jsem 100% přesvědčená, že je to práce naší sousedky, ale bohužel tohle už si nikdy nenatočím. Nikdy jí to však neodpustím. Vadí mi hlavně to, že jsem chvilku po postřiku, kdy jsem o tom nevěděla, brala ze zahrádky zeleninu pro své děti.

The post Martina (42): Sousedka mi zničila celou zahrádku. Vím to, ale nemohu jí to dokázat appeared first on Top Stories.

Stěhování a vybavování nového domu bylo fantastické

Hodně jsem si užila vybavování našeho nového domu. Máme dvě krásné dcery, které mají každá v domě svůj pokojíček. Vybavení jsem kompletně nechala na nich, protože jedné je 12 a druhé 10 let. Zavezla jsem je do obchodu s nábytkem a dekoracemi a nechala jsem je do pokojíčku vybrat si vše, co uznají za vhodné.

Musím říct, že se jim to i přes jejích nízký věk dost povedlo a pokojíčky mají obě nádherné. Manžel jim to vymaloval veselými barvami a já jsem jim nalepila všechny různé tapetové obrázky, které měly koupené z obchodu s dekoracemi.

Vybavení celého domu jsem měla na starosti já

Jelikož manžel kolem domu stále ještě něco dodělával, tak já jsem měla na starosti kompletní vybavení zbytku domu. Vše se mi nakonec podařilo sladit do nádherně vypadajícího interiéru a v domě jsem se cítila konečně jako doma.

Jediná věc, se kterou jsme měli tehdy problém, byl výběr sedačky. Moc se mi líbila jedna sedací souprava, která ale nebyla vůbec pohodlná. Manžel byl raději pro pohodlnější sedací soupravu.

Když byl dům kompletně zařízen, tak se nám do domu vkradl maskovaný muž

V novém domě jsem se cítila velice bezpečně, bylo tam dokonce z části namontované bezpečnostní zařízení, které však nebylo plně v provozu.

Jednou v noci jsem však uslyšela ze spodního patra strašný ruch. Myslela jsem si, že je to jedna z dcer, tak jsem se tam šla podívat. Překvapila jsem zde maskovaného muže, který se nám hrabal ve věcech. Když mě uviděl, tak se proti mně rozběhnul a porazil mě na zem. Ihned potom utekl a to už přiběhl i manžel.

Od té chvíle mě znervózní každý podivný zvuk v domě a nedokážu tu být vůbec v klidu. Byl to pro mě opravdu otřesný zážitek a strašně mě to mrzí, protože to je můj vysněný dům, na kterém jsme všichni hodně dřeli, ale chci odsud pryč.

The post Radka (39): Nově postavený dům nám vykradl maskovaný muž. Od té doby se tam necítím bezpečně appeared first on Top Stories.

Moje finanční rezerva se začala zmenšovat, proto jsem hledala jiný zdroj příjmů

Jak už jsem v úvodu řekla, tak jsem dost šetřivý člověk. S deseti tisíci měsíčně a malým dítětem se ale vážně žít nedá. Máme doma tatínka, který se o nás finančně staral, ale já jsem však vždy chtěla žít ve finanční nezávislosti. Cítila jsem se prostě trapně, že má za mě platit někdo jiný.

Celou dobu, co jsem chodila do práce, jsem měla jako odpočinek a takový můj relax šití. Proto jsem si před příchodem naší dcerky sama ušila zavinovačku, mantinely do postýlky, hrací dečku a další vybavení pro miminko.

Ze svého koníčka jsem si vytvořila nástroj k finančnímu zajištění celé své rodiny

Podnikat jsem chtěla už jako malá holka, nikdy jsem k tomu však neměla dostatek odvahy. Začít šít vybavení pro miminka mě napadlo na popud mé kamarádky, které se moje vybavení pro dcerku moc líbilo. Tehdy mi řekla, že by si něco takového ráda koupila a dobře by zaplatila.

Když jsem oznámila svůj nápad manželovi, tak byl prvně proti. Nevěřil tomu, že by to mohlo přinést nějaké ovoce. Já jsem se však odradit nenechala a pomocí sociálních sítí jsem si sehnala první zákaznice. Pak jsem zaběhla na živnostenský úřad a pustila se do toho naplno.

Teď mám pod sebou další maminky na mateřské a opravdu se mi daří

Je to už dva roky, co jsem s podnikáním začala, a během té doby jsem si dokázala udělat opravdu dobré jméno. Zakázky se mi jen hrnou a já se tak rozhodla postupně nabírat další lidi.

Z mého pohledu byla ideální volba přibrat právě maminky na mateřské dovolené, pro které je šití ideální práce, protože ji mohou dělat, když mají zrovna čas.

Jsem moc ráda, že jsem dostala odvahu začít podnikat, protože konečně dělám něco, co mě baví. Navíc to mně i mé rodině přináší finanční nezávislost a konečně si budeme moci pořídit i vlastní bydlení.

The post Petra (29): Mateřská dovolená mě donutila začít podnikat. Protože s 10 tisíci měsíčně se nedá vyžít appeared first on Top Stories.

Když se malá narodila, tak jsem se s ní všem chlubila

Ihned, jak jsem byla propuštěná z porodnice, tak jsem plánovala návštěvu každého člena rodiny, abych se mohla pochlubit. Každý mi malou chválil, jak dobře jsem to všechno zvládla. Jediný, kdo měl problém, byla moje tchýně.

Už od příchodu se na mě divně dívala a já nechápala proč. Začala mi hned diktovat, co s malou mám a nemám dělat. Dokonce se přede všemi se mnou začala bavit i o kojení a to mi bylo opravdu nepříjemné.

Tchýně k nám začala chodit skoro každý den

Tchýně má malou ráda, takže k nám chodila opravdu často. Ze začátku mi to nevadilo, ale po třech týdnech už jsem chtěla mít také trochu klid a malou si hlavně obstarávat sama. Řekla jsem jí to a vypadalo to, že to bude v pohodě.

Nakonec začala chodit obden, tak jsem se smířila alespoň s tím. Její přehnaná péče se však zase po čase začala stupňovat a já ji musela znovu zarazit. To už se na mě i trochu naštvala a týden se u nás neukázala.

Jednoho dne zavolala, že by chtěla malou na noc domů

Když mi jednoho dne zazvonil telefon, tak jsem po jeho zvednutí nevěřila vlastním uším. Tchýně chtěla malou půjčit na noc s vysvětlením, že když se my dvě u ní nesneseme, tak tohle bude nejjednodušší řešení.

Okamžitě jsem její požadavek odmítla s tím, že dcera má nějaký režim a je zvyklá na své prostředí. Položila mi telefon a byl zase týden klid.

Já jsem jí pak zavolala sama, protože jsem z toho měla špatný pocit a navrhla jsem jí, aby zase chodila k nám, že mi to nevadí. Ona mi však oznámila, že byla u právníka a pomocí soudu si zařídí, aby mohla mít malou u sebe častěji. Jsem z toho opravdu smutná a mám strach z toho, co bude dál.

The post Katka (28): Nechci půjčovat miminko tchýni na noc. Ona to nechápe a vyhrožuje mi soudem appeared first on Top Stories.

Zpočátku jsem chtěla u ostatních zabodovat

Hned jak jsem se nastěhovala, chtěla jsem u ostatních zabodovat, abych se u nich dobře zapsala. Začala jsem tedy péct a vařit pro celou rodinu pokaždé, když bylo volno. Takže o víkendech a svátcích jsem zpravidla pohostila celou rodinu.

K pravidelnému vyvařování rodině jsem poté přidávala i práci na rozsáhlé zahradě u domu, která byla do té doby hodně zanedbaná.

Netušila jsem, kam jsem se to nastěhovala

Ze začátku mi v mé činnosti pomáhal manžel a sem tam i někdo jiný z domu. Nechtěla jsem nikdy nikomu rozkazovat, co má dělat, ale asi po dvou letech jsem si uvědomila, do jak líné rodiny jsem se vlastně nastěhovala.

Jak jsem si to všechno začala uvědomovat, tak jsem se svou aktivitou přestala. Když jsem se přestala starat o zahradu a vařit společné obědy o víkendech a svátcích, tak jsem se dokonce dočkala pár nařčení z toho, že jsem sama pěkně zlenivěla. Přece se ale já nebudu starat o všechny, kteří sedí u televize.

Troubu pro všechny už dělat nebudu

Chtěla jsem si o tom promluvit a v domě nastavit nějaký řád. Když jsem nadnesla rozdělení úkolů, tak jsem se u ostatních členů rodiny se zlou potázala. Prý jim nebudu v jejich vlastním domě říkat, co mají dělat.

Ale v podstatě mají pravdu, nebudu jim říkat, co mají a nemají ve vlastním domě dělat. Oznámila jsem tedy manželovi, že se okamžitě stěhujeme. Manžel se ze začátku hodně cukal, ale nakonec mi vyhověl a hledáme si vlastní domeček, ve kterém si budu moci nastavit svůj vlastní řád.

Celá situace mě opravdu hodně mrzí, protože jsem vždycky snila o velké rodině, která žije spolu ve velkém domě, ale nebudu nikomu ve svých letech dělat služku či otroka jen pro jeho pohodlí.

The post Jana (48): Starala jsem se o celou rodinu a nikdo mi ani nepoděkoval. Pitomce už ze sebe dělat nebudu appeared first on Top Stories.

Brala jsem to jako jednorázovou akci

Bylo mi od začátku jasné, že se tato situace už nikdy nesmí opakovat. Mladý kolega Pavel však byl úplně jiného názoru a začal mi dost nadbíhat. Pořád dokola mi opakoval, jak to se mnou bylo skvělé a chtěl to zopakovat.

Nechtěla jsem si rozvrátit rodinu, proto jsem tomu dlouho odolávala. Pak se to však stalo znovu a znovu a já v tom byla až po uši. I když jsem si pořád říkala, že ho přestanu bavit a jednou mě opustí, tak jsem v tom prostě pokračovala.

Po pár měsících manžel na mou nevěru přišel

Nikdy si neuhlídáte každý detail nevěry, takže je vždy otázkou času, než se provalí. Když na to můj manžel přišel, tak na to reagoval poměrně klidně. Nabídnul mi dokonce možnost ukončit můj vztah s mladým milencem, že je ochotný na vše zapomenout a pokračovat dál.

Já jsem jeho možnost nevyužila a doteď toho opravdu hodně lituji. Jak se asi dalo čekat, tak jsem svého mladého zajíčka omrzela.

Mezitím už se však manžel odstěhoval, protože mi to nehodlal trpět. Naprosto ho teď s odstupem času chápu, nezachovala jsem se k němu vůbec dobře.

Děti z našeho rozvodu viní exmanžela

Když se exmanžel odstěhoval, tak to bylo pro děti opravdu hrozné. Taková první velká životní zrada jejich životní jistoty. Od té doby jsou k exmanželovi dosti odměřené, protože ho viní z rozpadu naší rodiny.

Celá věc se však má úplně jinak. Manžel už si sice našel přítelkyni, ale stále trvá na tom, aby ani jedno z dětí nevědělo pravdu. Děti totiž jsou u mě, manžel má náročné povolání, které mu nedovolí se o ně pravidelně starat.

To je přesně ten důvod, proč jim manžel nechce říct pravdu. Nechce je připravit o důvěru v jejich matku, u které žijí. Je to opravdu hrozný pocit a já bych dala nevím co, abych se k němu mohla vrátit.

The post Agáta (36): Podváděla jsem manžela, z rozvodu však naše děti viní jeho. Nevím, jak to napravit appeared first on Top Stories.

Na druhé schůzce mi řekl o své minulosti

Už na druhé schůzce mi hned na začátku řekl, že v minulosti udělal něco špatného, za co si odseděl 8 let ve vězení. Přiznávám se, že mi to trochu vyrazilo dech, ale byla jsem ráda, že mi to takhle rovnou oznámil. Bylo na něm vidět, že je hodně nervózní z toho, jak zareaguju.

Ihned mě samozřejmě zajímalo, proč si odseděl 8 let ve vězení. Nic nezakrýval a řekl mi celou pravdu.

Říkal, že byl tehdy mladý a měl velkou touhu po penězích, a proto se s kamarádem dohodl, že vykradou kasino. Podařilo se jim to, ale o 14 dní později si pro ně přišla policie. Dostal za to 8 let vězení, které si odseděl.

Podle mého názoru to byla jen mladická nerozvážnost

Myslím si, že takové životní selhání se může stát každému. Důležité pro mě bylo, že to nebyla násilná trestná činnost vůči jiné osobě. Pokud by někoho například zabil, tak to bych se mu nemohla podívat ani do očí.

Teď pracuje už dva roky jako velice úspěšný manažer ve velké firmě, kde se mu pod rukou protočí opravdu velké množství peněz. To je pro mě záruka toho, že se jistě napravil. Nechtěla jsem se k tomu rozhovoru nikdy vracet a brala jsem to jako uzavřenou kapitolu.

Když jsem ho šla představit našim, tak jsem netušila, co se může stát

Hrozně jsem Jakuba chtěla představit své rodině, a to rovnou s novinou o naší plánované svatbě. Máma byla opravdu nadšená, strašně moc se těšila, jak mi jednou bude připravovat svatební den. Z tohoto nadšení nás vytrhnul Jakub, když rodiče obeznámil o své minulosti.

Na jednu stranu ho chápu, chtěl mít klid a žádného kostlivce ve skříni, jenže tohle prostě máma neunesla. Okamžitě ho vyhodila z domu a mě začala nadávat, jestli jsem normální. Začala mi s ním svatbu zakazovat. Já ji však poslouchat nechtěla a utekla jsem za Jakubem.

Svůj názor na Jakuba nezměním

S plánováním svatby jsem pokračovala sama dál, i když mě to opravdu mrzelo. Po tom, co jsem rozvezla s Jakubem oznámení, moje matka nelenila a začala obvolávat rodinu, aby všem řekla, co je Jakub zač.

Když jsem přijela k našim dát jim oznámení, tak mě máma nepustila ani dovnitř. Řekla mi, ať rozhodně nepočítám s její nebo otcovou účastí na této dle jejích slov frašce. Tehdy jsem se slzami v očích odjela a už tam ani mámu nechci.

The post Lenka (28): Chci si vzít bývalého trestance. Moje matka je zásadně proti a hází nám klacky pod nohy appeared first on Top Stories.

Můj život se odvíjel asi jako u většiny jiných lidí

Našla jsem si přítele, se kterým jsem se cítila opravdu šťastná. Po vzájemném oťukávání jsme se dostali až k tomu, že jsme se sestěhovali a vytvořili společnou domácnost. Bylo mi 26 let a cítila jsem se na vrcholu svých sil.

S Petrem, mým partnerem, jsme si skoro ve všem vyhovovali. Byl pozorný, uměl mi pomoct, vyposlechnout a rozuměli jsme si i v posteli. Jedinou vadu na kráse měl náš vztah.

Kvůli práci býval Petr často z domu pryč na služebních cestách. Pracoval jako obchodní zástupce a jezdil po celé republice. Zato uměl vydělat hodně peněz, takže jsme si žili velice slušně. Jenže jeho nepřítomnost doma mě hodně skličovala. Nebyla jsem ráda sama.

Občasná výpomoc švagra

I stalo se, že se mi doma porouchal automobil, když byl Petr zase služebně pryč. Nutně jsem potřebovala pomoc a nevěděla, na koho se obrátit. Zavolala jsem sestře, co mi poradí. A ona mi poslala svého manžela, že se na to podívá.

Švagr přijel, chvíli se v autě vrtal a najednou – zázrak a můj malý ford nastartoval. Pozvala jsem švagra na kávu a básnila o jeho umění opravovat automobily. Skromně přijal pochvalu.

Pak jsme pokračovali v rozhovoru, u kterého to však nezůstalo. Ani nevím jak, asi k tomu přispělo i to víno, co jsem ještě otevřela, a já a švagr jsme spolu skončili v posteli a užili jsme si vášnivý sex. Tím začal náš románek, který trval asi půl roku, než pravda o něm vyšla najevo.

Vím, že jsem se zachovala nečestně

I když jsem svého Petra velmi milovala, nemohla jsem si odpustit myslet také na švagra. V posteli byl mnohem zkušenější než přítel, vášnivější a rozuměli jsme si i v názorech na život. Byla jsem si vědoma toho, že se nechováme zrovna příliš morálně, ale bylo to asi silnější než já.

Když sestra nevěru odhalila, okamžitě podala žádost o rozvod. Můj přítel mě opustil. Půlka rodiny se přestala se mnou bavit. A švagr? Myslela jsem, že nyní zůstaneme spolu. Ale řekl mi, že za takových okolností to nechce. Rozvod ho úplně psychicky zničil, upnul se na děti a mně se začal vyhýbat. Zůstala jsem sama.

The post Markéta (30): Zničila jsem si vztah a sestře rodinu. Kéž bych ho nikdy nepozvala k sobě domů appeared first on Top Stories.

Naše dětství bylo opravdu hrozné

Po smrti otce jsem už nikdy nezažila příjemné rodinné chvíle. Každá hodina doma byla ve velkém strachu, co bude zase matka vyvádět a co po nás bude chtít. Se sestrou jsem jí v podstatě musela sloužit. Musela jsem doma uklízet, prát i vařit. Za to všechno mě matka ještě několikrát seřvala, že ji vysavačem ruším při dívání se na televizi.

Z domu jsem odešla, když sestra dosáhla plnoletosti. Často jsem myslela na to, že odejdu z domu hned, jakmile budu mít 18. Nechtěla jsem tam však sestru nechat samotnou.

Jakmile tedy sestře bylo 18 let, tak jsem ji sebrala a šla od matky pryč. Ta asi rok po tom, co se o ni nikdo nestaral, zemřela doslova utopená v odpadcích ve svém bytě.

Já jsem děti nikdy nechtěla, sestra ano

Moje sestra si dodělala školu a v podstatě hned potom chtěla mít dítě. Několikrát o tom mluvila a také ptala, jestli by mi to nevadilo, protože žila stále se mnou. Koupila jsem větší dům, kde jsem sestře nechala celé horní patro. Nabídla jsem jí, aby se tam nastěhovala i s přítelem.

Ve 20 měla první a ve 22 hned druhé dítě. Všechno fungovalo úplně bez problému, sestra se o děti příkladně starala. Pak nás postihla velká tragédie, když její přítel zahynul při dopravní nehodě.

Sestra se z tragédie nemůže vzpamatovat, a tak se o děti starám já

Když se to sestra dozvěděla, tak se sesypala a byla odvezena do nemocnice. Díky tomu jsem se musela začít starat o své dva synovce. Byla jsem v podstatě hozena do vody, protože jsem neměla vůbec tušení, co takové dítě potřebuje.

Je to už rok od této velké tragédie a já se o ty moje dva malé rošťáky pořád starám. Sestra je doma, ale má předepsanou hromadu prášků na uklidnění. Proto se o její syny starám já do doby, než se dá do pořádku.

The post Jana (27): Nikdy jsem nechtěla vlastní děti. Kvůli životní tragédii se však musím postarat o děti mé sestry appeared first on Top Stories.

Nový přírůstek do rodiny

Dvě čárky na těhotenském testu byly pro mě šokem. Vůbec jsem nechápala, jak mohla selhat antikoncepce. Ale stalo se a za devět měsíců přibyl do našeho bytu náš syn.

Dítě dostalo jméno po tatínkovi a mně začaly dny plné kojení, neustálého dětského řevu, přebalování a všeho, co k miminku patří.

Hodně mě to vysilovalo, protože jsem byla zvyklá na svůj klid, a ten jsem nyní neměla. Kolikrát jsem si i řekla, že jsme Petříčka ani mít neměli, že možná jít na potrat by bylo lepší řešení. Asi nemám v sobě ty správné mateřské vlohy.

Když oslavil 13 měsíců a přestal konečně každý den plakat, nabídla se tchýně, že by si ho vzala na noc, abych si mohla trochu odpočinout. Její nabídku jsem s radostí přijala a hned následující víkend Petříčka nachystala a odvezla v sobotu k prarodičům.

Babička se dala na hlídání

Bez dítěte jsme si s manželem užili báječnou sobotu i neděli. Měli jsme zase čas jen na sebe. Zašli jsme si na dobrou večeři a víno a bylo to moc fajn.

V neděli večer jsme si pro Petříčka zase přijeli a domluvili jsme se s tchýní, že si to příští víkend zopakujeme. Tentokrát jsme ho měli přivézt již v pátek, že si chce vnuka déle užít. Nic jsem nenamítala.

Nakonec se z toho stalo pravidlo, že každý pátek jsme syna sbalili a odvezli k manželově matce. Ta se o něho s nadšením starala a my jsme s manželem vychutnávali volné dny bez neustálé pozornosti, kterou jsem musela malému věnovat.

Bylo to fajn, akorát jsem se setkala s nepochopením okolí. Některé mé kamarádky a známé mi daly najevo, že se chovám jako krkavčí matka, která se o dítě nechce starat.

Syn je raději u babičky

Nyní jsou Petříčkovi tři roky a já mám pocit, že u babičky tráví čas raději než s námi. Když jsem mu řekla, že tentokrát k babičce na víkend nepojede a že si zajdeme společně do ZOO, spustil takový řev, že jsem mu musela slíbit, že to bude jako obvykle.

Hodně mě jeho chování zamrzelo a přemýšlím, kde se stala chyba.

The post Irena (35): Užívám si toho, že tchýně ráda hlídá mého syna. Ostatní z okolí mě mají za krkavčí matku appeared first on Top Stories.

Láska nikoliv na první pohled

S Láďou jsem se seznámila v zaměstnání. Nebyla to u mě láska na první pohled, ale docela se mi líbilo, jak o mě usiloval. Takže jsem mu nakonec dala šanci a výsledkem bylo, že jsme spolu začali chodit.

Já jsem pak po nějakém čase z práce odešla a našla si jiného zaměstnavatele. Finančně jsem si polepšila a do toho jsme se s Láďou rozhodli, že se sestěhujeme. Na nic jsem si nemohla tehdy stěžovat.

Společné bydlení mi otevřelo oči

Život s Láďou po boku je fajn, tedy jsem si to do nedávna myslela. Jenže jak mi opadly růžové brýle a vytratila se prvotní zamilovanost, zjistila jsem, že můj život se odvíjí jen podle toho, co chce on.

Jakmile se snažím vyjádřit svůj názor, je hned oheň na střeše. Láďa má například okolo sebe spoustu kamarádů. Já jsem jeho pravý opak. Dobré kamarádky bych spočítala na prstech jen jedné ruky.

Ale mně to vůbec nevadí. Problém s tím má právě jen Láďa. Jeho názor je ten, že jsem v tomto ohledu divná a asociální. Další věcí je, že přítel rád sportuje, pravidelně chodí běhat a do posilovny. Mě to ale nebaví a opět je to z pohledu Ládi špatně. A tak je to vlastně se vším.

Už mě nebaví se pořád přizpůsobovat

Aby byl doma klid, snažím se příteli maximálně přizpůsobit. Několikrát jsem byla třeba i v posilovně, jenže jsem se tam jen trápila.

Když jsem zase šla běhat, přišla jsem s bolavým kolenem. Mám raději pohodovou turistiku a výlety po památkách. Tam se ovšem Láďa nudí, tudíž tam se mnou ani nejde. Místo toho jezdí na kole.

A tak přemýšlím, jestli to s Láďou má vůbec ještě smysl. Jsme natolik rozdílní a už mě nebaví mu pořád vycházet vstříc.

The post Marie (31): Kvůli přítelovi se snažím chovat podle jeho představ. Už mě to nebaví, nikdy mu nejsem dobrá appeared first on Top Stories.

Byla jsem jako dítě štěstěny

Už na vysoké jsme si přivydělávali a po promoci nebyl problém si najít stálé zaměstnání. Na co jsme sáhli, to se nám povedlo.

Cítila jsem se jako dítě štěstěny, protože jsem dokončila školu, měla spokojený vztah a práci, která mě naplňovala. Roman to měl podobně, nastoupil jako ekonom do menší soukromé firmy s nadějí na kariérní postup.

Příchod nového člena rodiny

Po čase jsme si mohli dovolit koupit vlastní byt a hezky si ho zařídit. Měli jsme i dostatek času na provozování našich koníčků. Bylo fajn vyrazit o víkendu do lezeckého centra nebo vzít kola a jet polykat kilometry.

Některé akce jsme podnikali i společně s našimi přáteli. Vedli jsme fajn život, který se mi hodně líbil. A do této idylky najednou přišlo mé nečekané těhotenství.

Oba jsme byli touto novinkou dost zaskočeni, protože dítě jsme plánovali až později. Ale bylo to tu a museli jsme se s tím nějak poprat. Narodil se malý Petříček, který změnil úplně všechno. Už jsem se nemohla jen tak sbalit a jít na stěnu se odreagovat.

Nesplněná očekávání

Předpokládala jsem, že se Roman zapojí do péče o dítě a nenechá všechno jenom na mně. Byla jsem ze všeho unavená. Zatímco Roman stále vyrážel o víkendech s přáteli za zábavou, já zůstávala doma s miminkem.

Snažila jsem se Romanovi vysvětlit, že to takto nelze dělat, aby jeden z nás padal únavou a druhý si užíval. Ale neposlouchal mě. Myslím si, že na dítě nebyl připravený a nehodlal ubrat nic ze svých zálib. Najednou jsem viděla, jaký je to sobec, který myslí jen na sebe. A to horší ještě mělo přijít.

Jednoho dne mi Roman oznámil, že od nás odchází. Našel si novou lásku, naši společnou kamarádku, s níž se dá na rozdíl ode mě normálně bavit. Já jsem se prý hodně změnila a je se mnou k nevydržení.

Zůstala jsem s Petříčkem sama. Roman o něho moc velký zájem neprojevuje. Jak to bude dál, nevím.

The post Ilona (32): Po narození dítěte se náš vztah s partnerem rozpadl. Zůstala jsem sama appeared first on Top Stories.

I když by v tom měla naši plnou podporu, tak by vysoká znamenala odstěhovat se do jiného města, ale ona si prostě u nás tak zvykla, že nechtěla jít jinam.

Ze začátku jsem byla ráda, že chce být s námi

Myslela jsem si, že pokud nechce jít na vysokou školu, tak si najde práci a bude šetřit. Opravdu jsem byla přesvědčená, že jakmile bude mít dcera našetřený nějaký základ, ke kterému bych jí s manželem ještě něco přidala, tak si najde svůj byt.

Nechtěla jsem po ní žádné peníze za nájem ani jídlo, protože je to přeci jenom moje dcera a bude lepší, když si peníze bude spořit. Navíc jsem byla v té době i ráda, že chce být ještě chvíli s námi.

Dcera odmaturovala a řekla, že si chce užít ještě posledních prázdnin. Neměla jsem nic proti, protože sama vím, že už takové volno v životě nepřijde.

Musela jsem udělat radikální krok

Po roce jejího válení mi došla trpělivost, protože se pohybovala jen mezi televizí, lednicí a koupelnou. Nechápala jsem to, proč si nehledá slušné zaměstnání. Nejhorší na tom bylo to, že ani doma s ničím nepomohla. Nechala se prostě ode mě obsluhovat.

Když si nějakou práci našla, tak tam vždy vydržela asi měsíc a potom byla zase doma. Takto se to opakovalo celé 4 roky. Musela jsem tomu všemu říct dost a udělat radikální krok.

Po tomto období jsem ji vystěhovala z domu. Stálo mě to hodně přemlouvání, ale udělala jsem to. Brečela mi u dveří s tím, že nemá kam jít, ale je to přeci jenom pro její dobro. Jinak by se nepostavila na vlastní nohy asi nikdy.

The post Patricie (58): Dceru jsem se po maturitě snažila podporovat, ale ta se jen válela doma. A tak jsem udělala radikální krok appeared first on Top Stories.

První rok vztahu byl jako z pohádky

První rok jsem byla jako vyměněná, pořád jsem se o něj starala. Vařila jsem mu, prala jsem mu a on se ke mně choval také velice hezky. Asi jsem si potřebovala dohnat to, co jsem za těch 5 let bez přítele zameškala.

Celé dny jsem s ním trávila v posteli a starala jsem se jen o to, odkud si objednáme jídlo. Vše jsem platila a ze začátku mi to vůbec nevadilo, protože jsem úspěšnou manažerkou, která nemá o peníze nouzi.

Po roce jsem začala vnímat jeho nedostatky

Když se ke mně nastěhoval, tak normálně chodil do práce. Po necelém roce ale o práci přišel a říkal, že si dá jen na chvíli volno. Ani po půl roce si však práci nenašel, a tak mu rychle začalo ubývat z jeho finančních rezerv.

Došlo to tak daleko, že si za mnou jednoho dne přišel pro peníze. Já jsem mu peníze ze začátku dávala, pak jsem mu ale začala hodně naznačovat, že by si měl najít práci. Přece nemůže celé dny trávit u televize nebo venku s kamarády.

Práci si nehledal, ale peníze chtěl po mně dál

Čas šel dál a přítel si za mnou chodil pro peníze čím dál častěji. Už mi to bylo opravdu nepříjemné a chtěla jsem, aby si našel práci. On se však vymlouval, že ho nikde nedokážou ocenit a za pokladnu prý nikdy nepůjde, protože je to pod jeho úroveň.

Domluvila jsem mu práci u nás ve firmě, kde by měl vlastní kancelář a řešil by pro firmu objednávky materiálu a dodavatele zboží. Celkem pěkná a dobře placená práce bez stresu. Vydržel týden a pak řekl, že už tam chodit nebude, že to není práce pro něj.

Tak nějak jsem už poznala, že problém není v ostatních, ale v jeho lenosti. Přestala jsem mu dávat peníze a přítel se po měsíci odstěhoval. Zjistila jsem později, že si udržoval kontakt s další movitější dámou, ke které se ode mě přestěhoval.

The post Veronika (41): Myslela jsem si, že je to velká láska. Byla jsem však pro něj jen bankomat a pokojská appeared first on Top Stories.

Tchýně přišla s tím, že si máme hledat nové bydlení

Asi dva měsíce po smrti manžela, kdy jsem vyřešila veškerou pozůstalost, ve které dům přešel na mě jako na právoplatného majitele, tak za mnou přišla tchýně s tím, že je to jejich dům a já se mám vystěhovat.

Její vysvětlení je takové, že si brzo najdu za manžela náhradu a ona se nebude dívat, jak využíváme jejich majetek.

Dům dostal manžel ještě před svatbou právě od rodičů, ale v dost dezolátním stavu. Byl to starý dům, který musel projít kompletní rekonstrukcí, kterou jsem financovala už dohromady s manželem.

Tchýně na tato fakta absolutně neslyší a tváří se, jako bych ji chtěla o dům okrást.

Pokud se neodstěhujeme, hrozí soudem

Když jsem jí razantně oznámila, že se rozhodně nikam stěhovat nehodlám s tím, že manžel sice před svatbou od nich dům dostal, ale naše společné investice ve výši téměř 3 milionů korun mnohonásobně převyšují hodnotu domu, který tehdy dostal.

Následně mi tchýně začala vyhrožovat soudní cestou a já jsem z toho celá zoufalá. Už jsem jí řekla, že tento spor nemůže vyhrát.

Když jsem jí navrhovala, že se vystěhuji, pokud mi vyplatí částku, která se proinvestovala do domu, tak mě nazvala největší zlodějkou pod sluncem.

Potřebovala bych spíš podpořit, než se soudit s rodinou

Co však asi nikdy nepochopím, je to, že mám dvě malé děti, které jsou i její rodina a ona nás chce vyhnat z domu.

Někdy jsou rodinné vztahy opravdu hodně těžké. Myslela jsem si, že po smrti mého muže a jejího syna budeme jako rodina držet při sobě, ale je to spíš naopak.

Docela mě zklamalo, že nás chce takhle odstřihnout. Něco takového jsem totiž opravdu nečekala.

The post Klaudie (28): Zůstala jsem sama na dvě děti. A teď mě chce ještě tchýně vyhodit z domu appeared first on Top Stories.

Nevěděla jsem, jak mám poznat rozjetý porod

Byla jsem celou dobu velice nervózní. Po několika neúspěšných návštěvách porodnice se mi tam prostě už nechtělo jet znova zbytečně. Proto jsem svůj odjezd neustále odkládala a snažila se to vydržet co nejdéle.

Manžel mě během té doby několikrát přemlouval, že už pojedeme. Já jsem byla paličatá a snažila se to odkládat, co nejvíce to šlo. Až jsem začala cítit, že se opravdu něco děje, tak teprve v ten moment jsem se pro cestu do porodnice definitivně rozhodla.

Neměla jsem to odkládat tak dlouho

Už při cestě do auta jsem cítila velké bolesti a bylo mi jasné, že to nejspíš nestihneme. Chtěla jsem si zavolat sanitku, ale cesta autem mi přišla jako rychlejší varianta. Přítel už po cestě volal do nemocnice, že jsme na cestě.

Při příjezdu před nemocnici nás zde čekalo několik lidí a já jsem konečně cítila úlevu, že mi někdo pomůže. Pak jsem slyšela doktora, jak říká, že na sál se to nestihne, že budeme rodit přímo tady.

Měla jsem obrovský strach o miminko

V tu chvíli jsem dostala velký strach, který se ale rychle rozplynul pod velkou porodní bolestí. Byla to opravdu velice náročná situace, kterou už doufám znovu nikdy nezažiji.

Máme krásnou holčičku, na které není vůbec poznat, že by bylo při porodu něco v nepořádku.

Na můj porod na parkovišti před nemocnicí už vzpomínáme jen s humorem, když to vykládáme přátelům. Pokaždé mám ale husí kůži, protože si uvědomuji, co všechno se mohlo stát, kdybych to na to parkoviště nestihla.

The post Silva (25): Tak dlouho jsem odkládala cestu do porodnice, až jsem nakonec rodila na parkovišti appeared first on Top Stories.

Tehdy jsem byla mladá a naivní, takže jsem souhlasila, protože mi přišlo rozumné, abych případné dluhy z podnikání nenesla i já.

V podnikání se mu dařilo a já nemusela vůbec pracovat

Na začátku manželství jsem byla 6 let doma na mateřské, kdy jsem porodila dva krásné kluky, kteří jsou už teď na střední škole.

Po mateřské mi manžel řekl, že do práce chodit nemusím, protože vydělává hodně peněz, tak jestli chci, ať se starám o domácnost a nadále věnuji čas klukům, na které on moc času neměl.

Přiznám se, že jsem si velice rychle zvykla na luxusní život, kdy jsem vůbec nemusela řešit, jestli něco stojí stovku, dvě nebo deset tisíc. Prostě co jsem potřebovala, tak to jsem si koupila. Jezdila jsem v luxusním autě, lítala na luxusní dovolené. Na všechno byly peníze.

Potom přišel zvrat, který mi obrátil život naruby

Jednoho dne manžel přišel domů s tím, že čeká dítě s jinou. Byla jsem z toho dost překvapená, ale nechtěla jsem se ho vzdát. On mi řekl, že je do ní zamilovaný a že ode mě odchází. Po třech týdnech mi přišel dopis, kde byla žádost o rozvod.

Rozvod pro mě díky předmanželské smlouvě znamenal přijít o všechno. Neměla jsem vůbec nic našetřené, protože jsem nad tím neměla nikdy potřebu ani přemýšlet. Od rozvodu jsem odešla s bytem, který mi exmanžel koupil. Jinak s prázdnou.

Musela jsem si rychle najít práci, kde dostávám skoro minimální plat. Peníze mi některý měsíc nevychází a musím jít kolikrát i do minusu na kartě. Je to opravdu šílené, jak rychle se dá spadnout na dno.

The post Veronika (41): Díky manželovi jsem nemusela nikdy v životě pracovat. Po rozvodu jsem zažila pád na dno appeared first on Top Stories.

Film byl opravdu parádní

Film byl úžasný. Na toto premiérové představení jsem se těšila opravdu hodně dlouho. Celou dobu jsem se cítila velice dobře, ale všimla jsem si, že v řadě za mnou sedí podivný chlap, který je na představení také sám.

Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, jen jsem si říkala, co to musí být za chlapa, který si vyrazí sám na takovou romantickou komedii, která je svým zaměřením spíše vhodná pro holky. Ale to je na vkusu každého, tak jsem to neřešila.

Po skončení jsem vyrazila do šatny pro své věci

Jakmile film skončil, tak jsem se zvedala, že budu odcházet. Chlap za mnou mě celou dobu sledoval, ale zůstával sedět. Říkala jsem si, že toho musím využít a z kina rychle vypadnout.

Dá se říct, že jsem šatnou spíše proběhla, jen abych si vzala své věci a rychle se dopravila domů. Od kina bydlím asi dva kilometry, takže jsem se rozhodla jít pěšky. Jinak běžně jezdím všude na kole.

Během cesty jsem zahlédla, že mě někdo sleduje

Asi v polovině cesty domů jsem si všimla, že jde někdo za mnou. Měla jsem sluchátka, takže jsem nic neslyšela. Začala jsem pomalu zrychlovat a když jsem se ohlédla, tak osoba za mnou zrychlovala také.

Zrychlovala jsem pozvolna až do běhu. Jakmile jsem doběhla před vchodové dveře, tak jsem se snažila otevřít co nejrychleji. Vůbec mi to nešlo a najednou jsem ucítila něčí ruku na rameni.

Lekla jsem se opravdu hodně, ale ještě větší zděšení bylo, že to byl muž, který seděl v kině za mnou. Zůstala jsem stát jako opařená. Muž mi sundal sluchátko z ucha a tiše mi řekl, že jsem tam nechala peněženku a že na mě volal celou cestu.

Nepříjemná situace měla nakonec velice dobrý konec, na který nikdy nezapomenu. Ale přiznám se, že v životě jsem se tolik nebála.

The post Katka (28): Cestou z kina mě pronásledoval neznámý muž. V životě jsem se tolik nebála appeared first on Top Stories.

Při procházce městem jsem zahlédla svou matku s nějakým mladíkem

Moje matka byla už dlouho sama, takže bych jí nějaký vztah rozhodně přála, ale rozhodně ne s mým přítelem. Když jsem matku viděla, tak jsem se rozhodla jít za ní, abych viděla, koho si našla.

Když jsem přišla blíž, tak jsem poznala Tomáše. To byl můj přítel, kterého jsem si měla za dva měsíce brát. Jejich výraz vypadal opravdu překvapeně a na obou bylo vidět, že se snaží rychle vymyslet nějakou výmluvu, ale já jsem je delší dobu sledovala a chování jasně napovídalo, že se jedná o milenecký pár.

Tomáš se z toho snažil vykroutit opravdu ubohou výmluvou

Můj expřítel se z celé situace snažil vybruslit pomocí opravdu trapné výmluvy, že mi s matkou vybírají společně dárek k narozeninám. Na otázku, proč se u toho drží za ruce, mi dopověděl, že přece budou rodina, tak o nic nejde.

Okamžitě jsem ho uzemnila pohledem a řekla mu, že to snad nemůžou myslet vážně. Přeci nejsem pitomá a vím, co jsem viděla. V tom se mi matka začala omlouvat. Utekla jsem a dva měsíce jsem se ani jednomu neozvala.

Po dvou měsících se mi to rozleželo v hlavě a šla jsem za matkou

Po dvou měsících přemýšlení jsem došla k závěru, že vlastně mohu být ráda. Takového člověka bych si asi rozhodně vzít nechtěla, protože by mi pravděpodobně utekl dřív či později jinam.

Když jsem přišla za matkou domů, tak byla překvapená. Okamžitě mi padla kolem krku a sypala na mě jednu omluvu za druhou.

Odpustila jsem jí, protože mi ukázala pravdu o mém bývalém příteli a naší lásce. Matka už s Tomášem také není, protože ji vyměnil za jiný mladší model.

The post Pavlína (29): Matka mi přebrala přítele. Když jsem je potkala spolu, tak jsem nevěřila svým očím appeared first on Top Stories.

První seznámení se sousedkou

Stěhování proběhlo velice rychle, a tak jsem neměla čas chodit po sousedech a představovat se. Když jsem konečně potkala sousedku z vedlejšího vchodu, tak ze začátku vypadala jako velice milá starší paní. Jen mě zarazil docela silný zápach, který se vyvanul z jejího bytu.

Slušně jsem ji pozdravila se slovy, že bych se jí chtěla jako nová sousedka představit. Její odpověď byla, že jí to nezajímá a že stejně za chvilku vypadneme. S otevřenou pusou jsem jen zalezla zpátky do našeho nového bytu a chvilku přemýšlela, jestli se mi to celé pouze nezdálo.

Manžel měl stejnou zkušenost

Jakmile se manžel vrátil z práce, tak jsem mu řekla svůj otřesný zážitek. Dost mě zarazilo, když manžel řekl, že i on měl podobný zážitek s touto paní, akorát mi to neřekl.

On se s ní potkal ve výtahu, kdy do něj sousedka vlezla první a zavřela mu před nosem. Manžel dveře ještě stihnul otevřít, protože si myslel, že se jednalo o náhodu, ale sousedka mu vynadala, proč se tam cpe.

Začala nám dělat opravdu velké naschvály

Po čase nám začala dělat naschvály pravděpodobně s cílem, že se odstěhujeme. Také jsem zjistila od ostatních sousedů, že z tohoto důvodu opustil byt i předchozí majitel.

Bylo to opravdu hrozné, sousedka nám v noci pořád bouchala do společných stěn nebo si pouštěla nahlas televizi. Když k tomu všemu přidám i nepříjemné chování, zápach z jejího bytu a uskladňování odpadků hned u našich dveří, tak je to opravdu hrozné.

Psychicky už to nevydržím

Před svátky jsem si například dala vánoční výzdobu na dveře, kterou jsem poté ráno nalezla roztrhanou před dveřmi, což jen dokresluje její odporné chování.

Uplynulo několik měsíců a situace se nelepší. Teď to vypadá, že dosáhne svého. Chci se odstěhovat, jinak se z toho zblázním.

The post Monika: Sousedka mi dělá samé naschvály. Už to psychicky nevydržím, musím se odstěhovat appeared first on Top Stories.

S penězi, které jsem získala po rozvodu, a platem ze zaměstnání jsem neměla žádný problém vyžít. Jediné, co mi chybělo, byl člověk, se kterým bych mohla trávit čas, a který by mě miloval.

Rozhodla jsem se vyzkoušet internetovou seznamku

Založila jsem si profil na internetové seznamce, kde jsem měla během pár dnů několik kontaktů. Ozval se mi velice dobře vypadající muž, který měl i stejné koníčky jako já. Rozhodla jsem se, že to tedy vyzkouším, a domluvila jsem si s ním první schůzku.

Pozval mě na luxusní večeři, během které se choval po celou dobu fantasticky. Seděla jsem s ním potom ještě na baru asi do 4 do rána. Něco se vypilo, ale i přes to jsem si to celé pamatovala a bylo to prostě super.

Další den mi zavolal, jestli si to zopakujeme

Když mi další den volal a ptal se, jestli jsem hodně časově zaneprázdněná, nebo jestli si to můžete celé zopakovat, tak jsem ihned souhlasila s další schůzkou. Byla jsem tak dlouho sama, že jsem pro samé poblouznění nemohla tušit žádnou zradu.

Čím více času jsem s ním trávila, tak tím více jsem byla do něj zamilovaná. Nikdy mě ani nenapadlo moc přemýšlet o tom, že většinu výdajů táhnu z vlastního. Bylo mi to prostě tak nějak jedno, protože jsem peněz měla dostatek.

Po roce vztahu přišel problém

Asi po měsíci, kdy se ke mně nastěhoval, mi začal vykládat, jak je na tom jeho rodina špatně. Jeho sestra nemá na oblečení pro své malé děti a on by jí strašně rád pomohl. Potom mi začal vykládat, že si půjčil peníze, aby je mohl dát nemajetné sestře.

Začal být nervózní a chodil pozdě domů. Když jsem na něj uhodila, tak mi řekl, že si musel najít brigádu, aby zvládal své splátky.

Dlužil skoro milion korun a já hloupá jsem se rozhodla, že to za něj ze svých úspor zaplatím s tím, že bude lepší, když bude dluh splácet mně. Od té doby jsem ho neviděla.

The post Tereza (43): Láska přes internet mě připravila o veškeré úspory. Teď musím žít od výplaty k výplatě appeared first on Top Stories.

Když vzala nového přítele poprvé k nám na návštěvu, tak jsem na něm mohla oči nechat

Když mi Tereza zavolala, jestli by si mohla na dnešní návštěvu přivézt i svého nového přítele, tak jsem souhlasila. Ihned, jak jsem ho viděla, tak mi padl do oka. Nikdy jsem nezažila tento pocit lásky na první pohled.

Věděla jsem, že je to přítel mé nejlepší kamarádky, ale i přesto jsem s ním dost flirtovala. On si to nechal líbit a hodně mi to oplácel. Tereza od nás tehdy odešla právem naštvaná na mě i svého přítele. Další den jsem se s ní potkala a omluvila se jí. Svedla jsem to na velké množství vína po večeři.

Sama jsem z toho byla zmatená

Asi po měsíci jsem se s Terezou a jejím přítelem náhodou potkala na takové menší oslavě u naší společné kamarádky. Nechtěla jsem si připustit, že jsem se zamilovala do přítele své nejlepší kamarádky, ale situace se v podstatě opakovala a probíhalo to mezi námi stejně, jako když byla Tereza s přítelem poprvé u nás.

Od toho večera jsem věděla, že jsem v tom až po uši. Další den jsem ho kontaktovala po telefonu s dotazem, zda by si se mnou nezašel někdy na kávu. On souhlasil a ještě ten večer jsem s ním skončila v posteli.

Přišla jsem o všechny, co jsem měla ráda

Asi po 4 měsících se náš vztah provalil a já přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale částečně i o svou matku

Když se na náš vztah přišlo, tak mi bylo hned jasné, že se mnou Tereza už nikdy nepromluví, a tak se i stalo. Ale to, že mě odsoudí i matka, jsem rozhodně nečekala.

Za tu dobu, co jsme sousedé, si matka Terezu také hodně oblíbila, a to, že jsem jí přebrala přítele, prostě nemůže překousnout, a tak se mnou v podstatě nemluví ani ona.

Strašně mě to celé mrzí, ale lásce člověk neporučí.

The post Alice (33): Přebrala jsem chlapa nejlepší kamarádce. Ztratila jsem kvůli tomu všechny okolo appeared first on Top Stories.

Přítele jsem poznala jako klienta naší banky

Svého současného partnera jsem poznala jako klienta naší banky, kdy jsem byla jeho osobní bankéřkou. Byl mi dost sympatický, a tak když mě pozval na kávu, dlouho jsem se nerozmýšlela.

Byla jsem v tu dobu už asi dva roky sama, a tak jsem byla za toto setkání ráda. Hned jsem si s ním padla do noty a asi po roce randění jsem se k němu nastěhovala. Fungujeme v úplné harmonii, nikdy se nehádáme a pořád dokážeme jeden druhého překvapit.

Naposledy jsem ho překvapila až moc

Přítel se mě neustále vyptával na mou minulost, pořád chtěl vědět, kolik jsem měla partnerů. S tím jsem neměla problém, protože jsem před ním měla jeden vážný vztah.

Když však zabrousil na téma mileneckých partnerů, tak o tom se mi vůbec bavit nechtělo. Měla jsem jich za svůj krátký život opravdu hodně a rozhodně to není něco, s čím se chcete někomu svěřovat, nebo se s tím chlubit.

Několikrát jsem to zamluvila, ale pak mi došla trpělivost

Po tom, co jsem to několikrát zamluvila, se jeho zvědavost pořád stupňovala. Ptal se mě na to samé pořád dokola a opravdu často. Asi se to muselo stát, že mi jednoho dne došla trpělivost. Řekla jsem mu, že jsem měla celkem 48 milenců včetně jeho.

Po tom, co jsem mu řekla toto číslo, se ještě jednou zeptal, jestli slyšel dobře. Od té doby se na mě nedívá tak jako dřív.

Opravdu jsem ho tím číslem dost zaskočila, protože já jsem jeho druhou mileneckou partnerkou. Mrzí mě to, že jsem mu to řekla, ale přeci mu nebudu lhát.

The post Klára (27): Přítel se mě pořád vyptával na počet bývalých milenců. Číslo ho docela překvapilo appeared first on Top Stories.

Věřila jsem svému nápadu a to se mi vyplatilo

I přes nesouhlas okolí jsem věřila svému nápadu a otevřela si internetový obchod zaměřený na rozesílání dárků. Každý známe ty situace, kdy nevíte, co komu dát. Proto jsem sestavila několik balíčků, které jsou určeny pro muže i ženy různých věkových kategorií.

Ze začátku jsem měla jen pár objednávek. Tehdy mi moje máma říkala, že to bylo přece jasné, že kdyby to bylo tak jednoduché, tak by měl internetový obchod úplně každý.

Zainvestovala jsem a obchod začal vydělávat

Rozhodla jsem se hodně zainvestovat do reklamy. Tato investice se mi během dvou měsíců vrátila a já mám teď spoustu stálých zákazníků. Postupně jsem si celý internetový obchod zautomatizovala, takže mě to stojí jen minimum času.

Díky internetovému obchodu vydělávám daleko víc, než když jsem trávila svůj čas v práci. Konečně si mohu dovolit i luxusní dovolenou. Zajímavé je, že teď už od nikoho uznání neslyším. Moje máma mi pořád dokola říká, že bych měla chodit do poctivé práce.

Přemýšlím o rozšíření na jiné výrobky

Internet a internetový obchod mi otevřel cestu k jednoduchému podnikání, kdy jsem si několikrát ověřila, že investice do reklamy jsou velice důležité. To, co do ní dám, se mi několikanásobně vrátí. Bez investic to prostě samo nejde.

Díky stále více objednávkám a zákazníkům, které mi chodí na stránky, hodně přemýšlím o rozšíření produktů, kdy už budu muset k sobě někoho zaměstnat, protože už bych sama nestíhala vše okamžitě odesílat. Vždy se totiž snažím o co nejrychlejší doručení, na tom si opravdu zakládám, aby byl zákazník spokojený a napsal mi pozitivní recenzi.

The post Klaudie (26): Vlastní internetový obchod mi dal velkou svobodu. Konečně nemusím chodit každý den do práce appeared first on Top Stories.

Když jsem dostala kopačky, stala se ze mě pomstychtivá mrcha

Po tom, co jsem dostala kopačky, tak jsem se dozvěděla, že už má delší dobu jinou. Opravdu do mě vjela velká zlost a pořád jsem mu to chtěla vrátit.

Ze začátku jsem si vybírala hlavně jeho kamarády s myšlenkou, že se mu to nějakým způsobem donese. Vlezla jsem tehdy do postele všem jeho kamarádům a bylo mi úplně jedno, jestli je zadaný, nebo ne.

Když se na to dívám zpětně, tak jsem byla opravdu hloupá a nikdy už bych to takhle neřešila.

Takhle jsem se chovala asi 3 roky po rozchodu. Přesně takovou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomila, že tudy cesta opravdu nevede a že budu muset zase začít žít život naplno, a ne se jen plácat v minulosti.

Přestala jsem střídat kluky, ale moje chování mělo své následky

Asi dva měsíce po tom, co jsem přestala takto divočit, jsem u doktora zjistila, že jsem gravidní. Bylo to pro mě velké překvapení. Hlavně proto, že jsem v tu dobu měla asi 5 kluků. Opravdu to nebylo jednoduché, ale musela jsem si prostě vybrat.

Musela jsem vybrat toho, kdo se stane otcem mého dítěte. Z těch pěti kluků jsem vyloučila dva, kteří byli zadaní. Mezi ostatními jsem vybírala opravdu dlouho. Nakonec jsem si vybrala toho, kdo se mnou byl jako poslední.

Je to velice hodný kluk, který se o nás pěkně stará. Jsem přesvědčená, že jsem vybrala toho nejlepšího. Dokonce už plánujeme další společné dítě.

The post Dominika (31): Nevěděla jsem, kdo je otcem mého dítěte. Musela jsem si vybrat appeared first on Top Stories.

Moje rodina jeho přítomnost nezvládá

Naše rodina je taková poklidná, nemáme žádné velké oslavy, kde by se sedělo a pilo do rána. Neříkám, že si nějaký ten alkohol nedáme, ale to většinou jen ve velice omezeném množství. Přítel je zase naučený se na každé oslavě pořádně opít a užívat si do rána.

Když s ním někam přijdu, tak většinou nenechá nikoho mluvit, pořád mluví jen on a pořád dokola se snaží být vtipný. Ze začátku většinou každého zaujme, ale když to máte vše slyšet po dvacáté, tak už vás to prostě nebaví.

Kvůli němu mě přestali zvát na spoustu akcí

Už se mi několikrát stalo, že mi přišla od kamarádky SMS, abych k ní o víkendu dorazila na sedánek. Důrazně mi ale napsala, abych dorazila sama. Nikdy sem ale nikam sama nešla, protože by to přítele hodně mrzelo.

Několikrát jsem mu to už říkala, že by mohl nechat mluvit i někoho jiného a nemusel by pořád dokola všem skákat do řeči. On svou chybu vůbec nevidí a nedokáže ji ani uznat. Po tom, co jsem na něj několikrát naléhala, se na další rodinné oslavě celou dobu tvářil jako kakabus a vůbec s nikým nemluvil.

Vůbec nevím, jaké má tahle situace řešení. Pořád si říkám, že je mu teprve 27 let, a že z toho prostě jen vyroste. Zatím to budu muset vydržet bez kamarádů a společných akcí.

The post Veronika (29): Stydím se vzít svého přítele na společenskou akci. Vždy se snaží být středem pozornosti appeared first on Top Stories.

Dívala jsem se po menších domech do milionu

Nabídka realit na našem trhu je opravdu dost velká. Ze začátku jsem ihned odmítala kupovat byt, kde bych nemohla a neměla svůj klid. Raději jsem chtěla přistoupit na domek v horším stavu, který si postupně opravím.

Našla jsem inzerát na starý statek, který potřeboval zásadní opravu, ale jeho cena a velikost prostor domu i pozemku byly opravdu luxusní.

Každý z rodiny mě od nákupu odrazoval

Každý z rodiny a přátel mě od nákupu nemovitosti v takovém stavu odrazoval. Říkali, že budu muset vložit do opravy spoustu peněz. Já si však stála za svým a statek za 800 tisíc korun koupila.

Ihned po koupi tohoto domu začalo velké vyklízení. Z velké části jsem si to vše dělala sama. V zadní části jedné z hospodářských budov, které jsou k domu, jsem objevila několik starých kočárů. Nikdo o nich nevěděl, protože prostor byl kompletně zaházený dřevem a slámou.

Ve smlouvě jsem měla jasně napsáno, že dům kupuji se vším, co v něm je. Bylo tam šest kočárů včetně nádherného pohřebního zdobeného kočáru, který nepotřeboval ani tak zásadní renovaci.

Prodej mi zaplatil kompletní opravu a ještě i něco zbylo

Prodala jsem všechny kočáry jako komplet nadšenci z Německa, který byl ochotný zaplatit 5 milionů korun za všechny. Ihned jsem s touto nabídkou souhlasila.

Celková rekonstrukce domu vyšla na necelé tři miliony korun, a tak mám ještě hodně peněz i po rekonstrukci. Vzala jsem si z toho ponaučení, že musím vždy věřit jen sama sobě a neposlouchat rady druhých.

The post Tereza: Koupila jsem starý dům, od kterého mě každý odrazoval. Našla jsem tam starožitnosti za miliony appeared first on Top Stories.

S péčí jsem to asi opravdu přeháněla

Snažila jsem se s manželem o dítě skoro 5 let. Když se nám konečně zadařilo, tak jsem byla strašně šťastná. Asi i proto jsem o něj měla strach a chtěla jsem střežit jeho každý krok. Pořád jsem ho držela doma a koupila mu, co chtěl. Byla jsem ráda, že sedí doma u počítače a nelítá nikde po venku.

Opravdu jsem mu ještě v patnácti letech stříhala nehty a chystala oblečení. Později si tyto věci už začal dělat pomalu sám a já jsem cítila, jak o něj přicházím. Asi jsem to vážně přeháněla, ale vidím to až teď.

Vyčítá mi, že jsem z něho udělala maminčina chlapečka

Když mu bylo osmnáct let, tak si začal dělat, co chce, a někdy je to s ním opravdu k nevydržení.

Několikrát mi vytknul, že jsem z něho dělala jen maminčina chlapečka a nic mu nedovolila. Teď si to chce asi vše vynahradit a dělá to tím nejhorším způsobem.

Změnil se tak, že ho skoro ani nepoznávám

Začal chodit domů pod vlivem alkoholu a několikrát jsem z něho cítila i cigarety. Pořád si říkám, že to není možné, že to přece nemůže být můj chlapeček. Mluví na nás sprostě a několikrát se dostal do opravdu škaredé slovní potyčky i s manželem.

Asi je to opravdu celé moje chyba a neměla jsem na něj být taková. Doufám, že je to jen nějaké období, které brzy přejde a budeme spolu zase všichni vycházet jako dřív.

The post Petra (48): O syna jsem se starala celý čas naplno. Od osmnácti se ale se mnou skoro vůbec nebaví appeared first on Top Stories.

Dva roky pohádkového života, potom jako z nejhoršího snu

Hypotéka nám dávala ze dvou platů opravdu hodně zabrat. V podstatě nás hypotéka stála jeden celý plat jednoho z nás. Z ničeho nic ale přišel šok. Přítel po dvou letech přišel s tím, že se zamiloval jinde a že chce odejít. Okamžitě tedy nastal problém, co budeme dělat s domem.

Přítel ho chtěl co nejrychleji prodat. S tím jsem se já ale nedokázala smířit. Dala jsem do toho domu všechno, a to nejen finančně, tak jsem ho prosila o čas, abych si mohla zajistit financování domu sama.

Chtěl co nejrychleji odejít a dům prodat

Asi po týdnu, kdy v domě přespával jen občas, mi oznámil, že domluvil schůzku v bance, kde musíme celou situaci nějak vyřešit. Musela jsem jednat opravdu rychle, protože jsem o dům rozhodně nechtěla přijít.

Celou situaci pomohl vyřešit můj bratr, který mi půjčil peníze na vyplacení přítele a doplacení celého domu. Za to mu budu do konce života vděčná a budu se snažit mu to co nejrychleji zaplatit.

Příště už nebudu snílek, ale realista

Plyne z toho pro mě jedno velké ponaučení, že už se nikdy nebudu pouštět do takto náročných finančních věcí s někým, s kým nejsme manželé. Vím, že ani to není záruka spokojeného vztahu, ale minimálně nějakou jistotu tam člověk má.

Opravdu jsem snila o tom, jak krásné chvíle budeme v domě oba zažívat a později třeba i ve třech. Snažím se na něj zapomenout, ale zatím mi dělá problém navázat jiný vztah, protože v každém chlapovi vidím zrádce, který by mi mohl ublížit stejně tak, jako to udělal můj expřítel.

Doufám, že se mi podaří se z toho vzpamatovat co nejrychleji. Nicméně od teď už budu při domlouvání společného bydlení opatrnější.

The post Julie (30): Vzít si hypotéku dohromady s přítelem byla největší hloupost, jakou jsem v životě udělala appeared first on Top Stories.

Po vysoké škole přišlo vystřízlivění

Když jsem přešla na vysokou školu, tak už to nebylo zdaleka tak jednoduché. I přes několik hodin učení jsem se ale snažila to vše dohnat a pořád být ta nejlepší.

Vysokou školu jsem dokončila za řádnou dobu studia s výsledným červeným diplomem. V té chvíli jsem na sebe byla opravdu velmi pyšná a věřila jsem si.

Myslela jsem, že po dokončení vysoké školy se o mě budou na trhu práce rvát a že já budu ta, která si může vybírat z několika pracovních nabídek.

To se samozřejmě nestalo a já jsem teď bez práce. Připadá mi, že moje vzdělání je ve spoustě firem spíš na obtíž, protože bych musela dostávat například větší plat.

Spolužáky jsem pohrdala, teď je chodím prosit o místo

Docela velkým paradoxem je pro mě to, že jsem na základní i střední škole pohrdala spolužáky. Skoro s nikým jsem se tam nebavila a rozhodně bych se na škole nikdy nebavila s člověkem, který propadal nebo měl hodně špatné známky. Připadal mi jako podřadný člověk.

V dnešní době mám za sebou několik pohovorů ve firmách, které vlastní některý z těchto hůř se učících spolužáků. Bylo to pro mě opravdu hrozné zjištění, že jsou na tom mnohem lépe než já, která studovala tak dlouho a pořád měla dobré známky.

Kdybych měla možnost vzít všechno zpět, tak bych rozhodně přehodnotila svůj přístup k ostatním, protože jsem konečně pochopila, že mít dobré známky opravdu neznamená všechno. Rozhodně tedy ne cestu k zaručenému životnímu úspěchu.

The post Kateřina (27): Myslela jsem si, že vysoká škola mi zaručí cestu k úspěšnému životu. Byl to velký omyl appeared first on Top Stories.

Pozici vedoucí dostala mladší kolegyně

Když už to konečně vypadalo, že se dočkám svého vysněného a částečně přislíbeného povýšení, tak nové místo dostala služebně mladší kolegyně, o které se vědělo, že to táhne se šéfem. Strašně mě to naštvalo, protože jsem tu holku zaučovala já.

Celou dobu kopírovala a používala moje metody, které jsem jí naivně předávala. Když jsem zjistila, že to bude ona, která nás všechny povede, tak mě okamžitě přešla všechna chuť do práce, přestala jsem pracovat na 100 % a na chvíli jsem i uvažovala, že podám výpověď.

Oddělení pod jejím vedení přestalo fungovat

Snažila se opravdu hodně, aby zvládala chod oddělení, ale asi ještě neměla tolik zkušeností. Vzhledem ke všem okolnostem jsem jí odmítala poradit nebo jakkoliv pomoci. Nemám ráda takovou protekci, aby si místo vyprosila jen díky tomu, že má poměr se šéfem.

Po půl roce jejího snažení si toho všimlo i vedení firmy a následně byla z vedoucí pozice odvolána. Já jsem se tak teď čerstvě konečně dostala na svou vysněnou pozici, na kterou jsem čekala 10 let.

Šéf se mi přišel omluvit

Šéfova milenka následně dostala kompletní výpověď z firmy, protože se chtěla mstít a jeho manželce o jejich poměru řekla.

Nejenže jsem se dočkala konečně povýšení, ale také se mi přišel šéf osobně omluvit a uznal, že to byla velká chyba, jak se ke mně zachoval. Dostala jsem díky tomu i o dost vyšší plat, než jsem měla původně mít.

The post Ivana (33): Pět let jsem čekala v práci na místo vedoucí. Nakonec ho dostala mladší kolegyně skrz románek se šéfem appeared first on Top Stories.

Vždy jsem sázela jen malé částky a dlouhé tikety

I sázení na sport jsem měla spíš jako takovou loterii. Bála bych se sázet vysoké částky, tak jsem si vždy do svého účtu poslala tisíc korun, které jsem prosázela na různé dlouhé tikety po 10 korunách. Dělala jsem to hlavně kvůli napětí.

Měla jsem vždy poskládané opravdu dlouhé tikety, kde jsem měla třeba 20 až 40 zápasů. Díky tomu jsem vždy měla obrovský kurz, který by při sázce 10 korun znamenal několik set tisíc nebo milionů.

Přítel si ze mě dělal srandu, že pokud mi to někdy vyjde, tak se bude do smrti starat o domácnost.

Jednoho dne mi to opravdu vyšlo a já se stala milionářkou

Jednoho dne se mi poštěstilo a já jsem za svou sázku 10 korun vyhrála osm a půl milionu korun. Měla jsem obrovskou radost, kterou jsem si nenechala pro sebe.

Jakmile se to však rozkřiklo, tak jsem měla několik návštěv s prosbou o peníze. Pár desítek tisíc jsem půjčila, ale pak jsem to musela zastavit.

Každý chtěl půjčit peníze, ale nikdo je nechtěl vracet

Každý po mně chtěl peníze, a to nejenom rodina, ale také kamarádi, které jsem i nějakou dobu neviděla.

Brzy toho ale bylo příliš a navíc ne každý půjčené peníze vrátil. Musela jsem to utnout, a tak jsem přestala peníze půjčovat. Někdy je to opravdu složité, protože každý vám vysvětluje svůj důvod, který k tomu má.

Když jsem někoho odmítla, tak jsem se pak dozvěděla, jak mě u dalších známých pomlouval. Není to opravdu lehké hospodařit s tolika penězi. Kdybych se měla znovu rozhodnout, tak to rozhodně udělám tak, aby o mé výhře nikdo nevěděl.

The post Tereza (41): Vyhrála jsem spoustu peněz a stala se milionářkou. Každý pak chtěl ode mě půjčit peníze appeared first on Top Stories.

S přítelem jsem spokojená, jen si jednou za čas musím odskočit jinam

Začalo to asi během třetího roku našeho vztahu, kdy jsem se zapomněla s kolegou na firemním večírku a byla jsem u něj přes noc. Zažila jsem obrovské vzrušení, které doma nemám, ale přesto jsem si to dlouhou dobu vyčítala. Po tomto incidentu bylo jasné, že už to nikdy nesmím udělat.

Vydrželo mi to asi rok, kdy jsem se zakoukala do mladíka, který seděl kousek ode mě na baru. S ním jsem zažila zase obrovské vzrušení a prožila nádhernou noc.

Nevím, proč nám to s přítelem takhle nejde, nebo jestli je to tím, že takto zažívám pocit nějakého nebezpečí z odhalení, a to mě životně naplňuje.

Smířila jsem se s tím

Tato situace se ještě několikrát opakovala. Vždy jsem byla delší dobu v pohodě a doma, ale jednou za čas jsem prostě potřebovala pořádný úlet.

Pak jsem se vždy vrátila domů a vše bylo v pořádku. Jediné, co bylo špatné, bylo mé svědomí. Vyrazila jsem to dokonce řešit k psycholožce. Ani ta mi s tím však nedokázala pomoci.

Musela jsem se tedy smířit s tím, že budu s přítelem žít spokojený život a jednou za čas si najdu pobavení jinde.

Možná všechno změní naše plánované miminko, ale uvidíme, jak to celé dopadne. Musím si však dávat obrovský pozor, aby mě přítel neodhalil. Nikdy by mi to neodpustil.

The post Aneta (31): Byla jsem příteli několikrát nevěrná. Vždy mě to mrzí, ale pak to zase udělám znovu appeared first on Top Stories.

Pak mě vzal k sobě domů a já byla velice překvapená

Asi po půl roce mě pozval poprvé do jeho domu. Přítel má 30, takže jsem rozhodně neočekávala, jak dobře vypadající dům může mít. Přítel je od svých 22 let úspěšných obchodníkem na burze a podle toho vypadá i jeho majetek a životní styl.

Přivítal mě ve velice dobře vypadajícím a upraveném domě, kde měl i paní na úklid. Jeho vozový park je také dosti slušný. Prostě jsem to v první chvíli vůbec nechápala. Rovnou mi řekl, že nechtěl, aby se na něho nalepila nějaká holka jen kvůli penězům.

Život se mi najednou otočil o 180 stupňů

Přítel si mě k sobě rovnou nastěhoval a zahrnul mě velkou péčí a penězi. Okamžitě jsem dostala luxusní auto a přístup k penězům. Přestala jsem chodit na jeho naléhání do práce a prostě jsem si dobře žila.

Mé kamarádky jsem poté už ani nechtěla vídat, protože jsem je hodnotila podle toho, v jakém autě jezdí a co na sobě nosí. Nikdy jsem si nemyslela, že bych někdy mohla být taková. Začala jsem se chovat opravdu otřesně a tak jsem přicházela o své dlouholeté kamarádky.

Peníze kazí charakter

Vyvrcholení přišlo na oslavě přítele, kde jsem měla ještě dvě kamarádky. Oběma jsem se vysmála za to, že mají na sobě laciné oblečení. Chovala jsem se k nim opravdu hnusně a povýšeně. Přítel mi to tehdy hodně vyčetl a řekl mi, že přesně takovou holku nechtěl.

Na známém rčení, že peníze kazí charakter, přeci jen něco bude. Zamyslela jsem se proto nad sebou a teď přemýšlím, jak se všem co nejlépe omluvit.

Vrátila jsem se do práce a k penězům přítele mám už úplně jiný vztah. Snažím se být zase takovou, do které se ze začátku zamiloval.

The post Radka (28): Našla jsem si bohatého přítele. Změnilo mi to život o 180 stupňů appeared first on Top Stories.

Kolegové dostali vyhazov kvůli mně

Jsme střední firma, která se zabývá zprostředkováváním úvěrů, pojistek a jiných finančních služeb. Já mám na starost bezproblémové fungování celého oddělení, kdy radím ostatním, pokud nedokážou klientovi po telefonu nebo osobně odpovědět na jeho dotaz ohledně některého z finančních produktů.

Naše práce je placená fixní a pohyblivou složkou. Pohyblivá složka se počítala vždy za tým. Vždy tedy záleželo na výsledku celého týmu, protože na uzavření nové smlouvy s klientem mnohdy spolupracovalo více lidí najednou.

Po příchodu nového vedení jsem měla označit lidi, kteří nejsou potřební. Po týdnu jsem oznámila, že si myslím, že náš tým je tak akorát a že jsou potřeba všichni.

Dostala jsem jasné instrukce, a to tým zmenšit o 5 pracovních míst a to je z 25 původních pracovních míst opravdu hodně.

Ostatní se o tom dozvěděli a nikdo se se mnou nebaví

Neměla jsem z toho vůbec dobré spaní, ale doufala jsem, že se nikdo jiný nedozví, že právě já jsem tyto lidi vybrala. Jenže jsem se dostala do několika sporů s šéfovou, která potom ostatním řekla, že já můžu za odchod těchto 5 lidí.

Nejhorší na tom bylo, že jim oznámila také to, že se bude propouštět dál. Nikdo se se mnou teď v práci nebaví víc než musí, protože si myslí, že zase budu ten kat, který je může potopit.

Dost mi to komplikuje práci, protože jsem vždy na pracovišti vycházela z přátelských vztahů. Přemýšlím, že dám ve firmě výpověď. V takovém kolektivu už prostě nemůžu dál spolehlivě pracovat.

The post Marie (29): Měla jsem od šéfové v práci za úkol donášet na ostatní. Teď se to obrátilo proti mně appeared first on Top Stories.

První setkání s rodiči bylo opravdu hrozné, doteď se za to strašně stydím

Po neustálém naléhání mamky jsem se rozhodla a odhodlala představit svého přítele rodině. Mamka uvařila mé nejoblíbenější jídlo a táta si přeleštil sklenice na tvrdý alkohol. Dokonce vytáhl i archivní slivovici, kterou vytahuje jen při zvláštních příležitostech.

Já jsem měla z toho dne strach a absolutně jsem si nedokázala představit, jak tohle může dopadnout. Znám totiž určité kontroverzní názory rodičů.

Setkání skončilo po půl hodině

Bylo na mně hodně vidět, že jsem z celého setkání nervózní. Možná jsem jim měla říct dopředu o mém příteli víc informací, ale riskla jsem to.

Když k nám David dorazil, tak jsem ho rodičům představila. Viděla jsem hned v jejich očích dost překvapený výraz. Zasedlo se k obědu, kde by člověk uslyšel spadnout i špendlík na zem.

Máma ze sebe vydala jen pár slov, kdy se mě zeptala, jak jsme spolu dlouho. Když jsem jí řekla, že je to už dva roky, tak se rozbrečela a utekla.

Táta si nebral servítky a ihned nám oznámil svůj odmítavý názor k našemu vztahu. Jeho vyjádření bylo hodně sprosté a neslušné. Když jsem se mu snažila oponovat a bránila svého přítele, tak nás vyhodil před dům.

Rodiče jsem od té doby neviděla a nemáme žádný kontakt

Když jsem se ocitla s Davidem před domem, tak jsem se strašně styděla. On mě však uklidňoval se slovy, že to spolu zvládneme. Nechala jsem u našich všechny svoje věci a s Davidem odešla. Od setkání s rodiči uběhly 4 roky a od té doby jsme se neviděli.

Nyní máme s partnerem půl roku po svatbě a čekáme spolu miminko. David si dokončuje titul na vysoké škole a já jsem šťastná.

Jen mě občas mrzí, že se k tomu rodiče staví takhle negativně. Jejich podpora mi rozhodně chybí.

The post Dagmar (24): Bláznivě jsem se zamilovala do muže tmavší pleti. Rodině to vadí appeared first on Top Stories.

Máma od té doby v podstatě nenávidí mužské pohlaví a na mého otce pořád nadává. Asi proto jsem si v brzkém věku žádného přítele nehledala a spokojila jsem se s rodinným životem, který jsem trávila s mámou, sestrou a babičkou.

Ve třiceti jsem se rozhodla pro založení rodiny

Když jsem se o dítěti doma bavila, tak mi babička říkala, že je dnes normální rodit ve 40 letech, takže na to mám určitě čas.

Dokonce mi jednou říkala, že by bylo nejlepší si zajít do sperma banky, kde bych se nechala oplodnit a nemusela bych se tak otravovat s žádným chlapem.

Nevím, proč jsem jejich názory přijímala za své, ale každopádně vystřízlivění bylo velice hořké. Když jsem pak našla toho pravého, se kterým jsem chtěla založit rodinu, tak nám to skoro rok nešlo. Vydala jsem se na prohlídku ke svému lékaři. Můj gynekolog mě poslal okamžitě na operaci.

Operace dopadla naprosto fatálně

Bohužel tato operace dopadla pro mé tělo fatálně a já už nebudu moci mít nikdy své děti. Velice lituji toho, že jsem se doma tak uzavřela a v podstatě nežila svůj vlastní život. Možná už jsem mohla mít doma dvě děti a všechno by bylo v pořádku.

Vyrovnat se s faktem, že nikdy nebudu moci mít děti, je opravdu hrozné. Až teď si vše pořádně uvědomuji, zejména to, že vlastně budu pořád jen sama.

Obviňuji za to vnitřně mámu i babičku a snažím se sestře vysvětlit, aby na jejich rady rozhodně nedala a pořídila si děti co nejdříve. Naději mám tak už jen v tom, že ze mě bude snad alespoň dobrá teta.

The post Viktorie (31): S dítětem jsem tak dlouho čekala, až na něj bylo pozdě. Nikdy si to neodpustím appeared first on Top Stories.

Láska na první pohled

S Vítkem jsem se seznámila na odborném školení, kam jsem byla vyslána svojí firmou. On tam byl také. Zaujal mě hned na první pohled a bylo zřejmé, že ani já mu nejsem lhostejná. Během dne jsme se dali do řeči, povídali si a slovo dalo slovo a Vítek mě pozval na schůzku. Zrovna jsem byla sama bez přítele, takže jsem nabídku ráda přijala.

Šli jsme do příjemné a drahé restaurace. Povídali jsme si a čas rychle plynul. Když přišel čas placení, myslela jsem si, že útrata půjde celá na jeho vrub, když mě pozval. Ale nebylo tomu tak. Za sebe jsem musela zaplatit sama.

Docela mě to překvapilo, ale protože se s Vítkem fajn povídalo a byla s ním legrace, dále jsem to neřešila. Domluvili jsme se na další akci, kterou měla být společná návštěva kina. I v tomto případě jsem byla požádána o to, abych si svůj lístek zaplatila.

Náš vztah nabýval na intenzitě

I přes jeho neochotu s placením útraty mi bylo s Vítkem moc dobře, choval se velmi mile a těšila jsem se na každé naše další setkání. Pozvala jsem ho také k sobě domů a uvařila večeři, kterou mi s nadšením pochválil. Byla jsem v sedmém nebi.

Možná i proto, že se následně projevil v tom nejlepším světle i jako milenec. A tak náš vztah pomalu a jistě sílil. Jediné, co kazilo dojem, bylo to, že veškeré aktivity, které jsme s Vítkem podnikali, jsem hradila s ním na přesnou polovinu. A to doslova.

I když jsme jeli na výlet jeho autem, neváhal si říct o příspěvek na benzín. Stejné to bylo s naší první společnou dovolenou. I tu jsem si platila sama.

Velké dilema

I když je Vítek milý společník a mám ho opravdu ráda, nevím, jestli s ním mám zůstat. Mrzí mě totiž, že není ochotný do mě investovat žádné peníze. Zatímco on u mě doma jí zadarmo a kolikrát si ještě jídla přidává, já si musím svou útratu všude, kam jdeme, zaplatit.

Vítek mi neváhá třeba naúčtovat i lístek za parkování automobilu na parkovišti. Nikdy mi nekoupil nic jen tak, ani květiny. Vím, že na tom vztah dvou lidí nestojí, ale v těch maličkostech je vidět, že si hlídá každou korunu, než ji vydá.

Stále častěji tak začínám přemýšlet o tom, jestli není Vítek opravdu lakomý. A kdo by chtěl žít s lakomcem?

The post Michaela: Přítel za mě nikdy nic nezaplatí, vždy se o útratu dělíme. Začínám uvažovat o rozchodu appeared first on Top Stories.

Nikdy jsem si nic nešetřila stranou, protože bydlení jsem měla vyřešené a zastávala jsem názor, že peníze si mám užívat. To byla má první velká chyba.

Kamarádka chtěla začít podnikat a poprosila mě o pomoc

Moje kamarádka měla i podle mě velice dobře připravený plán pro začátek podnikání. Jediné, co jí chybělo, byl kapitál do začátku. Potřebovala si k půjčce sehnat ručení, a tak když o to poprosila mě, neváhala jsem a souhlasila.

Půjčovala si skoro dva miliony korun. Podniku se v začátku velice dařilo a ona bez problému splácela svůj dluh.

Po určitém čase však onemocněla a nemohla dál platit své závazky. Já jsem tolik našetřeno neměla, takže mi banka sebrala dům.

Najednou jsem se ocitla úplně na dně

Byla jsem bez domova a neměla kam jít. Do té doby jsem žila od výplaty k výplatě, takže jsem neměla dostatečný objem peněž na to si zaplatit pronájem, kauci a další poplatky za bydlení.

Myslela jsem, že když to takhle dopadlo, tak se budu moci alespoň na nějakou dobu nastěhovat ke kamarádce, díky které jsem o svůj dům přišla.

Když jsem zazvonila u jejich dveří, byla jsem překvapená, jak luxusně má vybavený byt. Rozhodně to nevypadalo, že by neměla mít na splátky. Poprosila jsem ji o azyl na pár měsíců, než si něco najdu.

Její reakce mě opravdu hodně zarazila

Reakce mé tehdy nejlepší kamarádky byla opravdu hodně odlišná toho, co jsem očekávala. Řekla, že to nejde, protože by to její přítel nedovolil a v podstatě mi zavřela před nosem.

Kvůli ní jsem přišla o dům a neměla kde bydlet. Prostě jsem to nechápala. To, že jsem byla schopná jí podepsat ručení vlastním domem považuji za největší chybu svého života.

The post Marcela: Přišla jsem o dům a na půl roku se stala bezdomovcem. Byla to velká životní lekce appeared first on Top Stories.

Máma mi neustále kupovala samé sladkosti a cpala do mě všechno možné. Já jsem byla malá, tak jsem nad tím nedokázala tolik přemýšlet. Jediné, co jsem viděla, tak že jsem objemnější než moje ostatní spolužačky.

Ve škole jsem byla častým terčem posměchů a urážek

Na celé základní a potom i střední škole jsem byla častým terčem posměchů od ostatních. Vždy jsem se to ve škole snažila přejít a potom jsem si to probrečela až doma.

Na základní škole jsem měla jedinou kamarádku, která se mi neposmívala přímo, ale jen za zády. Já jsem to věděla, ale byla jsem ráda, že alespoň nějakou kamarádku mám.

Když jsem nastoupila na střední školu, tak jsem doufala ve změnu. Přece jen jsem tam čekala starší děti, které už nemusí být tak zlé. Jenže se mnou šla i jedna holka ze třídy a ta ihned rozhlásila, jak se mi říkalo na základní škole. Po měsíci to bylo stejné.

Po dokončení střední školy jsem odjela a změnila životní styl

Když jsem dokončila střední školu, tak jsem měla radost, že už nebudu muset denně snášet tyto potupné nadávky. Vycestovala jsem do Ameriky, kde jsem úplně změnila svůj životní styl. Snad i díky tomu, že jsem se konečně odstěhovala z domu.

Začala jsem pravidelně jíst a sportovat. S tím jak jsem začala hubnout a moje tělo vypadalo už opravdu dobře, jsem se zbavila i toho pocitu, že jsem škaredá. Konečně mám ze sebe i ze života radost.

Po návratu domů jsem potkala spolužačky

Když jsem se vrátila zpátky domů, tak jsem potkala pár spolužaček ze základní školy, které jsou teď více obézní.

Nikdy jsem se jim nesmála, protože jsem věděla, jaké to je. Vždy jsem jen poznamenala, ať se zamyslí, jaké by to pro ně teď bylo, kdyby se k nim někdo choval stejně, jako se tenkrát chovali ostatní ke mně.

The post Žaneta (22): Ve škole mě šikanovali kvůli obezitě. Teď jsem hubenější než mnohé spolužačky appeared first on Top Stories.

Oznámil, že s milenkou čeká dítě

Neskončilo to. Oznámil mi, že s milenkou čeká dítě a já to začala brát vážně. Byla jsem na něj naštvaná, protože se mnou mít další dítě nechtěl. Máme jen syna, který se narodil rok po naší svatbě. Od té doby nechtěl o druhém dítěti ani slyšet.

Týden po oznámení očekávání dalšího potomka se odstěhoval a nechal mi doma papíry k rozvodu. V této situaci mi nezbývalo nic jiného, než souhlasit, protože to nešlo vyřešit jinak.

Snažila jsem se zařídit si nový život

Po rozvodu jsem si nechala nějaký čas, abych si pořádně rozmyslela, co dál se životem. Ve svých letech mi bylo jasné, že nechci zůstat sama, a tak jsem si začala hledat nového přítele. Měla jsem pár krátkých známostí, ale o žádnou z nich jsem doopravdy nestála.

Pořád jsem je všechny srovnávala s exmanželem, který byl celou dobu úžasný. Pečoval o mě a nikdy se se mnou nehádal.

Rok po rozvodu přišla společná oslava

S exmanželem máme hodně společných známých, kteří nás pořád zvou na různé společenské akce. Manžel na ně ze začátku po rozvodu nechodil, ale asi po roce přišel na první oslavu. Byl to úplně jiný člověk. Nervózní a nerudný. Takového jsem ho neznala.

Zajímalo mě, co se s ním děje, tak jsem se ho vyrazila zeptat. Popsal mi, jak to u nich doma s přítelkyní funguje. Chtěla po něm čím dál více peněz, a tak exmanžel musel pořád chodit do práce, aby vydělal dostatek. Pochopila jsem, že není úplně šťastný.

Proběhlo pár dalších setkání, kde si na ní čím dál více stěžoval. Na poslední akci za mnou přišel s prosbou, zda by se nemohl vrátit zpátky i s jeho dítětem.

The post Kamila (41): Exmanžel mě nechal kvůli milence. Teď by se rád vrátil i s dítětem appeared first on Top Stories.

Těhotenství bylo mé nejkrásnější období

Celé těhotenství probíhalo bez problémů, těhotenské nevolnosti se mi vyhnuly, neměla jsem žádné otoky, žádné tvrdnutí bříška, byla jsem prostě naprosto spokojená a šťastná.

S manželem jsme postupně zařizovali pokojíček pro dceru, nakupovali kompletní výbavičku a představovali si, jak se budeme starat o naše miminko.

Vše se změnilo pár hodin po porodu

V sobotu ráno jsem začala rodit a manžel mě odvezl do porodnice. Porod byl ale velmi dlouhý a naše Kristýnka se narodila až v neděli večer. Byly to dva dny plné bolestí a utrpení, ale nakonec se to povedlo.

Po tak dlouhém porodu jsem byla ale naprosto vyčerpaná, a tak se o Kristýnku staraly sestřičky a já se mohla konečně vyspat. Jenže spánku jsem moc nedala, protože mě všechno bolelo. Dceru mi vždy přivezli pouze na kojení, ale já začala mít pocit, že bych raději spala, než kojila.

Kristýnka nakonec dostala novorozeneckou žloutenku, takže musela do inkubátoru. Jenže mě to bylo jedno, já jsem byla jen unavená a chtěla spát.

Návrat domů byl velmi těžký

Po pár dnech nás z porodnice poslali domů, ale já byla spíše nervózní než šťastná. Manžel si naštěstí vzal dovolenou, takže mi s péčí o miminko pomáhal. Já jsem však byla den ode dne víc skleslá.

Nakonec jsem se dostala do stavu, kdy mi začalo být všechno jedno. Bylo mi jedno, kdo se o Kristýnku stará. Byla jsem jen ve stresu, aby nezačala zase brečet.

Hospitalizovali mě s poporodní depresí

Manžel se už na mě nemohl dívat a odvezl mě na psychiatrickou pohotovost. Pak mě asi na 2 týdny hospitalizovali s poporodní depresí.

Naštěstí jsem se potom vrátila domů plná elánu a naprosto v pohodě. Byla jsem pyšná, že se manžel zvládl o naši dcerku postarat sám. Měla jsem štěstí, že se manžel o mě zajímal a na tu pohotovost mě odvezl. Nedokážu si jinak představit, jak by to mohlo dopadnout.

The post Mirka (29): Myslela jsem, že poporodní deprese je jen výmluva. To byl omyl appeared first on Top Stories.

Zdědila jsem hodně peněz, ale o jejich původu jsem nevěděla vše

Myslela jsem si, že si manžel slušně vydělává, takže mi vůbec nebylo divné, že jezdíme na drahé dovolené, nebo že máme doma dvě luxusní auta. Manžel si na luxus potrpěl a pořád ho všude vyžadoval. Proto máme luxusní dům, luxusní oblečení, a také jsem s ním jezdila na luxusní dovolené.

Když manžel onemocněl, tak mi řekl, že sepsal závěť, kde myslel i na svou sestru s menším finančním obnosem. Trval na tom, abych jeho přání dodržela a já mu ho splnila. I tak mi zůstalo tolik, že nebudu muset do konce života pracovat.

Dva měsíce po smrti manžela mi u domu zazvonila policie

Na den přesně dva měsíce po manželově úmrtí mi u domu zazvonila kriminální policie s povolením k prohlídce domu. Shodou okolností jsem asi týden po jeho smrti veškeré jeho věci vyhodila. Nechtěla jsem, aby mi ho tu pořád něco připomínalo.

Policie tedy nic nenašla, ale i přes to z výpovědí ostatních svědků vyšlo najevo, že manžel ještě s jedním kolegou vyváděl z firmy peníze na základě smyšlených faktur, které si nechal schválit ve firmě a peníze si posílal do zahraničí.

Byla jsem dost překvapená

Celé mě to opravdu dost překvapilo, protože jsem manžela vždy považovala za takového bojácného člověka, který by tohle nikdy neudělal.

Přes to všechno měl manžel vše promyšlené tak, že jsem právoplatným dědicem všeho a nikdo na majetek nemůže ani po jeho smrti.

The post Po smrti manžela jsem zjistila, že jsem žila s podvodníkem. Celou dobu jsem nic nepoznala, říká vdova Kamila appeared first on Top Stories.

Z večírku jsem odjela autem

Byly asi čtyři hodiny ráno a já jsem nasedla do auta. Pamatuji si z toho pouze střípky, ale vím, že jsem vezla ještě dvě kamarádky. Cesta byla dlouhá a já se snažila jet co nejvíce opatrně, protože jsem si byla vědoma toho, že jsem něco vypila.

Přišla zatáčka a strašně velký náraz, po kterém jsem se probudila až po týdnu v nemocnici. Jako jediná jsem z auta vyvázla živá. Bohužel to neplatilo pro mé dvě kamarádky, což si v životě neodpustím.

Dlouhých pět let ve vězení

Svůj trest jsem v soudní síni přijala s velkou pokorou, protože jsem si byla vědoma svého pochybení. Horší to bylo ale s mojí roční dcerou, kde bylo jasné, že se skoro pět let neuvidíme.

Každý den a každou noc jsem na dceru ve vězení myslela, dostávala jsem od mamky, která se mi o ni starala, často fotografie a malůvky, díky kterým se ten dlouhý čas dal alespoň trochu vydržet.

Vztah s dcerou skončil na bodě mrazu

Během posledního roku trestu jsem přemýšlela, jaké bude naše domácí setkání s dcerou. Co všechno musíme dohnat a co budeme dělat, až budeme zase spolu.

Když jsem konečně dorazila domů, dcera si mě vůbec nevšímala a dokonce se mě bála. Utekla přede mnou za mojí mámou. Její reakce mě strašně ranila.

Náš vztah tak nyní budujeme znovu od samého začátku a velice pomalu. Nikdy už se ty roky nevrátí, ale doufám, že ji to budu moci alespoň trochu vynahradit.

The post Monika (31): Osudová chyba mě poslala na pět let do vězení. Zničilo mi to vztah s dcerou appeared first on Top Stories.

Zalekl se odpovědnosti a odešel od nás

Když jsem našeho syna porodila, tak se za ním ani nepřišel podívat do porodnice. Probrečela jsem každou noc, kterou jsem v porodnici byla. Jedinou radost a úsměv na tváři mi dokázal udělat jen můj malinký, který ale pořád spal.

Když mi sestra oznámila, že nadešel čas, kdy se mohu s miminkem vrátit domů, tak jsem se snažila příteli marně dovolat. Nakonec pro nás do nemocnice musel přijet můj táta, který nás dovezl domů.

Viděla jsem doma tu spoušť a znovu jsem byla v slzách

Po příjezdu domů jsem to tam skoro nepoznala, všude byl binec a vypadalo to na velké zapíjení našeho syna. Přítele jsem našla na gauči polonahého a totálně opilého. V naší posteli dva jeho kamarády ve stejném stavu.

Rychle jsem ho vzbudila a chtěla, aby to uklidil. Měla jsem z toho i trochu radost, protože jsem si myslela, že ho zapíjel tak moc a kvůli tomu se nedostavil do nemocnice. Čekala jsem, že jak vystřízliví, tak se o nás začne starat.

Jakmile vystřízlivěl, tak si sbalil věci a odešel

Hned jak se mu podařilo dostat do normálního stavu, tak si zabalil věci a odešel. Při odchodu mi řekl, abych mu napsala, kolik mi má na malého posílat. Ani se na něj nešel podívat. Byla jsem úplně v troskách.

Teď s odstupem času to hodnotím kladně, protože je lepší být sama, než s někým kdo s námi být nechce. Našla jsem si přítele, který bere malého jako vlastního a žijeme spokojený rodinný život.

The post Dana: Myslela jsem, že narození miminka upevní náš vztah. Přítel se ale zalekl odpovědnosti a opustil nás appeared first on Top Stories.

Dostala jsem dárek od kamarádů, který můj strach zlomil

Můj strach z létání byl vlastně takovým veřejným tajemstvím. Několikrát si kvůli tomu ze mě někdo utahoval, ale já jsem to neřešila. Přece mě nemůže nikdo nutit do něčeho, co mi není příjemné.

K mým 28. narozeninám jsem však na oslavě narozenin dostala od kamarádů obálku, která ve mně vzbudila zvědavost.

Čekala jsem lístky do kina nebo do divadla, ale to, co tam nakonec bylo, mi vážně hodně vyrazilo dech. Dostala jsem od nich poukaz na seskok padákem. Takže nejenom, že mám letět v letadle, já z něj mám dokonce i vyskočit.

Brala jsem to jako nepříliš povedený vtip a pořád jsem tak nějak čekala, že přijde někdo s tím, že si ze mě dělají srandu, a že se nejedná o dárek pro mě.

Termín seskoku se blížil a já začala být nervózní

Jak čas ubíhal, tak jsem se pořád rozmýšlela, jestli svůj strach překonám nebo ne. Nakonec jsem se odhodlala a z letadla vyskočila. Prvních pár minut strachu překonal okamžitě úžasný zážitek z toho, jak jsem letěla volným pádem.

Když jsem přistála s instruktorem na zemi, tak mi bylo jasné, že si to musím ještě někdy zopakovat. Seskok mi pomohl naprosto odbourat můj strach z létání.

Od té doby jsem začala sledovat levné letenky a pořád někam létám. Bydlím kousek od letiště, takže pro mě není problém si odletět někam třeba jen na víkend.

S odstupem času kamarádům za tento dárek hrozně děkuji, protože sama bych se se svým strachem z létání nikdy nevyrovnala. Teď se mohu dívat i po luxusních destinacích a moje dovolené nebudou omezené jen na dojezd autem.

The post Hana: Dlouho jsem nemohla překonat strach z létání. Pomohl až netradiční dárek k narozeninám appeared first on Top Stories.

Týden před svatbou nás čekalo loučení se svobodou. Moje rozlučka byla opravdu fajn, byla jsem velice spokojená, akorát mě trochu ráno bolela hlava. Přítel se vrátil v o dost horším stavu než já. Ptala jsem se ho, jak si užil loučení se svobodou, ale ani to mi nebyl schopen pořádně sdělit.

V den svatby jsem viděla něco, proč jsem si ho nevzala

Asi dvě hodiny před obřadem za mnou přišla kamarádka s tím, že dlouho přemýšlela, jestli mi to má ukazovat nebo ne, ale že bych to asi měla vidět. Ukázala mi video, kde si můj budoucí manžel užívá na stole s barmankou během jeho loučení se svobodou.

Měl k tomu dost diváků v podobě jeho kamarádů. Vjela do mě velká zlost, ale byla jsem ráda, že jsem se to dozvěděla ještě před obřadem.

Musela jsem na to neustále myslet a nemohla jsem to jen tak překousnout. Když jsem s tím nakonec přišla za přítelem, tak se mi ke všemu přiznal a já okamžitě zrušila svatbu.

Byla jsem naštvaná, ale vše bylo nachystané ke svatbě

Na svatbě jsem měla svého dlouholetého nejlepšího kamaráda, o kterém jsem věděla, že je do mě zamilovaný. Je to hodný člověk, který mi vždy se vším pomohl, a tak jsem se rozhodla vzít si jeho. On okamžitě souhlasil, a tak jsem se ještě ten den vdávala.

Reakce některých hostů byla opravdu dost rozpačitá, ale mě to bylo úplně jedno. Za toto rozhodnutí jsem velice ráda, protože žijeme spokojený život a právě čekáme naše první miminko.

Expřítel, kterého jsem si měla původně vzít, skončil jako totální alkoholik, takže jsem udělala opravdu dobře.

The post Jana: Místo snoubence jsem si vzala nejlepšího přítele. Rozhodla jsem se v den svatby appeared first on Top Stories.

Měla jsem pár známostí, které ale vždy dopadly stejně. Muže mi nakonec přebrala aktivnější konkurence, která ho okamžitě přitáhla k oltáři. Ani nevím, jestli jsem toho litovala. Asi moc ne, protože jsem nikdy neměla problém se seznámit. Pravda ale je, jak ubíhal život, že se mi do mysli vkrádala myšlenka na to, že bych také konečně mohla zakotvit v pevném vztahu. Ani jsem přání nemusela vyslovit nahlas a během krátkého času jsem se seznámila s Miroslavem. Bylo to na týdenním odborném školení v Praze, na které mě vyslala moje mateřská firma.

Láska ze školení

Když jsem Mirka poprvé uviděla, srdce mi začalo bušit jako splašené. Vypadal jako herec z Hollywoodu, navíc zastával docela významnou funkci a uměl se chovat. Kromě toho všeho jsem ho zaujala i já, což bylo na tom všem asi nejkrásnější.

Po školení jsme si šli sednout na sklenici vína a vedli dlouhé rozhovory. I procházka na Petřín se uskutečnila a já jsem se cítila jako znovuzrozená. Ani jsem nedoufala, že bychom mohli začít vážnější vztah. Přece jen jsem byla holka z Ostravy a on Pražák. Takže ta vzdálenost musela být nutně na překážku. Kupodivu se to ale dalo zvládnout.

Mirek za mnou většinou jezdil do Ostravy, někdy já do Prahy. Jednoho dne ale přišel s tím, že bychom se mohli spolu sestěhovat. Já novou práci v Praze snadno seženu, o odborníky mého typu je stále zájem. Slovo dalo slovo a já jsem se opravdu během krátkého času do hlavního města přestěhovala.

Když spadly růžové brýle

Začali jsme žít společný život, byli si stále na blízku a ejhle, ono to přestalo fungovat. Uběhly dva měsíce, kdy mi Mirek začal lézt neskutečně na nervy. Za prvé je velký nepořádník a po sobě si vůbec nic neuklidí. Jak mu oblečení odpadne od ruky, tam ho najdu. Celou domácnost nechal na mně a do práce okolo ní se nijak nezapojoval. Doma chodil zásadně ve starých trenýrkách se slovy, že je ještě škoda je vyhodit. A u jídla rád dával průchod všem možným zvukům – od mlaskání až po nechutné krkání.

Naštěstí jsem svůj byt v Ostravě ještě neprodala, takže jsem se měla kam vrátit. Po třech měsících společného života jsem Mirka opustila a vrátila se domů.

The post Lenka: Až společná domácnost ukázala, jak jsme s partnerem nekompatibilní appeared first on Top Stories.

Ani telefon jsme neměli, což by matce ulehčilo hledání práce. Ale kdo by to platil, když veškeré peníze šly na otcovy výlevy hlavy?

Babička se starala o mou o 7 let starší sestru, kterou prakticky vychovala. Platila jí školy v přírodě a všechno možné. No a na mě už nějak nezbývalo.

Mé dětství nebylo lehké, necítila jsem žádnou podporu a ve škole se mi posmívali

Do školky jsem nechodila, v podstatě mě vychovávaly čtyři stěny. Kdykoliv se sjelo příbuzenstvo s dětmi, já byla vyšachovaná starší sestrou a nejmladší sestřenicí, protože jsem byla v rodině nejmladší a tím jsem automaticky byla hloupá, ničemu jsem nerozuměla, a hlavně jsem na všechno skočila – jednoduše jsem se narodila jako extrémně upřímný člověk a věřila jsem, že jsou všichni stejně pravdomluvní.

Matka mě nikdy v ničem nepodpořila, v žádném snu, v žádném předsevzetí. Naopak se mi každý jen vysmál, zastrašil mě, že to nezvládnu. Otec měl občas záchvěvy, ale jeho alkoholismus, který posléze přerostl ve schizoidní afekci (předtím trpěl „pouze“ maniodepresí) všechny snahy zase spláchl do kanálu. Hlavně často vybuchoval kvůli úplnému nesmyslu, třeba špatně pochopenému slovu, přeřeknutí a samozřejmě výhružky bitím byly na denním pořádku.

Neměla jsem klid na učení, i když jsem se o to pokoušela, vždycky jsem „špiclovala“ uši, jestli se vedle v kuchyni, která zároveň sloužila jako obývák, něco neděje a každé zvýšení hlasu mi zvedalo tlak.

Ve škole jsem samozřejmě kvůli chudobě (a také papouškovaným názorům, rodiče byli zarytí komunisti, jelikož v tomto režimu vyrůstali a byli zvyklí, že je všechno dostupné – měli práci, peníze, zajištěné bydlení, do práce je vzali a chodit tam museli, ne jako dnes, že musíte pomalu klečet na kolenou a prosit, aby vás milostivě zaměstnali) byla terčem posměchu, nesmyslných obvinění.

Věčně mi chyběly pomůcky, protože jsem na ně neměla a když už jsem je měla, z dobroty srdce jsem pomáhala, když někdo neměl. Asi proto, že jsem sama věděla, že je to nepříjemné, netuším.

Ani od rodičů či kamarádek se mi nedostalo pochopení

S dnešním náhledem si říkám, že jsem se díky „výchově“ na 80 % chovala jako retardovaná, nevěděla jsem vůbec nic a byla jsem schopná se i rozčílit kvůli tomu, že se zpěvačka kapely Nightwish jmenuje Tarja a klávesák Tuomas, aniž by mi došlo, že ve Finsku mají prostě jiná jména než v Americe nebo u nás.

Rodiče a speciálně matka, kterou jsem jako mladší považovala za trpitele, si mysleli, že když něco nepotřebovali vědět oni, já také nemusím. Když to neměli oni a přežili to, tak já to taky přežiji. Možná, že mě chtěli vést ke skromnosti, ale spíše mě to vedlo k depresím a závisti, když jsem viděla, jak spolužáci nosí hezké oblečení, mají mobily, smějí chodit ven, smějí navštěvovat kroužky, mít kamarády a kamarádky.

Já neměla nic z toho. Kamarádky, které jsem na základní škole měla, nevěděly, jestli se mnou kamarádit chtějí nebo ne. Dělaly mi naschvály a pak zase mě měly rády, ale vždycky jsem za všechno špatné mohla já.

Doma mě zase (odmalička) odsuzovali, že všechno moc pitvám, že všechno musím vědět, že brečím, že se směju, že nejím normální jídlo (což byla rozvařená kolínka s vajíčkem a salámem, rýže se salámem, prostě nepoživatelný hnus), že neusnu hned, jak mi rozkážou (mám odmala poruchu spánku, čemuž se dnes nedivím – kdyby vás uspávaly výhružky a televize nahlas plus proud světla z kuchyně, taky byste nemohli usnout).

V mých 12 letech přišel zlom a já skončila v nemocnici

No a ve dvanácti letech se jednoho krásného dne něco změnilo, dostala jsem převysoké horečky a musela jsem být hospitalizovaná. Nejprve na Bulovce, pak v Krči na infekčním, odkud si mě převzali na dětském na Karláku a odtamtud jsem v lednu 2005 putovala znovu do Krče, tentokrát na psychiatrii.

Tam mi diagnostikovali emočně nestabilní poruchu, depresivní sklony a poruchu chování, ale o tom jsem nevěděla. Nezajímalo mě to, hlavně jsem byla přesvědčená, že jsem tam proto, aby zjistili, jestli ty vysoké horečky nebyly z nervů. Pravý důvod jsem se dozvěděla až v 16 letech…

Jelikož to u nás vypadalo tak, jak to vypadalo a byla jsem rovněž hloupá jako rodiče, odmítla jsem brát léky, které mi naordinovali. Bylo mi doporučeno navštěvovat psychologa, jinak prý budu v životě mít velké potíže. Na tohle ale nikdo neslyšel a v okolí mého bydliště ani nebyli dětští psychiatři.

Matka se dokonce později prořekla, že s mým umístěním na psychiatrii souhlasila, jen aby „měla klid“ a za mnou do nemocnice jezdila jen proto, že ji k tomu vždy donutila babička, která bohužel pár měsíců po mém propuštění zemřela na rakovinu – což mi psychicky taky moc nepřidalo a šikana ve škole od mých rádoby kamarádek už vůbec ne.

Další zlom přišel až ve 21 letech, kdy jsem začala svůj život řešit

Později jsem všechno nějak pustila z hlavy, s kamarádkami jsme se usmířily, ale moje „divné“ chování a výbuchy emocí byly skoro na denním pořádku. Až do mých 21 let jsem si ale odmítala přiznat, že je se mnou něco špatně. Říkala jsem, že kdyby mě druzí nechali na pokoji, byla bych taky v klidu.

Dalších pár let uběhlo a já potkala, či spíše jsem byla přemluvena potkat, někoho, kdo mi otočil život o 180°. Prošla jsem si ještě větší žumpou než v dětství (to je na samostatný příběh), ale na druhou stranu mě to probralo, začala jsem se léčit ambulantně. Už 4 roky beru léky, ataky už nemám a dá se říct, že jsem urazila kus cesty.

Rozhodně to tvrdí moje lékařka, já to tak moc nevidím. Jsem anorektička, která hodnotí lidi podle váhy (uznávám obezitu výhradně, pokud je podpořena léky!), jsem hodně prudérní, vzteklá, pořád neumím zacházet s emocemi a mám názory, které nejsou moc oblíbené. A to je kámen úrazu.

Hodně krát se mi za všechny ty roky stalo (naposledy před několika dny), že jsem byla obviněná z rozmazlenosti. A to dokonce vlastní sestrou, která vyrůstala ve stejných podmínkách jako já. Bylo mi předhazováno, že záměrně zůstávám v pozadí, abych mohla škodit lidem (jsem naučený samotář, který se vylívá na internetu, setkání s lidmi je mi nepříjemné), vymlouvám se na hraniční poruchu, jsem nevychovaný fracek, který se schovává za diagnózu atd.

Takové věci mi jsou předhozeny většinou ve chvíli, kdy se nenechám „složit“ a lidi už nemají argumenty. Tak mi začnou dokazovat, většinou lživými výmysly, že jsem špatná. Bylo mi řečeno, že jsem zrůda.

Chci, aby si z mého příběhu něco odnesli i ostatní

Já jsem si svých nedostatků vědoma, ale lidé se chovají, jako kdybych si o sobě myslela, že jsem dokonalá, a dokonce mi podsouvají, že si to myslím. Kamarádi, nemyslím si to. Vím, že jsem semetrika a netajím se tím. Stejně tak, jako se netajím svými názory a nedokážu se přetvařovat. Když se mi něco nelíbí, řeknu, či spíše napíšu, že se mi to nelíbí a proč.

Nebojím se mluvit o své poruše osobnosti a mluvit o svých životních zkušenostech. Tohle ale hodně lidí vidí tak, že se na sebe jen snažím stáhnout pozornost a chci být litovaná. Nechci. Chci jen, aby lidi věděli, co je to hraniční porucha, jak se vyvíjí, proč vlastně existuje a jaké jsou její projevy. Občas, ze sarkasmu, když někdo moc vyrypuje, řeknu: „já můžu, já mám na to papíry“. Ale nemyslím to vážně – bohužel je to bráno vážně.

Jak jsem výše psala, že jsem ze svých problémů obviňovala druhé, taky to není tak úplně pravda. Věděla jsem, že je se mnou něco jinak, že mám deprese, jsem hodně protivná a vždycky jsem to při seznámení s klukem řekla dopředu, na rovinu. Nikdo mi nevěřil, pak jsem ale byla ta špatná. Nepíšu to, abych byla za chudinku (ačkoliv občas by nějaký ten soucit od normálních lidí potěšil). Píšu pouze, co se dělo.

Nezacházela jsem do úplných podrobností, to bych tu seděla ještě pár století, než bych si na všechno vzpomněla. Možná se v tom čtenář i ztratí, ale doufám, že moje psaní někomu přinese pár informací, možná útěchu, že není sám, kdo to tak měl, má atd.

A věřte nebo ne, opravdu není mým cílem chtít zlo.

The post Adéla (29): Lidi si myslí, že druhým škodím záměrně, ale cvoka ze mě udělala výchova appeared first on Top Stories.

Nenapadlo mě, že předstírá nemoc

Bylo to pořád něco, jednou břicho, potom uši, pak zase bolest v krku. Je to přeci dítě a ty jsou přeci často nemocné, tak proč by nemohla být častěji nemocná moje dcera.

Moje reakce byla taková, že jsem jí začala kupovat větší množství vitamínů a dávala jsem pozor, aby chodila dostatečně oblékaná.

Jednou byla doma už 14 dnů s tím, že si pořád stěžovala na bolest břicha. Vzala jsem ji k doktorovi, který na nic nepřišel. Dcera mu nebyla ani schopná popsat, jak a kde ji břicho bolí.

Začala jsem pátrat, proč si vymýšlí

Hned jak jsem přišla domů, tak mi začalo docházet, že je opravdu často doma a že se škole spíše vyhýbá. Ptala jsem se jí, jaký k tomu má důvod, ale neodpověděla mi.

Další den jsem ji vypravila do školy, kam odcházela s opravdu velkou nechutí. Vrátila se domů celá ubrečená, ale zase mi nic neřekla.

Vypravila jsem se do školy za učitelkou, abych dostala nějaké vysvětlení. Učitelka mi řekla, že moje dcera není mezi dětmi příliš oblíbená a že tráví volný čas většinou v ústraní.

Zjistila jsem, že mou dceru šikanují

Kamarádka má holčičku, která chodí do vedlejší třídy. Některé hodiny mají společné, tak jsem se jí šla zeptat. Holčička byla ze začátku velice překvapená, že se jí na něco takového ptám. Pak mi začala vyprávět, jak ostatní děti mojí dceři ubližují.

Bylo to opravdu hrozné. Musela jsem poslouchat, jak se jí posmívají, jak jí dělají naschvály, schovávají učebnice a sešity. Nechtějí se jí dotýkat, protože je prý nemocná. Muselo to pro ni být opravdu hrozné.

Okamžitě jsem jí zařídila přestup na jinou školu, kde si dcera ihned našla kamarádky a chodí tam zase ráda.

The post Dcera nechtěla chodit do školy. Důvodem byla šikana, říká maminka Klára appeared first on Top Stories.

Měla jsem ušetřit několik tisíc ročně

Pán byl po telefonu velice milý. Nahlásila jsem mu tedy svoji průměrnou roční spotřebu energií a nechala si od něj vypočítat možnou úsporu. Vypočítal to na úsporu 8 tisíc korun ročně. To je půlka mého měsíčního platu, takže jsem moc neváhala a víceméně jsem se okamžitě rozhodla.

Měla jsem trochu strach, aby přechod na nového dodavatele nebyl moc složitý, ale opak byl pravdou. Přechod na nového dodavatele energií byl jednoduchý. Vše jsem dohodla po telefonu, další den přijel kurýr, kterému jsem podepsala smlouvu, kde bylo to stejné, co mi pán po telefonu říkal, takže jsem s podpisem neměla sebemenší problém.

Dlouho jsem byla spokojená, že jsem si zařídila velkou finanční úsporu

Když mi přišlo další vyúčtování, tentokrát od nového dodavatele, tak jsem málem spadla ze židle. Žádná úspora tam nebyla. Za téměř totožnou spotřebu oproti minulému roku jsem měla zaplatit přibližně o 9 tisíc korun více.

Dlouho jsem tomu nemohla uvěřit, a tak jsem volala na bezplatnou informační linku nového dodavatele, kde jsem se dožadovala vysvětlení. Pořád jsem doufala, že je to jen omyl, vše se vysvětlí a budu nakonec platit méně.

Paní operátorka mi po telefonu vše překontrolovala a zjistila, že vše bylo v pořádku. Pro mě to tedy znamenalo velmi velký nedoplatek, který je v mé finanční situaci velký problém. Nechápu, jak se mi tohle mohlo stát, ale každopádně už vím, že nikdy už jen tak někomu nenaletím. Rychle jsem si zařídila přechod ke starému dodavateli, kde jsem už nedostala takovou cenu, ale u dodavatele, který mi slibuje lepší cenu a nedodrží ji, jsem již zůstat nechtěla.

The post Markéta (38): S přechodem na nového dodavatele energií jsem měla ušetřit. Naletěla jsem appeared first on Top Stories.

Velká rána a chvilka ticha, která mi připadala nekonečná

Auto, které do mého auta narazilo, se trefilo přímo do místa spolujezdce. Byla jsem strašně ráda, že se mnou zrovna nikdo necestoval. Díky tomu se mi nic nestalo a odnesla jsem to jen s velkým šokem a pár odřeninami.

Když jsem se probrala, tak u mého auta stál muž, který se na mě nedíval zrovna moc hezky. Byl to řidič auta, které do mě narazilo. Prvně se staral o to, jestli jsem v pořádku. Když mi pomohl z auta ven, tak se hned ptal, jestli jsem ho neviděla, že jsem mu vjela přímo do cesty.

Bylo mi opravdu hodně trapně a pořád jsem se omlouvala

Několikrát jsem se omluvila, že jsem to neudělala schválně. Když potom muž vychladl, tak došlo k dohodě, že se zavolá policie, protože měl drahé auto, takže škoda byla velká.

Policie byla úplně v pohodě, vše se sepsalo a pak jsem si jen zařídila odtah mého rozbitého auta k sobě domů. Celý den jsem z toho byla špatná, ale byla jsem ráda, že se nikomu nic nestalo.

Další den jsem měla dohodnutou schůzku s pánem, kterému jsem vjela do cesty

Sešla jsem se s ním v kavárně, kde jsem musela vyplnit papíry pro pojišťovnu. Myslela jsem si, že to tím končí, ale nějak se nám spolu dobře povídalo. Byl velice milý, a tak jsem tam s ním seděla skoro do noci.

Další den mi napsal, jestli neskočíme na oběd a od té doby jsme v podstatě pořád spolu. Po roce přišla svatba, a teď čekáme naše první společné dítě. Na nehodu vzpomínáme jen v dobrém a jsme nakonec rádi, že všechno dopadlo dobře.

The post Iveta (29): Všechno zlé je k něčemu dobré. Svého manžela jsem potkala při autonehodě appeared first on Top Stories.

Nevěděla jsem, jak mám poznat rozjetý porod

Byla jsem celou dobu velice nervózní. Po několika neúspěšných návštěvách porodnice se mi tam už prostě nechtělo jet znova zbytečně. Proto jsem svůj odjezd pořád odkládala a snažila se to vydržet co nejdéle.

Manžel mě během té doby několikrát přemlouval, že už pojedeme. Já jsem byla paličatá a snažila se to odkládat, co nejvíce to šlo. Až jsem začala cítit, že se opravdu něco děje, tak teprve v ten moment, jsem se pro cestu do porodnice rozhodla.

Neměla jsem to odkládat tak dlouho

Už při cestě do auta jsem cítila velké bolesti a bylo mi jasné, že to nejspíš nestihneme. Chtěla jsem si zavolat sanitku, ale cesta autem mi přišla jako rychlejší varianta. Přítel už po cestě volal do nemocnice, že jsme na cestě.

Při příjezdu před nemocnici nás zde čekalo několik lidí a já jsem konečně cítila úlevu, že mi konečně někdo pomůže. Pak jsem slyšela doktora, jak říkal, že na sál se to nestihne, že budeme rodit přímo tady.

Měla jsem najednou obrovský strach o miminko

V tu chvíli jsem dostala velký strach, který se ale rychle rozplynul pod velkou porodní bolestí. Byla to opravdu velice náročná situace, kterou už doufám znovu nikdy nezažiji. Máme krásnou holčičku, na které není vůbec poznat, že by bylo při porodu něco v nepořádku.

Na porod na parkovišti před nemocnicí už jen vzpomínáme s humorem, když to vykládáme přátelům. Pokaždé mám ale husí kůži, protože si uvědomuji, co všechno se mohlo stát, kdybych to na to parkoviště nestihla.

The post Silva (25): Dlouho jsem odkládala cestu do porodnice. Nakonec jsem rodila na parkovišti appeared first on Top Stories.

Musím poslouchat, jak manžel píská

S manželem a dvouletou dcerou žijeme v novém rodinném domku, který jsme si nechali postavit na klíč. Takto žít byl vždy můj sen, takže v tomto ohledu jsem celkem spokojená. Jenže mi přibylo práce, protože dům je větší než byl náš byt. A k tomu je třeba se starat také o zahradu, vždyť jen ta tráva roste o sto šest.

Myslím si, že by se mi náš rodinný život líbil, kdyby nebylo urputné manželovy snahy o všem rozhodovat. Ale když říkám o všem, myslím to doslova. Manžel mi píše týdenní jídelníček, co mám vařit na oběd a chystat na večeři. Podle něho je třeba chodit nakupovat a běda, kdybych nakoupila něco jiného.

Vybírá i oblečení pro dceru a cíl výletů

Manžel rozhoduje i o oblečení, které je třeba pořídit dceři. A protože je zároveň šetřílek, moc oděvů dcerka nemá. Někdy je to problém, zvláště když se venku Amálka ušpiní a já nemám náhradní. Manžel to neřeší, mám ji prý lépe hlídat, aby se nezašpinila. Nelze mu vysvětlit, že dítě si hraje.

Plánuje také náš volný čas, který máme o víkendech. Většinou jezdíme k jeho rodičům. Jen občas jedeme někam na výlet. Místo pochopitelně vybere opět manžel. To, že by se jelo tam, kam chci já, nepřipadá v úvahu. Obvykle nad mým nápadem mávne rukou s tím, že tam už byl.

Takový život mě nebaví

Můj manžel je prostě plánovač a manažer naší rodiny. Podle plánu se řídí i náš intimní život, pro který jsou určené dny. Pokud nemám náladu, jsem unavená, nebo bych se raději chtěla dívat na televizi, není to důvodem pro vynechání manželských hrátek.

Samozřejmě, že mě takový život ubíjí. Já jsem spontánní a nebaví mě poslouchat, s čím přijde manžel. Jsme pár a takto bychom měli fungovat – domluvit se na kompromisech.

Nevím, jak to manželovi vysvětlit, protože mé námitky nebere v úvahu. Má totiž dojem, že nejlépe ví všechno jenom on.

The post Adriana (31): V naší rodině vládne pevnou rukou manžel. Já svůj názor mít nesmím appeared first on Top Stories.

Dlouho jsem hledala možnost, jak začít nakupovat virtuální měnu

Nejsem v tom vůbec zběhlá, takže jsem vůbec nevěděla, jak s investicí do virtuální měny začít. Ptala jsem se kolem sebe známých, ale nikdo tuto zkušenost zatím neměl. Měla jsem hodně volných prostředků, tak jsem se rozhodla 30 % z nich investovat.

Při hledání na internetu jsem narazila na spousty aplikací, které slibují vysoké výdělky. Neměla jsem důvěru svěřit své peníze jen tak do nějaké cizí aplikace, a tak jsem chtěla raději nakoupit virtuální měnu přímo do své digitální peněženky.

Potkala jsem spolužáka ze střední, který mi slíbil pomoc

Jednoho dne jsem náhodou narazila na spolužáka ze střední školy. Nikdy jsem o něm neměla velké mínění, protože na školu dost kašlal a většinou ze všech předmětů propadal. Když jsem ho ale viděla, tak vypadal velice dobře a navíc přijel i v luxusním autě.

Začala jsem se ho okamžitě vyptávat, kde na to vzal a co dělá. Okamžitě mi vysvětlil, že začal ihned po střední investovat a díky tomu si užívá svobodu a finanční nezávislost.

Nabídl mi pomoc s nákupem virtuální měny

Když mi nabídl pomoc se založením digitální peněženky a nákupem virtuální měny, tak jsem moc neváhala, protože jsem mu díky známosti důvěřovala.

Další den mi hned volal a po telefonu jsem mu nadiktovala své údaje, díky kterým mi založil údajnou digitální peněženku.

Pak se mě zeptal, za kolik a co chci nakoupit. Poslala jsem mu peníze, které měly sloužit na nákup přesné hodnoty virtuální měny. Ty jsem už bohužel nikdy neviděla a jeho taktéž ne. Podala jsem na něj trestní oznámení, které je zatím bez výsledku.

The post Pavlína (26): Důvěřuj, ale prověřuj. Nechala jsem se zlákat na výhodné investice a teď toho lituju appeared first on Top Stories.

Zaběhnutý život mě přestal bavit

S manželem jsem žila od svých devatenácti let, svatbu jsme však měli o něco později. Máme spolu tři děti, o které jsem se starala jako každá máma. Chodila jsem také do zaměstnání, které mě ale vůbec nenaplňovalo.

Když se přibližovala čtyřicítka, měla jsem pocit, že musím ve svém životě něco změnit. Už mě nebavilo dělat doma služku, vařit a uklízet. Rodina si zvykla na plný servis a nikoho nezajímalo, jak se cítím já.

Rozhodla jsem se, že svůj život upravím podle svého. Zdědila jsem poměrně slušnou částku peněz, která mi zaručovala alespoň trochu finanční svobody. Mohla jsem si proto dovolit přestat pracovat.

Mým snem bylo vždy studovat, ale kvůli dětem jsem se k tomu nikdy nedostala. A uklízení mě nikdy nebavilo. Jako řešení se nabízela paní na úklid. Když jsem své rodině nastínila, že nyní bude chod v domácnosti vypadat jinak, byli hodně překvapení. Manžel s tím nesouhlasil a děti mi řekly, že jsem se asi zbláznila.

Životní změny mi přinesly nové podněty

Přes nesouhlas rodiny jsem se pustila do životních změn. V zaměstnání jsem dala výpověď a najala paní, která k nám začala chodit uklízet. Děti, jimž v té době bylo 16, 14 a 11 let, se musely naučit větší samostatnosti. A manžel? Ten se musel naučit vařit. Skřípal při tom zuby, ale nakonec mu to i šlo. Já jsem na to neměla už čas, protože jsem se pustila do studia archeologie.

V souvislosti s kombinovaným studiem jsem se dostala i mezi jiné lidi, než byly mé kamarádky, které řešily jen své děti a nezdárné manžele. Najednou jsem měla pocit, že opravdu žiji.

Se spolužáky jsme probírali problémy týkající se studovaného oboru. Bylo to úplně něco jiného než puberta potomků a nové recepty, jež zajímaly mé už bývalé kamarádky. Cítila jsem se velmi šťastně.

Dnes svého kroku lituji

Děti si postupem času zvykly, že už nejsem pro ně kdykoliv k dispozici. A novou situaci nakonec pochopil i manžel, přestože mi v mém rozhodnuti nikdy nezačal fandit. Byla jsem ráda, že jsem se pro tuto změnu rozhodla, protože mi do života přinesla nové podněty. Studium jsem úspěšně dokončila a promovala.

Nyní je mi 46 let a práci ve vystudovaném oboru jsem bohužel zatím nenašla. Všude požadují praxi, která mi chybí. Mé nadšení zaměstnavatelům nestačí. Tenčí se mi úspory a děti s manželem se mi odcizili. Žijeme si každý svůj život bez toho druhého.

S odstupem času si nejsem jistá, jestli ta životní změna, ke které jsem se odhodlala, za to stála. Jsem sice stále vdaná, ale sama. Manžel jako by se mnou už ani nepočítal a děti mají své zájmy.

The post Žaneta (46): Před šesti lety jsem se rozhodla pro změnu života. Dnes toho lituji appeared first on Top Stories.

Několik let jsme si užívali bezstarostného života

Za 5 let jsme navštívili asi 20 cizích států, objevovali jsme různá nová místa, seznámili se se spoustou nových lidí a prostě si užívali života. Z cest máme tolik zážitků, že nevíme, který vyprávět dřív.

Když jsem ale slavila svých kulatých 30 let v Brazílii, tak mi najednou začalo docházet, že takhle nejde žít navždy. Věděla jsem, že pokud chci něco jinak, tak je nejvyšší čas.

S přítelem jsme si o tom vážně popovídali a dohodli jsme se na tom, že svůj kočovný život pověsíme na hřebík a začneme se snažit o miminko. Také se tak stalo a my se začali těšit, až budeme chovat našeho drobečka.

Po nějaké době jsem začala tušit, že něco není v pořádku

Na mé 31. narozeniny jsem si uvědomila, že se o miminko pokoušíme už rok. To mě zarazilo a začala jsem mít obavy, zda vůbec můžeme mít děti. S přítelem jsme se proto rozhodli navštívit reprodukční kliniku a zjistit, na čem vlastně jsme.

Z výsledků jsem byla v šoku. Lékaři přišli na to, že jak já, tak přítel máme nějaké problémy, a bez pomoci miminko nebudeme moct mít. Oba jsme z toho byli velmi nešťastní, ale měli jsme naději, že za pomoci lékařů by se to mohlo povést.

Podstoupili jsme tedy umělé oplodnění, ale ani to bohužel nevyšlo, což bylo hned druhé zklamání během tak krátké doby. Řekli jsme si, že to ale zkusíme ještě jednou a podstoupili umělé oplodnění podruhé. Nikdo neměl větší radost než já, když jsem na těhotenském testu objevila dvě čárky.

Teď je mi 33 let a vedle mě právě spí můj dvouměsíční syn. Jsem neskutečně šťastná, že jsem se nakonec rozhodla takto. Na cestování bude ještě spousta času, až bude syn velký. Proto ze své vlastní zkušenosti říkám, nečekejte zbytečně, ať nepromarníte svou šanci na potomka.

The post Alena (33): Se založením rodiny jsem tak dlouho čekala, až jsem to téměř propásla appeared first on Top Stories.

Mělo to být focení pro módní časopis

Očekávala jsem od toho normální slušné focení, kde budu fotit například nějaké nové kousky oblečení. Možná by mi nevadilo nafotit i spodní prádlo, které by vše důkladně zakrylo.

Přišla jsem do agentury, kde to vše vypadalo, jako by se tam opravdu fotilo. Nebyla jsem vůbec nervózní, hned za mnou přišel pohledný mladík, který mě vedl do společenské místnosti. Pěkně si se mnou povídal, zajímal se o mě, o to co dělám, jaké mám koníčky a tak dále.

Zhruba po hodině jsem dostala smlouvu, kde se mi nelíbilo snad vůbec nic

Dostala jsem k podpisu smlouvu, kde bylo například napsáno, že pořízený materiál si může agentura používat, jakým způsobem uzná za vhodné, a to zvláště nahrávky. Hned jsem se ptala, o jaké nahrávky by mělo jít.

Muž se mě už přestal vyptávat, co dělám nebo jak se mám a šel rovnou na věc. Na rovinu mi řekl, že se jedná o focení erotických obrázků a natáčení krátkých filmů pro dospělé. Nabízel mi za jedno hodinové video 5 tisíc korun.

Jak už jsem na začátku psala, byla jsem ve složité finanční situaci, ale do tohohle bych nikdy nešla. Vidina rychle vydělaných peněz byla hodně lákavá a věřím, že někdo může podlehnout, ale na to si sama sebe opravdu hodně vážím.

Okamžitě jsem se tedy zvedala z místa, příjemně jsem poděkovala za nabídku a odcházela. Muž se mě snažil přesvědčovat, zkoušel mi nabídnout dvakrát tolik, ale já jsem pořád nechtěla. Pak už zvolil i opačnou taktiku, kdy byl nepříjemný, protože jsem ho prý okradla o jeho čas.

Nedala jsem se a z agentury jsem okamžitě odešla. Teď už asi na nějaký inzerát ohledně focení jen tak hned nepoběžím.

The post Veronika (21): Mělo to být focení do módního časopisu, vyklubalo se z toho erotické focení a natáčení appeared first on Top Stories.

Jedna zpráva dokáže pokazit společných 14 let

Nikdy jsem to nedělala a ani nevím, co mě to vlastně tehdy napadlo. Manžel byl ve sprše a přišla mu zpráva na mobil. Ležela jsem vedle něj, tak jsem se na displej podívala. V náhledu zprávy jsem na displeji telefonu viděla jen „miláčku, jak to zítra vidíš?“

Nedalo mi to, zprávu jsem si otevřela a celou přečetla. Jeho milenka tam popisovala možný návrh plánů na víkend a nakonec jen dodala, aby se doma vymluvil na pracovní povinnosti.

Hned jak manžel vylezl ze sprchy, tak jsem se ho zeptala, co to má jako znamenat. Manžel se snažil ze začátku mlžit. Potom se mi přiznal, že je to kolegyně z práce. Ptala jsem se ho, jak dlouho to trvá. On mě ujišťoval, že to není nic vážného, že to ukončí.

Nedokázala jsem se na něj ani podívat

Ze začátku jsem si říkala, že přece každý může uklouznout. Myslela jsem si, že to společně zvládneme. Já jsem se na něj ale nakonec nemohla ani podívat. Nechtěla jsem se ho dotknout a nakonec mi vadilo i to, jak hlasitě dýchá. Prostě se mi ten člověk stal úplně odporným.

Došlo na rozvod, kdy jsem si prošla nejhorším obdobím svého života. Bylo mi to líto hlavně kvůli dětem, protože jsem jim chtěla vždy poskytovat kompletní rodinu.

Teď je to asi rok, co jsem konečně oficiálně rozvedená. A jsem za to ráda. Zjistila jsem totiž, že se s ní manžel netahal jen chvilku, ale trvalo to 5 let. To znamená i v době, kdy se nám narodila druhá dcera.

The post Marcela (35): Rozvod byl pro mě katastrofou. Teď jsem ale ráda, že k němu došlo appeared first on Top Stories.

Opravdu parádní večer, ale hořké probuzení

Večer se opravdu vydařil, moc jsem si ho s ním užila. Tancoval se mnou, povídal si se mnou a prostě celkově s ním byla velká sranda. Pila jsem s ním čím dál víc, až jsem se najednou vzpamatovala a zjistila jsem, že ležíme u něj v posteli.

Noc jsem si opravdu užila, ale ráno jsem byla dost překvapená. Po ranním probuzení se z příjemného kluka stal nepříjemný klučina, o kterého bych si doslova ani kolo neopřela. V podstatě mě vyhodil z bytu ještě skoro polonahou.

Snažila jsem se na toto špatné ráno zapomenout, ale pořád jsem tak nějak tajně doufala, že se mi ozve. Neozval se a já jsem to zhruba za měsíc pustila z hlavy.

Po čase přišlo nepříjemné překvapení

Po nějaké době jsem najednou zjistila, že jsem těhotná a jediná možnost byl právě on. S nikým jiným než s ním jsem totiž skoro rok nic neměla. Nejsem zastánce potratů, a proto mě ani na chvilku nenapadlo, že bych si miminko nenechala.

Ze začátku jsem mu to nechtěla ani říct, ale potom jsem si řekla, že mu dám šanci. Když jsem mu to řekla, tak nejvíce řešil, jak to vlastně řekne jeho rodičům a potom přišel s testy otcovství. Test proběhl, ale ani jeho pozitivní výsledek ho nepřesvědčil.

Bude tak ze mě maminka samoživitelka a asi jsem i ráda. Jen mě překvapila jeho reakce a myslím si, že ho to jednou bude mrzet.

The post Klára (22): Čekám dítě s klukem, který ho nechce a sám se chová jako dítě appeared first on Top Stories.

Dieta vždy zafungovala, ale potom jsem nabrala ještě víc

Tento systém se pořád opakoval, takže jsem za asi 8 let držení diet ve výsledku přibrala ještě další kilogramy navíc. Zkoušela jsem u toho i více pohybu, dokonce jsem si koupila permanentku do posilovny. Tam jsem se vždy jen vyřídila a všechno mě bolelo ještě týden potom.

Přes to všechno jsem byla vždy na tom samém. Když jsem dietu držela, tak jsem něco zhubla. Když jsem s ní přestala, tak i přes hodiny strávené v posilovně, jsem zase začala nabírat.

Správně složený jídelníček mi zajistil úspěch

S kilogramy navíc mi pomohl až správně sestavený jídelníček. Nechala jsem si sestavit speciální jídelníček přímo pro moje tělo na moji váhu. Ze začátku jsem si myslela, že to prostě nebude fungovat, protože jsem v jídelníčku měla větší porce, než jsem si předtím sama chystala.

Tajemství je ale v pravidelnosti. Musím jíst pětkrát za den po 3 hodinách. Nemusím jíst nic dietního, nemám při tom hlad. Mám v jídelníčku normální jídla, jako jsou třeba těstoviny s kuřecím masem nebo normální jogurt a ovoce. Nic složitého.

Vše si chystám levně sama doma

Jídelníček mě nepřichází ani tak draho, jako když jsem si zkoušela kupovat speciální dietní jídla. Když jsem si to počítala, tak za jídlo, které si připravuji doma, utratím stejně, jako když jsem jedla nezdravě. Jsem z toho nadšená, protože mám konečně váhu, o které jsem snila.

Jediné, co mi v jídelníčku trochu vadí, je omezení kávy, kterou jsem byla zvyklá pít častokrát denně. Stále si ale říkám, že vše je jen o zvyku a za chvíli si možná na kávu ani nevzpomenu.

The post Lenka (30): Držela jsem často různé diety, ale bez úspěchu. Zhubnout se mi podařilo až pomocí správného jídla appeared first on Top Stories.

Seznámení na akci s přáteli

S Petrem jsem se seznámila na jedné společné akci s přáteli, kam jsem byla pozvaná. Grilovalo se na zahradě u jednoho z nich a Petr mi hned padl do oka. Byla jsem v té době nezadaná, takže jsem se případnému novému vztahu nebránila. Naštěstí to měl také tak.

Slovo dalo slovo a celý večer jsme si pak spolu povídali a zjistili, že máme toho hodně společného. Petr mě pozval do kina a mohu říct, že od té doby jsme byli stále spolu. Nakonec jsme se rozhodli se sestěhovat, abychom si byli na blízku každý den.

Společný život ve dvou

Žili jsme si docela v pohodě, během společného bydlení se neobjevilo nic závažného, které by mě nutilo změnit názor na náš vztah. Ten jsem považovala za šťastný a byla jsem moc ráda, že Petra mám. Předpokládala jsem, že Petr to tak má také. Hodně času jsme trávili společně na výletech, navštěvovali jsme kino i koncerty. Ale zůstal také volný čas na to, abychom měli příležitost se věnovat svým koníčkům. Petr chodil s kamarády zahrát si florbal, já zase se svými kamarádkami na zumbu.

Po čtyřech letech společného života a s blížící se třicítkou jsem začala uvažovat o dítěti. A hned jsem o tom řekla také Petrovi. Nebyl proti, společné miminko se mu zdálo jako dobrý nápad, který náš vztah ještě více utuží.

Petr změnil názor a já jsem nešťastná

Rozhodli jsem se, že ohledně dítěte tomu necháme volný průběh a nebudeme tlačit na pilu. Když se zadaří, bude to fajn. Vysadila jsem antikoncepci a začala se zajímat o to, jaké vitamíny jsou vhodné pro podporu početí. Na myšlenku mít dítě jsem si lehce zvykla a líbila se mi představa, že bychom s Petrem byli kompletní rodinou. A opravdu se podařilo. Do půl roku snažení jsem byla těhotná. Moje radost byla velká, Petrova bohužel o něco menší. Byl překvapený, že se tak stalo docela brzy po tom, co jsme se rozhodli dítě mít. Myslel si, že to potrvá mnohem déle. Byla jsem jeho reakcí zklamaná.

Ale to nebylo všechno. Zatímco já se na miminko těšila, Petr postupem času změnil názor. Začal říkat, že jsme tomu mohli ještě dát čas, jsme oba mladí a on že se na dítě ještě necítí. Dokonce po mně chtěl, abych šla na potrat. Za měsíc mám porodit a vůbec nevím, co mám dělat.

The post Karolína (28): Jsem těhotná, ale přítel dítě nechce. Přitom jsme se na něm oba domluvili appeared first on Top Stories.

Když jsme začali spolu žít

Lhala bych, kdybych tvrdila, že všechno bylo jen krásné a bez mráčku. Občas i mračna se objevila a rozpoutala velikou bouři. Tu jsme však vždy ustáli. Pohádali jsme se sice jako ve správném italském manželství, ale o to pěknější pak bylo večerní usmiřování. První větší krize přišla, když jsme se domlouvali, co kdo bude v naší domácnosti platit.

Původně to totiž bylo tak, že jsem většinou financovala všechno já. Jaroslav se totiž přistěhoval do mého pronajatého bytu. On sice občas také nakoupil nějaké jídlo, ale nebývalo to pravidlem. A na nájem nedával ani korunu.

Z lásky k němu jsem zpočátku mlčela, ale pak mi došlo, že to není správné, a Jaroslavovi jsem to řekla. Pochopitelně se mu moc nezamlouvalo, že by se měl také na chodu domácnosti finančně podílet, ale nakonec na to přistoupil. I tak jsem ale stále platila více než on.

Na dítě zapomeň

Další dohadování nastalo, když jsem začala hovořit o dítěti. Už mi táhlo na třicítku, s Jaroslavem jsme žili třetím rokem a docela dobře jsme se už poznali. Uměla jsem si ho představit jako otce našich dětí. Jenže on o tom nechtěl ani slyšet. Na dítě se prý ještě necítí a měli bychom ještě chvíli počkat, protože nám nic neuteče. Nebyla jsem sice ráda, ale přijala jsem to jako fakt.

A uběhly další dva roky našeho společného života, během kterých jsem se ujišťovala, že i když Jaroslav zatím děti nechce, určitě časem změní názor. Byli jsem oba v ideálním věku se zajímavým zaměstnáním a finančně jsme nestrádali.

Žádost o ruku a jak to dopadlo

Žili jsme si s Jaroslavem v pohodě. Chodili do práce a ve volném čase si užívali na výletech nebo na kulturních akcích. Mé kamarádky se postupně vdaly a já zůstávala jediná, která žila s přítelem na hromádce. Mrzelo mě, že Jaroslava ještě nenapadlo mě požádat o ruku. Proto jsem se rozhodla, udělat to já. Pro tuto příležitost jsem si vybrala den, kdy Jarda slavil své třiatřicáté narozeniny.

Připravila jsem jeho oblíbenou večeři, koupila drahé francouzské víno a samozřejmě také zásnubní prsten. Ten mě stále celou výplatu. Byla jsem celá natěšená, jak se Jaroslav k tomu postaví. Předpokládala jsem, že mou nabídku přijme.

Bohužel jsem se velmi spletla. Jaroslav byl překvapený, to ano, ale nedá se vůbec říct, že příjemně. Tvářil se jako bůh pomsty a mumlal něco o tom, že on se vůbec ženit nechce. Prý mu to vyhovuje tak, jak je to nyní. Toto jeho odmítnutí mě velmi zabolelo a cítila jsem se ponížená. Večeři jsem hodila do koše a Jaroslavovi řekla, ať se okamžitě odstěhuje z mého pronajatého bytu.

The post Leona (30): S přítelem žijeme už šestým rokem. Rozhodla jsem se ho požádat o ruku appeared first on Top Stories.

Situace se několikrát opakovala…

Tato situace se párkrát opakovala, až jsem ho viděla jít s onou slečnou ruku v ruce. Tehdy mi to nedalo a sledovala jsem je. Došla jsem před panelák, kde nejspíš ona paní bydlí. Ten den jsem nikam nespěchala, tak jsem si říkala, že tam počkám, než švagr půjde ven.

Trvalo to asi dvě hodiny, kdy švagr vycházel z domu. Rychle jsem ho zastavila a zeptala se ho, co tady dělá. Pohotově mi odpověděl, že byl u zákaznice opravovat počítač.

Na to jsem mu řekla, že jsem ho s tou paní viděla několikrát a dneska i to, jak se s ní vede za ruku. V tom mi přestal lhát a vše mi přiznal. Přiznal se, že už to s ní táhne 6 let, ale že se s ní chce rozejít.

Domluvila jsem se s ním, že budu mlčet

Se švagrem jsem se domluvila, že sestře nic neřeknu, pokud se s ní rozejde. Asi po dvou měsících se s ní opravdu rozešel a švagr byl jen s mojí sestrou. Dala jsem si hodně záležet, abych na to dohlídla. Když sestra podruhé otěhotněla, tak jsem si myslela, že už bude vše v pořádku, a že se švagrova nevěra nikdy neprovalí.

Jenže sestra našla při velkém úklidu spoustu účtenek od šperků, které nikdy nedostala. Švagra se na to ihned zeptala, a ten se jí přiznal. Rovnou jí i řekl, že já jsem o všem věděla. Situace dopadla tak, že se sestra se mnou nebaví, a podle jejích slov mě nechce nikdy vidět. Jsem za to na švagra hrozně naštvaná, ale částečně si to i sama vyčítám.

The post Anna (29): Dlouho jsem tajila švagrovu nevěru, až se to nakonec obrátilo celé proti mně appeared first on Top Stories.

S přibývajícím věkem jsem začala toužit po rodině, tak jsem hledala toho pana pravého, se kterým založím rodinu. Sama jsem stanovila pravidlo jednoho roku, tedy najít si chlapa, se kterým budu alespoň jeden rok, než začnu přemýšlet o dítěti.

Rok utekl jako voda, měla jsem s ním za sebou spoustu krásných dovolených a výletů. Vše se zdálo v pořádku, až na jeden den, kdy vyšla celá pravda najevo. Při nakupování v obchodním centru k nám přišla malá holčička a na mého přítele začala mluvit jako na svého tátu.

Tak má dítě, to bych asi ještě překousla…

V první chvíli jsem si říkala, že se to určitě nějak vysvětlí. Vysvětlilo se to zhruba za 2 minuty, kdy k holčičce přišla její maminka a mého přítele oslovila jako svého manžela. Byla to opravdu trapná situace, do které už se nikdy nechci znovu dostat.

Po tomto setkání se mě pokoušel ještě několikrát kontaktovat, ale já jsem nereagovala. Od společných přátel jsem se dozvěděla, že ho manželka vyhodila z domu.

The post Lucie (38): Myslela jsem si, že jsem konečně potkala pravou lásku, ale zase jsem mu naletěla appeared first on Top Stories.

Spokojený život ve dvou

Na první pohled vypadal náš vztah s Jarkem jako ze žurnálu. Oba mladí, finančně zajištění s vlastním bydlením. Mohli jsme cestovat, kam jsme chtěli. A také podnikat, co nás napadlo. S dětmi jsme se totiž rozhodli zatím počkat, abychom měli čas hlavně na sebe a své koníčky.

Nemohu tvrdit, že by se mi takový život nelíbil. Dělala jsem práci, která mě opravdu bavila, a po svém boku měla muže, s nímž jsem si rozuměla. Žili jsem v hezky zařízeném bytě, který byl náš. Léto jsme trávili u moře, zimu na lyžích. Jenže po nějakém čase jsem začala mít pocit, že mi v životě něco chybí.

Téma dítě nebylo na pořadu dne

Kamarádky se postupně vdaly, rodily děti a dostaly se do jiné životní etapy, takže jsem jako bezdětná s nimi těžko držela krok. Už neměly tolik času trávit volno na hodinách zumby. Najednou jsem se přistihla při tom, že bych si dítě vlastně také moc přála. Už mi bylo přes třicet pět let a začaly mi tikat biologické hodiny.

Jenže Jarek se na téma dítě odmítal se mnou bavit. Prý jsme si řekli, že ještě počkáme a on nevidí, že by nyní byla ta pravá doba si ho pořídit. Přece jsme si plánovali, že podnikneme okružní cestu po USA. A tak místo chystání si dětské výbavičky jsme vyrazili o dovolené přes Atlantik. Přiznám se, že mě to ani moc už nebavilo. A spíš jsem si představovala, jak vozím kočárek. Ale Jarek byl nadšený a nemohl pochopit, že já jsem tak otrávená.

Vlastní dítě mít nikdy nebudu

Můj příběh nemá veselý konec. Je mi 38 let a vlastního dítěte se už nedočkám, ani kdyby se Jarek nyní rozhodl, že si ho pořídíme. Navštívila mě totiž předčasná menopauza, která mé sny o vlastním potomku nadobro zhatila. Jarkovi to ale vůbec nevadí a nevidí, jak moc se trápím.

Přemýšlím dokonce o rozvodu. Ale asi na něho nenajdu dostatek kuráže. Budu se muset smířit s tím, že materiálně jsem dobře zabezpečená a své nenaplněné sny a touhy budu muset odložit. Jen nevím, jak překonat smutek. Ve svém manželovi oporu hledat nemohu.

The post Adéla (38): Čekala jsem příliš dlouho, až se přítel rozhodne pro společné dítě appeared first on Top Stories.

První vnouče v rodině

Rok po svatbě se nám narodil syn. Bylo to první vnouče v širší rodině, takže radost prarodičů byla veliká. Moje máma ještě pracuje, na hlídání ji moc v budoucnosti neužiji. Ona se navíc ještě stará o svoji starou matku, mou babičku.

Takže jsem byla docela ráda, když s nabídkou na hlídání ještě před narozením syna přišla moje tchyně, která je již v důchodě. Zatím je synek malý a hlídání moc nepotřebuji, protože jsem na rodičovské dovolené, ale dobré mít někoho v záloze.

Tchyně k nám chodí denně

Když se syn narodil a já jsem se s ním vrátila z porodnice, hned ten den se tchyně přišla na miminko podívat. Což o to, nevadilo by mi to, kdyby se dopředu ohlásila. To ale moje tchyně zásadně nedělá. Od té doby k nám chodí pravidelně.

Zrovna mám rozdělanou nějakou práci a najednou zvonek a ve dveřích stojí tchyně. A hned se žene k miminku, aniž by si před tím alespoň umyla ruce. Už jsem ji několikrát prosila, aby si je umyla, než začne sahat na syna. Většinou mi na to řekne, že jsem moc úzkostlivá a že špína je pro dítě zdravá.

Už mě tyto návštěvy unavují

Určitě je od tchyně pěkné, že má o vnoučka zájem. Já ji ho brát rozhodně nehodlám. Ale vadí mi ty její téměř každodenní návštěvy. Dám třeba syna spát, sama bych si taky ráda alespoň na chvíli odpočinula, ale to nemohu, protože mi přijde na návštěvu tchyně. Sedne si v kuchyni, poručí kávu a už mluví. Mám tak dokonalý přehled o všech jejích kamarádkách a jejich problémech. Jakmile se však synek vzbudí, tchyně vystartuje a je u něho první a už ho chová. Domů odchází většinou až po večeři.

Hovořila jsem s manželem, že by jeho matka k nám nemusela chodit tak často. Jen pokrčí rameny a řekne, že ji přece znám – ráda si povídá. Toto ale podle mě není žádné řešení. Ani o víkendu nemáme jako rodina klid, protože máme na návštěvě tchyni. Manželovi to snad ani nevadí, když jí nic neřekne. Budu to nakonec muset udělat já.

The post Monika (27): Už si nevím rady s tchyní, chodí k nám na návštěvu téměř každý den appeared first on Top Stories.

Jsem ráda za tuto příležitost do života, ale díky tomu jsem závislá na mámě, která mě bude po dobu studia živit. Když jsem se mámě svěřila, že jsem se zamilovala, tak se se mnou asi týden nebavila. Pak jsem jí chtěla Martina představit, ale to ona odmítala. Máma je po rozvodu alergická na muže. Já ale přece nemohu za to, že jí to s tátou neklapalo.

První problém jsem měla, když jsem chtěla jít na silvestrovskou párty

První problém nastal, když jsem s ním měla jít na silvestrovskou párty. V tom, že jdu na párty by ani tak problém nebyl. Problém byla společně strávená noc, kde přece nemohu myslet vážně, že bych chtěla v 19 letech spát v jednom pokoji s mužem.

Mámu jsem neposlechla a na silvestrovskou párty odešla. Od té doby ho máma nesnáší a dělá mi samé naschvály. Jednou mi dokonce řekla, že nikdy v životě nepřekročí práh jejího domu. Nějakou dobu jsem chodila na schůzky s Martinem tajně, ale takhle to dál nešlo.

S mámou jsem si chtěla promluvit a situaci nějak řešit. Říkala jsem jí, že to s ním myslím vážně, a že vůbec nechápu její postoj. Dost mě to ničí….

Nakonec jsem prostě musela odejít

Stejná situace jako na silvestra se stala, když jsem chtěla odjet na týdenní dovolenou do kempu. Máma mi to zakázala. Při našem rozhovoru z ní vypadlo, že jestli jí nechci poslouchat, tak se mám sbalit a jít si kam chci.

Udělala jsem to a jsem konečně šťastná. Přiznám, že i přes to všechno to nebylo vůbec jednoduché. Překousla jsem to a můj život je konečně bez stresu. Máma se semnou pořád nebaví.

The post Katka (19): Máma mi neschválila mého nového přítele. Dala mi na výběr, buďto on nebo ona appeared first on Top Stories.

Nečekané překvapení, na které nezapomenu do konce života

Moje svědkyně mi společně s kamarádkami zařídila opravdu nádherné loučení se svobodou, jaké jsem si dopředu snad ani nedokázala představit. Nevěděla jsem, kdy přesně budu rozlučku mít a do poslední chvíle jsem si myslela, že si ji budu muset uspořádat sama. Měla jsem to v plánu přesně týden před svatbou.

Dva týdny před svatbou před obědem mi zavolala kamarádka, která mi dělala svědkyni na svatbě, jestli bych s ní dneska neskočila na oběd, že probereme nějaké zařizování kolem svatby. Měla jsem ten den čas, tak jsem souhlasila. Byla jsem s ní domluvena o půl 12, že mě vyzvedne před domem.

Zhruba v 11 hodin mi volala, jestli bych si s sebou nechtěla vzít i plavky, že potom skočíme k jejím rodičům na bazén, že jsou na dovolené. Tak jsem se těšila na příjemný den u bazénu.

Ve dvanáct hodin přišlo první překvapení

Místo starého auta, kterým kamarádka jezdí, přijela k domu limuzína. Nedívala jsem se na ni, protože jsem si myslela, že jede pro někoho jiného. Najednou jsem viděla, jak z limuzíny vystupuje moje svědkyně a říká mi, že se plán trochu změnil, a že bych si měla nastoupit.

V limuzíně jsem měla všechny své kamarádky a začala parádní jízda. Prvně přišel na řadu luxusní oběd, potom aquapark a nakonec nás limuzína zavezla do koktejlového baru, který byl rezervován jen pro moje loučení se svobodou.

Rozlučka se protáhla do 6 ráno, kdy už nás z koktejlového baru vyhazoval číšník. Měla jsem tam několik her, striptýz, dostala jsem spoustu dárečků a nádherné triko s nápisem nevěsta.

Celkově jsem si den velice užila a jsem ráda, že to přišlo takhle nečekaně. Mohu si říct, že jsem zažila opravdu parádní loučení se svobodou s limuzínou, tak jako je to ve filmu.

The post Bára (26): Zažila jsem úžasnou rozlučku se svobodou plnou překvapení. Mám prostě báječné kamarádky appeared first on Top Stories.

Nová láska na sebe nenechala dlouho čekat

Jak čas ubíhal, postupně jsem se vzpamatovala a začala jsem se rozhlížet okolo sebe. A právě tehdy jsem ho potkala. Mirek na mě zapůsobil svým vybraným chováním, a tak není divu, že jsem záhy úplně propadla jeho kouzlu. Dokonce mu nevadilo, že mám malé dítě. Mirek sám děti neměl a říkal, že si vždy děti moc přál.

Brzy jsem je spolu seznámila. Natálka, které už byly tři roky, vlastně ve svém životě otce postrádala, protože její vlastní táta se o ni nezajímal. Konečně jsem si připadala zase jako žena, o kterou někdo stojí. Mirek nás obě často brával na výlety, na nichž byla Natálka úplně spokojená.

Společné bydlení s novým mužem

Když Mirek navrhl, abychom mohli začít spolu bydlet, byla jsem v sedmém nebi. Rozuměli jsme si prakticky ve všem. Navíc jsem byla docela ráda, že Mirek vlastní děti nemá, tudíž odpadne starost ve stylu – moje dítě, tvoje dítě. A tak se k nám do bytu Mirek přistěhoval a my jsme začali žít jako plnohodnotná rodina.

Zpočátku jsme si žili v pohodě. Jenže brzy jsem si všimla, že Mirek má tendenci moji Natálku vychovávat. A zdálo se mi, že je na ni zbytečně přísný a kritický. Začal mi vyčítat, že dcerka je rozmazlená a neumí poslouchat. Bohužel neváhal na ni občas zvýšit hlas a nutil ji, aby seděla na místě, když si třeba hrála a běhala po bytě. Prý je moc hlučná.

Růžové brýle mi spadly docela brzy

Mirkovi začalo vadit, že Natálce kupuji ovoce a dražší smetanové jogurty, prý by jí stačily nízkotučné, jež jsou levnější. Kolikrát také u něho neprošlo, když jsem Natálce pořídila nové oblečení nebo boty, protože z toho, co měla, už vyrostla. Mám prý pro ni nakupovat v second handu. Nechápala jsem jeho změnu chování, navíc jsem chodila do práce a na vše si vydělala.

Vrcholem ovšem bylo, když dcerka barevnými fixami pokreslila bílou stěnu v obývacím pokoji. To se Mirek rozkřičel a začal jí velmi sprostě nadávat. Dokonce ji i uhodil. Tohle jeho chování jsem už ale nevydýchala a Mirkovi jsem řekla, ať si okamžitě sbalí své věci a od nás odstěhuje. Partnera jsem si přála, ale nikoliv takového, jenž bude ubližovat mému jedinému dítěti.

The post Michaela (29): Myslela jsem si, že jsem konečně našla pravého muže. Velmi jsem se ale zklamala appeared first on Top Stories.

Vybírat dárky je pro mě radost

Řekla bych, že jsem starostlivá a na prvním místě je u mě vždy rodina. Nedělám nic však z donucení, ale proto, že mě to prostě baví. Asi nejraději dávám dárky. Je to moje zábava vymýšlet, co by se komu hodilo. I svému příteli vybírám dárek k narozeninám a na Vánoce vždy s ohledem na jeho zájmy a koníčky.

Však mi to obvykle zabere také spoustu času, není to zrovna jednoduché vybrat správně. Z obdarování mám opravdovou radost. Když vidím, že se tomu druhému rozzáří oči překvapením, jsem spokojená. Letos jsem byla zvědavá, co od přítele dostanu k narozeninám já. Většinou mi dává krásnou kytici růží a nějakou drobnost.

I já ovšem dárky ráda dostávám

Těšila jsem se, že si můj narozeninový den užijeme společně. Připravila jsem dobrou večeři, koupila víno a čekala na přítele, až se vrátí z práce. Byla jsem dost nemile překvapená, že přišel se zpožděním. Prý musel něco nutně dodělat. A hned se sháněl po jídle. O gratulaci nepadla ani zmínka. Dokonce tentokrát nepřišel s kyticí. Jako by na mé narozeniny zapomněl.

Docela mě to rozesmutnilo. Ale dávala jsem tomu ještě šanci. Možná mě chce jen napínat a má pro mě nějaké překvapení. Přítel snědl večeři a šel se dívat na televizi. Ani se nedivil, že dnes byla ve slavnostním duchu. Já jsem se pustila do nádobí, naskládala jsem ho do myčky a věnovala se dceři, kterou jsem musela připravit k večernímu spaní.

Proč na mě zapomněl?

Nakonec mi přítel popřál jen tak mezi řečí těsně před spaním. Ani ruku mi nepodal a o puse se mi mohlo jen zdát. Dárek jsem od něho nedostala žádný. Ještě mi řekl, že mi pak něco koupí. A hned se otočil a usnul.

Byla jsem smutná, ale docela jsem chápala, že toho měl asi dnes hodně. O to více jsem se těšila, co mi jako dárek vybere později. Jenže měsíc už uběhl a dárek pro mě nikde. Dost mě přítelovo chování mrzí. Zvláště když vím, že svým rodičům a kamarádům nikdy nezapomene nic koupit. Nevím, kde dělám chybu, že mu za to  já nestojím.

The post Jarmila (32): Nestála jsem příteli za to, aby mi dal dárek k narozeninám. Jeho chování mě mrzí appeared first on Top Stories.

Teď, když k nám tchýně přijela zase na návštěvu, jsem šla na záchod a dost jsem se začetla do jednoho článku a během čtení jsem slyšela z obýváku jak říká: „Co tam dělá tak dlouho. Není jí snad dobře?“ a moje milovaná osmiletá dcerka odvětí: „Ne, to ona je tam takhle dlouho vždycky. Většinou si čte a někdy kouká na seriály.“

Už jsem se připravovala na nejhorší, jak mi začne nadávat, jaká jsem to hrozná matka, že tu své dvě děti nechám takto samotné a co jsem si to vůbec dovolila být tak dlouho na záchodě.

Je to super ženská

Najednou však slyším, jak mým dcerám říká: „A divíte se jí? Vždyť taky potřebuje chvilku klidu, když vás dvě má pořád na krku a skáčete jí po hlavě.“

Ten den jsem se s tchyní usmířila a za týden spolu jedeme na dvoudenní výlet s pobytem v lázních. Musím říct, že sice za těch deset let, co se známe, byla hrozná, ale teď když jsme se víc poznali, jsem si uvědomila, že je to vlastně strašně super ženská a ta nejlepší tchyně na světě.

The post Markéta (36): Moje tchýně je vlastně super ženská. Ale nebylo tomu tak vždy appeared first on Top Stories.

Už mě vytáčelo, jak tímhle blbým žvástem odpovídá na otázky, tak jsem se mu snažila naznačit, jak moc blbě to zní, když to někdo říká. Jenže jsem si asi nevybrala nejlepší způsob.

Seděli jsme jednou u televize a zrovna běžela reklama na očkování proti rakovině. Táta se najednou zeptal, s kým spím a já odpověděla „tak různě“.

Dostala jsem takovou facku, až jsem se kousla do jazyka.

The post Nikola (17): Táta mě štve tím, že strašně často říká „tak různě“ appeared first on Top Stories.

Až celkem nedávno jsem si konečně přiznala, že ji miluji. Povedlo se mi udělat pěknou fotku deště, tak jsem si ji dala na Instagram a do stories s textem „miluji tě“ v japonštině. Mělo to svou pointu, protože jsme se začaly bavit díky anime. Chvíli na to se mě zeptala, co ten text znamená.

Neskutečně jsem se bála, že se něco pokazí, ale po pár minutách snahy to zamluvit, jsem zrudla a nakonec to všechno vyklopila. Takhle nervózní jsem snad nebyla ani u přijímaček na vysokou.

Řekla mi, že mě má ráda už od té doby, co se rozešla se svou bývalou přítelkyní, což už je několik měsíců.

Jděte do toho

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jestli se vám někdo líbí, nestyďte se mu to říct a prostě si věřte. I kdyby vám ta osoba city neopětovala, budete se cítit vy sami daleko líp, než kdybyste se s tím trápili. A třeba vám to vyjde.

Teď jsme spolu, obě dvě moc šťastné. Moc ji miluji a doufám, že o ni nikdy nepřijdu.

The post Magda (24): Kdysi jsem se seznámila s jednou úžasnou slečnou ze Slovenska appeared first on Top Stories.

Začala jsem se učit vařit

Začala jsem studovat literaturu o vaření a učit se z televizních pořadů jako MasterChef nebo Prostřeno. Po roce, těsně před koncem mateřské, jsem už neměla mezi maminkami z dětského hřiště konkurenci a rozdávala výtvory od plotny ve velkém.

Ty mě však začaly s přibývajícím úspěchem závidět a pomlouvat mě, až to vyvrcholilo tím, že na mě poslali živnostenský úřad, že bez povolení provozuji živnost.

Návštěva ze živnostenského úřadu

To byl pro mě velký šok, protože jsem své výtvory vždy jenom rozdávala a nic jsem za to nechtěla. Paní z úřadu byla přísná, nechtěla mi věřit z toho důvodu, že stížností bylo více. Nabídla mi, abych si požádala o živnostenský list, navštívila nějaký kurz s certifikací a nebudou to řešit.

Touto cestou bych ráda poděkovala těm, kteří na mě podali udání, protože mám teď poblíž svoji cukrárnu, která velmi dobře prosperuje.

The post Nikola (27): Žiju si americký sen mezi paneláky appeared first on Top Stories.

Protože mě celý víkend bolelo břicho, cítila jsem se slabá a neměla jsem příliš chuť do jídla, tak jsem zašla ke svému praktickému doktorovi a popsala mu všechny potíže. Tam mě poslali na další vyšetření, při kterém mě strčili do pusy hadičku a monitorovali zevnitř. Doktorka, která tohle vyšetření prováděla mě upozornila, že výsledky budou za týden a mám se dostavit osobně.

Bylo to během jednoho pěkného letního dne, kdy jsem se dostavila do ordinace a náhle nastal okamžik, který mi změnil celý život. Výsledek rakovina žaludku. Doktorka mi řekla, že nádor je již v takové pokročilé fázi, že šance na moje uzdravení je minimální.

S přítelem jsem se rozešla

Nikomu jsem to neřekla a s přítelem jsem se hned poté rozešla. Šíleně moc ho miluji, ale nechci, aby mě na konci takhle viděl.

Chci, aby náš konec byl koncem, po kterém si může někoho najít, mít pěkné vzpomínky a být šťastný bez toho, aniž by měl nějaké výčitky. Na ničem jiném mi nezáleží.

The post Helena (32): Před dvěma měsíci jsem se dozvěděla, že mám rakovinu appeared first on Top Stories.

Tím všelékem nebylo nic jiného než vodka s pepřem, kterou mi vnutila.

Večer jsem skončila na pohotovosti se zánětem slepého střeva a doktoři se na mě dívali s podezřením, protože ještě nejsem plnoletá a byla ze mě cítit vodka.

The post Hana (17): Zhruba před týdnem mě strašně bolelo břicho appeared first on Top Stories.

Po rozvodu jsme zůstali s manželem bydlet ve stejném bytě. Byt byl sice veliký, každý měl svůj pokoj, ale ta atmosféra, týdny jsme třeba spolu nepromluvili ani slovo, ani jsme se nepozdravili.

Teprve po zhruba půl roce se nám podařilo odstěhovat se každý jinam.

Trvalo to tři roky

Trvalo to další tři roky, než jsme se setkali, dva lidé, kteří se sice znají, ale až ten dlouhý čas od sebe dokázal srovnat a vyhladit třecí plochy. Teprve pak jsme byli schopni dořešit resty.

The post Kamila (47): Život pod jednou střechou appeared first on Top Stories.

Prý aby se na nás mohla každý den dívat a chlubit se, co dělají a čím jsou její synové, dcera, vnoučata a zbytek rodiny.

Neřešitelný úkol

Tak jsem měla před sebou neřešitelný úkol, jak dostat všechny na jednou k fotografovi, když polovina z nás spolu už léta nemluví. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se zadařilo. Kupodivu toto společné setkání, které bylo zprva uskutečněné z jasného důvodu, se přeměnilo ve fajn událost, která pomohla urovnat sváry v rodině a vylepšit naše vztahy.

Nebýt babičky a jejího přání, asi by se nám už naši rodinu dohromady dát nepodařilo.

The post Romana (34): Společná rodinná fotka k Vánocům appeared first on Top Stories.

Přesně tuto větu jsem několik let zpátky řekla klukovi, se kterým jsem se tenkrát scházela. Zbledl, něco zamumlal pod nosem a řekl, že teď nemůže mluvit, protože musí rychle domů a odešel pryč. Od té doby jsem ho už neviděla, stejně tak naši společní známí.

Kluk si zbalil věci a prý hned další den sedl na letadlo. Odletěl pro mě neznámo kam a spálil za sebou všechny mosty. To se stalo zhruba 6 let zpátky.

Normálně bych byla naštvaná

Asi bych byla hodně naštvaná a neměla bych za normálních okolnosti klid, dokud bych ho nenašla a nedostala z něj alimenty na moje dítě, ale já si s tím těhotenstvím dělala srandu.

Nestihla jsem se mu přiznat. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, tak toho vůbec nelituju.

The post Petra (28): Řekla jsem mu, že jsem těhotná appeared first on Top Stories.